Córdoba
Co bychom neudělali pro kulturu - vstává se nejen za tmy (ta tu je do 8), ale prostě v noci. Čeká nás 170 km vzdálená Córdoba. Proč tak spěcháme? Protože do 10 hodin je mešita přístupná jednotlivcům zdarma a lze očekávat, že tam mnoho takových cvoků nebude. V podstatě jsme se nezmýlili, jsme z turistů skoro sami a vypouštíme napřed výsadek Janu s Jindrou, my ostatní se necháme Najtíkem vodit ulicemi a připadáme si trochu jak modely. Nejen, že si nás fotí japonští turisté a čas od času i nějaký ten místňák (ty fotící mobily nám byl čert dlužen), ale pokřikují na nás kočí, že jsme nezdravá konkurence.
Po chvíli střídáme a vrháme se do mešity. Bohužel právě začíná mše a nevěřící psi jsou vypráskáni ven, takže kupuji lístek (Zdenda s Ivou se vhodně zachumlali do davu věřících a navíc neměli tak okatou fotovýbavu). Drtím mezi zuby ošklivá slůvka, čekaje na otevření již s houfem turistů i celých skupin. Naštěstí ti místo poslechu mouder svých průvodců fotí Najta, fotí se s Najtem, hladí Najta. To je zdrží a já mohu vniknout nerušeně do mešity, prvních pár fotek ještě je skoro bez lidí. Hlavní oltář si nechávám nakonec, až se rozptýlí kadidlo.
Je to prostě monstrózní obrovitánská sportovní hala, kde ovšem krom slalomu nelze konat žádný sport. Koncentrovaná maurská architektura nutně ovlivnila celý kulturní svět, nejen všude tady v Andalusii vidíme stejné prvky, ale vlastně totéž (ovšem ve velmi velmi malém) je vidět v katedrále v Cáchách, například. Podivuhodně vkomponovaný křesťanský chrám uprostřed měšity by dnes určitě neprošel kolečkem stavebních povolení, ale snad ho co černou stavbu nezboří, je taky moc pěknej. I když, přísně vzato, tu mešitu krapet pochroumal.
Nejen mešitou ale i celým starým městem by se dalo bloumat, ale nás hnal čas a déšť. Tak jsme jen jukli na římský most, mírně obdívli pradávné kolo a pelášili k autu. Myslím, že na zdejší poměry jsme byli naprosto promočení, nikdo nám ovšem za přinesení deště nedal ani kačku.
Sevilla
Další skvost, tentokrát křesťanský (i když na místě původní mešity, z níž zbyl jen jeden minaret a ten je přejmenován na věž Giraldinu), je v Seville. Za maurů to bylo evidentně velevýznamné město a křesťanští dobyvatelé tu velevýznamnost převzali a postavili si kostelík (podle všeho jich je ve městě víc, ale my stihli jen tu jednu katedrálu), jehož rozměry jsou prostě nesmyslné. A přestože je tak obrovský, nejen, že ho dostavěli (i zde ve Španělích občas něco nedokončí), ale navícho vyzdobili zcela úchvatně. Míhají se tu jména jako Goya, Murillo a další. Ten kus zlata nad oltářem, kde je v podstatě zobrazena celá bible, je prostě překrásný, škoda, že za mříží. Ale nemá smysl to vypisovat, dá se to přečíst jinde a lepší.
I v Seville byl hlavním hrdinou Najt, předpokládám, že bude i ve večerních zprávách. Počet lidí, který si na nej sáhl, případně jej digitalizoval, jsme ztratili ze zřetele už za chvíli, pokřikování kočích jsme ignorovali. Zlatým hřebem byla trojčlenná policejní hlídka v plné zbroji, která si vyžádala fotku, asi ji potřebovali do hlášení.
No, a po nákupu v naší již dobře známé prodejně v Antequeře vaříme broskvové knedlíky a relaxujeme. Mám pocit, že někteří jsou již poměrně hodně unaveni, a to jsme vlastně ještě nezačali...