Mám spoustu zpráv a nemůžu se rozhodnout, ktetrá je důležitá a která ne. Ony ty zprávy souvisí právě s tím, že do našeho konzervativně poklidného žití vrhnul chaos a já se nemůžu srovnat s tím, jak se mi lidi začali chovat. Ještě to nechci nějak zvlášť hodnotit a celou kapitolu uzavírat s tím, že asi tenhle dům opustím. Ještě jim dám šanci. Ale dlouho rozhodně ne, teda.

Tak všechno vlastně začíná a končí s tím, že jsem tak dlouho čekala štěníky, až jsem je asi prošvihla. Pelíšků všude vyhrabáno tak pro dvacítku dorostenců, ale nikde nikdo, jen vzteklý páník s hráběma. Cecíky nastavený, připravený. No já nevím, co by ta omladina jako ještě chtěla - stravu i byt jsem zajistila, a myslím, že tu je víceméně bezpečno. No co ještě mám udělat, aby dorazili?

Do toho se něco stalo s naší mladou, teda já tuším co, ale mně tady nikdy nikdo nic neřekne. Že prý je kdesi v nemocnici. A pak, náhle, z ničeho nic, se všichni začnou rozplývat, že jako Vilém a kdesi cosi a já jsem tu jako vosk. A to, prosím, von ani nechodí! Teda asi, já nevím, na vlastní oči jsem ho neviděla, dovolujou mi jen vyvolávat fotky a vídea, u toho smím asistovat. No. nevím, jak chtějí, aby běhal, když ho svážou do svěracíé kazajky, jakoby byl nebezpečnej. Ti lidé fakt asi nevědí, co je správně, vůbec mláďatům nerozumí. No, uvidíme, jestli mladej dorazí za mnou, tak já ho prověřím, otestuju, případně vychovám.

Mají kliku, že mne vzali na výlet kousek odsud nad Kateřinky, moc pěkný místa, nikdy jsem tam nebyla. A protože dnes fakt bylo léto, užívala jsem si to venku plnými hrstmi. Jen bylo trochu divný, že nás panička hnala po vrstevnicích a bylo to hodně z kopce a hodně do kopce, asi jsem na topografii nedávala pozor a nebo u nás na Moravě to měáme trochu jinak, možná. Ale jedna dobrá zpráva - rostou!

Psáno 6.6.2010

Tak teda vedra jsme si užili, že by i beduín zbled. Jaro se totiž už zrušilo v rámci úsporných balíčků a ze zimy se najíždí přímo na léto. Dokonce mám pocit, že se léto koncentrovalo do druhé poloviny tohoto týdne. Místo pozvolné tvorby zeleně na stromech a modři na nebi se nám tu objevila pekelná výheň, na kterou borovice odpověděly zvýšenou tvorbou pylu a jeho distribucí především do mého kožíšku. Však taky panička hnedle reaguje a permanentně mne kartáčuje a páník se vzteká, že těch pár chloupků mu pokrylo celou zahradu. Výhodou vedřince je, že nemusím na ten nudný cvičák, i když se přiznám, že jsem tam ondá celkem vesele poběhala, ale raději mám výlety. A když nasadím dostatečně otrávený výraz na cvičáku, prověsím vodítko a zapomenu utíkat, tak panička vyměkne a někam se jede.

Takže jsme navštívili lesík kozákonosný, ovšem byl letos jen hřibový kovářový (ovšem páník si bramboračku vysloveně žužlal). Úžasně jsem si zaběhala, bylo brzy ráno a tedy stín, přes klády se mi skákalo jak zamlada, jen ty otravné řeči (hádejtečí) o křivých nohách mi trochu braly radost z pohybu.

Největší zážitek mne ale čekal v neděli - jeli jsme do Otročína. Což o to, to je celkem normálka, teta O. tam má bydlení s velikou zahradou, ale záhony tam hlídá strýc P.a já je nesmím upravovat pod těžkými sankcemi z jeho strany. Ale už jak jsme tam jeli, cítila jsem jakési napětí, a samozřejmě, bylo překvápko. Přijel náš Vilík! Poprvé jsem ho viděla na vlastní oči a musím říct, že je teda do rodiny. Asi nejmíň je podobný mně, což je sice škoda, ale u lidských mláďat je to poměrně obvyklé. No co bych říkala, je báječně uřvanej a moc pěknej. Už se těším, až mi ho dají na hlídání. Škoda, že se mi zatahujou cecíky, určo je vyhládlej, řekla bych. Dyk v jeho věku já přibírala 100% hmoty týdně, on jen maličkých 10%. Ale má oči, to já prý neměla. A nemá zuby! No fakt, tam je ještě spousta co zlepšovat, myslím.

Psáno 13.6.2010

Tak nevím, to léto je nějaké podivné. Už to vypadalo, že vyschneme, kupříkladu můj leknínový lektvar děsně rychle ubývá, a hele, teď je tu pěkná zima a mokro. Páník je navrčený, protože jednak obtížně přesvědčí paníčku, že golf v dešti je obzvlášť epesný, jednak se bojí, že houbou napadené peckovice budou další generací hub doraženy. Je ale s podivem, že pořádný houby jak jen můžou nerostou.

V tomto týdnu jsem byla dokonce na dvou (!) výletech. Oba pod průhlednou záminkou, že se jde na houby, protože jinak páníka prostě z baráku nedostaneme. Obávám se, že je to bylo naposledy, protože prostě nic není k nalezení. Pravda, já moc nepřispívám, já mám opravdu velmi dobrou vůli, celou cestu v yardovi pláču nahlas, že houby nikde, čistím si čenich, abych lépe cítila nové plodnice, mrkáním si vylepšuju zrak, prostě se chystám. No, ale jak mne vypustí a nepřivážou, tak já se neznám, prostě lítám, běhám a jaksi mi houby vypadnou z hlavy. Mí lidi pak trochu překvapeně komentují, že jako čtyřletá dáma bych už se měla chovat trochu jinak, no, ale já to nechápu, přece jsme všichni sportovní a u nás u dog se to projevuje běháním. Panička mi navíc závidí moje kolínka, který právě že tak dobře sloužej mne nutěj lítat. No, a když pak přijdem domů, tak si vlezu na svůj pelínek a tam relaxuju, ach já se mám.
Už ve středu jsme zkusili jít na naše tajný místa kozákonosný, ale prostě nic nensla. Jen prostě ten les je mocmoc hezkej. V sobotu pak jsme zkusili dobýt Jezevčí vrch zezadu, ale moc se nám to nepovedlo. Jednak byla děsná zima. Jednak děsný mokro. Jednak děsně brzy ráno, páník vlastně ani neviděl (no podle toho ty fotky taky vypadaj, že). Hovořit o houbách na této výpravě nemá cenu; dokonce jsme cestou potkali dvě místní sběratelky a byly prakticky stejně úspěšné jako my. Ale pravdou je, že nám venku bylo hezky, zvláště pak mě; snad jenom to, že mne nepustili na králíka, který tak v klidu seděla určo se chtěl proběhnout, to mi vzalo trochu rozmar. Doufám, že to ještě chvíli mí lidi vydrží, i když houby budou.

Psáno 19.6.10

Tentokrát nebyl týden ani hektický, ani nějak napínavý či naplněný zážitky. Prostě normálka. Slibují prý léto, ale nikde nic, dokonce musím chrupkat pod dekou, jinak škytám. Takže vlastně zima.

Dvakrát jsem byla na výpravě, pod průhlednou záminkou, že jako jdeme na houby. No, z tohoto úhlu pohledu kupříkladu páník chodí úplně zbytečně. Teda úplně ne, on má totiž takovou speciální kudličku a copanička najde, on očistí. Zasmuší se, že zase on nic a ukládá úlovek do ruksáčku, který původně byl na foťák. Tím si vzpomene, že že vlastně by mohl aspoň fotit něco pěknýho, kupříkladu mne.
Chvilku se zastavím u té krásy. Kupříkladu podle mne všechny dogy jsou prostě etalonem krásy, moravské pugy zvlášť. Ale páník rozvíjí trvale poněkud revoluční teorii, že to tak není. On kuprříkladu tvrdí, že ruprechtická Aronka byla prostě sportovní doga sice pěkná, ale spíš holt sportovní. Strejda Xerín prý byl šlechtic, všechno jen ne šikovný. No, a já prý jsem čuně, protože projedu všechny louže, všechna kaliště; no, a pravda, občas taky na zahradě něco prohrábnu a hnědne mi čeníšek. To by vypadalo, jakobych nebyla nejkrásnější, teda podle něj, samozřejmě. Myslím, že se mýlí, možná je jenom přepracovanej. V každém případě pro jistotu přikládám fotku toho, jak jsem dobrovolně očišťována na výletě v lese. No a to by asi nešlo vyfotit, kdybych nebyla čistoskvoucí, ne?
Veselá historka - šli jsme na Hamrštejn a došli na Ovčí vrch. No mí lidi netrefí na prastarý hrad! Přitom mi ho 4 roky slibujou! Ale je tu aspoň naděje, že tam půjdeme příště, doufám ale, že vynecháme ten šílenej rozpadající se železniční viadukt, kde co nebylo ze zábradlí ukradeno, to se rozpadá. Teda jak ráda já byla na druhý straně ...

Psáno 27.6.2010