Beta se narodila 8.6.2006. Dozí maminky mívají hodně štěňat, ale Beta si užívala luxusu téměř individuální péče. Narodil se totiž jeden hárlekýnský (tedy bílý s černými skvrnami) klučík a jedna plášťová holčička. Přiznám se, že jsem měla trošku obavy, jestli někteří sourozenci nebyli zlikvidováni. Ono se totiž v chovu černých a skvrnitých dog rodí i dost takzvaných tygrů – jsou to nestandardně zabarvená štěňata (hárlekýni s žlutými či žíhanými fleky, nebo modří hafani s černými fleky) a přestože dnes mohou dostat průkaz původu a jen se nesmí používat v chovu, tak je stále spousta „chovatelů“ odstraňuje….Ale byla jsem potěšena, nic takového se nestalo, štěníci byli opravdu narozeni jen dva. Bráška zůstává doma, do světa šla jen Beta.
Maminka je krásná, vysoká, elegantní plášťová moravačka Arlen Black Triumf, tatínek sice už v České u Brna dávno zdomácněl, ale svůj francouzský původ nezapře – harlekýn (jak stodola, jinak ho neumím popsat, prostě obrovský krásný dogoun) Tresor des Terres de la Rairie, elegán každým coulem.
V 5 ráno vyrážíme směr Brno. Při předání miminka jsme si krásně popovídali o dogách, obdrželi psí pas a doklady o čipu. A také jsme byli varováni, že Beta navzdory platnému silničnímu zákonu rozhodně nepojede jinde než na klíně a možná bude chtít řídit, a vyrazili jsme vstříc horkému sobotnímu dopoledni na žhavé D1.
Naše dogy mají na cestování zavazadlový prostor kombíka – jen první životní jízdu můžou trávit na dece u nohou spolujezdce. Ara to měla kousek (dvě ulice), Xerda byl hrozně hodný a spinkal skoro celou tříhodinovou cestu (je ale třeba doznat, že jsme dojeli krátce před půlnocí). A Beta? Znali jí doma dobře. Během pár sekund se mi vyškrábala na klín a nedala se z něj odstranit. Jen občas zkoušela popolézt páníkovi kecat do řízení. Ale to jí neprošlo. Obě zastávky cestou se povedly. Beta se napila, vyčůrala, pokusila se sežrat něco z odpadků (hlavně lidské bobky ji fascinovaly – to si užijeme) a jelo se dál.
Musela být už hodně hladová, tak naše první cesta vedla do kuchyně. Statečně vykračovala novým domovem, pád pokličky ji nerozhodil, nebála se ničeho, ale předložené granule nejedla. Smetánek v ní zmizel rychlostí blesku, ale piškoty v něm nalámané snědla, až když změkly. Došlo mi, že asi nezná „tvrdou“ stravu – a opravdu granule namočené vývarem ze srdíček xaverovských kuřátek a proložené kousky masa byly prohlášeny za jedlé. Po dvou dnech, kdy jsem jí míchala namočené granulky s tvrdými, už chroustá suchou stravu (Royal Canin Giant). Ale může i jogurt, smetánek či tvaroh s piškoty, jako změnu jídelníčku. Strávník je slušný, nehltá, jí decentně a prokládá to pitím. Nesní toho nikdy moc najednou, ale zato často. Vyšší pestrost si zajišťuje sběrem malin a somrováním višní (pro jistotu je vypeckovávám).
První výprava na zahradu se vydařila. Sice jí ještě někdy zradí zadní nožky (on taky Liberec není placaté Brno) a dáma se skutálí, ale zvědavě, bez bázně a hany poznává svět. Bohužel Xerínův rybníček zkoumala i u dna – dost jsem se lekla, když tam skočila čistou šipku a zmizela pod lekníny. Po vylovení a vysušení froťákem se tvářila, že je to normální….
Večer jsme jí zvážili – 8,4 kg hodně živé váhy. Dáma se nechce nechat nosit, snaží se z náručí vykroutit. Schody zvládá nahoru i dolů (4 v předsíni a 4 k pánovi do pracovny), ale ty průzorové strmé do ložnice nesmí. (Když je sama, jsou zahrazeny deskou). A tak zhruba dvakrát či třikrát za noc klušu ze schodů se zmítající se obludkou v náručí ven na trávník. Hromádky za ty čtyři dosavadní dny udělala všechny venku, pár loužiček bylo – většinou vítacích (od druhého dne zůstává chvilku sama – asi půl až hoďku), ale žádná na koberec, všechny na dlažbu. Je to prostě zatím čistotná dáma (snad to nezakřiknu).
Často škytá – ale to snad všechna štěňátka.
Na spaní má pelíšek u postele (všechny naše dogy můžou do ložnice – i jako prevence torze žaludku, která je v noci častá a jen rychlá operace je šancí na záchranu života). A Beta pomocí zubů a drápů se dokáže dostat do postele. Ale také se volným pádem vrátit do pelíšku. Střídá to, jak je jí libo. Když sleze na koberec, je odlovena a vynesena čůrat. Ještěže mám slabé spaní a stíhám to – v noci jsme žádnou nehodu neměli. Jen k ránu už se jí nechce spát a to nás pak opravdu loví a snaží se nás rozpohybovat (tak kolem páté!!). Snad jí to přejde a bude spací jako Aronka.
Všichni pravidelní čtenáři Zvířetníku ví, že Xerín byl hrozně klidný a hodný. Aronka byla živější a ostřejší, ale za mlada byla hodně bázlivá, všeho nového se hrozně bála. Beta vypadá zatím na slušný živel. Má dvě tváře. Bílý andílek ležící na zádíčkách, který se nechá hladit a muchlat a něžně nás ožužlává a černý čertík, který kouše a drápe vše kolem. Čertík jednoznačně převládá. Její výpady na nohy, ruce, obličeje jsou razantní a občas kápne i kapka krve. Páník odjížděl do práce se slušným šrámem v obličeji – pověst našeho harmonického vztahu asi dostává trhlinky. Výchovné prostředky postupně přitvrzujeme (fuj nezabírá, tak s ní začínám třepat), ale dáma je stále trošíčku tvrdohlavá. Moc dobře ví, že nechci, aby kousala venku kameny, ale alespoň zkusit to musí. Ví že kapesníky jsou tabu, ale co kdyby to protentokrát prošlo. Ví, že útoky na nohy či oblečení jsou trestány, ale ono to tak láká….Ale abych ji jen nepomlouvala, slyší na zavolání, je krásně zvědavá, umí se přitulit a když čeká sama, leží na mých pantoflích. To si teda našplhala. Má spousty hraček, tak zatím nic neohlodává.
Z obojku nadšená není, ale snese ho. Ale na výlety se jí moc nechce, snaží se zůstat na zahradě na volno (výlet = 50metrů tam a zase zpátky).
Čeká nás spousta práce (hlavně Betku), ale snad to zvládneme. Dnes mě třeba překvapila – přes plot jsem si půjčila malou sousedku Téérezku, aby si mohla pohladit psí mimino, a Beta brala roha. Špatná zkušenost od chovatele? Nebo jen útěk před neznámem? Zatím před ničím neutíkala, i na psy za druhým plotem bez zábran doráží. No Terezka si Betku nakonec pohladila, Beta se za chvilku orazila a tak má Terezka na noze i drobný šrám od drápků – hold neměla ten správný postřeh. Ale zvládly to na jedničku obě.
Heslo pro následující měsíc: socializace, socializace a zase socializace. Protože co se v tomto věku naučí, to už jí nikdo nevezme.
PS. : snad z ní nevyroste kosatka dravá – už jsem slyšela přes plot i tento popis barvy našeho štěníka. Jinak nám paní ze sousedství sdělila, že nechápe, proč jsme elegantní, krásné a klidné dogy vyměnili za pitbula. Začínám být zvědavá, co nám vyroste.
Napsáno 1.8.2006, pro Zvířetník Neviditelného psa
pokračování za měsíc
Jindra Porkertová