Totálně vysílena se chápu klapek a vyťukávám aspoň několik poznámek k uplynulému týdnu. Ono to horko vůbec ale vůbec nepolevilo, až v noci na dnešek, ale to zase práskaly 4 bouřky a to já fakt teda nemám ráda a fakt jsem nevěděla, co je lepší, jestli bouřka nebo vedřinec. Teď už je teda zase vedřinec.
Sucho všude, práší se od tlapek, houbu nevidět. Ale mí optimističtí lidé to zkouší, naštěstí, takže občas lesík proběhnu. No teda tento týden jsem ani snad neprobíhala, fakt se mi špatně vstává, chodí, dýchá. Ale dokud to jde, nedám si to vzít :-)
Vrcholem týdne byl včerejšek. Že se něco chystá mi došlo, když v pátek přijeli trpaslíci i s rodiči a furt se cosi radili. Nechtělo se mi u nich sedět a asi jsem něco prošvihla, protože hned ráno po 6. trpaslíci vstávali (hlučně) a že musíme do lesa, to já ráda, tak jsem neprotestovala. Stejnak je yarísek srandovní, když do něj kromě mne namačkaj ještě ty dvě dětský sedačky, krosničku, foťák... No ale to jsme nechtěla říkat. Prostě jsme prošli pod Pilzberkem moji oblíbenou trasu, Fáňa v krosně mrmlala, že les není žádná kultůra a že ji to nebaví a že by raději něco četla. Ale Kvilík tlapkal a přes klády se vrhal, až ho páník vzal "na koně", aby se nepřerazil. Všichni pořád trochu napjatí, jakože se bude něco dít. Ataky dělo. Fáňa má narozky!!! Sešlo se u nás spousty lidí, všechny jsem oblízla a když přinesli dort, neudržela jsem slinné žlázy a žádná kalhota či rukáv nezůstala suchá, jak jsem se ke každému vinula. Posléze jsem usoudila, že lépe bude padnout do částečného stínu (fakt byl kumšt něco takového najít) a vše jen zpovzdálí pozorovat. A to semi vyplatilo, děti chodily mne hladit a aobčas z nich něco káplo :-)
Ale musím přiznat, že obdivuju dědu s babičkou, oni dnes od rána jak čemeřice cosi konají, já nemůžu ten včerejší mýdan rozchodit, zkouším ho tedy zaspat. A to jsem nic nepila!
Psáno 04.08.2013

Celý týden jsem se poctivě rekreovala - teploty venku i uvnitř byly prakticky k nesnesení (co ty lidi maj s tím teplem a ještě za ním jezděj!), takže jsem se jen z donucení přesouvala ven, že prý na čurání. Já měla přepnuto na pocení celý týden, vůbec jsem ven nepotřebovala chodit. Ono navíc, když už jsem tam byla, dycky šel někdo po chodníku a to zas já nemůžu nechat jen tak a musela jsem ho prohnat, což zase zpětně zvýšilo jednak mou oblibu mezi sousedy, jednak frekvenci mého dechu a délku jazykového výplazu. No a pak taky to pajdání, to panička těžko snáší, když se po takové úspěšné plotové výpravě klackuju k domovu (klackuju = škrtám levou zadní, někdy oběma, takže už mi chybí drápy; no aspoň je nemusí stříhat, žeju), tak děsně ječí. Ale já si prostě nemůžu pomoct.
Páník nevydržel rekreační tempo a párkát nás vyhnal tzv.na houby. (No prostě zbytečně :-)) Od tlapek se na lesních pěšinách práší, v tom by nerostla žádná ušlechtilá plodnice, dle mne. Ale to darmo štěkat, co si člověk vezme do hlavy, to nepustí. Psí moudrost na ně, za piškot opustím jakoukoli myšlenku (jen mám v poslední době pocit, že u lidí je to taky tak, jen množství pišotů se mění). Ovšem musím uznat, že letní západy slunka nad ruprechtickým lomem jsou parádní....
V noci na dnešek krapet sprchlo, tak jsme hnedle po ránu vyrazili. Stejnak je zajímavý, jak na mne působí, když páník vstává do kraťasů a ne do montérek. Tedy když je jasné, že šance na výlet je vysoká. Dneska jsme obešli jen naši oblíbenou cestu pod Pilzberkem, něco málo přece jen našli ale hlavně já měla svůj den - vůbec jsem se neklackovala, spousty toho vyčenichala, mnoho v lese naběhala a hlavně - vůbec se mi nechtělo domů.
Psáno 10.8.2013

Doba je skutečně zlá - nerostou, přestože měsíc dorůstá, páník objevil dokonce už i pestřece a kuřátka, jedinečné to symptomy růstu hřibů, aspoň podle něj, teda. Já jsem vlastně spokojená, já je na té hubní cestě jen hlídám, ale kdo má ty stesky furt poslouchat? Tak ať si trhaj nědo jinýho, no nemám pravdu? Já ohryzávám, co mi přijde pod tlamu...Je ale fajn, že se houby hledaj v lese, to mi opravdu vyhovuje. Zle bude, až to budou hledat po dlážděných městech. A mám takovej divnej pocit, že něco chystaj - furt samý mapy, ity neáře, no rpostě všechno velkocestovní. Co se to zase děje?!
Dneska konečně - letos snad první - pořádnej výlet, prošla jsem si znovu soutok Jizery s Jizerkou, obešla upolínovou louku a tak vůbec, tam to je moc pěkný a já to tam ráda. Jen ty cyklisti, ty by měli nebejt, teda. Ještě že po ránu chrupkaj, na rozdíl od nás :-)
Psáno 17.8.2013

Tentokrát se fakt nevycajchnovali. Prosím, uznávám, že páníkovi krapet natekl čenich a asi ho tím pádem nebavilo bloumat lesem, protože s tou bakulí určo nic nemohl cítit, ale podle mne on stejnak necítí, takže to byly zbytečný výmluvy. Prostě jsme skoro furt seděli doma, zatímco v lese se děly věci. A já u toho skoro nebyla, jen maloučko. A přitom se mi zrovna dařilo nepodrážet si nohy. A navíc soudím, že teď zrovna bych mohla být pro psí kamarády ale opravdu zajímavá. A to nejen proto, že se mi dobře šlape, ale mám takovej pocit, že fakt jsem velmi poutavá. Zkoušela jsem to na sousedovi Césarovi, jenže ten je nějakej divnej a vůbec, ale vůbec na men nehledá, jako na dámu, furt by si jen hrál, matlák. No a místo do lesa a mezi psy já teda celej tejden ošetřuju páníkovo tvářičku.
Až dneska mne vytrestali - jeli jsme do Otročína slavit narozky omáčkové babičky a pak taky přivítat na svět Šáňu, co není sestra od Fáni ale skoro. Musím říct, že se oslava vydařila, protože se grilovala kuřátka, prasátkovo krkovička a taky byl dort (a Kvilík mi dával) a ty kuřátka měly kostičky a mě maj všichni rádi. Tak jsme to všechno velmi důkladně oslavili i s tou páníkovo tlamou. Navíc na oslavu přišel i Pajda, to je josefík, dávný kámoš, který když po hodině pobíhání zjistil, že vlastně já jsem ta, která na zahradě nejvíce voní (přišel až když byla kuřátka v pupíku), tak utřel, neb mn enaložili do yardy a šupem domů. I tak píšu jen s jedním otevřeným okem a vlastně spím.
Psáno 24.8.2013

Opravdu velmi letmý záznam - nevím, kam dřív skočit.Všechno to balení, smýčení před cestou, vaření na cestu, kontrola vozu a ostatního vybavení, to všechno já musím zvládnout. A navíc zodpovědně, takže mí lidi jsou z toho už perplex a prosí, abych si zalezla na pelíšek a odpočinula si, že oni to jako eventuálně zkusí udělat sami. No ještě toho trochu, já musím u všeho být a ve všem trochu zanechat stopu. Kupříkladu zaváření masa a pečení mazance je typicky moje agenda, budiž, kontrola olejů či čoho to v yardovi, to ať si teda páník podělá sám.
V týdnu vše bylo podřízeno jednak páníkovu tvíření se, že pracuje a navíc splaskává, jednak paniččině balící mánii. Jeden kratší výlet a dům je vzhůru nohama. Ještě štěstí, že aspoň do lesíka pod Pilzberk jsme vyrazili a babičce plodnicemi mnohými radost nadělali, ba řízky pro mladého pána Vilíkovo tatíka budou smaženy, takových hub jsem nalezla. Jo, nemít mne, budou o hladu, špíně, v nemocech trpět. A že já si trošíčku tlápnu do bahýnka (viz foto), to je hnedle řečí plnej barák. Ale já se jim pomstím, já si totiž taky vezmu dovolenou a budu se celou dobu je slůnit. Ani maloučko nezahlídám, nic. Tupě budu lapat bronz na svoje bílý fleky. A žádný ženichy, nic. Utrum. Ať viděj, jakej já jsem chudák ustaraná ulítaná a o co všechno se musej starat oni, když já budu relaxážovat.
Psáno 30.08.2013