Další vápník, už fakt začínám mít pocit, že budu sádrová jak trpaslík. A to všechno jen proto, že podle některých lidí mám trošíčku křivý nožky. Blbost.

Páník mi přivezl společnost - 2 papoušky agapornis, které měl v práci. Asi už jim tam řvali tak, že to nikdo nemohl vydržet, tak je šoupli mně do pracovny a já to musím snášet. Na fotce není moc vidět, jak děsně ječí. Snad se mi podaří pro vás připravit lepší materiál, abyste mne mohli upřímněji litovat. Ale možná s nima bude i švanda.Zatím kolem nich lítá peří a trus a starají se o ně víc jak o mne. Snad je to přejde.

Byla jsem se svými lidmi v lese, to asi za odměnu, že jsme injekce zvládli bez kazu. Měli jsme jít na houby, ale nedopadlo to, krom jednoho hřiba nenašli nic. Ale pro změnu jsme viděli tah mloků, a to je teda dost parádní zážitek, tak vám to aspoň trochu zprostředkuju. Kde jsou mloci a já, tam totiž je dobré životní prostředí.

Objevila se tu v Liberci paniččina kámoška přes Zvířetník - Zana. Panečku, to bylo moc fajn. DOstala jsem uzel na přetahování (heč!) a tak jsem ji za to oslinila. A pak jsem jim teda navrhla výlet na Malevil, takže jsme se zase kamarádili s oslíky, lamátky, koňýky ... A v lese tam i houby rostly, tak to bylo dobrý. Jen já teď nějak už nemůžu, padají mi víka a děsně, ale děsně potřebuju spát.

Psáno 1.9.07

Dnes výjimečně v pátek a navíc moc krátce, je totiž fakt bláznivej den a to ještě nevím, co mne čeká.

Jedeme totiž na dovolenou (už ji fakt potřebuju) a to tak, že daleko. Vnímavý čtenář možná z přiložených fotek zjistí, kam se chystám :-).

Celý týdne byl podivný. Jednak jsem tu měla na hlídání malýho člověka, starala jsem se vzorně (jak jinak, žeju). Pak jsem taky trochu marodila, neb mi panička řekla, že už brzy pojedeme a tím se mi stalo, že mi v bříšku nezůstal ani kousek granulky, procházely jako špatně udělaná krupicová kaše, ach já chudák. Ale já se jim pomstila, panečku! Slavnostně prohlašuji, že den před odjezdem jsem já, holčička šikovná, ve svých 15 měsících, začala hárat. Ať se ti kluci italský taky trochu pocvičí, ne?

Mějte se tu pěkně, já jedu.

Psáno 7.9.07

Cestovní deník psát teda nebudu, nestíhám to, jistě to zvládnou mí lidi. Nevím totiž, kam dřív skočit. Abych pravdu řekla, takové cestování není nic moc. Mačkám se v autě a strýc na mne furt huláká sedni-lehni-neslintejminahlavu! Z toho by se jeden fakt picnul.

Kam jsem vstoupila, tam na mne pokřikují bella! bella! Nevím, co to znamená, páník tvrdí, že si ho patrně pletou se Sebestiánem,ale ani tomu moc nerozumím. Chodím se svými lidmi všude, jen do kostelů mne nepouští, ovšem na kávičku s nimi smím. Samozřejmě, mně žádnou nekoupí, to škudlej. Musím ale uznat, že si vaříme dobře, dostávám i uzený, i sladký námořnický suchárky (teta O. je moc dobře umí), dojíždím kastrůlky od gulášků, no a samozřejmě mám své granulky ba i ouško se v zavazadlech narodilo.

Taky mne nutili do móře. Teda to vám je louže nechutná, veliká a hlučná! Mírně jsem si omočila tlapušky, ale víc mne tam nedostali,i když jsem se musela bránit skutečně ze všech sil.

Byla jsem za Františkem v Asízi. Doufala jsem, že mne do jeho kostelíka pustí, ale zklamali, mají stále stejné předsudky jako jinde. A přitom všichni víme, že František měl zvířátka rád. Ale musím říct, žeto tam má pěkný, takový středověký, jen kanály zakopali pod zem a množství aut v ulicích taky nepůsobilo moc dobře. Mimochodem, v Gubbiu je taky středověk, ale auta tam nemají.

Taky mne nutili po kolenou do Canossy,ale nedala jsem se, co já bysem se měla kát, když mě je úplně jedno, jak si tu inventůru (nebo invenstitůru?) lidi mezi sebou porovnají. Ale Mí lidi všichni poctivě klečeli ante portas... Z hradu je parádní výhled, i když kolem to vypadá občas jak v Mordoru. Ale co kopec, to hrad, páník všude chtěl být ale byl na to sám ...

Děsně se mi líbila Ferrara a Modena, to jsou tak pěkný města, elegantní baráky, prý i moc dobrý kafíčko (však taky za ty prachy bych měla granulek, chm!), jen kdyby všude neměli tak horkou dlažbu,co já se natlapkám, než najdeme trávníček. Ale lidi tu jsou na velký pejsky hodný, ne jako u nás. Smějou se, strkají mi děti do tlamy, fotí si je. Fakt žádný strach, to se mi líbí.

Jo, a ještě jsem byla zkontrolovat, kam vtéká Pád, teda Po jak tady říkají. No, tak vtéká do pěknýho nepořádku, kterýmu říkají Delta (že by příbuzná?). A to je pro letošek vše.

Dopsáno v Lído di Špína, 14.9.07

Ten návrat ze slunné Itálie byl teda hektický. Spala jsem v podstatě bez přestávky až do pondělního odpoledne, když přišla panička z práce a honila mne ven. Jenže já jak jsem rozháraná jsem tak strašně nešťastná, že ani ven nechci. Že ti Italové jsou takoví budižkničemu, že si ani nevšimnou, jaká já jsem pěkná holka, to bych ještě vzala, inu jsou to studenokrevní jižani. Ale temperamentní Rick taky zklamal, a tak jsem v podstatě pořád koukala z balkónu, zda neuvidím svého prince.

Mým princem je ale páník, který mi přivezl úplně nového kačera, takže už nejsem tak sama. Chodíme spulu ven za ruku, musím ho totiž venčit. Ovšem, jak je patrné i z jednoho zde zveřejněného snímku, jsem stále osamocena na svém pelíšku. Už aby to skončilo, takovejhle jalovej život, no nemyslíte?

Ještě že dozrávají hrušky, aspoň něco sladkýho na tom světě mám (teda krom páníka, samozřejmě :-))

S podzimními pracemi na pozemku se mi vrátila i záliba zahrabávat míček do nových a nových jamek (to je taková dozí obdoba golfu, lidi to pak trochu zkomplikovali), ovšem mí lidi nemají pochopení. TO lepší už na mne koukají, když štěpkuju větvičky, to jim tak nevadí. Ovšem pak nesmějí být přirostlý ke stromu, a to mi zas občas uteče a hned je zase zle. Nemají pochopení, opravdu.

Jo, a mám v sobě další vápno, to abych měla nožky jak Naomi Kambelová.

Psáno 22.9.07

A máme po létě. Teda fakt mi to vadí, protože páníka vůbec nevytáhnu ven a paničce taky deštík asi nedělá dobře. Chodíme jen na krátké výpravičky mezi kapkami deště; mí lidi ovšem moudře říkají, že to je pro moje dobro, protože mi ty nohy furt křivnou... A přece už je znát, jak se jinak barví stromy, za chvilku už zase panička bude z dálky vidět nebezpečí setkání s jiným psem, což nyní milosrdně skrývají hluboké cvičákovské hvozdy; v zimě jsou ale průhledný :-(

Mám novýho souseda, heč. Možná by to moh být jednou můj čenich (nebo ženich?) i když nemá ty správný papíry (nač, žeju,můžeme žít jen tak na hromádce,ne?). Teda zatím ke mě nesmí, asi se o něj jeho lidi bojí. Ale on je odvážnej, to je dobře vidět na fotkách. Inu, lásko hory přenáší. A jak je pěkně rostlej, no řekněte. Panička sice cosi mrmlá o tom, že je poživiženej (nebo tak něco), ale mně se líbí, jen mi ho nechtějí půjčit.

Psáno 29.9.07