Prosinec zahajuji stále s poněkud nejasnou situací. Jsem teda matka nebo ne? Mí lidi mi šlohli všechny plyšáky a drží je chudáčky někde bez mlíka, kterého já teda mám na rozdávání (no, ne úplně, ale vemínka mám pěkný)určitě i v temnotě, chladu a vůbec necitlivých podmínkách, jak jen lidi uměj. I když podle všeho jsou u páníka u postele, to by zas nemuseli mít tak děsný (dokud jsem chodila po schodech, tak tam bylo příjemně teplíčko a měkko, teď nevím). Všichni mi říkají, že matka nejsem, ale já myslím, že jo. Jen si nemůžu vzpomenout, kdy, kde a s kým :-(.

Paniččinu posedlost přehradami a jinými vodními díly jsme zase odskákali my, kteří máme tak rádi teplý radiátor za zády. Museli jsme jít kousek nad Liberec do zatopeného lomu. Musím ale přiznat, že to zas nebyl tak úplně ztracený čas, neb jednak jsem se dost vyblbla běháním po lese (úplně jsem já necita zapomněla na mláďátka), jednak jsme viděli zajímavé pohledy na zimní Ruprechtice (sice jsem Moravák, ale nějak mi to tu stále více přirůstá k srdci), ovšem ty patrně páník jednou vywebí na samostatné stránce, počítám.

Jinak dny míjejí v poklidu. Panička mne tahá po rozbahněném cvičáku, sníh pomalu mizí i ze zahrádky a okolo nás se chystají Vánoce. I my tady se do toho pomalu pouštíme. Kupříkladu osvětlení je moje parketa, to tady vlastně celý dělám já. Zatím ale těžko říct, jestli se mi to daří, není moc s kým porovnávat. Ovšem tuším, že budu mít nejhezčí barák v celých Ruprechticích. Vlastně zajišťuji i mytí oken, dělám to nepřímo. Já je upravím svými slinami a panička to pak jen začistí stěrkou. No, trochuu toho funí, no.

Jo, taky si pořídili nové květy, s jedněma jsem se (nerada, rpotože to vypadalo, jakože ty květy jsou důlležitější než já) vyfotila, abyste to mohli vidět. Páník nasliboval doplnění stránky o kytkách, ale tak se mu klepaly ruce, že všechny fotky smazal; no svěřte těm lidem něco, nezvládnou to. Snad příště

Psáno 1.12.07

Dneska mám skorokulatiny - je mi právě 1,5 roku. Myslím, že to je pěkné výročí a stojí za oslavu. Ovšem to si myslím já a mí lidi mají jinou představu. Namísto rozumně organizované oslavy v teple a suchu, proložené hovězím, drůbežím, jogurtem, tvarůžkem, sýrem, jablíčkem, mrkvičkou, čokoládou, pudinkem, vepřovým, uzeným uchem, rybičkou mne vyhnali hned po ránu ven a musela jsem capat přes celý město (víte, jak je ten Liberec obrovskej?). A to všechno jen proto, že Yarda musel na prohlídku (houby to vydrží, tyhle plecháči) a beze mne by ho asi nepřevzali.Když jsme došli domů, neměla jsem na žádný slavení ani náladu, ani sílu. Vlastně od té doby spinkám. Bylo mi jedno, že kolem mne luxujou a vytírají. Jen ať si ty svý chlupy uklízej, žejo, já holka čisťoučká žádnej sajrajt neprodukuju.

Zase jsme podlehli (teda páník a já) paniččině úchylce a vyrazili jsme k dalšímu rybníku. Tentokrát to naštěstí nebylo daleko, Nezbeďák je ruprechtický rybník i když vypadá bezmála jako mořské oko Vihorlatu. Procházeli jsme naší malebnou čtvrtí (no, malebnost jsem do ní přinesla samozřejmě až já, ale teď majitelé domů dělají co mohou, aby nezůstali pozadu) a nechali se obdivovat. No, občas na nás nějaký neurvalec zpoza plotu hulákal, ale já se tvářila jakože nic a tak brzy ztichli.Rybník Nezbeďák je schovanej hluboko v údolí za náměstím, nikdo by neřekl, že něco takového tu taky můžeme mít. No, já jsem sem svý lidi přivedla naprosto neomylně.

Musím se přiznat k jednomu hříšku. Neumím si poradit sama se sebou. Jak jdu s paničkou a vedu ji na vodítku, mám nepřemožitelnou touhu to vodítko chytat, tahat, kousat, lovit. Posléze se mi daří paničce urvat ruku. Ona výská radostí, samozřejmě, ale maskuje to jako výkřiky zloby a jakože mne na té ulici vychová. Páník se taky netváří, když jdu s ním, tak to skoro vypadá, jako že vede on mne! A přitom vodítko je stále jako nové, nepoškvrněné, inu Manmat ...

Na našem cvičáku slezl sníh, asi už brzy přijde jaro. Nevím, proč jsem zbytečně přehazovala srst, už abych začla zase línat, myslím. Jen nevím, jak to spustit. Ale zase z druhé strany, mám ten nový oblek a ještě jsem ho nevyzkoušela. Tak možná ještě jaro nebude. Lidi se tváří, jakože fakt ne, ještě si nechávají sněhová shrnovadla u domu. Tak nevím. Každopádně kontroluju na cvičáku úplně všechno, zvláště rybník(i s kačenkama). Jen tuhle mi přišlo hloupý, že v mé zóně volného pobíhání psů se volně projížděly čtyčkolky a děsně řvaly. A bahno, co po nich zbylo, mi pak panička sundávala z pupíku drahně času. Myslím, že to na cvičák nepatří, ale nevím, jak to zařídit, aby to tam nebylo. Asi se budu muset spolehnout na svý lidi, že něco vymyslí. No pro jistotu si to jako problém vezmu teď na pelíšek a důkladně to rozmyslím, zavřu oči, natáhnu si nohy, přiložím si radiátor a

Psáno 8.12.07

Je tu teď děsná zima, všude. To teda až dneska. Ovšem to mi nezabránilo pořádně si užít sobotní vycházku, dokonce jsme směla poběhat s černým kámošem, myslím, že i fotky se vydařily. Musím uznat, že na pohled je zima parádní, když svítí slunko, sníh je ještě bílý a na cvičáku není přepsáno, takže mne panička pouští ze šňůry. Ovšem já pak mám móc dobrou náladu a dávám jí to znát - když ona vám je prostě k nakousnutí! A když se postavím, tak jsem větší jak ona! Prcek, žejo.

Pekly jsme spolu cukroví, už to skoro umí. Musím ochutnávat veškeré ingredience před pečením i poté, musím degustovat krémy, polevy, nátěrky, nádivky, vycpávky, koření, ořechy, drobky, úlomky. Dočišťuju hrnce, mísy, talíře i plechy, lžíce, vidličky, vařečky, nože. Jsem na roztrhání, ještě, že ty Vánoce jsou jen jednou ročně. Páník je na tom líp, tváří se, že někde pracuje a v podstatě už domů nechodí. Takže ovšem na něj taky nic nezbude, jeho chyba, já bych mu třeba vylizování horkých plechů klidně přenechala.

Přes den mne stále nechávají doma samotnou. A protože oni furt uklízejí a tváří se u toho nešťastně, rozhodla jsem se opět pomoci, i když si říkám, kdeže by ti lidé byli bez psů ... Kolem kamen měli tak divně vyrovnaný polínka. Tak jsem jim je jednak roznosila, aby se dalo klidně topit v každé místnosti a nejen v kamnech. A taky jsem se pokusila ta polínka pěkně srovnat na normovanou velikost; to vám byla makačka, a těch třísek! Ovšem nevděk světem vládne, co vám budu vyprávět. Cholerická panička se naštvala, asi že si to chtěla udělat sama či co. No ale k luxování mne taky nepustí, tak co já, chudinka, mám teda dělat? Jak můžu pomoct v domácnosti? Když umeju okna, hned to po mě předělavají ... Fakt je to těžký dělat tady psa :-(

Psáno 15.12.07

Dneska se mi vůbec ale vůbec nechce psát. Vždyť já se nemůžu dočkat! Vloni jsem z toho neměla rozum, o Ježíškovi jsem v podstatě nic nevěděla, ale letos. TO je vám tak napínavý !

Celý týden asistuju u úklidu. Nevím proč, ale panička po mně vždycky skla u knihoven přemývá. Asi tam mám ještě nějakou technologickou chybku. A peču. Teda jak já peču! Dneska jsme skončili s vánočkama, půl dne mi to kynulo pod nosem a já ani kousek neochutnala! Teda jak já jsem vzorná. To páník měl jen jeden jedinej úkol - odmrazit ledničku. A představte si, že se mu provalila přepravka s marmeládama a jinýma sklenicema a to byla rána. Olej nevydržel tu radost ze setkání s podlahou a střepy i kvalitní slunečnicový olej byly mezi námi. Raději jsem opustila kuchyň, nemusím být u všeho. Už to spravili, ovšem můj nejoblíbenější pelíšek kuchyňský je v konteineru. Ten olej z něj nešel vymačkat ...

Trochu jsem chodila i po venku, celý týden jsem žila zdravě. Ale ten mráz, to je teda hustý. Naštěstí my tady v Liberci jsme měli aspoň v druhé půli týdne jasno a hezky, páník vyprávěl, že na cestách měl jen ošklivou intarzi (nebo inverzi?). Ovšem i tak tlapky trpí tou zimou. A taky nevím, proč mi šili kabátek, když ho nenosím, ani do téhle sibérie. Prý že v něm nečurám, ale to je nesmysl, vždyť mi ho ještě nikdy na douhou výpravu nenasadili. Co oni vědí, kdy mě se chce, žejo.

Nemůžu se dočkat dárků, prý přiletí i stromeček! No to jsem zvědavá, neusnu, nezavřu oko a budu hlídat jak jen to půjde. To přece není samosebou, aby lítaly stromy, ne? A pod nima dárky, ne? Kdybych nebyla puga, jsem z toho jelen. Jo, to mi připomnělo, opět se mi vlní srstečka. Umělci, chystejte si nářadí, až mne potkáte, ať jste připraveni!

Psáno 22.12.07

Tak to fakt přišlo. V obýváku se zčistajasna objevil stromek. Dost podobnej tomu, co byl venku v květníku. Ale jak ten byl vyšňořenej, to teda fakt oči přecházely. Když jsem začala trochu prohrabávat balíky, co byly pod ním, tak taky nos trochu přecházel. Ovšem panička mne nenechala. Vylovila z té změti jeden a vydala mi jej. Pak už jsem měla spoustu své práce a nestíhala jsem moc sledovat, co se děje okolo. Navíc na stole leželo cukroví, vánočka, no co vám budu povídat, jen těžko se šlo na něco soustředit. Mí lidi všichni ale vypadali dost spokojeně, furt šustili papíry a z balíčků cosi tahali. Kupříkladu páník dostal tlustej doutnák a všichni mu ho závidí. Nebo panička dostala takový smradlátko, škatulku jsem směla trochu upravit a moc mi chutnala. Jo, a taky mladí dostali báječnou autodráhu (to do začátků fakt potřebujou) a musela jsem jim hned ukázat, jak se to obsluhuje. Je vám to zajímavý, ti lidé to fakt mají zařízený tak, že přiletí strom s dárkama. Musí se nechat, že i pro pejsky se tam něco najde. Ale mohlo by to být myslím častěji.

Mrzne a mí lidi chodí bruslit. Proto taky uvádím dnešní příspěvek panoramatem Liberce z přehrady. A taky se jukněte, jaký v tom ledu jsou bubliny, já bych tam teda nelezla. Navíc to studí na tlapky i ouška. A brusle mi teda vůbec neslušej (ale když oni bruslí, já si zalezu a velmi intenzivně o tom přemýšlím, až mi zteplá čeníšek).

Ovšem protože se u nás střídají příbuzní mých lidí, musela jsem vyklidit dolní místnost a panička mne s páníkem vytláčejí do schodů (dolů mi to jde skoro samo). No dělám trochu drahoty, to víte, nemůžu hned napoprvé ukázat, coí ve mně je. Každý den se trošíčku zlepšuju, ale jen maloučko, ať si užijou, ne?

Teď mám další těžký čekání. Prý přijde nějaký kamarád mých lidí, má divný jméno od S a nemůžu si vzpomenout. Asi je to velkej kamarád, protože tady se chystaj hrozný věci. Páník vybavil sklep vínem, panička je v lednici skoro zalezlá a furt něco kuchtí. Mohlo by něco kápnout, ovšem pouze pokud ten jejich kámoš nebude moc žravej. Na víno já moc nejsem, tak bych mu mohla nechat víno a on mně zase chlebíčky, ovoce, olivy, majolku, sýr, salámek ...

Psáno 29.12.07