Gibraltar
I přes váhavé vstávání (fakt dovolená, každý den vstáváme do tmy) - na Skálu prostě musíme jet. Dnes nám Španělé trochu dali ochutnat provozu na neplacené dálnici (proto jsme zpět raději platili, je to tak lepší), kdy se zdá, že mnoho předpisů krom dodržení rychlosti neznají. Ovšem prakticky nejtěžší je stejně dostat se z našeho orlího hnízda dolů do civilizace, pak už to sviští.
Británie na konci Španělska je skutečně specifické místo se zvláštním geniem loci, asi nejvíce by si tu zařádil milovník opevnění a vojenské techniky. Bohužel nikoho takového jsme ve svých řadách nenašli a tak jsme místo složitých manévrů zvolili kávu na konci Evropy. A povedlo se - došla voda. Tož jsme se sebrali a jeli dál.
Tarifa
Mělo to být takové klidné místečko s ostrovem, kde si uděláme piknik - když už tu májku vlečeme až z domova... Klid vypadá jinak a ostrov byl zavřený. Tak jsme si udělali piknik mezi chaluhami, nic moc, ale hlad je hlad. V místě probíhalo několik potápěčských kurzů a ukázalo se, že Najtík se bojí lidí s ploutvemi. Má ještě co dohánět, chlapec, neb tady se před 1300 lety vylodili první mauři, vypadali třeba obdobně, když vyhnali všechny dosavadní obyvatele, tedy Kelty a Vizigóty...
Bolonia
Největší římská vykopávka na španělském poloostrově. No fakt dost veliký prostor obehnaný drátem, na začátku velikánská budova (a v ní jistě rozsáhlá administrativa) s několika artefakty, ale pak nás pustili do prostoru a tam se dalo něco vidět. Škoda, že nikdo nejsme antik, určitě by se zde dalo dlouze dumat nad jednotlivostmi. Takto mi jen utkvělo, že nejzachovalejší jsou lázně, divadlo a chrám. Kde ti lidé bydleli, těžko říci, možná přespávali na pracovišti.
Finále jsme si užili v Atlantiku - krapet jsme si zacachtali, dokonce i Jana se smočila těsně nad kolínka. Najtík odmítl, přestože tady byly vlny podstatně nižší. Ale hlavně nebyl na pláž připuštěn, neb v minulé vesnici Jindra zahlédla cedulku se škrtnutým psem a vztáhla ten zákaz na celé pobřeží... Ani na tu překrásnou dunu nás nepustili...