Betino únor

Únor vůbec není špatnej měsíc. Není zima na tlapky, běhá se po měkkém, čůrání nezebe, hrabe se úplně báječně. Mí lidi sice říkají cosi o tom, že takovýhle únor není úplně běžný, ale těžko říct, co o tom vědí. Mě to takhle vyhovuje. Jen se mnou málochodí ven, že prý mám mít ještě klidový režim. No, tak jsem přišla na to, že když dostatečně dlouho funím na dveře, pustí mne na zahradu. A tady mám klidový režim podle svého gusta. Pravda, páník trochu pobrekává nad trávníkem, ale já myslím, že mu trocha přerytí nemůže ublížit, provzdušní se, ne? Taky jsem včas zasáhla, když nechtěli udělat výchovný řez jabloni, udělala jsem to za ně a velmi odborně. Ta je tak vychovaná, že už ji nenajdou. Jen mám trochu problém s tlapkama, hnědé skvrny totiž nejsou ve standardu a tak mi je furt odmývají.

Taky jsem začala cvičit zákus. Na fotkách je zřejmé, že mi to šlo - beru ruce, nohy (páník má moc jemný tepláčky báječně se jimi proniká až hluboko pod kůži na stehně, například) i pupíky třeba. Někdy mne zkoušejí ošálit nějakou hračkou, ale na mne si nepřijdou, vyplivnu hračku a jdu po živé hmotě.

Začíná plesová sezóna. Mlaďaska se vyšvihla i s tím jejím, že jako půjdou plesat. Jen tak jemně jsem je oba několikrát pozdravila tlapkou, mírně přiflusla jen tak koutkem a myslím, že na plese byli nejsledovanější. A taky byli jediní s nepromokavou apretací plesových rób. A to kdyby byl maškarní, to by teprv bylo!

Na zahrádce mám prostor pro plný pohyb. Je pravda, že jsem raději, když se mnou někdo cvičí, třeba šiška, hadrová činka apod. A že to s nima umím, dokládám několika snímky. No nejsem já báječná?

Bohužel musím všem čtenářům sdělit, že příští pokračování nebude před 15.únorem, protože páník někde trajdá. A já to nemám komu diktovat, panička píše pomalu a s chibama.

Psáno 4.2.07

Jak jsem předeslala, páník se poflakuje kdesi v cizině a myslel si, že unikne svým povinnostem. Ovšem chyba mostku! Panička je nejmíň tak šikovná a dohnaly jsme ho emajlem, takže aspoň několik foteček a kratičký textík jsem připravila i tentokrát.

Především musím říct, že mi to stále sluší. Ať už čtu časopisy v páníkově pracovně (ten bude koukat, panečku, až se vrátí), nebo když odpočívám po dřině všedního dne na svém kanapátku. Ono je to dost těžký, takový psí život. Například musím paničku tahat na vycházky. Tahám ji zpravidla za rukáv, jen někdy mi to trochu ujete (joj, to je pak hukot). Pak musím přestát ten odpornej obřad otírání podvozku, protože mi tvrdí, že je zaneřáděný, přitom i fotka hovoří jasně, že jsem jen mírně kropenatá.

A o poctivosti mých úmyslů (myslím to upřímně) jasně svědčí pohled, jež upírám na paničku kázající.

Ještě štěstí, že v mém domku bydlí taky babička, která jediná mi rozumí. A proto sype ptáčkům i několikrát denně pěkně na zem přede dveře, kde se mi ta nakrájená houska sbírá nejlíp. Mám já to vlastně fajnovej život, myslím.

Psáno 11.2.2007

Tak už jsme zase všichni doma. Sice páník nějak nespěchal, krapet se zdržoval a navíc přijel trošíčku nachlazen, ale své povinnosti si plní, jak má. Na vycházku šel, foťák si nesl a tak mám zase pár zajímavých obrázků k všeobecné potěše, zvláště však mojí. Snad jen tak hlasitě v noci smrkat by nemusel, já si pak musím hrát s pískacíma hračkama a panička nemá pochopení.

Na cvičáku je teď parádně. Když s námi jde páník, tak smím lovit paničku, jinak se musím tvářit jako vychovaná. Lov paničky je obzvlášť veselá disciplína, protože panička je snadno lovitelná. Majíc jen dvě nohy, neuteče. Navíc ji umím chytit skoro za všechno, i když nejraději mám její přední tlapky. Občas mi to ujede a ona pak ječí. A pak říká, že nesmí k doktorovi, protože páník by dostal obsílku jakože ji trýzní.A tak musíme být všichni zdraví, protože když se trošíčku rozparádím, i páník vypadá, že ho panička trýzní.

Protože máme jaro, je nám na vycházkách hezky. Smíme běhat (teda víc já), skákat, procvičovat se. Panička pozvolna ztrácí strach o moje zadní nohy, možná už jí je fakt fuk, jestli budou křivý nebo ne. Každopádně se na nich v pohodě udržím, viz ostraha plotu. A že běhám velmi svižně, to také dokládám na obrázku. Já jsem totiž nejhezčí doga v baráku, aby bylo jasno. A nic na významu tohoto výroku nemění, že jsem tu jediná.

Ovšem stejně nejraději mám vybrat si nějaký z mých pelíšků (mám jich tu, počítám, asi tak 7), natáhnout se, obložit se kamarádskými hračkami a relaxovat. Občas mohou trochu písknout, občas se ďábelsky chechtají (například můj krteček), ale hlavně tu mám pohodu, klídeček, a když přijde V (to je ten od naší mladé), tak mám i to cigárko ...No to je prostě psí život,!

Psáno 17.02.07

Páník tvrdí, že "únor bílý - pole sílí", ale mě to takhle vyhovuje. Teda nic proti sněhu, je s ním sranda a dost mi chutná, ale zase se mi víc smekají tlapky a v zatáčkách si ještě nejsem moc jistá. Takhle je to mnohem lepší, navíc mám k dispozici bahýnko, což sice paničku trochu trápí, ale mě to svědčí.

V minulém týdnu proběhla zpráva, že Michelin vydal svého průvodce po francouzských hospodách. Myslím, že můj "hilton" na cvičáku by dostal aspoň 6 hvězdiček za báječné nápoje - viz foto. Je teda pravda, že očista je pak poměrně nepříjemná, ale moc to nechápu. Já mám totiž samočistící schopnosti, zvláště v postýlce či na koberci, tak nevím, proč na mne jdou s vodou a ručníkem.

Zdá se, že jsem se zbavila většiny bolestí a trablů, tudíž smím chodit na normální vycházky. Panička sice furt něco vidí na mých krásných zadních tlapkách, ale páník je spokojen, že se nebude muset nikam na výstavy (nevím, já bych klidně někam na výstavu jela, cítím se nejlepší). Takže asi ještě není všechno úplně oukchej, fakt je, že mi občas sedínka upadne když nemá, to zvlášť když trochu víc sportuju s kamarády. Ale to mi jde k duchu a dělám to ráda, tak co.

ZAčínám obstojně vařit. Ovšem géniové to mají všude těžký, a tak jsem od svého oblíbeného sporáku hnána krokem sviňským a řevem bengálským. To má laskavá panička projevuje obavu, že by se mně, holce šikovný, něco mohlo stát. Ona mi totiž závidí, že všude dosáhnu, všechno ochutnám, a vlastně tím jasně ukazuju, že ty nejpodstatnější kuchařský fígle mám v drápku. Teď se musím pustit do játrovýho cukroví, abych z toho taky něco měla, například nudle, které jsem pomáhala dělat, v syrovým stavu nic moc a v polívce mi je páník prostě nenechá, chrt jeden.

Mám teď takové trochu hryzavé období, počítám, že mi chybí nějakej minerál nebo vitamín a nebo zábava. Když jsem vychovala jablůňku (viz dříve) a lísku ozdobnou (viz maličkatá fota vedle), vychovala jsem i jeden ze svých pelíšků. To se ovšem nesešlo s pochopením ze strany mých lidí, a přitom já se fakt snažím, aby bylo furt uklizíno, načinčáno, vyvětráno, vyklepáno. Navíc jim každý den přichystám překvápko, jak to tu všechno přerovnám. Ale lidi jsou konzervativní a ti mí navíc vůbec nemají umělecký sklony, nechápou moje emoční puzení a vždycky to všechno vrátěj do původního stavu. A teď mi řekli, že mi zruší můj jen trochu upravený pelíšek a že prý sem dají nějaká křesla. No, nebudu nic vyzrazovat, ale naučím se stočit se do ještě menšího klubka, abych mohla ležet mezi nima a pak, vychovat křeslo nemůže být problém ...

Psáno 25.2.07