Falešné matky

Když se k nám na jaře roku 1994 přistěhovala malá doguška Arona, byla jsem teoreticky připravena téměř dokonale. Pravda, s praxí to bylo slabší, neboť jsem nikdy doma neměla ani křečka…

Ale díky literární přípravě mě nepřekvapilo, že i pejsci mění mléčné zuby za trvalé, věděla jsem, kdy a kolik jich má vyrůst. Tušila jsem, že „mamutí“ plemeno může mít potíže s růstem, dočetla jsem se, že velký pes později dospěje, fenka bude i později poprvé hárat.

Aronka byla naštěstí správný psík pro začátečníky – vyrostla zcela předpisově, bez sebemenších problémů. Poprvé hárala na dogu velmi brzy (už na devíti měsících), ale průběh byl zcela standardní. A po celý život na ni „její dny“ přicházely pravidelně – vždy přesně po pěti a půl měsících.

Na co jsme ale připraveni nebyli, to byla falešná březost. A brzy jsme se doma shodli, že zlatá doba hárání, než to, co následovalo po zhruba dvou měsících. Chytré knížky se o tomto problému zmiňují – že hormonálně zblblé fenky „sehrají“ více či méně kompletní průběh normální gravidity. A že některé to dotáhnou od počáteční žravosti až k porodním stahům, jiné zase „spustí“ mlíčko a umí si uhnat zánět mléčné žlázy, ale většina se spokojí „jen“ s hledáním vhodného místa k porodu, s adopcí hraček a výraznou změnou chování.

Dá se dočíst i snadná pomoc – fence sebereme všechny hračky, nedovolíme jí „hnízdit“, zvýšíme pohybové aktivity a omezíme bílkoviny v potravě a přístup k vodě. Dokonce jsem se v jednom článku dočetla, že správně pracovně vedená fena nikdy falešnou březostí netrpí, že je to možné jen u rozcapených tlustých fen žijících doma…

Ano, pokud fence z kotce odstraním hračky a deku a přístup k vodě umožním jen při krmení, asi je návrat k normálu rychlý. Doma je to horší – odstraním hračky, adoptuje bačkoru. Seberu jí deku – hrabe na koberci. A sebrat jí misku s vodou jsem prostě nedokázala.

Arona tlustá rozhodně nebyla, pohybu měla hodně. Jídlo jsme jí brát nemuseli, neboť vydržela těch zhruba čtrnáct falešněbřezích dnů téměř nežrat. A tak místo odebírání potravy jsme jí kupovali uzenou makrelu, játra…a snažili se jí přesvědčit, že aspoň něco málo by sníst měla.

Hračky jsme jí pochopitelně sebrali, přesto po zahradě tvořila úžasné nory (tak pro dogu a dvanáct štěňat), pískala, volala svá neexistující miminka… vypadala smutná, nešťastná a nepochopená a my trpěli trpělivě s ní.

Jedna fáma říká, že fenku z falešné březosti vyléčí březost – ale pozor – to platí jen pro ten jeden cyklus, kdy falešnou březost nahradíme skutečnou. Prostě příště klidně může blbnout znovu. Některá čubinka víc, některá míň, některá vůbec. Některá pravidelně, některá jen někdy.

Znám jorkšírku, která si jako noru vhodnou pro štěňátka vybírá prostor pod zaparkovanými vozy. A pak celá rodina láká „rodičku“ domů klečíc před cizím autem a později i klackem loví fenku ven…

Beta si s prvním háráním počkala až na patnáctý měsíc života. Odhárala v klidu a krátce – začala 6. září a za 18 dní už bylo po všem. Vůbec bych se nezlobila, kdyby nám to vydrželo i pro příště. Sice v následujících týdnech byla hodně hladová (už to byl signál, že se snaží vyživovat „štěníky“), ale nebyl problém držet ji s jídlem trošku zkrátka. Prostě jsem jí docpávala ovocem a zeleninou.

V pondělí 12. listopadu mě zaujal kňouravý – pro mě u Bety nový – zvuk. Zareagovala jsem ihned – všichni plyšáci se odstěhovali z Betího dosahu. A až do víkendu byl poměrně klid. Sice občas „plakala“ na pelíšku a chodila hrabat pod borovici a pod lísku, ale co se týče výkopových prací – tak na Aronku prostě nemá (ta mívala i nos prodřený do krve, jak ryla po vzoru divokých prasat).

Horší bylo, že se Kosatce začala plnit mléčná žláza. Hlavně poslední pár bradavek vytvořil velké vemínko. Ale naštěstí mlíko nespustila, žláza nezatvrdla a nehřála. V neděli nastal zlom. Návštěvu příbuzných přivítalo rozklepané stvoření, které nevědělo, má-li vítat hosty, rodit, kojit… Vibrovala chudinka tak, až jí zuby cvakaly o sebe. Od té doby nejraději ležela zalezlá na pelíšku u topení a občas tence plakala. A to jí vydrželo šest dní.

Byl problém ji vytáhnout i na procházku – venku v lese ale řádila normálně. Ale když jsme se začaly vracet domů, vzpomněla si na své neexistující potomky a začala spěchat. Musel to být pohled k popukání, jak po ledu a sněhu se snažím brzdit hysterickou „matku“ ženoucí domů.

Nejvíc mě vyděsila, když zle „vyjela“ po sousedovic štěněti. Normálně ho zbožňuje, olizuje ho pod plotem (on k nám nacpe celou půlku těla) a najednou mu dávala najevo, že jen její štěňátka mají právo na život a on ať hodně rychle padá z jejího rajónu. Naštěstí pochopil, že tady přestává sranda a držel se raději dál od plotu.

Místo granulí jsem jí vařila těstoviny či rýži se zeleninou a troškou masa či tuňáka. To jí moc chutnalo a nízkobílkovinová dieta by prý mohla být předkládána běžně… Mimochodem spotřeba potravy s návratem k normálu skokem poklesla. Už je holt dospělá, najednou jí stačí něco přes polovinu dorostenecké dávky.

Po týdnu tesknění se jí vrátila radost ze života, ožila, a protože neměla hračky, stali jsme se obětí jejích hrátek my. A tak jsme urychleně přinesli celou bedýnku jejích pokladů – ona ale neomylně vytáhla ty pískací a začala na ně ihned mluvit. A tak jsme jí nejprve vrátili jen přetahovadla a míčky a polštářky. Další den přibyli vybraní plyšáci.

To bylo radosti!! Odskákal to losob (pro neznalé – plyšový kříženec soba s losem – píšou vánoční sob a parohy má losí). Samým nadšením mu urvala ucho a vypreparovala z něj náplň. To nebyla zrovna příkladná mateřská péče, a tak se mohly vrátit i ostatní hračky. Jen s pískacím krtkem a kolečkem počkáme, až se úplně dozatáhne mléčná žláza.

Takže vlastně jeden týden kníkavých příprav, jeden týden opravdu „výživný“ a jeden týden dozvuků. O to víc si teď užívá návrat do života mladé dámy bez závazků. Řádí jak tajfun. Když otravovala páníka a tloukla ho tlapkama, že si budou hrát, cpala mu hračky, že se budou přetahovat, olizovala ho, že se budou mazlit…a on potřeboval pracovat, tak jí vyhrožoval, že donese „zakázaná miminka“, jen aby byla chvilku zalezlá v pelechu…

Jinak i s malinkým psím sousedem už zase kamarádí. Došlo mi, že fenka v tomto stavu může být opravdu nevyzpytatelná, a že se nemusí chovat vůbec „běžně“. 

Chtěli jsme fenečku, tak ji máme – opět se bude rok skládat z hárání, falešné březosti a pár normálních týdnů mezi tím… Ale nám to neva…

Xerxová