Jak jsem slíbila minule, vrátím se k cestě na Děda. Teda ne na našeho dědu, co u mne bydlí v domku.Ten někde lenošil, když já dřela a držela nad paničkou tlapu ochrannou ... No bylo to dráma!

Ale pěkně od začátku. Páník se školil a panička se nudila u tety v Otročíně.Já jsem tam chodila po špičkách, teta na lišku stále myslí a zdá se jí o ní, tak jsem fakt byla nenápadná. Dokonce i když jsem směla sedět na "prasákovi", byla jsem nenápadná. Ovšem panička na internetu našla jakousi úplně zaručenou turistickou trasu pro krátký výlet a tak jsme vyrazily. Panička žije v představě, že na internetu informace nezasmrádnou, ale to se panečku divila. Ona se orientovala podle takových trochu vandalských barevných proužků na stromech a sloupech. Ovšem ale občas asi proužky chyběly, nebo nějaký veselka si začmáral jinde a už to bylo. Když se před námi mělo otevřít údolí Habrového potoka, který vede přímo do Otročína, otevřel se největší rybník světa = Berounka. No to bylo nadělení. Měly jsme to jen o 10 km delší ... Chudák já. Ale pak jsme byly obě hodné, tetka s námi mohla být spokojena a ani páník nás nevzbudil ...

Ovšem zapomněla jsem říct, že Děd je kopec s vyhlídkou kousek nad Berounem. A tam jsme šly, teda.

Jinak u nás v Sudetech udeřilo jaro silnou pěstí. Obrázky, myslím si, jsou dostatečným důkazem, že už nám tu všecko kvete a k žití se budí. Páník mrmlá, že bude muset to či ono ostříhat, přihrnout ohnojit a cojávímcovšechno, ale mě se moc dobře dělají výkopy, takže já, já jsem s jarem spokojená. Bořím se v sasankách, dusám fialky, narcisy, šafrány a je mi fajn. Ale zrovna teď trochu chumelí :-(

Psáno 5.4.2008

Jaro pokračuje ve svém náporu. I když, pravda, na kopcích kolem Liberce je ještě sníh, na našem cvičáku až je parádně. Potkala jsem se tam taky s českým strakáčem, který prý je velmi komunikativní. No, přikládám ve formě slideshow, posuďte sami, kdo se snaží o komunikaci a kdo tupě stojí. Ale možná je to proto, že on je cvičenej, má tzv.Dostálovu školu, takže se skoro ani nehne,když na něj trenér kouká (ale že by jako přišel k paničce, co volá, tak to teda ne, to je cvičenej stejně jak já). A možná teda to cvičení bere psům přirozené a spontánní komunikační návyky, protože se mocmoc snaží (někdy i musej) rozumět svým lidem a pak už jim nezbývá prostor pro vlastní řeč. Jinak si neumím vysvětlit, proč kupříkladu ten mladý český strakáč byl tak nesmělý, a já bych tak blbla. Chudák já.

Na konci týdne jsem opět jeli zkontrolovat tetu v Otročíně, i tam jaro udělalo děsněj skok. Vůbec ty pražáci se teda maj, tam už jim kvete snad úplně všechno (to si alergici užívaj, panečku). A protože páník se zase školil, byly jsme s paničkou zase na výletě v berounských lesích; tentokrát jsme sebou vzali i tetku (už se mnou mluví,heč). A fakt se vše změnilo. Rozkvetly sasanky, na kopci Děd je otevřené občerstvení (ale neměly jsme peníze, tak jsem zase pečenej buřt nedostala), tráva ostře zezelelala a na broskvoních se objevily první květy. Prostě je to tady!

Cestou domů jsme se stavovali u mladejch. To je teda chuť, na Vinohradech do 4.patra, ale zvládla jsem to. Ani bych o tom nepsala, kdybych neměla velký zážitek. Naši mladý jsou totiž kouzelníci! Na stropě mají talíř, řekla bych, že je modrý nebo do fialova a je na tyči. Normální lidi mají takhle umístěný lustr. TIhle ne, mají talíř. A z toho talíře se na mne ksichtil černobílý pes, možná fena. Koukám nahoru, je sice malej a trochu jako rozmazanej, ale odpovídá mi na štěkání a cenění zubů. Zlobím se, poskakuju, zdvihám se na zadní. Panička mne uklidňuje, ale evidentně taky neví, co je to za psa. Je to divný, mít psa v talíři pověšeným od stropu, ne? Byla jsem celkem ráda, když jsme odtamtud vypadli a jeli domů. Sice mám mladý dost ráda, ale na takovýhle věci já moc nejsem, to se pak trochu bojím, trochu zlobím a tak jsem raději doma.

Psáno 13.4.08

Zase to na mne leze. Podruhé, přátelé, cítím, že se zase měním. Patrně začínám hárat. A to vše asi proto, že rozkvetly magnolie už i v Liberci. A nebo proto, že je teď páník se mnou mnohem víc doma než býval. A nebo proto, že to tak prostě má být. Ovšem panička hned přijala velmi drakonická opatření. Ven jen na špagátě. Nikde ani trocha volného výběhu, už jen na zahradě a i tam je bdělá a ostražitá jak příšlušnice ochrany státních hranic. Stařičký Rick, který by nakonec nemusel být až tak špatnou partií (o chovatelství bavorských dóžat byste pak mohli číst dlouhé litanie, takto je to holt jen starý bavorský barvář a já mladá a krásná moravská doga a asi z toho nic nebude) se ani zálibně nekouká, natož aby jakkoli hrozil.

Tento týden jsme udělali jen vycházku do města. Trošíčku jsem táhla na tom motouzu, to aby věděli, že mne mají sebou, ale toho křiku bylo možná zbytečně moc. Ale díky tomu zase vím, že kvetou magnolie, navíc se mí lidi trochu inspirovali a - jak vidíte níže - podstatně jsme zkrášlili kus naší zahrady. Páník na to konto už ani neleze ... Pomáhala jsem mu velmi vydatně, zatímco panička se flákala u drtiče roští, který si musela nutně koupit a pak nemusela hrabat, rýt, přehazovat kompost, stříhat růžičky, sít travičku, no rpostě vlastně nic. Všechno jsem musela odřít zase já, chudinka naše starostlivá. No, páník trochu pomáhal, ale vidíte sami, že se mi spíš pletl v rozletu a navíc zlomil hrábě skoro nové.

Další dny nevidím moc vesele. Nejsem ani vystavená ani bonitovaná (ono to bez výstavy nejde, prý) a tedy na vdavky mohu tak akorát myslet, jsem na tom hůř jak popelka. Chudák já. A ještě ty restrikce, jakoby cvičák nebyl v šengenu. Netěším se, i když by mne mohli vzít hárat do Itálie jako vloni, to by šlo ...

Psáno 19.4.08

Podle paničky jsem v nejlepším, ale kluci z okolí mají asi jiný pocit. Prostě mne nechtějí, asi budu muset do poradny k Uzlovi. A přitom co já bych jim pěknýho přinesla! No, dneska jsem dostala "kost" z bůvolí kůže a tu bych jim teda nikomu nepřinesla ani náhodou, stačí sotva mě.

Minulý víkend jsem se svými lidmi zahradničila, finále bylo v pondělí, kdy si páník slavnostně letos poprvé přesekl šňůru u sekačky. Ale je to gentleman a neklel. A spravil si to sám. Panička mluvila cosi o tom, že stávající pojištění je nedostatečné, ale tomu nerozumím, neb pojistky výjimečně nevypadly. A tak jsem krom bahna, které nabírám při hlídání plotu, domů začala nosit i zelený. To aby mí lidi věděli, že mne maj, přece! Ovšem je to pár dní a mohli bychom sekat zas. Asi napíšu knihu o zbytečných činnostech na zahradě s přihlédnutím ke zvyklostem moravské pugy. Například vysívat trávník u plotu je blbost, kupovat drtič klacků jakbysmet (i když panička celý týden zuřivě drtila, máme už drť úplně všude, podle páníka bude už i k obědu).

Vzhledem k mému stavu, no spíš vzhledem k tomu, jak to panička prožívá, chodím ven jen na vodítku. A to je teda dost nuda. A protože mám zakázáno do něj kousat, když je poblíž páník, dostávám cestou ke kousání klacky. A to já mám ráda, sice vždycky jen chvilku, ale podrtím si. Miluju ten zvuk, jak dřevo praská a sypou se mi piliny z tlamy. Ovšem třeba kosti odkousnout neumím; panička mi nadávám, protože teta Ara i strejda Xerda to prý uměli velmi dobře a mohli si odkusovat kloubky kuřecích kostí přímo z paniččiny tlapky. To já teda nezvládám, nevím, kudy do toho.

Na zahradě nám teď začíná všechno kvést. Vynesli jsme ven i kytky domácí (a cymbidium taky kvete) a je to celkem paráda, vřele doporučuju nejen shlédnout, ale i následovat. Prý už nám schází jen nachystat jahody (mňam, zatím dostávám jen kupovaný a to není vono) a máme zahrádku jako křen. Ovšem páník smrdí potem a nemůže se narovnat, panička je samozřejmě voňavá ale drápky má jak já zasviněný ...

Psáno 27.4.2008