Týden utekl jak voda, první slavnostní. Kupříkladu panička v neděli věšela venkovní svíčky a to je jasný signál, že bude v kuchyni vznikat spousta zajímavých věcí a je dobré se přesunout na tamní pelíšek. Případně k babičce, to je možná ještě lepší umístění. Ovšem paničce se svíčky rozpadly a tím pádem se trochu bojím, zda se Vánoce neodloží, dokud se to s těmi svíčkami nedořeší. Páník se tváří, že si toho nevšiml, protože minule si pájkou při opravě jiné elektriky poměrně slušně připálil prstík, a tak je zde veliké riziko, že Vánoce nebudou. Nakonec, počasí tomu nasvědčuje, možná v rámci řešení finanční krize budou Vánoce zrušeny a jen se příslušní bojí to říct a nebo se teprve ta směrnice překládá ... Je zajímavý, že ačkoli v EU je možná víc psů jak lidí, tak do štěkání nic nepřekládají, ale já myslím, že bych byla obzvlášť dobrou komisařkou. Jen jsem prý prošvihla termín.

Vyvrcholením týdne byl jako vždy výlet, tentokrát ale zcela netradiční. Páník prchnul do školy a já jsem vzala paničku na výpravu za jeleny nedaleko Prahy. Sebou jsme měli spoustu lidí a psů - jednalo se totiž o sraz zvířetníků. Osobně nemám nic proti jiným psům, ale přece jen kdyby jich bylo míň, bylo by i víc rukou na hlazení, takhle jsem se přece jen musela dělit. Ale zase jsme si s kamarády dost pěkně zablátili spodky, teda, poběhali jsme slušně. Jeleni se flákali v dáli a ani mne k nim nepustili, takže nakonec nejlepší bylo uzený koleno v restauraci v Uhřiněvsi. Přijel tam za náma páník a já ho samou radostí srazila ze židle, nebyl připravenej. Ale to koleno, to bylo fakt báječný.

Psáno 6.12.09

Běžím to hned hlásit! Nachumelilo nám tu. Mocně. Nejmíň milimetr nového sněhu. Však se mi ráno na tu pravidelnou víkendovou procházku vůbec nechtělo. Zima až praštělo, poctivě na nule! A sníh. A furt něco padalo. No psa by nevyhnal, nebohou fenečku klidně. A to, prosím, jsem puga moravských úvalů, tedy z teplička!

No ale nelitovala jsem. Šli jsme z Krásné Studánky, to je dneska vlastně kus Liberce, zpátky k nám domů do Ruprechtic. A cestou jsem směla blbnout, trochu i s paničkou, takže to nebyl zlý výlet. A byl kratičký, takže jsem nepadala na tlamku jako jindy.

Celý týden jsem se poflakovala, furt to na prosinec nevypadalo. Snad jen, že vlastně vůbec není světlo, do tmy se vstává a ve tmě večeří. Podle mých lidí se chystá něco hrozného, protože prý půjdu do vany. A to je teda fakt vážný, musej vědět, jak to nesnáším, to je skoro jako tlapykůra, to mi občas dělaj kleštičkama a je to děsně hnusný.Nevím, co bude, přece tak nevyšilujou jen kvůli Vánocům. I když, možná jo, protože panička běhá po baráku s hadry a různou čistící chemií, možná už jí to začlo! Na cvičáku, kamž běžně chodíme, někdo šlohnul konstrukci, která měla držet čerstvě vysazený jeřáb. No, asi se u krbu ty krásně hlazený klacky někomu vyjímají, ale je to divný, krást jeřábům, co se nemůžou bránit.

Vykvetly nám orchideje, páník jim chodí brumlat. Jednak takové nijaké dendrobium, jednak barevně úžasná miltonie. A furt kvete navíc i střevičník, už snad čtvrtej kvítek udělal. Je to prostě kanón. Jo a taky citron kvete a zdá se (nesmím to zakřiknout), že páníkova léčba napalmem pomohla a nemá už ploštice nebo jak se to jmenuje. Takže musíme shánět přepravky, budeme sklízet citróny.

Psáno 12.12.09

Tak jsem to asi s tím nadpisem pro letošní prosinec krapet přehnala. Jestliže na začátku měsíce ještě páník dumal nad čudláním míčku do jamky, tak teď má dvojitý fusekle a ušanku, píše v rukavicích, a mě diktát přimrzá k rtíkům ... Hůř jak v Rusku to tu máme, a to jsem dělala vše pro to, abych se dostala co nejvíc na západ ...

Musím uznat, že i díky tomu mrazu mám asi přebytek energie, neb skoro nechodíme ven. Ono to ani moc nejde, děsně to bolí do tlapek. Navíc se mi nějak pokazila koordinace chluporostu s okolím (to bude asi tím globálním oteplováním) a ještě nemám dotvořený zimní kožuch. No, skoro by se dalo říct, že mám holou záď. A to pak je krutě nepříjemné, když kolem vás je -19. Samozřejmě v tomto období nám už dvakrát praskly nějaké trubičky u kotle a mí lidi se brodili vodou ve sklepě, na hladině plaval mrtvej dobytek, všichni drtili neslušná slova, odborníci na topenářství a kotelnictví byli buďto nedosažitelní nebo již slavili Vánoce a odmítali se hnout (to bude tou krizí, počítám), takže se nedá říct, že by čas neplynul svižně a byla nuda.

Trochu jsem přiživila ohnivou náladu paničce. Páník ondá navařil báječně vonící rizůtko, v rýži kuřátko propečené vníchané spolu se zeleninkou slaďoučkou. A nechal to ležet na pultíku v kuchyni, jak se posléze ukázalo, byl to talíř pro paničku, kterážto zachraňujíc cosi ve škole nestíhala dojít na oběd. Ale to mi nikdo neřekl a když to tak pěkně leželo takříkajíc u huby, no tak co mi zbylo, že. Bála jsem se, že se to zkazí. Ovšem paničce pak šel kouř od nozder, prý jí vyhládlo. Ale ona si umí ukrojit chleba, to já nezvládám, i když máme báječnej kráječ ... takže o hladu až tak úplně nebyla. Jen holt rizoto nezbylo, no. Trochu se rýže povalovala po celé kuchyni, nikdy bych neřekla, že mám takovej rozprsk, když sjíždím talíř, a zapomněla jsem to uklidit. Navíc ten talíř tak trochu jako spadnul na pelíšek v kuchyni, no. Jejda, to byl rachot. Ale už se mnou zase mluví.

Dostala jsem tygra. Takovýho dlouhýho, původně měl přijít pod stromkem, ale asi by to nevydržel a tak přišel dřív. Já se ho tak bála! No, chvíli, teda, ale fakt je dost hroznej, jde z něj strach přímo strašnej. Několikrát jsem mu ale zlámala vaz a od té doby spolu kamarádíme. Už jsem mu ukázala všechny pelíšky v přízemku a rozcvičuju se, jak ho vynesu do patra do ložnice, jen nevím, kam se vejdou lidi. Ale to je jejich problém, myslím.

Málem bych zapomněla, že jsem přece jen byli na kratičkém výletě, v lese tam, co vždycky chodíme na houby, ale teď fakt nerostly. Nebo pod tím sněhem nebyly vidět.

Psáno 20.12.09

No, nevím, čím začít a jak končit - prostě tu máme Vánoce. Teploty se vrátily k jarním hodnotám,ale to v žádném případě nebránilo ptákům rvát si do zobáků co nejvíc zrní, které mi panička utrhla od úst. Aspoň já to tak teda vnímám, klidně mohla místo slunečnice nakoupit granulky třeba nebo hovězí nebo kostičky nebo ouška uzená. Takhle ty omezené zdroje exploatují ptáci, abych tak řekla.

Vánoce se vyznačují několika jasně specifickými znaky, na všechny upozorním a fotograficky je zdokumentuji.
Tak především je to vygruntovaná domácnost, vždycky se moc těším na bílé povlečení, to se hned líp spí. Rovněž bahnité tlapky jsou podstatně výraznější na vyblýskané dlažbě a přeluxovaných kobercích. Pak jsou to vánočky, ty mám moc ráda, bohužel na to nejsem zpravidla sama. Krom ánoček je to také cukroví, ale to mi moc nenechávají; panička totiž vaří děsně prťavé cukroví a bojí se, že bych ho mohla vdechnout a zalknut se. Jo babička, to je jiná, tam se realizuji. Jenže lidé nejsou právě přející, no. Pak se taky sjede celá rodina, protože tady bydlí děda můj kamarád a zaním se sjíždějí a za babičkou. A zpravidla něco přivezou, kupříkladu k snědku. Pravda, trochu se vztekají, že je maloučko oslintám, osekám ocáskem a udělám jim šmouhy tlapkama na stehnech, ale v zásadě se domnívám, že vlastně mne mají tak rádi, že jezdí především za mnou. A taky se hrajou koledy, u toho nutně nemusím být, ale slyšet to je všude. A pak taky je ozdobený ten smrček, co celý rok dumám,proč bydlí v květníku. Teď sedí důležitě na stolku a pod ním jsou balíčky. No a to jsou ty dárky, co mi přinesl Ježíšek. No, teda většinu si zaberou lidi, ale to nejlepší-kupříkladu balík sušených vepřových oušek-mi nechaj. Inu, lidi.

Ale samozřejmě by to nešlo bez výletu, tentokrát na hrad Roimund, kousek od Ještěda. Zřícenina jak má být, jedna zachovalá zeď a kus jakéhosi příkůpku, ale snad i díky sluníčku tu bylo pěkně. No a samozřejmě - po výletě odpočinek, kupříkladu s tygrem.

Psáno 27.12.09