Páníkovi vykvetly pod višní cymbidia. Teda, ono je dost zajímavý, čí vlastně jsou. Jakmile kvetou, není úplně jasný, jestli jsou páníka nebo paničky. Nemám právní vzdělání (a navíc u nás - moravských pug - je přece jen právo trochu přehlednější než u lidí) ale není asi obvyklé, aby majetek měnil vlastníka bez viditelného projevu vůle vlastníka původního. Takže teď jsou tedy cymbidia (ta 2, co kvetou) paničky. Ovšem dle mínění páníka to možná není úplně poslední právní stav, mám za úkol pečlivě sledovat, jak se bude situace vyvíjet dál, je ale prý pravděpodobné, že nám kytky někdo ze zahrady odnese a pak spláčou nad výdělkem oba dosavadní vlastníci - jak vlastník půdy, květníků a listí, tak i vlastník květů. Příliš nechápu, proč mám vše jen z povzdálí sledovat, ale asi bude problém s tím, že zase někde nějaký popletený novinář či politik prohlašuje, že psy je třeba šněrovat (a přitom "celý svět už ví to dnes, že řetěz mravy nenapraví") a tak se musím držet zkrátka.

No, to držení mi moc nejde, protože kolem našeho plotu furt choděj nějací lidé a tak pěkně odskakujou, když si blafnu ... Navíc teď hárá sousedovic Besina. Trochu žárlím, ale pomáhám Rickovi ze všech sil, aby o nás věděla, že tu je Rick a čeká na ní a já že teda taky jako u toho jsem, i když moc nevím, nač vlastně. No, on je trochu už dědek a tak třeba bych mu mohla být něco platná. Každopádně mu významně pomáhám hulákat. Že mi to jde je zřejmé z toho, jak panička nabírá na fistuli :-)

Díky mladejm jsem se dostala taky ven. Museli do Turnova k příbuzným a tak jsem vyvedla své lidi mezi skály kousek od Frýdštejna, jmenuje se to tam Drábovna a je to tam fajn. Ještě to neobjevili ani cyklisti, ani čtyřkolníci ba dokonce ani obyčejní pěšáci nebyli moc vidět a tak jsem mohla navolno ňuchat v borůvčí, chutnat vodu z potůčků a hledat houby. Nerostou, našla jsem jen jednoho hořčáka a panička ho odmítla. No a pár holubinek s červenou hlavou (taky vám není jasný, jak to, že prašivky rostou vlastně furt?), borůvky už zasychají a panička mi je nechtěla ani sebrat ... No i na tom výletě jsem já takovej chudák, bardotka na ně, řeknu vám! Ale sotva jsme dojeli domů, heboučký pelíšek v páníkově pracovně mne přivítal, ani jsem si moc nepohrála s plyšáky a slastně si ho užívám, jen s největšími obtížemi diktuji poslední slo

psáno 9.8.08

Udeřila studená vlhká vlna a my nikam nechodíme. Přiznám se, že ani své lidi nenutím k nějakým výletům, protože to věčný oklepávání nadbytečný vody mne taky nebaví. Navíc se mi to v zatáčkách dost smeká a tedy musím opatrně. A šplýchání mi studí na pupíček, neb páník sice blatníčky sliboval, ale nějak mu to nevyšlo.

Musím se přiznat k jedné trochu asi ostudě. Kamarádka paničky má pejska, 10 měsíců, nestandardně zbarvenýho dogáčka. A že ho jako navštívíme, on tam je krátce, předtím bydlel někde jinde a tam už ho snad nechtěli či co. Těšila jsem se, nerozbitný pejsci jsou fajn, ráda s nima blbnu. Jak je vidno z dogumentace, z počátku jsme s Montym (tak se jmenuje) celkem slušně blbnuli. Naše skákání bylo prý tak svižné, že nešlo zachytit žádným z přítomných aparátů. Jenže pak se stalo, že Monty zjistil, že je vlastně mužskej. No, a to se mi teda ale vůbec nelíbilo. Ovšem tady jsem zklamala na celé čáře. Já, která ulovím paničku kdykoli a kdekoli, která pouštím hrůzu na libovolného penzistu či školáka, co kvačí kolem mého plotu, tak já, chudinka moje maličká, místo abych ho sekla a řádným kousnutím mu dala najevo, kdo je tu pánem, jsem si lehla a rozplakala jsem se. Usedavě, vlastně ulehavě. Tak si mne mí lidé vyzvedli a odvedli. A je po kámošovi; studem tam už nikdy ale nikdy nepáchnu. No, já teda nepáchnu vůbec, ale tam nikdy.

Psáno 17.08.2008

Taky máte pocit, že léto je nuda? Já teda jo. Nikam mne nepouštějí. Nikam mne nevemou. Zas jen ten cvičák, a jako na potvoru je vlastně prázdnej. Děti totiž potřebovaly Yardu na cestu na moji Moravu (zkoumají tam jakési archlívy, tam s nima nemůžu) a tak ani pořádnej výlet není jak udělat.

No, teda úplně furt doma jsem teda nebyla, to ne. Kupříkladu jsme večer (tma byla, policajta by nevyhnal!) byli na návštěvě u kamarádky Alfy. No, kamarádky. Oni to raději naši lidé moc nezkouší, přece jen je to poněkud temperamentnější bulteriérka, takže se kamarádíme přes sklo. Ona je sice mladší, je i menší, možná to i ví, ale raději to nezkoušíme. Abych pravdu řekla, jsem za to mým lidem vděčná, děsně nerada prokazuji svou sílu a celkovou nadřezenost; ba, abych pravdu řekla, ještě jsem to nědělala. Ale jinak se mi u těl lidí líbilo, mají pěknou zahrádku, na ní poctivě vysekávají prostor na grýn (to je pro golfisty děsně důležitej kus trávníku) a tam já trošíčku poběhala. No, hned mají co dělat, že. Jamky mají předkopány.

Taky jsem chtěla světu ukázat, že není pravda, že rotvajler je kruťas (viz zprávy z tisku a nikoli pouze z rádia Jerevan). Měli jsme se potkat na kraji cvičáku, ještě mě panička držela na motouzu. Na přímý dotaz, zda je hravý, jeho páník pokývl, a tak mne pustili. Běžím k rotvíkovi, udělám takový to předklon-podřep-výskok-ocassvist a on odkvačil do auta. Ani to můj páník nestihnul zvěčnit, taková škoda. Ale stejně si myslím, že to je jasný důkaz, že se jedná o mírumilovného tvora. Jen teď nevím, jak se budou ostatní dívat na mne ... Jinak na cvičáku jsem taky trochu nadělala zlé krve v domácnosti. Jednak se páník vzteká, když s paničkou blbneme a pereme se o vodítko; to se prý podle páníka nesmí. Nevím proč. Báječně si obě zařádíme, panička mívá pak krásný modřiny na ruce případně jinde, když se netrefím, zaskáčeme si a tak. No, a občas holt vyměníme vodítko, no. Druhá věc, co se mi povedla, to jsem snad ani nechtěla. Vyrazili jsme v takovém tom dusnu, co teď je a páník vece, že bych jako měla jít navolno. Panička na to kontruje, že mne stejně nebaví v tom vedru běhat, ale aby byl klid, tak mne tedy odepnula ... no a já vyrazila. Teda jak mne to ten den bavilo, provětrala jsem všechny skrýše, prolítala spousty houštin (to čuměla klíšťata na mou chemickou ochranu, panečku) a páník se smál! Teda jak ten se smál, až měl fotky rozmazaný!

S tím focením má páník vůbec problém. On totiž chtěl děsně moc spojit mou fotku s těma jeho růžema, co pořád oblézá a postřihuje, postřikuje a celkově s nima ztrácí čas. A to si panečku zavařil. Fotil a fotil a já jen tak maloučko poskakovala a pobíhala.... No, prostě má smůlu. Ale řekněte, copak se má moje nádherná vizáž prznit nějakýma kytkama?

Psáno 23.8.08

Máme službu. Babička odlétla se Sokoly na alpskou tůru a dědu nám tu nechala. To je v podstatě dobře, protože páník se přestal tvářit, že pracuje, a je furt doma. No, on zase říká, že se mu nedaří a že klienti nejsou a když jsou, tak nespolehliví a nedrží termíny a proto je doma, ale já vím svý. Nevěří mi, že bych dobře hlídala dědu a starala se o něj. Fakt je, že Rick trochu dělá vlny a kazí mi morál, protože místo aby dědu tahal na výpravy, tak se válí v kanafasu a zneužívá toho, že babička sokolka je daleko. Ale na nás nemá, jak panička tak páník se zcela podvolili mému velení a chodíme aspoň na krátké procházky všichni, občas i s dědou. To je ovšem trochu komplikace, on mám takový dvě tyčky na opírání a moc mu to s nima nejde. A pak teda páník vezme takový vozidlo, na to dědu naloží a k mé veliké radosti s ním všichni uháníme, já teda okolo trochu víc tančím, občas štěknu, ale je to fakt fofr, jak letíme. A to pak Rick skloní hlavu k zemi a je naštvanej, že se má jako pelášit a blbošit a velmi vážně se vleče za námi a vůbec se neraduje, že děda jede. No, páník pak taky ne, páčtože to neubrzdí ... Fakt si tu užíváme královsky.

Taky jsem byla krátce na psí výstavce. A to ne ledajaké - výroční dogové! Panička se tam rozjela s tím, že musí provést jakýsi zdravotně statistický průzkum (no nevím, vrátila se pozdě večer, přivezla si pár lejster a spálený ramena, to bude statistika, panečku) a na začátek nás s páníkem vzala mezi výstavní kusy. Já nesmím, mám křivý nohy. Nevím, ale myslím si skromně, jak jsem to tam tak okukovala, že jsem prostě nejhezčí. A proto tam nesmím, aby se nestyděli. Jiný důvod těžko najít a obhájit. I když panička, jak známo, nic neobhajuje, ta oznamuje. Takže jsme se s páníkem sebrali a když už to vypadalo, že dojde k posuzování, vytratili jsme se. A bylo nám tu s dědou dobře, jedli jsme a pili a veselili se a nespálili jsme si ramena ... Ale nakonec soudím, že bych to stejně s přehledem vyhrála. A byla bych na vdávání. Ale to asi panička nechce! Zaplavit svět nádhernými štěňaty moravské pugy, z každého okna jukne kosatka, kdo nemá doma aspoň dvě dogy, nemyslí to se Zemí dobře ... Jo, já v tom ve všem mám jasno, ale ty lidi okolo jsou nějak bez vizí, bez fantazie, bez rozumného cíle. Chudák já :-(

Psáno 30.8.08