Fakt krušný týden mám za sebou, chudinka já. Na den mi zavírají postýlku, můj nejoblíbenější pelínek, a to vše jen proto, že trošíčku pohrabuju a ty jejich vetchý lajntuchy to ne a ne vydržet. Ale pěkně popořádku.
Samozřejmě jsem stále ještě v očekávání, ba řekla bych, že čekám už velmi velmi intenzivně. A mí nepřející lidi, místo aby mne v klidu nechali aspoň rozjímat, jak to s těmi štěňaty teda je, mne vyhnnali na šílený kopcovitý výlet - na Hvozd. Převýšení něco mezi Řípem a Radobýlem, prostě děs. A kolem nás ta sibérie, to už začínal ten tzv arktickej (nevím, proč se márnici říká arktika) vzduch a co se nestihlo obalit námrazou, to beznadějně hynulo (znám z naučného filmu Mrazík). No, a v tom já chudera stoupala a stoupala, až vystoupala. Moc pěknej pohled byl zhůry, to se musí nechat, bylo to hodně romantický. A německý, taky, čili mému plemeni blízké.
No a pak už nastal přece jen trochu rozumnější týden - díky tomu, že jsem musela hlídat kotel,aby děda s babičkou nepomrzli, nevytáhla jsem tlapky z baráku, pořádně se zabalila do deky, podložila si hlavu některým z polštářků (to je stejně divný, kam se poděli mí plyšáci?) a hlídala a hlídala a venku praštělo -15 celsijů a já blahořečila gazpromu, že teď zrovna nepředvádí, jak je silnej.
Ovšem samozřejmě, jen skončil tzv.pracovní týden - tentokrát se oba mí lidi tvářili nějak celkově upracovaně, ale ono to možná souvisí i s tím, jak mají odřený nosy - už mi skončila služba a já musela ven - oběhli jsme Žulový vrch, to jen aby se mi nezkrátily žíly, prý. Cestou jsme objevilil ztv. Ježíškův kámen, ten se panečku objevil snadněji než kviklan, ale nějak jsem na něm nic zvláštního neobjevila, teda. A to jsem tam byla první!! pak jsem si ale ve sněhu krapet odrbala cecíky a už mi to tak nechodilo. Panečku, jak je ten radijátor báječnej vynález ...
Psáno 4.12.2010

Tak to vezmu zkrátka - dokonáno jest. Vrátili mi plyšáky, protože je odchováno. Zřejmě. Nemohu si vybavit, jak to s těmi štěňaty vlastně je, ale přiznám se, že se mi po nich ani nestýská. Naopak mi vadí ta zbytečná prsa, co dřu o sníh. Co je trochu blbé, že mi mí lidi vyčítají roztrhaný jedno povlečení, to jak jsem si přerovnávala jejich, teda můj hlavní pelíšek. No, a oni se tváří, jakože jsou poškození, přitom určo to už bylo dávno propraný povlečení, myslím; já jsem velmi jemná fenečka a nějaký ten pevný hadr bych určitě nedokázala roztrhnout... Takže shrnuto - štěníci budou zase tak za půlrok, počítám. I když, kdo ví, jsem děsně ale děsně hlídaná ostříží paničkou. Ona je fakt ostřžovatá, když kupříkladu jdeme házet sníh, tak mne ani nenechá jít na valy, to je taková ta naše ulice, kde bydlí kamarád César, to pořád kouká kolem jak estébé a jen se něco nebo někdo mihne, už mne zahání. Kupříkladu soused odspodu vylezl před vrátka, tak jsem se na něj běžela juknout a on upusnil popelník a srandovně couval, no nekřičela ona na mne jak na cizí? To pak mám mít nějakou auroritu?
Celý týden tu byla děsná zima, spoustyho sněhu a mráz na tlapátka. V neděli jsme chtěli jít na Luž, to je takovej nejvyšší kopec (hora to není) Lužických hor. Ale ta ostuta - jak tak děsně foukalo, zima bylo a my zabloudili, tak jsme na ten kopec prostě nevylezli! To páník dost těžko snášel, teda, i když byl z nás asi nejzmrzlejší, řekla bych. Ale ono stejnak nebylo na focení - mlha, vichr, mráz, tak to nějak zkousnul a ani paničce-navigaci nic moc nevyčítal.
Byl tu na chvilku Kvilík, učil se jíst takovou tu šlichtičku a děsně u toho řval. Hodnej kluk, mohla jsem to dojet a nebylo toho málo. Doufám, že bude furt takovej rozdávačnej, obecně lidský mláďata mají dobrý jídla, lepší jak granule, řekla bych. I když, zase na pořádný napucnutí jsou granule nejlepčejší, teda skoro. Včera měli mí lidi nějaký mejdan u buřtový babičky, přinesli spousty kuřecích kostí (no, jsou víceméně dost hodní a moc se s tím neobírají), to je taky dost dobrý. Ale dvakrát denně mistinka granulek, to je podle mne ten nejlepší obřad. Stejnak si myslím, že jsem dost vychrtlá, ať si kdo chce co chce říká, i kdyby tisíckrát nejlepší veterinář dozí byl...
Psáno 11.12.10

Zima je naprosto přesvědčivá. Mí lidi nedělají vlastně nic jiného, než odhrnují sníh a dělají cestičky mě a Rickovi. Vlastně nevím, proč dělají něco jiného, zbytečně mne opouštějí a nechávají mne samotnou. Zvlášť když ještě občas trochu zavzpomínám na štěníky, to mi je pak líto a trochu poplakávám. Taky by si mohli kupříkladu vyhlásit galamití stav. Nakonec, tady jinej ani není, kupříkladu se to projevuje tím, že jsem přestala do granulek dostávat něco k jídlu, třeba olej z tuňáčka, sýreček nebo tak něco, případně čekuládičku. Takže zřejmě je děsivý výpadek v zásobování základními poživatinami, ale skutečně základními. On si páník myslí, že když peče chleba, že jako je všechno v pořádku, ale není, po tom jeho chlebu se práší od tlamičky...
Moc ven nechodíme, navíc páník čte nějakou novou příručku a místo focení experimentuje, takže vlastně nemáme žádné obrázky. Buď proto, že je moc zima a nebo proto, že pošudlal špatnýma páčkama na tom svém kanónu. Přesto jsme se srazili na horách se sněžným mužem ale to je asi taky jediná zaznameníhodná událost.
No, a pak ještě - krom kaktusu nám kvetou i některá dendrobia a chystají se rozpuknout i cymbidia. Inu - vánoce!
Psáno 19.12.2010

Ježíškovský napnelismus je prostě cítit úplně všude. Jsem nedočkavá, trochu počítám s nějakou tou kostičkou (ondá přinesli z glóbusu plný pytel kostí a já asi z toho nic neměla, myslím). Blbý je, že máme totálně zachumelený stromek,nepůjde vydobýt ani krumpáčem, tak nevím. Pokud je stromeček nutnou podmínkou pro dárky, budu na suchu. Sice panička vyzdobila ulomenou větev z borovice (vůbec nechápu, že ještě má nějaký větve po všech těch sněholamech posledních let), ale zase ji odnesla k babičce, tak nevím, jeslti jako ježíšek přijde jen tam? To by značilo, že kosti dostane Rick a já nick a to by se mi ale vůbec nelíbilo.
Moc se nedá chodit po venku, všude sůl a na cvičáku hodně pokálené stezníky. Tak jsme dnes po ránu vyběhli na Českou chalupu juknout na jeleny. Ještě byla tma, tak proto asi jeleni nikde, asi rozumně spěj, ale holt páník se učí experimetálně fotit za tmy a mlhy, tak měl úplně ideální podmínky. No, je ale vidět, že se ještě učí ...
Možná budu deník doplňovat, přijde-li ježíšek, v opačném případě budu smutnit a nic už nedoplním.
Přeju všem krásný svátky
Psáno 24.12.2010 v 13:02

No, je to jasný - zase mne vzali u úst - oni si rozdělují knížky, hadříky a různé puzzlíky a mě dají co? Kost. A ještě s komentářem, že jako budu mít čistý zuby, jako kdybych mohla taky rajblovat kartáčkem po tlamě jako oni. No, co naplat, tak jsem holt zalehla a dala se do práce, abych teda ty zuby byl youplně nablýskaný. A víte, že to není špatný?
Dopsáno 25.12.2010