Tak prý budu zase o rok starší, já fakt nevím, jak to ty lidi dělají. A jsou nedůslední - tváří se, jakože je to něco dost špatného a zároveň to slaví ... No fakt divný. Ale já se cítím velmi mladě a dobře, a navíc jsem krásná a čiperná a chitrá*).

I když páník se tvářil, že chodí do práce, vypadalo to tu spíš jak o prázdninách, navíc jsem tu furt měla nějaké hostě. Výhodou takového uspořádání je, že je víc talířů k mytí a, když teda hostem není tetka, ta je děsně výchovná, zpravidla něco zbyde pro vychrtlou nekrmenou chudinku pugu.

Na cvičáku jsme ani moc nebyli, v podstatě to vypadalo, jakože paničce se moc chodit nechce a já se teda přiznám, že se mi taky nechtělo. Ale jednou či dvakrát jsem tam zašli, dokonce jsem poběhala trošíčku i s chlupatým basetem, nějakým vendéem. Ovšem cukrovíčko bych za něj teda nevyměnila, navíc on moc nevydrží. Ovšem podstatně víc jak Fído, kterýho prý vychovával strejda Xerín, asi ne ku sportu, řekla bych. No, a nebo holt viděl víc silvestrů, no.

A nebyl by to Silvestr, abychom nebyli na výletě. Tentokrát jsme vzali tetku se strýčkem, aby nezasmrádli, a šli jsme okouknout vodopády na Jedlové, jak vypadají v ziměmrazu. Minule jsme tam byli sami, tentokrát půl republiky mělo stejný nápad, ale celkem jsme se vešli. Cesta se báječně smekala, moc jsem si to užila, na rozdíl od lidí, jak mají nevhodně jen dvě užitečný končetiny, tak v tomhle terénu dost trpěli.

A pak už přišel ten podivný čas, kdy lidé vypouští oheň a děsně hlučí, bouchají velkými ranami a tváří se, že jim to dělá dobře. Kdyby si radeji tiše zazpívali, to bych se i přidala, takto jsem se pro jistotu vybavila řádnou čapkou a slavila s nimi. Ale, přiznám to, nejlíp pak stejně bylo v pelíšku ...

Psáno 2.1.2010

*) A taky skromná, ale to je mi blbý připomínat ...

Zima trvá. Nijak zvlášť to zatím nepřehání, ale trvá. To páníkovi nezabránilo, aby nefotil "umění". No, já mám na to jeho focení svůj názor, zvlášť když mi brání tahat se o vodítko, případně ústuje, když paničce trhám rukáv. To se k němu pak točím zády, jenže on to fotí taky :-( Celkově si myslím, že s tou jeho úchylkou fotit mne v nepřístojných situacích by se něco mělo dělat, kupříkladu ve štrasburku (ne, že bych přesně věděla, oč jde, ale všimla jsem si, že tento argument na lidi dost zabírá). Ale zase musím říct, že mne báječně vystihuje v mém dokonale ladném pohybu, toho se zase nemůžu nasytit.

Tento týden navíc místo výletu se páník poflakoval ve škole (bůhvíkdebyl), takže mne vodili jen na cvičák. A tam teda, musím to říct od plic, chcíp chlap.Ono totiž, i když je to zóna volného pobíhání psů, tak jen panička vidí nějakého volně pobíhajícího psa(ta vám má tak bystrý oči na tohle hlídání, jo že její chudinka dostala o granulku míň, případně o pět minut později, to si nevšimne), už mne připne. Přitom podle toho názvu je evidentní, že těch psů tam volně může pobíhat víc jak jeden! Ale to ona ne, hned mám zaracha.

A tak jsem ráda, že chumelí. Sice se mi na zahradě hůř čůrá, neb to studí, ale když se hází sníh za domem, smím (jen brzy ráno a pozdě večer) sama běhat po ulici Na valech. To vždycky zkouknu, jestli náhodou soused César nehárá a pak naznačuju paničce, že jako uteču někam hodně daleko. Jenže ona má v ruce to strašidelný hrablo, co na něj smím štěkat a vrčet ale ono si toho nevšímá a tak to zpravidla neustojím a vracím se. Nakonec, všude dobře, ale zádíčka na radiátoru jsou nejlepčejší.

Psáno 10.1.2010

Něco se děje. Byli u nás mladý a najednou se objevilo spousty papáníčka - ovoce, zmrzlinka, polivečka z pravého masa (a trošíčku ho popadalo z linky na zem či přímo do mističky), hovězí odzadu, no prostě něco se děje. Okolo mlaďasky se všichni ometají, jakoby byla nějaká divná. To já teda těžce nesu, přiznám to. Kupříkladu ondá jsem byla skoro březí (nakonec falešně březí je taky březí, ne?) a vůbec se se mnou nemydlili, žádný zvláštní dávky, nic. A tady si přijedou z tý Práhy a hnedle je to svátek. No,soudím, že je to proto, že v té Práze mají špatnej vzduch a galamitu, takže tady musej nabrat síly, aby tam mohli zase žít. Jen nechápu, proč se prostě nepřemístěj sem k nám - máme na zahrádce chaloupku a tu bych jim asi mohla klidně půjčit, aby měli kde být. Zvlášť pokud by byl přísun menáže, jako tento víkend ...

Jinak se vlastně vůbec ale vůbec nic nepřihodilo. Trochu sněhu napadlo a trochu ho zase ubylo, takže žádná změna. Stále chodím kontrolovat Valy, zda tam taky leží sníh a při té příležitosti konzultuju s Césarem, co je nového - nic. Nevím, zda je to dobře či špatně, ale je to prostě tak. Dokonce ani páník nebyl v žádné škole a tváří se, že jen chodí za prací. Proto taky chodíme s paničkou na cvičák samy. No, samy - ondá jsem se tam trošíčku pohonila s jakousi labra Dorkou. A ona mi utekla! No to bylo příčinou podstatné rozladěnosti, provázené vrčením a chlupovstavem, kdo to jakživ viděl? Až já ji ppotkám příště, tak jí ukážu, jak se utíká! Jen bych možná měla krapet snížit potravní dávky, ale to bych zase byla zesláblá ... No, uvidíme, nějak to vyřeším, až ji potkám.

Krapet jsme se poškorpili s páníkem, neb jsem tahala paničku za vodítko a ono se jaksi rozsýpá ... No a páník tvrdil, že na vodítko i kšandy je doživotní záruka a že to znamená, že jako já bych měla následovat to vodítko !? No to si dovolil dost, teda,zvlášť když jsem v tak dokonalé kondici. Nakonec, i jiní si toho všímají, když šla kolem nás jakási paní s pánem a laskavým okem sledovali můj boj s paničkou o vidítko a ta paní povídala "je veselá, je to ještě štěňátko", no to mi promluvila ze srdce. Vždyť mi letos budou teprve čtyři ...

Psáno 17.1.2010

Mráz už mne nebaví. Na vrátkách vymaloval moc pěkný obrázky, ale to je tak všechno. Děsně mne studí packy, ať už jsem na zahradě (nechápu, proč nemůžou vyšoupnout několik radiátůrků ven, hned by se mi lépe konala vartovací služba) nebo jde me na cvičák. Naštěstí panička omezila svůj výletní záběr; možná hraje roli i nešťastný páníkův výzor, kdykoli na sebe natahuje sedmý svetřík, nasazuje ušanku na čepec a ukazuje, že ve dvojítých palčácích skoro nejde fotit. Ovšem samozřejmě, já jsem bez tlapkavic, kabátek nedošit, o čepičce si můžu nechat jenom zdát, chudák já. Hlavně že máme zákon na ochranu zvířat, do něj se teda oblíknu. Ještě že aspoň babička sype ptáčkům; sice je dost složitýý naskládat se pod ten její stůl, ale co by hladový psík pro kus rohlíku neudělal, že.

Páníkovi prý vypliv foťák. Nevím, co vypliv ani kam (tak dobře pokrýt strop či okna jako já jistě neumí), ale vypadá to, že budeme bez obrázků. a to, vzhledem k tomu, jak krásné objekty se u nás fotí, je škoda.

Mám nový kšandy a svodítko. Mí lidi nevydrželi, stejně jako ty kšandy, co měly záruku doživotní. Páník velmi důkladným studiem prokázal, že není nikde řečeno, čí doživotí se má na mysli, takže to asi bude jen nějaká margentingová finta. A tudíž mám nové kšandy, vypadají stejně jako ty staré (někteří brblali, že na fotkách je to prostě hrozný, že měly být černé třeba, ale to holt nevyrábějí) a nové vodítko. A díky tomu dnes vznikla i nová tradíce. Nafrněný páník, co si pro korunu nechá vrtat co koleno, obě kolena! vyložil nám oběma, kolik ty šňůrky stojí (teda co je na tom tak drahý, to taky nechápu) a tedy jsme na cvičák vyrazili nejen v kšandách s vodítkem, ale panička sebou vzala řemdich! No to byl báječný nápad, přetahovaná je moje oblíbená zábava a řemdich je aspoň něco pořádnýho do huby. Vodítko jsem dycky musela aspoň čas od času doplnit paniččiným loktem či zápěstím, jinak v tlamce jen průvan ... Jsem zvědavá, jak dlouho jí to tahání řemdichu vydrží, si myslím, že mne nemá tolik ráda, když ani kabátek není došitej ... Ale co, tak se vrátíme k vodítku, jenže to nový je takový hodně hubený, to se ztratí pod jazykem, skoro bych viděla, že je zbytečný. Nakonec, už by mohla trefit bez vodítka, co já všechno musím odřídit :-( Dneska kupříkladu na cvičáku zase byl ten chlupatej honič, tak jsem to celé odřídila tak, že místo abych se s ním honila a on by zbytečně kňučel, jsem se opřela o jeho paničku. Kňučela ona :-))

Psáno 24.1.2010

Poslední lednový den polevily mrazy, ale sněhu máme, že by šel prodávat. Jak jsem již několikrát zmínila, mám s tím trochu problém, protože žlucení hlubokého sněhu je jednak nepříjemné, jednak někdy i technicky poněkud obtížné. Ale dělám co mohu. Taky, samozřejmě, plnou tlamou si užívám sněhové zmrzliny, sice není zdaleka tak dobrá jako ta, co mi občas dají mí lidi z vlastního mlsu, ale zase je jí neomezeně. Mám tu fotku ze dvorka a z pod borovice, to dnes už není aktuální, trochu přichumelilo a dvorek už není vycíděný a pod borovici se nedostanu pro samý sníh a mí lidi naprosto nezodpovědně prohazují nějaké lidské chodníky ale na mé stezníky jakoby neměli síly. Jo, a máme taky rampouchy, jsou moc pěkný a doufám, že zase budou na ledový mls, ať mi je panička bude ulamovat. Zatím se s nimi jen fotím, jsou velmi fotogenický.

Vyzkusila jsem nový kabátek, ale já to teda přiznám, trochu se s ním bojím, nějak to není úplně moje kůže a tak v něm moc nechodím, spíš se tak jako přesouvám s ocáskem hluboko zasunutým pod pupík. Nejspíš to bude tím, že mne vlastně móda nezajímá, já jsem krásná i bez doplňků. Ale je pravda, že přijde-li ten mráz, co prorokují rosničky v tv, budu ho muset použít, třeba si zvyknu. Už aby bylo jaro, teda.

Psáno 31.1.2010