Že začaly prázdniny se pozná například podle toho, že se nevyspím. A to je zase proto, že panička nechodí do práce a furt mne vyrušuje. Tu úklidem, ondy povinnou procházkou i když mně se nechce, jindy pak cestou k buřtové babičce (tam je aspoň výhoda, že to není zdarma). Takže když to shrnu, prázdniny jsou za trest. Navíc tu není páník a já tedy musím přebíhat z pelíšku na pelíšek a kontrolovat, zda panička něco neoře. Jo, když páník dorazí, zavřeme se v pracovně, děláme na počítači a v baráku ať si třeba hoří. No, děláme na počítači - já zpravidla ležím na pracovním pelíšku a promýšlím zhluboka nové věci zatímco on furt jen ajsíkjuje. Někdy ho chytám za loket a to pak musí hladit a hladit až jsem skoro vyhlazená. A to já mám ráda.

Vzali mne na houby. I to prý jsou prázdniny, to moc nepamatuju, vloni jsme taky chodili, ale já to nějak moc nevnímala. Teď se mi to líbilo, zvlášť proto, že jsme měli buřtovou babičku sebou. Běhala jsem do strání a zase dolů, hledala jsem houby jak divoká, ale mnoho se nedařilo. Panička jich pár na můj signál našla, ale páník, ten je nešika. No, on se tvářil, že jako fotí, ale ani to mu moc nešlo.

Byla jsem na dalším vápně, proto mi doma říkají Vápenka :-(. Šla jsem tam nadvakrát, jednou totiž pan doktor byl u nějakého komplikovaného případu a prostě nedorazil! Tak jsem jim tam trochu přerovnala čekárnu, měla jsem na to dost času. Když jsme tam šli podruhé, panička už byla ostražitější a navíc doktor byl přítomen, takže jsem se nemohla realizovat a hned jsem šla na stůl. Teda to už mi fakt jde dobře, páník jen tak lehce zdvihne mou subtilní figurku a už jsem tam. A drží mne taky jen dva, necukám se, jsem rozumná. Pan doktor když má náladu, pouští mi vápno do žíly pomalu. Já ho občas trochu vyvedu z míry, protože začnu zprudka dýchat a on si myslí, že už jako mám dost ale já to na něj hraju! To když se pak začnu oblizovat, to je jiná, to už mám teplíčko v tlamce a v podstatě mi to dělá divně. Tak mlaskám a on hned přestává. Pak dostanu ještě dávku C vitamínu a jdeme. Panička tvrdí, že mám pak rovnější uši. No a taky nohy, kvůli nim se to dělá, žeju. Ale ty uši, to mi je divný. Já s nima různě pohybuju a nemám pocit, že by mi je vápno měnilo, ale panička ta to má v oku, bude to asi pravda. Takže až mne potkáte, když budu mít plácačky, chybí mi vápno.

Na nedostatek vápna myslí panička i jinak - dostávám zmrzlinku. Mám vlastní misku, to abych furt nekradla páníkovi. A tím se zcela přirozeným způsobem jak ochladím, tak ovápním. A když se oklepu, ovápním i všechny okolo. A všechno.

A taky jsem odvezla svý lidi za tetou O. Ona bude mít svátek, strejda P a jejich syn P ho měli a tak jsme tam vezli dárky a že posedíme. Jaké bylo mé překvapení, když tam byi i strejdův brácha P, kterej se psů děsně bojí až se jich ošklíbá a nemá nás rád. Řekla jsem si, "Betko, to je tvá šance" a věnovala jsem se mu. Závěr? Hladil mě. Myslím, že je překvapenej ještě teďka. Cestou zpátky jsme si trochu pobloudili, prý proto, aby se ověřilo, jak moc vydržím v autě, protože plánují nějakou dovolenou ... Stejně pojedou jen když já to dovolím :-)

Psáno 7.7.07

Je to jasný, za všechno může panička.Ale pěkně po pořádku.

Týden mi utekl jako voda a v podstatě se nedělo nic, co by stálo za zaznamenání. Ani počasí mi nepřálo, takže s paničkou po cvičáku tak nanejvýš, a stejně jsme skoro vždycky zmokly. Panička frajeřila s dlouhým vodítkem, ale moc nám to nejde, já tomu nerozumím, proč mám chodit u nohy, když má šňůru 5m?

Zvrat nastal v pátek, neb panička s mlaďaskou odcestovaly za teplem a my s páníkem jsme si tu v klidu počkali, až teplo přijde za náma. Páník vyhrožoval, že jen vyklopíme paničku na letišti, nastoupí tety a budou se o mne starat. Jednu jsem si vysnila, viz foto :-), jak je se mnou na procházce ... No, nic, zůstali jsme tu na všechno sami, teda hlavně já.V pátek jsem spala poprvé sama, páník tvrďas odešel do svých horních komnat a mě nechal dole. Aspoň že mne přikryl, teda. Večer jsme šli na cvičák jen tak zlehka, tak jsem mu předvedla několik svých nejlepších čísel - lovila jsem vodítko (to nevyfotil), vyčíhala jsem si ho v kopci, dlouze jsem čmuchala v louce, až už byl fakt netrpělivej. Nic nevydrží, to jsem si ověřila. Možná i proto šel spát nahoru, a já se bála sama. V sobotu ráno jsem mu na cvičáku ukázala své oblíbené číslo v hluboké trávě, kde je bažinka. Na fotkách vřele doporučuju prohlédnout nožky, myli jsme je v kýbli a páník dost prskal, abych pravdu řekla. A některý slova, jo, některý slova teda neumím ani napsat.Pak si šel pro Yardu. Nevím, jestli to je dobrá koupě, koukněte, jak mne ustrkují. Ale on je z něj celý vedle, furt nosí dovnitř nějaký věci a pak je zase nosí ven, pětkrát už vyklepal koberečky ...No, trochu jsem mu to tam oslinila, aby ti na zadních sedadlech mohli přemýšlet, jak se ten slimák dostal až na hlavovou opěrku ...

Sranda byla večer. Páník koukal na jakýsi scififilm hodně pozdě v noci (byl dost divnej, ale reklamy mezi tím byly fajn, trochu narůžovělý, hudba příjemná. Jen páník řval, když tam byla reklama na nějaký auto, který má úplně dokonalou přihrádku na brýle a proto je nutný to koupit a to mne trochu vzbudilo.) a pak už byl línej pochodovat nahoru. A tak spal u mě. Když jsem ho podupala už potřetí, pochopil a přikryl mne. Vstávali jsme v půl devátý ... Prostě panička to je, kdo budí, já ne, teda, já ne!

Poměrně hodně času strávím v pracovně, to pak velmi intenzivně studuji nebo přemýšlím, někdy mne ty souvislosti dost unaví ...

Jsem zvědavá, jak to bude dál. Páník se tváří, že jako bude chodit do práce. No, co ale já? V tom vedru? Fakt jsem napnutá, co se mnou, chudinkou maličkou, bude. Nechte se překvapit, já to příště řeknu.

Psáno 15.7.07

Týden utekl jak voda. Mělajsem původně jezdit s páníkem do práce, potřebuje to tam trochu zorganizovat a kdo jinej by mu měl pomoci než já, že. Ale to horko! Vyžádala jsem si odklad, pobývala doma s babičkou a dědou a Rickem a nebylo mi špatně. Jen babička ví, co všechno jsem dostala k jídlu, když páník nekoukal (a on nekoukal nějakých dvanáct hodin denně). Jednou jsme měli trošku nedorozumění s Rickem, to když nám děda dával svůj oběd jen jednou rukou; Rick si to špatně vyložil a já mám bouli na tlamičce ba šrám tam mám, možná se nevdám :-(

Ale jinak naše soužití probíhalo v atmosféře plné pohody a v ovzduší plném klidu a pohody. Sotva páník ujel, padla jsem na pelínek a ještě ty 3 hoďky jsem to všechno řádně promýšlela. Pak mi babička otevřela na zahradu a dokud nebyl přehnaný vedřinec, byla jsem tam. Tak jsem udělala výchovný řez lísce, prohrábla někteé zapomenuté příkůpky, očesala jablíčka (parádně už se koulej, k jídlu to teda moc není, ale to kutálení a zahrabávání, to je báječný) i několik hrušek, ale ty se nekoulej.

Měla jsem jen jeden velikej průšvih. To když jsme s páníkem šli na ranní vycházku. Den teprve začínal, bylo tak půl pátý. Rosa v trávě, ptáci sotva začínali zpívat a ještě jim to ani moc neladilo. Páník mne pustil z řemenu hned na kraji cvičáku a dumavě pochodoval standardní trasou. Asi už se viděl v té své práci. Já čmuchala a byla jsem nepřekonatelně tažena k čemusi velmi ale velmi voňavému, uloženému pod papírovým ubrouskem. Vetřela jsem si to všude z pravé strany hlavy, ucha, kšandiček, boku. Druhou stranu už jsem nestihla, páník s očima vykulenýma a hlasem mocným mne hnal do potoka. A celou tu náročně vytvářenou voňavou krustičku mi drbal urvanou trávou a řval cosi o tom, že po psovi se už uklízí, ale po lidech ne ... No, nedopadlo to. Jen v kšandičkách zůstalo trochu odéru, ale páník je vydrbal ve vaniši a nezbylo mi nic. Jen ten jeho vyčítavý pohled ...

Panička se vrátila v pátek večer, celkem jsem se snažila projevit jí radost. Přivezla mi masíčko a sýreček, takže ji teda asi budu mít ráda. I když jen mne viděla, řekla že se jde na vápník, tak nevím, to mi babička teda nikdy neříkala. Zkoušela jsem si našplhat a vzít ji na houby, ale po průzkumu bažiny mne navíc potupně zatáhla do rybníčka mezi čolky a myla mi nohy! Že ona tam nezůstala, teda, na tom ródosu.

Psáno 21.7.07

Tak jsem tu už rok! Teda ne na světě, to je samozřejmě mnohem dýl, ale u mých lidí. Ty jsou tak rádi, že mne mají, že mi říkají, že jsem za všechny prachy!

Vrátila se nám panička a s ní tvrdý režim. Hnedle jsem musela na vápno, vygumovala mi oběd u babičky (Rickovy granulky jsou, myslím, lepší než moje a navíc jsem vždycky dostala pár droptů ze stolu, například segedín se šesti apod.) a je po prázdninách. Páník zůstává v práci, navíc začalo i pršet. Není co by mne těšilo.

Mezi novinkami, které jsem neznala, je oheň. Páník a kamarádi na něm pekli rybu a játýrka, no já se mohla uslinit. A že by mi něco nechali, to teda ne. Panička to všechno kontrolovala, že jako abych nebyla tlustá. Já přitom nejsem tlustá, jen mám ďůlek nad ocáskem a to prý je znak, že jsem trochu víc v kondici než by bylo žádoucí. Nevím ale, jak na to kdo přišel a jestli se náhodou neplete. Mě opravdu moc chutná papání, ať už granulky, masíčko, chlebíček, brambůrky, knedlíčky, houstičky, zelíčko, rajčátka, jablíčka, hruštičky, no prostě co je. Nevybírám si. A nechápu, proč kvůli nějakýmu blbýmu důlku dělají takový drahoty, co by za to jiný dali, kdyby jim tak pěkně chutnalo, no řekněte. A navíc jsem hodně platná, pomáhám sklízet kupříkladu višně (a že nám narůstají podivné plody, dokresluje foto ve výřezu), beze mne by jen těžko zvládli všechnu tu zemědělskou práci. Ale darmo mluvit, jedna se prostě nezavděčí. A to u toho i hlídám! Fakt jsem myslím chudák. Ale už jsem tu rok a mohli si zvyknout, ne? Místo toho mne furt vychovávají. Nesmím řvát na důchodce, co capou po mém chodníku. Nesmím hulákat na děti, co klackama mlátí do mého plotu, co sprejem stříkají na můj hup. No vlastně nesmím nic. Možná až dospěju a vdám se, jestli mne teda ty mí lidi nechaj, ani to není jasný. Zatím furt jen slibujou, že než se vdám, budu mít spravený nohy, šrám do mi udělal Rick na tváři už taky prý nebude, drápky budu mít znova ostříhaný ... Už aby to bylo, teda.

Psáno 29.7.07