Začnu od konce, aby bylo jasné, proč je ten srpen letos tak významně pěkný už od počátku. Máme totiž Františku! Koukala jsem přes rameno páníkovi, když webil první její ablum, chudera ještě nemá ani vlastní doménu :-O Nevím, myslím, že lidi se o svoje mláďata neuměj dobře starat, to my na Moravě jen máme štěníky, už k nim domény zřídíme hnedle. No, snad to napravěj, ještě že Kvilík ségře vyčlenil kouštínek prostoru, ale já bych mu moc nevěřila, to pak budou tahanice a vůbec, lidský souzrozenci jsou ještě horší jak dozí smečka, myslím.
Mimochodem tím se mi vyjasnilo, proč mlaďaska s námi do lesa moc nechodí, já myslela, že jakože přibrala a nechce to shodit... No tak to počítám, že příští jizerská výprava už bude ve větším počtu, to bude hub, panečku.
Pravda, tento týden se to s houbama úplně moc nepovidlo, asiže dorůstal měsíc nebo slunko peklo. Ačkoli jsme párkrát (no jasně že za tmy) prolezli Pilzberg, nikde skoro nic, sotva kilo hub. Ono to možná souvisí s tím, jak mi ondá páník vyčinil, že všecko vykecám a na Pilzbergu už se ani yarda do pangejtu nevejde, co tam stojí houbochtivců. A on si myslí, že já to jako roznesla, přitom já jen občas publikuju, kdeže jsme byli a co jsme tam našli... Aha. No, tak prostě nerostou teďka, vůbec.
Jestliže houby ráda s lidmi vyhledávám, tak co mne teda nebaví, je odpeckovávání višní, to dělali teď a koukali na svalovce v tv. Je pravda, že se u toho slušně chrupká a přemýšlí, ale když už toho je třetí kilo, je to nuda. A to naše višnička nevydala ještě ani půlkoruny, a už jsou sklenice plný. Trochu mne mrzí, že mi nedávaj marmeládu na granulky, mám k dispozici jen výbliz hrnce a to je fikšmikfuč. A přitom já vitamíny moc potřebuju.
Psáno 3.8.2012

Podle všeho nic nového, snad jen, že prakticky přestaly růst houby, pokud teda nepočítám růžovky a mechomorky, ty rostou furt a ve slušném množství. Páník z růžovek zkusil vytvořit držkovou polívku (no prostě nesmysl, z hub držku nenaděláš, nejvejš si ji nabiješ) a aby se neztrapnil, tvářil se jako půlříše (polrajch) převelice nadšený nad svým kulinářským kumštem. Já to ani nezkusila, raději.
Protože setrvává onen nesmyslný zlozvyk chodit do lesa prakticky v noci a já už dost jasně projevovala svou nelibost nad podexponovanými snímky, zakoupil si páník objektíf, co umí fotit za tmy. Ten přístroj to možná umí, paník ne. Už mne vlastně snad ani nebaví furt čekat, až on to konečně zmačkne. Vždyť já vlastně ani nemusím být focená, každej přece ví, že jsem nejkrásnější hned po Sněhurce! Rozhodně v reálu nejsem ani maloučko rozmazaná ba ani namazaná. Ale jemu to tak prostě vychází, no. Nevím, zase vyhodil zbytečně peníze, počítám.
Nevzali mne sebou na návštěvu k Františce, nebudu to s nima rozebírat, ale myslím, že jsme si to nezasloužila. To mám za všechny ty roky, kdy jsem jim hlídala mladou a nakonec i toho Kvilíka vypiplala. Přitom i z fotek je patrné, že tomu děcku chybí teplý láskyplný jazyk.
Psáno 12.8.2012

Týden jsem vlastně odpočívala. Počasí nic moc, ani houby nerostly. Páník se zase tvářil upracovaně a vlastně jsme ani moc na vycházky nechodili, tak nejvýše obden jsem oběhli Pilzberg, no co to je, to snad dělá každej. A houby jsme našli. No, úplně teda jakože nic to taky nebylo, ale žádnej zázrak. Panička zakázala sbírat růžovky a páník se s lakovkama ametystovýma taky moc nechytal, tak zůstalo u lišek a hřibů, ale něco se přece jen našlo.
Oběhli jsme Žulák, to abychom neztloustli. Odtamtud byly moc pěkný kouky na protější hory a já tam našla několik přezvláštních smradíků od kterých jsem se urvat nemohla. Ale houby skoro žádný.
Dnes jsem zajeli do Otročína, přivítat Fáňu do rodiny. Kvilík se zase předváděl, ale už si myslím, že to s ním umím, i když, pravda dost mne to zmohlo. Ale ta holčička je moc hodná, jen spí a jí, jsme si děsně podobný. Nevím, co mají na tom, že Kvilík pozná na obrázku sanitku od lokomotivy nebo barvy semaforu. Nač mu to je? Nechápu. Budu muset vzít jeho vzdělávání do vlastních tlapek, asi.
Psáno 18.8.2012

V tomto týdnu je řada slavení a vzpomínání, ale to nám nebránilo juknout na Pilzberk, jak je to s letošní úrodou.
Zahájili jsme už v neděli, ale našli jen kozáky. Páník hovořil cosi o tom, že kozáci mají přijít až 21., ale holt tyhle asi byli průzkumný. Jeden teda byl dost už stařešina, patrně ataman. Krom kozáků jsme našli ještě příbuzný, který nám vybírají naše místa (to jsem ale nevykecala já, nýbrž panička).
V týdnu jsme zrovna v den, kdy jsme vzpomněli příchodu opravdických kozáků na železných koních, našli praváky a že jich bylo. Kozák žádnej, zaplaťpánbu, říkal páník.
Pak hned se trýznil výrobou gratulace pro maminku naší mlaďasky, neb prý má narozky. Divný, mě teda nic nevyrábí a taky jsme je měla, ale já nežárlím. Jen mne rozohnilo, že kvůli dalším narozkám, tentokrát babiččiným, se muselo zase rejdovat po baráku s tím hnusným hlučným nasavačem, který ruší mé kruhy a z pelíšků mne vyhání. Už jsem dáma v letech a možná bych i rozum mohla mít, ale todle já fakt nesnesu. Hlučí to, funí to a bojím se toho. Míň mi vadí vytírání, oprašování a smetákování bezmála miluju, ale nasávání, to ne, teda. No a navíc se sjela celá lidská smečka a já musela zase hlídat Kvilíka a Fáňu; páník rázem zapomněl, že jsem tu já a zaměřoval objektiv jen na ně. Fakt nechápu, co na nich vidí, i když Kvilík už náhodou kromě mne zaměstná vlastně úplně všecky. Počítám, že se mu zase budou párat s celým albumem a já musím snést jen pár fotiček, ale co, mám přece rozum a každej vidí, kdo je tu nejkrásnější. Ovšem chudák, teda jakej já jsem chudák!
Psáno 24.8.2012