Dny jsou naplněny podivným napětím. Lidi choděj sice do práce, ale nějak divně, brzo tam, brzo zpátky. Navážejí potraviny do lednice a nedají zobnout. Navážejí podivné hračky, na které nesmím ani pohledět, přitom bych úplně klidně tou tatrovkou mohla drandit po dvorku stejně tak s míčem bych já teda klíďo hrála nejmíň jak rosický, nebo rošický?!
Starej yarda, co bydlel za barákem celou zimu, byl vytažen, umyt a odvezen servisovat. Vrtá mi to v hlavě, že by ho chtěli prodat?
Do lesa moc nezajdu, sotva denně. A našli jsme hřiba, panečku. Pravda, jen jednoho, ale na fotku to stačí. Je pravda, že současná páníkova technika je prostě na houby, manekýny to nevytrhnou, i když se fakt snažím a pózuju jak jen to jde. Ani kviklan jsme zatím neobjevili, páník už je nervózní a stěžuje si, že jsme se určo stali obětí nějakého hloupého geologického vtipu, protože už ty stráně pod Pilzbergem známe zpaměti. Teda skoro. Byla bych snad i ráda, kdyby to byl ten vtip, protože už mne to krapet zmáhá, ta jeho posedlost.Ale co naplat, někdo se o něj starat musí.

Tak už je to jasný - přivezli mi Kvilíka, ale prej ne na hraní, tak nevím. Každopádně z oběda mi většinu nechal, asi budeme kamarádit. No a protože nám to spolu sluší, neudržela jsme se a zveřejňuju deník už teď. Nakonec, asi nebudu mít čas něco spisovat, když tu mám tudle práci.
Psáno 01.06.2012

Mám to teď dost nabitý, a nebo míň stíhám?
Včera jsem oslavila šesté narozky! A já furt proč se sem vandrovali až z tý USA, to prej je přes vodu (ovšem Kvilík už umí plavat, tak proto). Dokonce i Rick mi přišel popřát. Mejdan jsem ale žádnej velkej nedělala, ono by to vypadalo, jakože na sebe chci víc upozorňovat. A tak jsem je nechala, jakože se slaví Kvilíkovo nějaký nezajímavý výročí a věděla jsem svoje :-).
Přestože na mne nemají evidentně moc času, občas skoro denně jdeme někam ven, především hledat ten páníkův neexistující kviklan. Myslím, že už ho nenajdeme, ba asi ani žádnej takovej šutr není, ale mě se tydle výlety líběj. Jen holt už nemám na nějaký skoky úplně věk asi, bolí mne celej pes od minulého hopu (viz foto). Teď už se přidávaj i houby, který když hledaj, tak mne tolik nekontrolujou a můžu si krapet šluknout jelení či kančí čmuch. Zvlášť páník je velmi vlnomyšlenkářskej a asi bysme pak s hajným měli velkou hádku, zda jsem pod vlivem vodítka. Ale zase nachází hřiby, teda páník. Holt všechno má nejmíň dvě strany :-)
Psáno 9.6.2012

Přestože jsem měa narozeniny a měli by to tu trochu ctít, tak nic. Furt jen, že jako práce, a že já tady stůňu steskem je jim úplně jedno. Sotva dvakrát denně se mnou někam jdou, z toho jednou spíš na houby a mne berou jen jako takový nutný zlo, myslím.
Samozřejmě jsme hledali kviklany, samozřejmě jsme nic nenašli. Musím ale trochu brzdit v odsudku, protože se ukazuje, že ne všechny páníkovy sny a vyprávěnky jsou úplně vymyšlený. Ono to někdy zní děsně učeně, bůhví, kde to vyčetl, jestli u podobného snovce nebo v nějaké učebnici. A tak když nás dneska popáté hnal na ruské kříže, bylo mi jasné, že zase jdeme za nějakou jeho chimérou, snem či ideou, jejíž naplnění je v nedohlednu. Ano, občas je to hezké, ale kdo to má vydržet, žeju. Já kupříkladu mám drápky úplně ošoupaný a kviklan nikde. Už tu známe pod Pilzbergem každej kořen. A Ruský kříže, to je ještě o dva levely jinde, to se musí projít rašelinou, prodrat veletokem jizery a navíc nahoře je řídkej vzduch. No zkrátím to - NAŠLI JSME! Zářez v navigaci, ba dokonce jsme jich dnes zmohli víc - hnedle tři! Ale je pravda, že když jsem se doplazila domů (spokojená, samozřejmě, ale fakt utahaná), tak jsem padla na sluníčko, zatímco páník opravoval chaloupku. Stejnak je to zajímavý, tomu domku je 75 let a kdybych ho chtěla třeba sdílet s Rickem, to by páníka vůbec neinspirovalo k práci. Ale že Kvilík pětkár třísknul dveřma a vypadal ten stoletej kit, tak páník nakoupil tmely a barvy a už šůruje. Nespravedlivost totální, Kvilík má garzonku a já samozřejmě ostrouhám. Co mi je po tom, že to je čtvrtá generace lidská, co to využívá, já bych taky snesla klíďo vlastní bejvák. Však se jim to taky pěkně vymstilo - den skončil pěkným krupobitím :-)
Psáno 16.6.2012

Už asi stárnu nebo co, ale vůbec se mi po takových víkendech nechce chodit, přiznávám. Nejlepší je, když se smí ležet na pelínku přede dveřmi na zahradu; sice mne musej překračovat, ale to je jejich problém. Slunko sem totiž svítí skoro celý den, když teda svítí. A to je velmi ale velmi příjemné na pupík u zádíčka. A protože jsem trochu protekčák, tak to mám zařízený tak, že jen mí lidi opustí barák a slunko se postaví do rozumného úhlu, babička mne vypouští. Někdy přidá talířek s něčím, kupříkladu s jahodovými knedlíky, ty já můžu. A když to neviděj moji granuloměřiči, tak je to lepší, protože dávka granulek zůstává zachována. Jinak krátěj, kruťáci.
Týden začal oslavou v Otročíně. Mám pocit, že lidi furt něco slavěj, přitom jediný, co stojí za to slavit, jsem já. No, a oni furt jen nějaké že narozeniny a podobné zbytečnosti. Ale že mají možnost strávit pár chvilek se mnou, to vůbec neslavěj, Kdyby po mým bylo, špunty lítaj a kostě křupou. Ale musím říct, že mám pocit, že Kvilík už se mne nebojí ani maloučko. Vzhledem k tomu, že se podle všeho chystá, že se o něj budu muset starat, je to dobře, však já ho srovnám.
Houby jak jen můžou nerostou, zjišťujeme s páníkem poctivě celý týden. Místy je dokonce tak šeredně, že páník ani nenosí foťák, to si myslím, že není správně, protože já ve vší skromnosti jsme krásná kdykoli.
Sobotu jsme strávili on the road. Panička se vrátila k plánování veselých výletů, tentokrát to bylo Suchou nohou do Orle. Protože jsem se jim zdála trochu jakože unavená, tak že to prý bude po rovince a prostě pro dámy. Páník zpočátku trochu frflal, že ještě nemá vytesaný jméno do všech viklanů v Jizerkách, ale pak holt ustoupil, asi se bál. Škoda. Hledání Ruských křížů je brnkačka proti suché polské cestě. Místy jsem se bořila rašelinou po pupíček. Místy jsem propadla v borůvčí až do úplného zmizení. Panička argumentovala mapou, ale to nám jaksi tlapky neosušilo. No, zkrátka hodinkový výlet po pěti hodinách usilovné dřiny dobře skončil a od té doby relaxuju. Uklízet, sekat a tak, musej voni :-)
Psáno 23.6.2012

Léto budiž pochváleno! Konečně je tepličko, dokonce tak veliký, že vlastně ani moc nevycházím ven. A když, tak sebou šlehnu u malin nebo u vrátek, už ani hrůzu na kolchodící nepouštím, jen si tak funím a lapám paprsky. Na rozdíl od páníka já se nemůžu svlíknout, ale taky já jsem mnohem víc čekuládová než on, sejrař.
Mnoho nechodíme nikam, asi skrz to horko. Jen na houby, teda, to jo, ale víceméně zbytečně, až dneska jsme něco málo našli (ale jsou to hlavně kováři, tvrdý hřiby, ovšem i ty báječně zlepšují výbliz kastrolu, když páník vyváří a nezapomene na mne). Přiznám se, že mi moc neva, že cesty nejsou dlouhatánský, fakt je mi vedro a potůčky v horách už mi skoro nestačí k pití. Dneska jse zjistila, že se o Pilzberg dělím i s žábou. Ne, že by mi to moc vadilo, jen dumám, zda si požádala o povolení. Nechce se mi ji honit, tak ať si tam teda je, ovšem nějaký ten poplateček by se určo šiknul, musím to paníkovi nějak poradit, on je takovej neprůraznej. Na tomhle bychom mohli vydělat majnland, protože Pilzberg je bez debat náš, no teda spíš můj. Jen ten neobjevenej kviklan to trochu narušuje, to uznávám. Ale vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby ho ti obojživelníci, co tu bez povolení pobývají, docela normálka šlohli a dali do sběru kupříkladu. Další důvod pro to povolení, poplatečky, daně, trošíčku té šikany, to by bylo, aby nebylo!
Stavil se tu Kvilík, neb jeho rodiče měli nějaký zástoj. Myslím, že za chvilku už mi ho budou svěřovat úplně zcela, běháme spolu zahradou, trochu ho občas lovím a on se štětí. A nebo furt otvírá a zavírá chaloupku. A nebo otvírá a zavírá knihovny. Vždycky velí "zavžit". On je úspornej a chápe, že je zbytečný mít dvě slova, zvlášť pro otevření a zavření. Když je zavřeno, tak to už přece zavřít nejde, tak je to jasný, že to značí otevřít. Takových vychytávek má víc, je chytrej, myslím, že po mě. Jen má víc bílý barvy a nemá černej čenich, ale třeba se to ještě vylepší.
Psáno 30.6.2012