A je po sněhu. Nevím, nevím, je-li to pravda o santaklauzovi, tak mu budou sáně pěkně drhnout, teda. A zase ostrouhám, protože žádné dárky nepřiveze, tím pádem. No, ale třeba ještě nachumelí, takže naděje na tučnou kostičku, buchtičku, masíčko, nebo cokoli jiného typicky dárkového, ještě žije. Aspoň cukrovíčko už by se mohlo začít píct, případně vánočenka, tu já taky můžu.
Stavil se mikuláš převlečený za babičku a přinesl pravou domácí čekuládu, ovšemže ji páník zabavil a já mám prostě smůlu. Je strašný, když tak vzornej psík, kterej v podstatě nemá na tom světě žádnou radost, má ještě navíc mlsný lidi. Chudák já :-(
Zatím tedy chodíme po cvičáku na "suchu", rovněž na zahradě mám jen bahýnko (no, to nosím pocitivě na tlapátkách domů a mí lidi prskají). Dělám jim tu stopy a oni se neradují! Přitom kupříkladu takové prostěradlo je rozhodně krásnější, když je apoň trochu označkováno, rovněž koberec u televize, ten světlej plyšák, dostává díky mě každý den jiný design. Ovšem nepřející panička to vždycky pokazí, možná si poněkud zastarale myslí, že čistý šedivý plyš je něco pěknýho. Tak fádní ...
Jo, páníkovi pučí (nebo bučí, teď nevím) orchidee a to tak, že hned několik, řekla bych všechny. Počítám, že vyplácá paměť svého foťáku zase na ty byliny, místo aby se postaral o mé fotky, vždyť jich mám docela málo a ještě žádnou mi nevybrali na pirreli kalendář ... To přijde, počítám!
Psáno 6.12.2008
Tahle předvánoční doba není nic pro mne. Furt se jen něco meje, uklízí, leští, čistí, tedy nuda. Já na to dohlížím z bezpečí svých pelíšků s vědomím, že stejně všechno nedokážu odřídit. Nakonec, tyhle horečný úklidy stejně nikam nevedou; stačí, když se proskočím u plotu s penzisty a nestihnou mi doma otřít tlapky. Pak směle mohou začít znovu, no má smysl na to byť dohlížet? Soudím, že ne. Stejně tak nechápu to pečení. Tak oni (no, teda jen panička) se patlá s těstem, které ani ochutnat nedá. Pak provoní celej barák s pomocí trouby (myslím tím ten přístroj v kuchyni, jakékoli jiné interpretace jsou zavádějící ba vadné a páníkovi škodící) a místo aby byla aspoň ochutnávka nebo něco podobného, tak je pečivo uklizeno ve sklepní spíži. Ta je jednak za dvěřmi a jednak po schodech, tudíž nedobytná. No, a já mám na tohle koukat v klidu.
Nasněžilo nám. Hnedle se páník přemohl a vyrazil se mnou na procházku, neb mohl fotit. A celkem se mu dařilo, on totiž chtěl udělat nějaké péefko, čiliže zimní fotku, za kterou by se nemusel stydět. No, pochopil, že beze mne to nepůjde, ale chvilku mu to trvalo. I proto tu vystavím některé ze zimních cvičáckých pohledů, je to přece jen zimní pohádka, která letos prý už nebude a příští rok bůhví, že, když je ta krize. Ale rovnou hlásím, že ta pohádka trvala asi tak půlden, pak přišlo silné větření a bylo po sněhu. Nevím, nevím, jak to budou na tom mistrovství dělat, aby bylo na sněhu. Mimochodem, díky tomu větru jsem učinila fyzikální závěr - elektřina je přenosná jen v bezvětří. Zafouká a vypadne proud. Tedy aspoň u nás, v Sudetech.
Cestou na cvičáku jsme potkali granulky, to jsou prý taky psi. Slajdšou o tom setkání předkládám a snad je zbytečné vysvětlovat, proč jim říkám granulky. Ale před paničkou ani muk, nepustila by mne příště ze špagátu ... Takti ví, že setkání proběhlo v atmosféře plné porozumnění a v ovzduší plném pohody a klidu.
Ještě bych ani měla zmínit, že na Vánoce se chystají i naše byliny. Tak kupříkladu citrón, co je celý léto venku, se teď rozhodl vykvést. Jestli ze všeho budou citrusy, tak potěž, místo kapra bude smažený citrón ... Samostatnou kapitolou jsou nasazený orchideje, jestli ty budou, tak to teda budou, panečku! Jen pár snímků tu předložím, ale až to bude, tak s páníkem nevydržíme, bude nafouknutý a vznášet se jak balón. Přitom co to je, takový kytky, jen to zaléváte a ono se to dělá úplně samo. To bych klíďo zvládla i já.
Psáno 14.12.08
Poslední předježíškovský víkend, nemůžu dospat. A přitom se zas tak moc neděje, úklidové šílení mírně polevilo, řekla bych, bohužel je asi i napečíno, takže ani ta radost čichačů není naplňována. Venku bláto, vycházky nezajímavé, tuctové. Kromě prastarého kamaráda amstafa nikdo nechodí v obleku, on jen proto, že má zmožený záda a navíc prý pamatuje strejdu Xerína jako mládežníka, no tak to je teda pěkná vykopávka, tedy ani moji paničku nenapadne, že by mne mohla trochu vyšlechtit. Pak jen hudrá, že mám umazaný pupík, no aby ne, v tom bahně bez blatníčků.
Na domě i na tůji mám rozsvícené svíčičky, páník tvrdí, že to panička podporuje čes. Nevím, co to podporuje, ale hezky to vypadá. A protože je furt pod mrakem, tak vlastně i furt svítíme, protože panička = fotobuňka to tak hlídá. Myslím, že se to všem krom páníka moc líbí, páník nemá rád ten čes.
Přestože je bezsněžno, oprásklí ptáci nám zobou už i zábradlí. Jakoby nestačilo, že musím sledovat, jak kruťas krahujec porcuje kosa přímo na mém trávníčku. Jakoby nestačilo, že panička jim sype podstatně víc zrní než mě granulí. Ony ty bestie dělají nálety na budku a mám pocit, že nám převrátí dům. Myslím, že je to nemravné, že si mají sami někde něco nazobat. Potraviny podávané v miskách jsou výsadou vyšších živočichů než jsou tihle peřnatci.
Byla jsem na krátkém výletu s pražskými hosty, ukázala jsem jim Jezdce (viz některý z předchozích deníků) a naši ruprechtickou kapličku. Koukali, pražáci, jak se stavělo v Sudetech, panečku. No, teda, bohužel, v posledních letech se nám tady to stavění zas až tak moc nedaří, ale v tom si s pražáky nemáme co vyčítat, myslím.
Taky se tak těšíte na Ježíška? Já děsně. Vloni jsem dostala kost a (to když se nekoukali) mísu cukroví. Copak bude letos?
Psáno 21.12.08
A je hotovo. Nutno říci, že konec roku je koncentrátem všemožných vrcholných výkonů, naplněných nadějí (ale i nenaplněných, teda) a nečekaných zvratů.
Začnu odzadu. Včera večer jsem potvrdila nade vši pochybnost, že jsem holka k nakousnutí, neb Rick plakal u nás přede dveřmi. To mi dědek už od května neudělal, takovou radost. I řada dalších známých ze cvičáku se za mnou teď otáčí; pojďme zkoumat, co za tím vězí.
Tak především je to jistě ta obrovská dávka sebezapření, ta úžasná sebekázeň (a samozřejmě i přirozená skromnost), které mne tak výrazně odlišují. Dokumentovat to například tím, že sama vydržím v místnosti se 4 vánočkami či miskou cukroví lze, ale nejvyššího výkonu dosahuji, když sedím v patře nad jídelním stolem dědy s babičkou, nasávám výpary předložených poživatin a prostě z těch schodů neslezu!
Jsem hlavní architektkou domácího betlému. Sice to nechám formálně stavět mladé, ale vedu jim tlapky. Nejvíc si toho všímá páník, který ví, že kam vstoupím, tam je dřív nebo později betlém ...
Přestože mám jistě pod stromečkem kvantum dárečků (jediná jsem celoročně hodná), trpělivě pouze pomáhám mlaďasce s rozbalováním, ačkoli svou kostičku jasně vidím a netřeba čekat, až si pomalejší členové smečky rozeberou těch pár svých drobností, zanechaných zde jen pro zachování dobrého tónu. Neruším, když ostatní zpívají a hrají koledy, ale přece jen se pro jistotu ke stromku točím zády, pokušení je obrovské. Rovněž neodebírám cukroví nikomu z ruky, i když, protože jsou někteří lidé pomalí, bych to směle zvládla. Ale já si počkám,zpravidla na mne dojde. Na svém nyní nejoblíbenějším pelíšku v obýváku sleduju v celku bez větší nervozity, jak mizí báječné paniččiny drobky (no, říká tomu cukroví, ale bez páníkových brýlí to nenajdete), čokoládové figurky a vánočky do naprosto nesprávných útrob. Naštěstí, protože jsem byla u toho, když se to tvořilo, vím, že zbyde. Jo, a taky nesfukuju svíčky, i když bych mohla, protože dosáhnu.
Na cvičáku jsem laskavá, rozběhala jsem dokonce i Fida, labradora, co byl tlustej už za stredy Xerína. A pokorně jsem na Boží hod po ránu vyrazila s oběma svými lidmi na procházku v mrazu, zatímco normální bytosti ještě spaly. Takže další bodík k dobru, řekla bych.
No, a závěrem - možná je to tím, že hárám.
Psáno 28.12.2008
