Svítání v El Torcal
Měli jsme jet na nákup nutných věcí k přežití, kupříkladu došlo víno. Nejblíže známý obchod je v Antequeře, tak vyrážíme ještě za tmy, chceme vidět svítání na El Torcal. Stručně řečeno - paráda. Určitě by se tu pár dní dalo strávit jen bloumáním po šutrech, východy i západy slunce jsou asi neopakovatelné.
Dolmeny v Antequeře
Abychom z toho šopování úplně nezblbli, volíme dodatkový program - dolmeny. V Antequeře jsou tři v Evropě snad prý největší, u dvou, co jsou těsně vedle sebe, dokonce postavili poměrně rozsáhlé kongresové centrum, administrativní zázemí a samozřejmě WC pro tisíce lidí. Počítám, že za 1000 let tu zase budou jen ty dolmeny... Neodolali jsme a ještě aspoň z dálky se pokusili zachytit, jak pěkné je to městečko, taková Antequera. Dokonce v něm už i trefíme!
Králova cesta - Camino del Rey
Původně jsme měli jet do Rondy a pak sem, ale už byla asi koncentrace kultury a kilometrů příliš veliká, tak zůstala jen tato vycházka. Jana s Najtem zůstali doma, jen jeden z nich moc plakal.
O stezníku vysoko nad strží bylo již poměrně hodně napsáno, doufám, že zase postačí trochu fotek. Je to taková trochu ostřejší verze Riegerovy stezky; je ovšem pravda, že kdo trpí závratěmi, neprojde. V kaňonu úžasně foukalo, až jsme se báli, že nám to vezme helmy (mimochodem, fasují se povinně, pod ně taková srandovní čepička, a v podstatě nevím, k čemu to je). Skaliska úžasně tvarovaná, nad námi orli nebo supi, nejsme schopni rozlišit. Hnízdo blbě ložené, nemělo cenu lézt pro vejce.
Paběrky kolem baráku
Cesta byla skutečně vyčerpávající, několikrát ukradli celou silnici a nebylo snadné překonávat brody. Ale zvládli jsme to. Ještě před večerní koupelí jsme se Zdeňkem museli splatit dluh protějšímu kopci a dobít jej. Podařilo se a na pohled náš barák nevypadal tak zle. Jako vše, z dáli paráda. Z blízka se k nám naopak měl koník, který obývá dolní část naší zahrady, ona je beztak pro samé křáčí naprosto nepoužitelná.