Nestíhám, balím. Musím odjet, páník si na poslední chvíli vygůglil cestu (netuší, že panička to mám v malíku patník od patníku) a že prý fakt za chvilku startujeme. V baráku chaos, přitom granulky a kyblík na pití jsou zabalený, tak nevím co blázněj. Fakt bude lepší, když už vyjedeme, budu si vzadu v yardovi zpívat až tak někam k Mnichovu a pak to zalomím, to už dojedou, myslím.

Tady stejně není o co stát, i když je dnes docela i vedro. Bouřka stíhá bouřku, ani sekat pořádně nestíhají (aspoň se zajíci pomějou), ven pořádně nejde chodit, neb je fakt vlhko. Ono je vlhko i doma, měřím to poctivě na několika měřácích a fakt 80-90%, někdy i víc. Ale nechtějí zatopit, aby se to vysušilo, pak mají mít v Rusku nějaký tržby. Fotky jasně naznačují, jak tu je. Navíc si panička vyzpomněla, že před cestou se musím zkultivovat a ukáznit. Samozřejmě začala tou nejhorší možnou cestou, samý sedni lehni a přitom ona sama si klidně stojí! A že jako dostanu piškot, když si sednu. Ale kdo by si sedal vlhkým zadkem na vlhkou dlažbu, no ne? Ovšem zase ty opávie, když ty jsou tak dobrý! A navíc to tentokrát bylo vylepšeno pravým nefalšovaným meruňkovým koláčem, no která by nepodlehla? Tak občas podlehnu; když koukám na to, co všechno se fotí v Itálii, tak si myslím, že jsem zkultivovaná až hrůza, kupříkladu furt chodím ven oblečená.

Psáno 3.7.09

Mám za sebou italský týden a nevím přesně, jak to vyhodnotit. Asi bych měla mlet chvostíkem, aby se panička nedurdila, ale mám určité pochybnosti. Budu se zde zmiňovat jen o svých myšlenkách, děje celého týdne jsou popsány jinde.

Tak tedy k Itálii:

• je tam teplo mocmoc. Člověk si s tím nějak poradí, ale že by mne bavilo furt funět, jazykem drhnout o chodníky, to teda fakt ne. Ale musím říct, že všude mají vodu a je dobrá. No, připouštím, že částečně to bylo dotováno z cisteren,které vláčela panička v ruksaku.
• asi nedobrý výběr cest a stezníků, ale prakticky jsme nešlapali po hebké trávě, po měkké lesní půdě, po bahnité cestě. Furt jen asfalt, případně, v těch prastarých městech, kámen. A to mi nedělá moc dobře na tlapátka.
• moře se hýbe a to tak, že moc. Sotva stíhám utíkat. Až poslední den jsme s páníkem zkoušeli, co ustojím proti moři a musím říct, že to nebylo zas úplně nepříjemný, když mi kolem tlapek šla voda, ale jak šla ke kolenům, bič a pryč!
• skoro na každém zajímavém místě je škrtnutej pes, marně přemýšlím, čím jim škodíme.
• děsně málo psů tu žije, zřejmě zdejší prostředí psům nesvědčí. Jen v Portofinu jsem se chytla s jakousi nafuněnou hlídačkou, asi jsem vyhrála, počítám. A paničce jsem v zápalu boje trochu prokousla packu, nemá ji mezi nás strkat, žeju.
• pokud vůbec psy viděti, pak jsou pro mne neznámého druhu, u nás bychom asi řekli vořeši. Ne, že by mi to vadilo, ale nejsou družní, prostě. Jen v Luni se chtěl jeden družit, ale ta jeho, ta mu dala, teda! Raděj prchnul, nedivím se, má ji doma furt, kdo to má poslouchat, že.
• středověká města nejsou pro psy vhodná. Jednak, jak již zmíněno, mají tvrdé podlahy. Jednak není kde čůrat. A pak tam šlape moc lidí a jsou nervózní, když vidí trochu narostlou moravskou pugu.
• noční jízdy nejsou nic pro mne, nespím, kontroluju to všechno a pak mi padá hlava ba celé tělo, a to je u mne dost hmoty. A protože to o mně vědí, tak i zpět jsme jeli v noci :-(

Ale jinak je asi Itálie pěkná, kdyby tam nebylo to vedro, moře a památky, byla by báječná! Takto jsem holt občas i přidala jednu zříceninu, chudák já.

Dopsáno 11.7.09

Celý týden se dávám dohromady po té dovolené. Už jsem to potřebovala, považte, týden, celý týden (!) blbnout někde v italských kopcích a dolinách, to by zmohlo i onačejší borce, než je puga zrozená v moravských úvalech. Proto bylo třeba odpočívat, mně i páníkovi.

Páník místo aby chodil na vycházky a tak, se tváří, že nemůže, je unavený, nestíhá a bůhvíjaký výmluvy má, tak si musela panička vzít dofču, abych nepolehávala doma sama. Takhle ve dvou se nám to moc dobře táhlo. pařas, který nás zastihl koncem týdne, jsme si užívaly na cvičáku a pak hned zase klimbat na pelíšku, báječný. Ještě jsme stihly v pátek posekat (chudák zajíc, nemá jde by skývu našel) a rybíz sklidit a už to přišlo - bouřehromybleskyvodaznebe. Ale to nezabránilo páníkovi, aby nás vytáhl na houby a to se nemělo stát. Sbíral jak šílený, tahal se s tím přes hory a doly a doma panička se slovníkem hub to vyházela. To bylo pláče po baráku, slzy všude kam se podíváš. Přitom páník se hájil tím, že on to stejně nejí, ale neuznala mu to... Dalším průšvihem bylo, že jsme procházeli kolem mé oblíbené bažinky a já neodolala. No, trochu jsme to omyli v mokré trávě, ale moc se nedařilo, no, uznávám. A když se k tomu přičetlo, že z nedostatku světla (fakt bylo dost zataženo, nakonec mělo být i krupobití) jsem se páníkovi rozmazala (to je tím, že jsem tak děsně svižná), tak ten výlet snad ani neměl bejt.

Psáno 18.7.2009

Takové počasí my v Sudetech nepamatujeme; strřídá se to tu jak o aprílu. Asi nejhorší byl fučák v tomto týdnu. Naše borovice, co děda sázel, nás bezmála navštívily v kuchyni jsa ohnuty do vodorovna; nakonec to ustály. to nejde říct o řadě jiných stromů v našem okolí, vesměs pěkných a dospělých, co jsem s nimi vedla časté řeči při vycházkách. Kupříkladu u kostela jsem měli lípu a už nemáme. Něco z té středeční katastrofy předkládám zde, ale zdaleka vše se nepovedlo, jak jsme s páníkem mysleli vyfotit. ještě se musíme moc učit! Každopádně tady v Ruprechticích ten kratičký větřík nepřežilo spousty stromů, některé se vyklopily tak, že jim mohu očuchávat nohy, co mají zpravidla schovaný pod zemí. A tý vody co napadlo.To mi připomíná, že letos je to prvně, co já pamatuju, že na zahradě nemáme žlutý fleky, je celá pěkně zelená, a nikdo mi nemůže vyřítat, že tam chodim čůrat.

Taky jsme znovu šli na houby, ale nic moc. Sice jsme našli nějaké ty kozáky, ale žádný zázrak, na to, co se povídá. O lanýžích nemluvě, ani nevím, jak to vypadá, natož to najít.

Užívám si paniččiny dovolené, což znamená, že se nevyspím, ráno děsně brzy vstává, což dělá normálně, ale o dovolené si nechodí znovu po snídani lehnut, což já běžně teda chodím. A teď nemůžu, musím na ni dosírat, aby neudělal nějakou nepředloženost. Myslím, že ty dovolené jsou za trest pro nás, domácí psy, a že by se na to měl nějaký aktivista podívat a mohlo by se to kupříkladu zakázat.

Psáno 26.7.2009