To se nám ten květen pěkně vydařil, což? Máme na zahrádce rašeliniště, páník se pak diví, že mi jde dobře jamkovat.
Ale popořádku. Týden totiž uplaval, neutek. Vlastně ani nevím, jestli někdy svítilo slunko, krom pátečního odpoledne, ale k tomu se ještě dostanu. Celé dny podřimuju u tv, kde mám největší pelínek. A když se mi chce ven, tak vykouknu a nechce se mi, protože leje a do toho já nemusím. A i když jsem se svými lidmi párkrát obešla sídliště ba i hřbitov, ani nevím, jaký to bylo. Tak pošmourno nevlídno mokro studeno tu je. Jediné pozitivum je, že po návratu z vycházky jsem frotýrována po celém psovi a to já mocmoc ráda. A i když mne nějak furt všechny končetiny neposlouchaj, tak při frotýrování držej jak sloupy nuselskýho mostu.
Největší sláva přišla v pátek, to je totiž předvečer Kvilíkovo narozenin a tak přijeli, abych to s nima oslavila. Nechci si stěžovat, ale tyhle povinnosti mne dost zatěžujou. Kupříkladu jsem musela dohlídnout u babičky na pečení dortu, což není žádná legrace, protože babička už dost zapomíná. Pak taky jsem musela ochutnat sekanou, lidi tomu moc nerozuměj. No a pak mne teda Kvilík nadzdvihl, když si jen vzal tři sousta a jakože hotovo. A já zchvácená celá, o ejbísídý polívce ani nemluvím, to se taky vařiko kvůli němu a zbytečně, přitom tolik kravičkovskýho masa zbytečně zničili vařením. Fakt radost, tydle děti. A to nemluvím o tom, že jsem to schytala, když jsem toho hocha učila s míčem, protože páník se zase kdesi poflakoval místo aby se staral o zdravý tělesný a duševní vývoj toho mláděte. Tak jsem si s ním trochu míčovala a pak jsem mu předváděla, jak se zahrabává míč (lze použít i na zásoby stravy, dnes lidma děsně podceňovaná zručnost) do trávníku. Šlo to samo, trávník je totiž značně podmáčen. Ale páník, ač se vrátil pěkně pozdě, neprojevil pochopení. Inu, doma nikdo není prorokem, že.
Psáno 1.6.2013

Slavnostní den jsme zahájili výletem do mých nejmilejších Jizerek. Jak máme ve zvyku, šli jsme po ránu, takže všichni ještě spali včetně jelenů; to vše proto, aby panička měla pokoj a nemusela mne bránit vlastním tělem před útoky lidí a psů a ostatní zvěře :-) To už jí nevymluvím. Uznávám, že se mi občas trochu popletou nožky, uznávám, že se mi do yardy někdy špatně nastupuje, uznávám, že schody nejsou (a nikdy nebyly) mou oblíbenou překážkou, ale když já tak ráda výletuju! A po našich horách zvláště. A okolo Nové louky je v sobotu v 7 ráno krásný ticho (jen kukačka děsně řvala), potůčky čvachtaj pod nohama, tráva je mokrá, cesta měkká (není tam ten blbej asfalt cyklistickej) a na každým stéblu spousty zpráv od okolojdoucích. A když maj mí lidi trpělivost, tak to já zas všechno přečtu.
Po návratu už se jen poflakuju, jen občas páníkovi naznačím, kde má ještě nedodělanej trávník, to stačí jen tak jemně hrábnout a on běží.
K večeru mi přišla popřát teda Iva a stejda Zdenda, to mi udělali moc velikou radost, je bych teda nečekala. Nevím proč, ale Zdenda nemiluje, když mu lížu tvář, Iva se naštěstí tak mocně bojí, že se nechá :-) Jo děda, to je jiná káva, toho jsem včera v předvečer oslavy oblizovala poctivě hodinu a pak ještě jsem od něj dostala ťunku. A nevnucoval mi své bílé, to je prostě nerada a on to ví.
V týdnu jsme taky byli na houbách, a ROSTOU! Teda rostla jen jedna a mám podezření, že byla z loňska, ale když oni měli tak velikou radost, tak mlčím, nereju, šťastný lidi jsou vlastně mým cílem.
No, mám toho dneska nějak dost, jdu se natáhnout, zítra se snad objeví Kvilík (že by si vzpomněl na mé významné výročí?), tak ať na něj mám sílu. Navíc jsem jasně slyšela, že v lednici je druhá dávka kuřátka a prý jen se vyspinkám... Tak jdu na to!
Psáno 8.6.2013

Furt mi to nechodí, jak by mělo. Ondá jsem se oklepala a upadla mi zadel až panička vyjekla. Stezník od pelínku ven oběma směry (hlavním a obývákovým vchodem) mi vystýlají TAPIKO koberečky, jeden dokonce páník prý tvořil zamlada (to je pěkně starej koberec, proč mi nekoupěj něco modernějšího, žeju), ale ani to úplně nefunguje. Prostě mi to nějak nejde.
V pondělí jsem tu měla hostku, heč, drbala mne celé odpoledne. Drbala i s paničkou. Dobrý to bylo. Pak už zase nuda nuda šeď šeď, furt jen mí lidi, ustarostěná panička a páník tvářící se, že někde furt něco pracuje. I tak jsme ale stihli vyrazit několikrát na houby a musím říct, že už rostou. Fakt, už i páník našel. Stejnak je zajímavý, jak mi to na houbách jde pěkně od nohy, kdežto doma mám prostě potíž. I proto páník tvrdí, že si z nich dělám srandu, ale fakt nedělám, samotnou mne to zlobí.
Ve čtvrtek přijeli Kvilík s Fáňou a já se jim tolik chtěla věnovat a prostě mi to moc nešlo. Až když jsme se s Kvilíkem trochu rozpumprdlíkovali na zahradě, tak jsem i paničku lovila, ale ty konce... Domů jsem sotva dolezla, i když mi Kvilík držel dveře a povzbuzoval srozumitelným voláním Betuško hop! Já mu rozuměla, ale ty moje nohy neposluchy ne. Ovšem s Fáňou si rozumím - já ležím a ona se ke mně řítí tím svým píďalkovitým postupem a zkoumá mne. Už se těším, až spolu pořádně pokecáme.
Psáno 16.4.2013

Na ocásku se mi dělá boule. Ošklivá, říká panička. Dělá se sama, nebolí. Ale ještě hůř se mi vyvažuje/kormidluje. Je to evidentní, protože jinak by páník pro tabletku k lékaři neběžel, už vůbec ne v tom vedřinci, který tu panuje. Teda todle horko by snášela snad jen teta Aronka, ta prý se vystavovala slunku i v bájné Nice, až na ní ruku nemohli udržet. To teda není nic pro mne, já mám raději severský chlad. Snad aby si našplhali, přivezli mi novou mističku na pití. Má v průměru asi 3 metry a po napuštění čerstvoučkou voděnkou ji přikryli záclonou. To nechápu, ta záclona zbytečně drhne na jazyku, ale voda je dobrá a stále chladná. I když já ji prostřídávám s leknínovou limonádkou, takže, když bududu dostatečně pilná, za chvilku nebudou od sebe k rozeznání. Ovšem panička brble cosi o tom, že Kvilíka budou muset vysekávat... Nevím, jak to souvisí s mojí novou miskou.
V týdnu jsme podvakráte vyrazili na houby ale jen jednou našli, a to tak, že hned 3, už se to suší. Žádný velký závěje hubek nejsou, i když se opravdu snažím hledat. Na lesních cestách mi to jakžtakž jde tlapkat, ale jak přijde dlažba, trpím. To mám prý po Xerínkovi strejdovi, to byl taky Moravák...
Dneska tajuplně vyrazili na výlet i s tetkou h'Olinkou, že prý skrz výročí nějaký školy. Protože lezli na Ještěd, byla jsem ráda, že mne nechali doma, koukala jsem z pelínku chvilku ven a zdálo se mi, že pod lanovkou nějaký mravenečci šplhaj a pak už mne vzbudila babička a chtěla vyhnat ven, ale já se nedala, kdo by tam lez. I když, pravda, jak teď všichni jedí u stolu venku, to se parádně obchází jeden talíř za druhým a musím říct, že myčka jsem lepší jak míle.
Psáno 22.6.2013

Červen se překulil a léto nikde, těch pár dní, co bylo trošíčku teplyčko, nepočítám, ani jsem se pořádně neohřála. Navíc si myslím, že léto skončilo i proto, že instalovali tu velikou modrou misku, která má krom mého pití sloužit asi i trpaslíkům na cachtání (mě to neva, naopak, já mám raději vodu s příchutí). Vždycky, když mí lidi něco naplánujou a udělaj, tak to pak vyjde přesně obráceně; pokud teda chtěli teplý léto, měli Kvilíkovi koupit lyže. Jenže na mne se tu nedá.
Trochu letně ale jinak vypadají naše krátké výpravy - jsou vždy za houbama. No, poslední taky dost na houby, ale já je miluju. Lidi šlapou lesem, hledí do země, pomaloučku se sunou a já mám spousty volného prostoru ku skotačení. A kupříkladu dneska se mi i dobře skotačilo. Jen jsem trochu zblbla paničku, neb se mi dneska zrovna chtělo mocně značkovat a ona tvrdila, že na to ještě nemám nárok. Stejnak nesnáším ty její kalendáře, co ona ví, no ne?
Když jsem zmínila trpaslíky, musím se pochlubit, Kvilík už si se mnou hraje. On hodí takové podivné házedlo, já ho seberu a on naléhá. Občas se trochu rozčílí (ty mladý nic nevydržej), tak tedy házedlo pustím a zase čekám, jak to bude dál. Jen se nesmím moc rozparádit, to hned mí lidi zasahujou, že ho jako třeba porazím nebo tak něco. Ale já zřetelně vidím, že on potřebuje psí výchovu jak sůl, tuhle dokonce říkal, že bych ho mohla kousnout! No kde takovou blbost slyšel? Koušu zásadně paničku, občas když se neudržím, tak páníka. Moc ráda bych zkousla babičku, ale ta se děsně bojí, tak to nemá cenu. No ale kde ten kluk vzal takovou pitomost? Nejspíš od nějakých lidí, ale ti mí to určitě neřekli.
Psáno 29.6.2013