Ne, opravdu je to tu stále horší a horší. Vůbec si na mne neudělají čas. Vlastně jsou všichni furt v luftě. Tvářej se, že když mne občas každý den vezmou někam ven, že to jako stačí!? A to že by mne svezli, to zvládnou jen dvakrát do týdne. Prosím, dneska fakt je šeredně, chápu, že ranní vycházka byla krátká, i tak byla vlhká. Ovšem nabránilo mi to ulovit několikrát paničku, úplně jsem zapomněla, že jednak špatně chodím (o běhání nehovoře) a navíc ta šťěňata, co doma zůstala o hladu a bez pomoci a ochrany. No, proskočila jsem se trochu.
V týdnu vlastně vůbec. Páník se tu občas zjeví, vyžene mne na zahrádku abych prostydla, nasype něco pečených sluníček a už je zase v trapu. Panička taktéž nějak změnila pracovní dobu, a navíc ztratila hlas, takže se přesně neorientuju, co po mne chce, chce-li vůbec něco. Asi se tu něco děje, protože i babička nějak míň vaří... Bůhví, co mne čeká.
V neděli jsem byli s Kvilíkem a dalšími na výletě u vodopádůch, to bylo celkem fajn. Jen kdyby nebyly ty skály v cestě, s tím mám furt problém. Sice mi panička pomohla, ale je mi to trapný, že mi zvedá zadek. Srandovní je, že musela úplně stejně pomáhat Kvilíkovi a ten je teda o dost mladší!
Jinak nic novýho, nic pěknýho. Tma už ve 4 odpoledne, do tmy se vstává (no, já moc ne, nakonec mohu snídani z misky vydlabat klidně kolem poledního) a za skorotmy se chodí odpoledne na procházku. Divnej čas.
Psáno 2.11.2013

Dycky jsem dumala, proč já to vlastně nesnáším tmu. Letos je to tu už zase (poosmé!) a furt to nesnáším. Když se konečně mí lidi přifuní z tzv.práce (já bych se teda do práce rozhodně nehrnula a když už bych tam byla, tak byh dělala všechno pro to, abych tam nebyla), je tma. Což znači jednak zkrácený vodítko, neb panička je strašpytel, jednak špatný fotky, neb páník neumí ani ten foťák udržet. To může sice meldovat o nových lepších objektývech a zrcadlofkách, ale když přijde tvrdý na tvrdý, tak je to jasný - mám málo fotek. A dobrých tuplem. A přitom jsem tak nádherná, zvláště nyní, s vytahanou mléčnou žlázou (ty bestie štěňata se zase někam ztratily a já mám cecíky úplně zbytečný) a prakticky vždy jen v loudavém kroku (a to neslyšíte, jak škrtám zadními drápky o asfalt a když jdeme dýl, tak dělám krvavý šmouhy); tentokrát ale několikrát jsem lovila paničku a nebo důchodce ploužící se za plotem, a škodolibý páník to zkoušel zachytit, tak přece jen občas nějaký ten pohyb tu je.
Dneska, vlastně od včerejšího večera, se zase starám o mladé. Já nevím, ale měli by mi zvětšit dávky, dyk co já se nadřu. Fáňa už je pěkně oprásklá a leze za mnou na jakýkoli pelíšek a zkoumá mi pysky a nos. Zatím ale stačí jeden malý obliz a už se žene pryč :-) Ovšem musím říct, že je podstatně odvážnější než byl Kvilík. A zvídavější. Asi bude vědkyně, i když babička říká, že bude baletka, protože propíná špičky (no, já myslím, že když se vzteká, propíná úplně všechno, ale moc přesně nevím, co to je baletka). A jako vždycky, když neleje, vezmeme kolo, kočík a jedeme ven, tentokrát jen na kousek okolo cvičáku, ale byla jsem svým lidem vděčná, že jsem jednak mohla přečíst poslední zprávy, jednak se pochlubit, jak mi ty mladý pěkně rostou.
Psáno 9.11.2013

Hůř už být nemůže. Tento týden dokonce nejen že páník mne zanedbává, ale i panička odjela kamsi fuč. Páník sice sliboval, že přijdou nějaké kámošky na návštěvu (to já ráda, navštěvy, dycky něco přinesou), ale skutek prch a byl rád, že mi stíhal plnit misku. Krapet jsem tesknila, ale vždycky, když jsem si brumnula, přiběhnul děda a rozprávěl se mnou, takže pak už jsem brumlala preventivně a on vlastně ani moc neodcházel.
Zdá se, že mne postupně opouští fyzička, získaná u móře. Projevuje se to tak, že kupříkladu vylezu k páníkovi do trucovny, hupnu na tamní pelínek a dřímám, resp.pomáhám mu v přemýšlení. A pak ouha - nemohu odejít. Smutně zírám na dlažbu a nejde mi to na ni šlápnout. A tak mí lidi přinesou koberečky, podestelou, já přecupitám na nějaký z dalších mých pelínků a vše je ok. Jen páník musí přemýšlet sám, to je mi trochu líto.
Dneska byl dvojnásob slavnostní den - první pořádný výletík (jen kolem Žuláku, ale po celotýdenním půstu úžasná věc) a pak taky oslavy tety hOlinky, tedy 13 lidí kolem stolu, tedy 13 talířů + dno hrnce, prostě konečně sobota, jak má bejt. Přijelo taky nový mládě, říkaj jí Čárka, tak jsem ji se mnou seznamovala trochu. Teď už relaxuju, všichni jsou fuč. Nevím, zda se mi má stýskat nebo se mám tak trochu radovat, že je klid. Schrupnu si na rozmyšlenou a třeba na to přijdu.
Psáno 16.11.2013

Staf se nelepší. Jsem zanedbávaná a týraná. Jediné pozitivum tohoto týdne - vrátili se moji plyšáci, úplně všichni. Jen nevím, kde všichni byli, zdá se ale, že byli pohromadě, protože se vrátili najednou. Asi s tou cestovkou byli někde na dofče a mne tu nechali samotnou, chudáka.
Týden začal v neděli báječným výletíkem okolo Wébrovky k Hašlerově chatě a hlavně tamní křížové cestě, kterážto je mocvelmi půvabná. Páník si přečetl, že místní studánka je dobrá na oči, a tak ji všechnu vypil. Nezdá se, že je ta studánka i na jeho oči, mě ovšem zabrala, myslím. Jenže v mém případě to není úplně průkazné, popíjela jsem cestou v různých napajedlech.
Po návratu domů mi panička udělala manykýru a tím jsem na čas přestala chodit, protože jsem nechávala louže krve kudy jsem šla. Počítám, že nějakých takových 20 litrů jsem jí vypustila, než se to zastavilo; celkem ze 3 drápků. Takové malé pacičky a tak moc krve všude! Bylo to tu jak po návštěvě jezdce z neznáma...
Týden byl jinak výjimečný tím, že jsme se dál jak na cvičák nedostali, neb hybrísek i s páníkem byli furt někde fuč a vlastně i panička docházela vlastně za tmy, takže na vycházky to mnoho nebylo. Jak pravím, zanedbávanej pejsek, to jsem já. Však až se to dozví sociálka, bude mazec, přijde na ně Zubatá a budou to mít. Zaslouženě.
Přijeli včera zase trpaslíci, ale už jsou samostatný, takže se nic nestalo, když jsem se po večeři uklidila do svého pokojíku a tam v klidu prožívala tu drobnou radost, že přijeli a na ten řízek neměli chuť :-)
Dneska jsem je vytáhla na krátký výšlap po kanále z Maliníku, Kvilík mne několikrát ohrožoval na tom svém kole, ale mně to neva, já to uřídím úplně v pohodě. Srandovní je jenom, když mne pronásleduje i do strání, to ho pak musí páník vynášet a já se jim směju oběma. Jen jsem zaznamenala jednu nespravedlnost - vždycky na výlety byly tatranky, teď už dvakrát nic. Chápu, že musím držet línyji, nic se nesmí přehánět, řekla bych.
Psáno 23.11.2013

Mí lidi se vybarvujou. Nejen, že se mnou už vůbec nikam nechoděj a vlastně vůbec nejsou doma a já mám tím pádem podstatně víc práce (správně má pes spát tak asi 16 hodin, 2 hodiny pracovat a zbytek dne má být mazlen), protože tu všechno musím hlídat, komunikovat s dědou a babičkou, chutnat jim potraviny, a zase hlídat. A mí lidi, místo aby o mne pečovali, mi kazí životní prostředí. Natahali si sem úplně veliký stůl a židle, že prý se s trpaslíkama nevejdou kolem stolu. Na to já jasně a zřetelně artikulovala, že stačí, když mi vše nasypou do mé misky a vlastně žádný stůl nepotřebujou, ale oni jsou děsně tvrdohlaví. Tak teď se já skoro nevejdu do domečku, protože všude je teď stůl. A aby toho nebylo málo, tak natřeli parkety a já nemám kudy jít bumbat leknínovku. Takže počítám, že už brzy uhynu žízní.
Jak pravím, venku jsem vlastně vůbec nebyla, pokud teda nepočítám výlet s trpaslíky, ale to jsem se o ně musela starat a jen proto mne vzali sebou, a dneska trochu přivítat první sníh (ale já ho fakt nemám ráda, ujíždí mi zadek). Jinak jen párkrát na cvičáku no vlastně furt jen doma. Jo a taky mi pozdě objednali granulky a já se musela trápit hltáním masa s těstovinou, chudáček. Což o to, to se dá zvládnout, ale pak si zase zvykat na ty kranule, to je těžký. A to všechno si vtrpím, aniž by sociálka zasáhla.
Psáno 30.11.2013