Květen jsme zahájili jako obvykle - vápníkem přímo do žíly. No vlastně jsme tím ukončili duben, pak hned totiž lítaly čarodejnice, a to já samozřejmě vím, že to je před tím líbacím dnem. Mimochodem, u nás na cvičáku měly asi čarodejnice regionální kongres, protože máme pěkně ožahnutý pás lesíka. Ale houkačky jsem neslyšela, tak možná hasiči makali inkognito.

Na prvního máje jsem své lidi vytáhla na výlet do lesa, tam, kam budeme chodit na houby (dost dobře si pamatuju, že jsem tam vloni v září lítala a hledala hřiby skoro samostatně, fotky v archívu to jasně dosvědčují). Tentokrát už mne tam ale nevyváželi autem, musela jsem capat po svých. Šli jsme úplně sami, všichni asi do noci vyhlíželi čarolety a tak jsme měli svět pro sebe. A bylo to parádní, například páník si prohlídl nebe a navlíknul si kraťasy. Vrátil se modrej, protože neběhal zdaleka jak já, že prý musel fotit :-))

Na zahradě mám teď spousty práce. Jednak mi furt zahrabávaj moje jamky, to vůbec nechápu. Páník bublá (a určitě je neslušnej!) a zasýpá je, udupává a seje trávu; prostě dělá zbytečnou práci, neboť o stavu trávníku přece rozhoduju já. Jednak kontroluju míru kvetení, nejlépe se to kontroluje zaštípnutím květu hned u větvičky, ale někdy pro hlubší rozbor provádím amputaci celé větve. To pak nebrumlá jen páník, to pak řvou oba. V květech mi to děsně sekne, jsem asi trochu geneticky spřízněná s tahiťankama, no jukněte vedle, přece.

Protože je teplo, páník cvičí na kytáru i venku, u kávičky na terásce. Pokud nejsem zrovna rozvalená na venkovním pelíšku, tak mu s tou hrou pomáhám, mám totiž absolutní sluch a citlivé tlapky , které rozezní každou strunu ... On tomu moc nerozumí (však taky na něj kapelník furt (psst !) ječí) a protestuje. Chápu, že protestuje, když s ním sdílím koláč od babičky, ale kytaru by mi pujčit mohl, ne?

Psáno 5.5.07 (dnes by Xerdovi bylo 7)

Jaro je fuč, a podle páníka už je vlastně skoro zima. No, ona je ta zima opravdu, prokážu na nějaké z uváděných fotek. Přestalo svítit sluníčko, půda i zemědělci se sytí vodou ale já se trošíčku otravuju (vadí mi, že mi padá voda na kožíšek) a mám i jiný problémy, protože když si vyhrabu trochu blátíčka na zahradě, tak hned páník huláká a panička mi teplou vodou opravuje make up. Nakonec, jukněte na fotky.

Týden nezačal až tak špatně, jeli jsme s páníkem k němu do práce, do Orlických hor. Teda do fabriky mne nepustili (asi že bych jim konečně napravila normy) ale pochodovaly jsme s paničkou po horách a nebylo to špatný. Orlické hory jsou těm našim jizerským dost podobný, taky bučiny, taky smrci. Taky měkký podklad pod tlapkama. A říčka Bělá má dobrou chuť, dá se slušně brodit a je příjemná, zkuste si to někdy. Vyzkoušela jsem tam páníkovo postýlku zvanou košík, velmi milé. Vlastně nevím, proč mi to neinstalovali doma, páník by jistě mohl na karimatce přespávat taky dobře, stejně říká, že je furt utahanej ...

Myslím, že se každý den v něčem zlepšuju. Kupříkladu dnes vám předvedu, jak dobře už umím ulovit paničku. To zkouším na výletech, na zahradě a někdy i doma a je to veliká hlína. Páník sice říká, že bych měla přitvrdit, ale ona má jiný názor a (pst, nevykecat) přece jen vaří hlavně panička, že. Takže lov nepřeháním, ale užívám si ho. Snad to bude poznat z obrazové dokumentace.

Taky mám problém výchovný. Ondá jsme potkali pána v zeleném (snad prý myslivce, ale oni co se soudí s TV tak se jim nesmím vysmívat) a ten dokonce hrozil, že bych měla dostat na čumáček! Já totiž koušu děsně ráda voditko. A to mi teď koupili dvě nová vodítka, jedno do barvy ke kšandám (velmi elegantní, spíš do společnosti), jedno dlouhatánský do lesů. Koušu je obě a děsně ráda. A prý na čumáček, jako by bylo něco špatnýho na kousání vodítka, no řekněte. A já ho vlastně spíš žužlám, když už nemohu drtit paniččinu ruku, neb dělá svým řevem ostudu celé výpravě ... A do toho ten zelenej mužík, že po čumáčku. No Bardotovou na ně, tlouct pejsky a ještě do obličeje!

Psáno 12.5.07

Mám v sobě další vápník, ti mi teda dávaj´. Tentokrát jsem to ale trochu zkomplikovala, neb když mne páník sundaval ze stolu (bodaj mi to vleže, na stole, mám se jak pán, jen si spokojeně funím), trochu jsem se cukala. No, a shodou náhod a jeho nešikovností jsem mu trošíčku vyklonila přední zuby, no. Nakonec, v jeho věku, už je ani nemá mít, žeju. Trochu prskal, asi se s nimi ještě chtěl někde chlubit či co,nevím. Prý se mu hýbou ještě dneska, takže stejně asi nestály za nic.

Začínáme zase chodit na delší procházky. Panička mi permanentně pozoruje zadní packy, tvrdí, že levá už je báječná a pravá někdy skoro taky. Nevím, já to nepoznám, myslím, že stejně záleží na tom, jakou má náladu a jestli se jí chce zase na veterínu nebo ne. Protože je tady v Ruprechticích pěkně, chodíme až k Černé Nise, ta nám teče pod cvičákem. Přiznám se, že i když mám vodu celkem ráda, zas tak úplně jí nevěřím, propadá se mi pod tlapkama, nepoznám dobře, kde ještě stačím a kde ne. Navíc páník (asi za ty zuby, počítám) mě lákal na skálu vprostřed řeky a mě se namočila sedínka ! Moc nepříjemné, on si tam jen tak skočí, má jen 2 nohy, ale já toho musím tahat mnohem víc a tak to mám složitější. Ale on nemá pochopení a vysmívá se mi. Až budu velká a bohatá, naučím se plavat a pak mu ukážu.

Jak ale i fotka ukazuje, občas mám z těch dlouhých vycházek až nohy zamotaný ...

Na zahradě nám kvete pořád něco nového, jen azalky nás už pomalu opouští a to mi je líto, k nim jsem se nemusela sklánět. Teď kvetou spíš malé květiny ve skalce a když si je podám, hned je zle. Nechápu, porč jsou mí lidi tak cimprlich pro nějakou tu kytku. Když jim to žerou šneci, prož bych nemohla já. Šneci mi nechutnaj, to bych si ale našplhala, kdyby mi chutnali. Ale ono to tak divně chroupne ...

Cestou ze cvičáku chodíme kolem moderního umění, i o tom vám musím něco ukázat. Někdo tam totiž bydlí, ještě nevím kdo to je, ale já to vypátrám! Příště určitě řeknu víc.

Psáno 20.5.07

Přišla vedra. Z loňska si je vůbec nepamatuju, možná ani žádný nebyly. Na cvičáku se mí práší od tlapek, pokud ovšem před tím nebyly hromyblesky, to pak je sympaticky měkko pod nohama a spousta louží na napití. A protože už se umím cachtat všema čtyřma, tak mi takové kaluže dělají jen dobře. Panička má trochu jiný názor, ale to víte, ona už mi moc nerozumí, jiná nebude. Nechápu, jak tak inteligentní fena jako já může mít zrovna takovouhle paničku ... No, s páníkem to není moc lepší, stále nedokáže ocenit ani moje zákopnické práce (sotva to udělám, hned ji ničí zahrnutím, udusáním, případně přesazením květeny, srabi), ani moje přátelské pohlazení (to zase huláká, že se pak nemůže ukazovat děvčatům), jímž si ho podávám. Snad jen s oblíznutým obličejem už se smířil, ale nechce mi toto jemné vyznání recipročně oplatit. Nevím, nač lidi ty jazyky mají.

Měla jsem tu hosta - úplně mrňavýho člověka, úplně nedospělýho a prý je rozbitný. Nevím, jestli to příroda všechno domyslela, já na 7 týdnech byla podstatně čistotnější, teda. A na grafu si snadno odečtete ostatní parametry mé kloudné figury, ale tohle holátko, no nevím, jestli to někam dotáhne. Prý ale všichni lidi jsou zamlada takoví rozbitní, tak snad tenhle není výjimkou. Jeho maminka se mi líbila mnohem víc, ale taky moc nevydrží, když si jí podávám.

Povedlo se mi trochu si našplhat. Představte si, zastavila jsem se na zavolání paničky. Úplně na fleku! A vydržela jsem, než si pro mne přišla (děsně dlouho) a připnula mne na vodítko. (No teda tohle vodítko je báječný. Je tenký a lehký, takže mne s ním nemohou bušit, je dlouhý asi 5 m, takže když se rozutíkám, nemají šanci :-).) Děsně mne chválila, ale piškoty zapomněla doma; pro tentokrát jsem se přes to přenesla ale uznejte, bez odměny přece nelze dlouho dělat, ne?

V tom děsným vedru poctivě relaxuju na pelíšcích, případně ve stínu na balkóně, kde mám též jedno polní ležení. Nevím, jestli fotky nejsou trochu nedůstojný, ale zase jsou ze života, prostě až takhle jsem někdy utahaná. Myslím, že je chyba, že tu nemáme zavedenu siestu, o tom jsem slyšela páníka vyprávět a měl takovej smutek v očích, asi by to taky bral. No, musíme makat i ve vedru, nakonec vidíte, že platně vypomáhám i na počítači (nevím, jestli nevadí, že na to ještě nemám živnost).

Tento týden jsem nebyla na vápně, tak jim aspoň lížu omítku. Ale podle paničky mám nožky skoro jak Twigy, celkově jsem velmi útlá, jen 65 kilíček ... Nohy předvádím hlavně pro odborníky (zdravím, pane doktore :-)).

A mám jednu smutnou zprávu. Ve věku jen maloučko přes 5 roků odešla moje maminka, na torzi sleziny stejně jako strejda Xerín. Moc tomu nerozumím, ale stejně je mi to líto.

Psáno 26.5.07