Od začátku léta se mi líp běhá. Asiže ta bobule, co mi dávaj do tavenýcho trojhránku a myslej si, že si nevšimnu, zabírá. Fakt je mi po těle podstatně líp, celej pes bolí jen občas a někdy se mi ani dlažba neplete pod nohama. Dokonce jsem po půlroce zašla k páníkovi do trucovny a oslintla mi stůl, aby věděl, že mne ještě furt má. Ale jinak je fakt, že nejraději teď ležím na slunku na trávníku (dneska mi ho zase ostříhali na tu pohodlnou hebkost) a jen tak sleduju, co se šustne. Už úplně vždycky neběhám vynadat kolemjdoucím, protože mi za to nestojej. Ono totiž i přes to, že mne vlastně nic nebolí, se mi děsně blbě zdvihá zadek. A tak si říkám, že jestli chtěj, abych jim vynadala, ať se stavěj, já umím řvát i vleže.
Pokračujeme v houbosběru, ale zatím teda nic moc. I když vlastně pokaždé něco donesem, ale jsou to samý růžofky a žádná pořádná hmota. Pro mne je důležitý, že je vytáhnu do lesa a nečučej furt do těch obrazovek, prostě na ně musím dbát, jsou jak malý. Pravda, i Kvilík furt buší do toho svýho ajpedu a vzteká se, když mu vypadne signál, ale ten má svý pečovatele a ať se teda o něj staraj, žeju. Já mám svý lidi a mám jich až nad kohoutek; je těžký motivovat workoholiky na vycházky. Jinej by s tím určo měl potíž, a já ne, vím, jak na ně. Teď jen aby to neprokoukli.
Byla jsem na čočkování a doktor mne obdivoval, že jsem krásně v kondici (páník říká - tlustá). A že se nediví, že se hůř zdvihám, on že by takový tělo nezdvih vůbec... slabčák. To já nejen že se zdvihnu (no, někdy fakt těžko), ale ještě i po lesích občas trochu cválnu!
Byli jsme na otočku v Otročíně slavit už ani nevím co, každopádně tam se čeká každým dnem nová Šárka a tak jsme vlastně všichni napnutý. Trochu se bojím, že budu mít dalšího trpaslíka na hlídání, ale nakonec, já to zmáknu.
Psáno 06.07.2013

Tabletka sice zabírá, ale furt to není ono. Občas se mi nechce přes schody, občas se musím rozcházet, abych přeskočila práh z obýváku na venkovní pelíšek, občas ale zase dojdu až k páníkovi do pracovny. Prostě to mám jak kdy. Každopádně se mi přihodilo, že mi asi podstatně ztěžknula záď, neb ji zdvihám s velikými obtížemi. Ale furt ještě ji zdvihnu.
V týdnu jsme několikrát zkusili houby, ale na houby. Kdenictunic, jen občas nějaká ta růžofka. A navíc panička se bojí se mnou chodit po asfaltu, a a tak jsme tlapkali jen kolem Jezdce a lomu, čili tam, kde nikdy nic moc nesrostlo. Ale ona si nedá říct, že na výpravě já jsem vždycky úplně fit. Jo, po expedici to může bejt horší, no.
Konec týdne místo flákání jsem měla plnou šichtu, přijeli se juknout mláďata, abych Kvilíka připravila na prázdninový pobyt u druhé babičky (on prostě potřebuje nějakoou tu kindrštůbu a kdopak jinej mu ji asi dá, žeju). I proto záznam v deníku je vlastně pozdější, těch fotek, co bylo třeba vyvolat (někdy mi přijde nespravedlivý, že Kvilík a Fáňa maj podstatně víc fotek jak já, ale soudím, že to bude tím, že u mne co fotka, to klenot, kdežto u nich holt je třeba chvilku hledat :-)). Takže až teď vylezu ven na sluníčko, prásknu sebou na pelínek a nebudu vědět o světě, děcka jsou předaný.
Psáno 14.7.2013

Stejnak je zajímavý, jak mí lidi koukaj na moje zdraví. Když se mi ráno nechce vstávat, nemůžu se protáhnout, bolí mne celej pes, tak mne ženou na zahradu málem bičem. A když se ktrochu začmuchám v borůvčí, už mne litujou a vedou řeči o nové - lepší - medikaci.
Ale jinak si na tenhle týden nemůžu stěžovat. Sice to vypadá, jakože mám zaměstnaný lidí a nemůžou na houby normálně, ale v letu, ale aspoň že na ně jdeme. Miluju houbový vycházky. Oni čuměj na zem a já mám volno. A nikoho nemusím hlídat a kontrolovat, jen si tak bloumám a čtu. Teď jsem jim dokonce pomohla i pár hříbků najít, vyndavám je nohama stejně jako Kvilík, ale já se u toho neošklíbám. Takže díky tomu je i doma voňavo jak v lese - všude sušíme. Soudím, že si tak dělají na zimu houbový granule.
Jinak pořádně nic novýho, snad jen, že máme dalšímládě a Šárka se prý má čile k světu, takže na mne zase asi spadne hlídání. Voni ale vědí, že já to mám vlastně ráda, i když se občas trochu jako tvářím.
Zapomněla jsem na to, že jsme intenzivně natírali všechno dřevěný na kutlochu, takže se mi zmenšila plocha bílých skvrn, ale páník říká, že to oprší. Musí to opršet i z omítky, ani tam to nemělo bejt...
Psáno 21.7.2013

Tak se nám to léto pěkně vybarvilo. Tady se vzpomíná na tetu Aronu, která prý slunko milovala a vyvalovala se tak, že na ní nebylo možné ruku udržet. Holt byla z Ruprechtic a ne z Moravy. Já marně hledám místo, kam bych zalezla a aspoň na chvilku přestala funět. Myslím, že i kvůli tomu vedřinci se mi špatně chodí.
Od pondělí tu mám hostě - přijeli trpaslíci na prázdniny. Musím teda říct, že Fáňa je podstatně oprásklejší, než byl kdy Kvilík. On se mě totiž furt tak trošku bojí, a i když mi několikrát denně přinese misku s granulkama (to se panička vzteká, panečku :-)), dává mi všemožný výbliz a celkově na mne velmi kamarádsky myslí, tak když kolem něj proběhnu, uskakuje. Když zavrčím, schovává se. To Fáňa je jiná krevní skupština - jde po mně jak vodka po džusu a vůbec ale vůbec se nebojí. Ničeho. S tou si ještě užijem, soudím. Prada, Kvilík objevil, že nemiluju, když se po mne stříká vodou, tak za mnou běhá s postřikovátkem na kytky, ale já mám rozum a ustupuju, mohla bych ohrnout pysk a brumlnout, ale co, on to tak asi nemyslí, je v podstatě dobráček, jen teď krapet pokušitlovatej. Myslím, že to bude dobře vidět i na některých fotkách, které při jejich pobytu vznikly.
Krom zahrady jsme též párkrát šli na houby, ale dost zbytečně, oni totiž trpaslíci hledaj houby snad ještě hůř jak já a panička tvrdí, že s nima je hendykepovaná a taky nemůže hledat, takže je všechno na chudáčkovi páníkovi.
Trochu jsem měla psychosexuální šrám, když odešli na výlet a nechali mne doma! Co já se naplakala za dveřma, naslintala na rohožku! Ale nic mi to nebylo platný, prostě mne odstrčili. Jako bych já nemohla s nima do zoložky nebo k buřtový babičce... To všechno kvůli tomu hloupýmu kočáru, co strkaj do MÝHO YARDY a já už se nevejdu. Myslím, že správnější by bylo nedávat tam ten kočár, teda. A nic je neomlouvá, že prý do liberecký zoo psíce nemůžou, protože pokud to je pravda, tak nevím, co tam lezou lidi, to je třeba bojkotovat, takovýhle zoložky, podle mne, teda.
Před chvílí konečně odjeli. No, neměla bych říkat konečně, já je ráda vidím (a díky Kvilíkovi se mám opravdu, ale opravdu královsky), ale teď se konečně můžu vyvalit na koberec, nikdo mne nebude tahat za uši, lézt do nosu, cákat na mne vodu... prostě mám chvilku víkend. Vlastně se tý mlaďasce nedivím, když říká, že potřeuje prázdniny ...
Psáno 27.7.2013