Letošní léto je fakt podívné. V červenci sympatický pařas, to jsme si s páníkem notovali, místy bylo dokonce teplo i mně. Od srpence tu máme mokro, dokonce takový, že zarostl trávník u plotu i přes mé trvalé tanečky tamtéž. Normálně ho vždycky vyplením, páník zaseje, já vyplením a tak to máme furt. Teď tam roste!
Výhodou je, že se chodí na houby. O tom, jakou radost mi to přináší, jsem psala již dříve ne nebudu to víc rozšiřovat. Snad jen, že je to fakt fajn, takovej les. Podstatně lepší jak cvičák, i když, dneska jsem na cvičáku poběhala taky (páník teda prskal, že se nejde na houby, a tak si tvrdohlavě aspoň dvě našel tady). Vlastně je ten náš cvičák skoro taky jako les, jen je takovej kultivovanější a navíc - choděj v něm lidi a psi a tedy panička je ostražitá a nemá to tu správnou volnost. Kupříkladu dneska bych si zaběhala s kolií, ale co si myslíte, že se stalo - nepustili mne. tak kolie běhala sama, chudera.
Včera (pátek) jsme zatopili. Páník se dost bráníl, on nemá rád gasprom, ale Kvilík prostě měl přednost. Tím zároveň uvádím, že ho tu máme a asi tak týden budeme mít, je tu na letním bytě. Nevím, zda se mu u bude líbit ale dala jsem si na nástěnku závazek, že o něj budu pečovat. ovšem mí lidi mi krapet bráněj, jen jsem mu chtěla trochu utřít tvářičku, už mne hnali. Přitom on jistě by mlaskavé utření ocenil, už se totiž umí na mne usmát. No, taky se teda umí trochu vyděsit, ale to on má asi ze všeho, počítám. Stejně jsou lidský mláďata divně nevyvinutý. Ani nemluví, ani neběhá. Uvidíme, jak bude vypadat po týdnu mé péče, teda .-)
Jo, málem jsem zapomněla na veselou historku - páníkovi ulít pták. No to byla sranda, jak ho lovili. Přitom stačí přece říct: ke mně! Aspoň na mě to tak zkoušej (ale já neumím utýct na lustr, teda); výsledek je podobný.

Psáno 4.9.2010

Týden s Kvilíkem utek jak voda, částečně i proto, že panička tu byla s námi. Takže dny byly poklidné a jako přes kopírák - ráno jsme převzaly službu nad Kvilíkem, opečovávaly ho, než mlaďaska vstala a pak se den příjemně vlekl na nějaké vycházce a tak. No a taky jsem samozřejmě musela dospávat, ona služba je to náročná, takovej mladík. Ještě štěstí, že mi nechává prostor, nakonec, on taky občas spí. Ovšem když si říká o jídlo, to je teda hukot. To já kdybych takhle řvala o granulky, to by páník asi neustál A na Kvilíka se usmívá, nosí ho po baráku a dělá, že to ani není slyšet, jako. Fakt divný jsou ty lidi.
Byli jsme na houbách, několikrát, ale jednou s Kvilíkem a to bylo teda fakt zábavný. Protože udělali rojnici (páník s mlaďaskou, panička byla tlačná), musel jsem obíhat děsně velikej kus lesa, abych to měla všechno pod kontrolou. A že jsem toho teda za chvli měla dost, to netřeba zdůrazňovat.
K dovršení všeho mi přijde hloupé, že si páník ani po 3 letech neumí zvyknout na to, že na té straně postele, kam on potmě (von je úplně slepej, když se zhasne :-)) leze, prostě už dávno ležím. A já se musím chcanechca obracet, přetáčet, přesouvat, a to jsem jistě zrovna v tom nejlepším spaní. To mi dělá naschvál, abych se nevyspala po náročném dni, kdy se starám o jeho vnuka! Celkem by mne zajímalo, kdy mu to dojde a ustele si na tom zbytečném pelíšku u žebřin, vůbec nevím, pro koho tam je vlastně udělanej, asi po strejdovi Xerínovi?

Psáno 11.9.2010

Zase jsem tu celý táden sama, Kvilík si už zase v tichosti kvílí v Praze. Nějak mne ten jeho pobyt vzal u srdce a rozhodla jsem se trochu víc značkovat, myslím, že nalákám ženichy. myslím, že u krasavic mé kategorie to prostě stojí za to, ať si panička žvatlá o nohách co chce. nakonec, ty její taky nikdo nekritizuje.
Nic se tu neděje. Jen páník rozkopal dvorek, asi si potřebuje něco dokázat. nevím, co ho to popadlo. Že prý když přijedou mladý, tak aby měli kde párkovat. Nakoupili s paničkou qantum dlažby, nevím, kam to nastrkaj. Ještě štěstí, že po mě nechtěj krumpáčovat nebo něco podobnýho.
Na houby jsme se párkárt dostali, ale už to není, co bejvalo, řekla bych. Výjimkou je dnešek, kdy jsme s návštěvou byly na Popově skále a tam, panečku, tam byly. No, je to i proto, že jsme tam byly skoro za tmy, neb páník si nutně musel jít zahrát golf a tedy v čase, kdy normální bytosti spí. To aby nikdo neviděl, jak to oře. Ale my toho využily a sbíraly co hrdlo ráčilo a taška snesla. A prý zítra jdeme zas (pst, já to jako vůbec neslyšela), tak jsem zvědavá. Dneska páníkovi při focení došla baterka, tak snad zítra budou lepší snímky. I když, některý nejsou až tak úplně špatný, řekla bych. Kupříkladu ty se mnou jsou epesný všechny.

psáno 18.9.2010

Týden uprchnul závratnou rychlostí, byv nabit událostmi. Především jsem ještě v neděli byla znovu na houbách, spolu s pražáckou návštěvou. Mí lidi si uřízli kšandu, už mne s tou Krabicí fakt nebaví; když je to mezi svými, tak prosím, ale před cizíma ... No jasně že jsme zase něco objevovali, tentokrát lepší a onačejší cestu k yardovi. Ale samozřejmě nechali doma mapu! Hlavně že si ji museli koupit (granulky by byly lepší nápad). No, yardu jsem teda našli, přivlekli i nějaké houby, ale jak já se červenala! Brodili jsme les, padali ze skal, nořili se do bažin, no hrůza. Ještě že hostka byla sportovní.
Mí lidi se krapet zbláznili, už jsem se o tom zmiňovala. Začali kopat dvorek, spoustyho kamení a perkové drtě vyházeli na obrovskou hromadu, čímž mi podstatně zhoršili cestu na kompost (nevadí, babička tam teď stejnak nic zajímavého nedává) ale hlavně k plotu - z nějakých příčin mi to teď podstatně vadí. V sobotu to konečně dopadlo - je vydlážděno. Navíc i nové schody udělali, to aby se mi to víc klouzalo. Ale musím říct, že jim to celkem dobře šlo, páník s krumpáčem vypadá rozhodně mužněji než v tmavém obleku s počítačem, teda. A panička s lopatou, to je pohled, panečku!
Mám problém - zase se mi líběj kluci. Jenže panička ostré oko to ví :-( Každej den u plotu naznačuju Césarovi, že by jako eventuálně mohl i něco jiného než jen pokecat, ale on je fakt k ničemu. Jo Rick, to je jiná káva, jenže ten se mi zas nelíbí moc. Ale co dělat, že? Asi budou bavorská dóžata, počítám. Pokud teda panička otupí.
Jo, a taky jsem poběhala po Jizerkách, byli jsme chvíli hlídat Kvilíka v kočíku. Ale jen chvilku, ani to nestálo za řeč, A houby nerostly. Ovšem ukázala jsem svým lidem, jaký já jsem tahoun/tahač/TIR. Ty koukali, panečku!
Psáno 25.9.2010