Letošní srpen jak jen může, tak nezačíná dobře. Přitom důvody pro to jsou nejasné - červenec si snad vybral již dostatek zimních a mkrých dní, nebylo potřeba v tom pokračovat,přece. Pak nutně dochází k tomu, že páník zanedbává zahrádku, rekonstrukční a natěračské práce a furt jen chodíme na houby. Což o to, je to celkem příjemný, ale zase to poleženíčko, když okolo mne se pracuje, to taky není k zahození. Na slůníčku. S kostí. Chjo.
No, on ten srpen začal vlastně už minulou neděli, kdy se mí lidi rozhodli se mne zbavit. Moje panička,která nikdy neudělala nic nedovolenýho natož špatnýho, se rozhodla, že nás s páníkem zlikviduje jako třídu a vzala nás do hor. Že prý zná nábližku kolem Velké jizerské louky, podle mapy takhle kratičkou. No, že prý se trochu pokoukáme ještě na jiná místa a pak půjdem tou tajnou nábližkou. Připomínám, že tam je zprudka chráněná krajinná oblast,všude rašeliniště ještě nevhodná k těžbě, běžně hltající jezdce i s koňmi, no prostě DIVOČINA! Zkrátím to. Opravdu jsem už nemohla, ani když mi dali tatranku, pak ještě čekuládku, jablíčko, fidorku, řízek. Fakt se to bořilo, fakt jsme nemohla. No, nebyla jsem asi jediná, ale páník se tvářil, jakože brnkačka. Protože celou cestu pršelo, byli jsme tam všude širokodaleko sami, nikdo by nám ani nezamáčknul víka, kdybychom se zbořili do té rašeliny. Tak krutě ten měsíc začal.
A nijak se to nezlepšilo v týdnu. Prostě přiběhnou z práce, běžíme na houby, nějkdy i nějaký najdeme, a zase do tý práce běžej. Divný lidi. Byli jsme i na vrcholku Pilzbergu a našli spousty pilzů, jenže byly silně wurmovitý (červivý), takže páních chystá jinou změnu jména té hory - wurmpilzberg. Ale nevím, asi mu to neprojde. Ovšem ta cesta na kopec, ta byla objevná, myslím, že jsme ji skoro prošlapávali, když teda nepočítám myslivce, lesníky a hajný a jeleně. Však taky hub jak much a červů ještě víc!
Jsem zvědavá, jak to s tím srpnem bude, jestli začne léto a dokončí se baráčnické práce, nebo budeme sice zavaleni houbama, ale bouda nám spadne na hlavy.
Psáno 6.8.2011

Dělám paničce starostě. Od čtvrtka nechodím do schodů, když ležím teskně si mňoukám, občas. Není mi úplně jasný, co se mnou je. Když za plotem provokuje nějaký čokl či penzista, jdu po nich a skáču jak zamlada. I na houbách jsem rejddila po lese jak apač (skoro nerostou, hlásím, navíc je děsně mokro furt) a je pravda, že když se rozchodím, tak těch pár schůdků k páníkovi do pracovny zmáknu jedním skokem. Ale do ložnice nedojdu, prostě. A tak spinkám u televize, ať si páník pěkně chrní sám, aspoň mám víc prostoru, protože mi panička rozložila kanapíčko. Trochu mne podezírají, že to všechno je kvůli Kvilíkovi, kterýžto tu od včerejška trochu pobydlívá a je pravda, že mi vadí, že panička pak hladí jen sotva jednou rukou, když se s ním muchlá, a že ona se s ním muchlá vlastně věčně. A skládá s ním kostky, to se mnou nikdy neskládala! :-( Myslím, že jsem trochu nešťastná a nevím přesně, čím to je způsobený. Možná i tím, že vlastně furt leje a když neleje, tak prší. Takhle jsem si ty tropy nepředstavovala, mě možná schází dvitamin, počítám. Bože, jak moc mi schází ten dvitamín!
Psáno 13.08.11

Protože jsem chabrus na záda, měla jsem klidový režim. No, teda panička tomu tak říkala, ale projevuje se to tím, že nevytáhneme tlapky z baráku, jak je týden dlouhej. Začalo to vlastně v pondělí, kdy jsme si došli pro blechu k veterináři. Teda panička pro mne dostala dvě pilulky (páník tvrdí, že za větší peníze, než on propije za rok, ale já myslím, že si plete rok s týdnem) a já sama bez pomoci chytla blešku od jednoho mrňavého kolegy, co tam byl na první očkování. Ty pilulky mi dali do paštičky, mohla bych ji klidně i bez nich. No a hnedle od úterý je mi fajn, žádná bolest, nic. A přitom musím furt sedět doma. Jen díky páníkovi jsem mohla maličko na houby (no, já zas tak úplně neposlechla, takže jsem si trochu zahrála na indiány) a taky s Kvilíkem jsem směla na výlet, ale to bylo jen o fous. Ona totiž panička plánovala, že půjdou beze mne! Však se jim taky počasí pěkně pomstilo už za ten nápad a nádherně jsme zmokli. Kvilík se radoval hlasem, jak se mu rozprskávaly kapky o hlavu (já se zase mohla potrhat smíchy, když mu v tom cedníku panička nasazovala furt klobouček, že ho jako bude chránit, takovej klůcek, však on si ho taky hned dycky shodil) a lidi s deštníkama na nás mohli oči nechat, protože i já byla jak miss mokrý tričko.
Jinak vlastně ten týden byl jen samé balení, neb Kvilík na rok odjel na stáž k Obamovi (nevím, kdo se bude od koho učit, to tu vůbec nepadlo), takže to skončilo smutně - uklidili všechny hračky.
Jo, a pod borovicí bydlí nepřítelka ježek, možná tam snáší ježčata,tak se snažím s tím něco dělat. No, a panička se na mne kvůli tomu zlobí. Přitom - kdo to tu má na starosti, aha?
Psáno 21.8.2011

Pod průhlednou záminkou mých pohybových problémů (posléze se ukáže, že vykonstruovaných) jsme furt doma. Panička má dofču, takže jsme doma podstatně víc, než když ji nemá, jen s tím rozdílem, že já nemůžu spát, protože ji musím ohlídávat a tedy přecházet, kontrolovat, občas trochu cvičně lovit a tak. Jen páník nás asi 2x vytáhl na houby, což se sice ukalovalo jako cesta zbytečná ve smyslu úlovku, ale báječná ve smyslu zábavy. Hloupé bylo jen to, že ty děsný hice ne a ne polevit a moje oblíbený kalužky a potůčky z lesa zmizely.
Vyvrcholením nejen týdne, ale vlastně celého roku, bylo setkání Zvířetníků v Podmitrově. Bohužel, mí lidi leniví nestavěli stan ale pronajali chatku, prostě nuda. Bouřka v noci by ve stanu byla mnohem romantičtější, takto jsem to prostě prochrápala ;-) Na besídce tu byl i Xerdův strejda doktor, který mne pečlivě okoukával a prohmatával a konstatoval - napřed trochu pomýleně, že jsem tlustá, ale pak moudře - že jsem ve vynikající kondici a nic mi není! Prostě mám strach s paničkou chodit do schodů; míra mého vcítění se do lidské psychiky dostoupila vrcholu - všechny problémy jsou v hlavě :-). Teď mám starost navíc - na Kvilíka v USA fouká; snad to tam zvládne beze mne.
Psáno 28.8.2011