Tak už je to skoro tady. 4ekají mne dvě věliké události a vlastně skoro ničím jiným nežiju.

1. Cítím, že budu máma. Bradavky se mi nalévají jak příslovečné frťany. Trošíčku jsem obezřetnější na pohyb (no taky v tom vedru, že), sežeru všechno, na co přijdu i to ostatní. Ještě že mám babičku s dědou, ti nevěří paniččiným řečem a dávají mi poctivě desátky ze svých talířů, no, někdy spíš tak třetiny. Ale já za to nemůžu, že jim to dlouho trvá a nemají tu trpělivost na mne koukat :-). Já musím myslet na svá štěňátka a musím pro ně mít dostatek energie. A ta, jak známo, se nejlíp vytváří prdlačku z granulí,

ale řízečky, kotletky, svíčková, rajská omáčka, kuřátko, tlačenka, makrelka, slušně namazaný krajíc či houstička, sýreček samotný či s pečivem všeho druhu, rajčátko, paprička, okurečka kyselá i salátová, rybí pomazánka, tuňáček ... No prostě lidi taky nežerou granule, tak proč mám já?

2. Budu mít narozeniny, už 2. Už za týden. Jsem ale trochu zklamaná. Nijak zvlášť se neuklízí. I když je třeba vymalovat obývák, páník ještě kyblíky nepřinesl, barvu nemíchá, no jakoby na to zapomněli. A co horšího - jukla jsem nenápadně do lednice, když panička hledala něco pod zub, a tam nic. Trochu se bojím, že na to zapomenou, to bude trapas! Dortík bych si asi zasloužila, počítám, spojilo by se příjemný s užitečným. Mohl by být z půlky sladký (babička je moc dobře umí) a z půlky slaný (kupříkladu huspeninový se šunčičkou). No, hlavně aby byl nějaký. Snad to dopadne, ale jsem nervózní.

Jsou tu děsná vedra, ani mne nebaví chodit ven. Soutěžíme s paničkou, kdo má delší jazyk, zatím vedu, ale už jen těsně. Od tlapek se práší, navíc všude klíšťata a tak musím ještě podstupovat při návratu dost potupnou prohlídku jak v ňujorku na letišti ... Jenže je pravda, že panička je nejlepčí frontlajn v domácnosti a tak to holt musím vydržet.

Psáno 1.6.08

A je to tady : Právě mi jsou 2 roky!

Teda povím vám, že nějak nic zvláštního necítím, a to jsem si fakt myslela, že přijde nějaký ten zlom; neměla jsem nějakou

konkrétní představu, ale NĚCO. No, aspoň se v misce objevil koláček, uzené ouško bylo po snídani, teď mi voní kuřecí srdíčka na plotně ... Není to špatný, ale žádná podstatná změna. Tak uvidíme, třeba ještě něco přijde.

Vzhledem k vedřinci, který panuje venku, mnoho nechodíme, já vám nějak nemůžu, škrtám drápky zadních tlapek o asfalt a panička je z toho nervózní ... Přesto jasně ukazuje fotka (ta rozmazaná), že umím i běhat, což kupř.fotograf Pes Jíra prostě nezachytil ! Nebo že by se mi tam tehdá nechtělo? ;-) A taky jsem na agilitním hřišti velmi agilní, což je rovněž dokumentováno. Čili - jsem nejen krásná, ale i čiperná! A to v tomhle věku! Obdivujme mne :-).

Rozkvetly nám lekníni. Nevejdou se do rybníčka, nemám kde pít, hádám se s listy i květy toho plevele, ale nezabírá to. Ovšem mí lidi se rozplývají, jak pěkné barvy že to jsou ... No, myslím, že já mám hezčí.

Psáno 8.6.2008

V týdnu nám zapršelo a páník se vzteká, neb prý musí posekat a nemá na to sil. A panička se mírně pošklebuje, jakože to není potřeba dělat, ale říká to tak, aby bylo jasný, jak to je.

Štěňata ne a nejdou, tak se tvářím jako normálně a čekám, třeba ještě přijdou. Trošíčku se mi zase chce blbnout a přiznám se, že se nebráním, takže mívám takové ty záchvaty lítání po zahradě (zvlášť u plotu a když se u toho dá řvát na penzisty kol chodící, to je bážo) ba i na výletě na cvičák se mi zase chce lovit paničku a daří se mi to.

Když pak vyrazíme na výlet do lesa (páník si usmyslel, že určo rostou houby, chacha), tak lítám a raduju se z bahnitého rybníčka (to je zajímavý, jak ta půda kolem něj je příjemně mazlavá a zářivě černá, než teda oschne a začne se loupat. I panička se málem oloupala, když mne viděla se rochnit) ze strání plných borůvčí a mechu kde se parádně tryská až lišejníky odstřikují. Ovšem pak hned slyším "Beta stůj" ( neslyším), "Beta sssstůůůjj" (zpomaluji, slyším něco), "BETA SSSSSTTTTTTŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮJJJJJJJJJ!!!!!" a já teda čekám, až se mí lidi dovalí,neb se beze mne asi neobejdou, no. Evidentně se báli, neb proti nám se vyřítili 2 bojoví na volno jsoucí baskervilové, krev se jim odstřikovala od vyceněných tlam ... no zvládla jsem je a vděčný páník to nafitil, tak to tu máte z první ruky ...

Ovšem že rostou se potvrdilo, přibaluji mezi fotky, abyste měli chuť taky vyrazit. Jo, a taky jsme našli hniláka smrkového, což je tady prý dost rarita. Ale nejvíc, opravdu nejvíc, rostou psí trusy, těch jsme našli fakt hodně. Ovšem nefotili jsme to.

Na zahradě nám krom leknínů, co se mi pletou v pití, vykvetly pivoně, co jsou větší jak já. A dozrávají jahody, ale už si je sama netrhám, musela bych se sklánět. Lépe je počkat na paničku, utrhne 2x - od keříku a pak i sobě od úst :-)

A taky jsem měla zásadní socializační zážitek. Byla jsem s páníkem na služební cestě u nějakých lidí a tam měli, představte si, koťata! Teda jak ty prskaly! Až jsem se vylekala a musela jsem trochu poodstoupit, abych zachovala dekórum a nezkazila páníkovi kšeft. Ale stejně nevím, co bych s nimi jako teda dělala - nevím, jí se to? Hrát se s tím evidentně nedá, kupříkladu já teda do okapu nevlezu ani za nic. Myslela jsem, že by s tm šlo třeba nějak komunikovat, pobíhat, poskakovat, na schovku hrát, honěnou či babu. Ale ono to prská, nafukuje se, skáče jak mičuda a k jednání či zábavě to teda rozhodně není. Proto ani nemáme společnou fotku, je to nezkázněné, mírně anarchistické stvoření.

Psáno 15.6.08

Je to trapas, ale nestíháme. Teda nejvíc je na vině páník. On totiž dělá nějakou "novou práci" (co je na ní nové, nevím, sedí u počítače furt stejně) a prostě se nezvedne. Ani se mnou ven moc nechodí a proto těch fotek je vlastně málo, zachraňuje to panička.

Jednak jsme byli v Otročíně u tetky. Musela jsem dohlédnout, jak tam to zvelebování pokračuje a musím říct, že to mají stále hezčí. Jen jsem zvědavá, jak to bude, až jim tam přijedou hosti a třeba i já. No jako kdo bude na dvorku pánem a kdo pouze hostem. Myslím, že když tam jsem teď, je to jasný, i když strýda se občas snaží se prosadit (chm).

Pak jsme taky malovali. To asi proto, že kdybych jako měla ta štěňata, tak aby byla ve voňavém čistém domku, jiný důvod nevidím. Budu mít dost práce zase ty stěny označit, aby bylo jasno, že tu bydlí moravská puga. Dokonce mi zakryli i vrypy, co jsem si udělala u dveří (já tak naznačuju, že jako chci rychle ale hodně rychle ven). No prostě pohroma, teď do toho ještě musím občas trénovat vyhrabávání pelíšků pro štěňátka a páník řve a honí mne s hráběma ... Myslím, jestli jim to vedro nějak na ty mozky nepůsobí, nemaj dostatečný ochlupení hlav (zvlášť páník), tak možná proto. A nebo možná proto, že je znervózňujou mladý. Teda ne moje, ale jejich. Oni se občas staví, tváří se slavnostně a furt něco vážnýho řeší. Kupříkladu komu jsme poslali oznámení, což je pro páníka neřešitelný problém. Nevím ale něco se asi chystá !

Psáno 22.6.08 děsně pozdě

Tak asi zase nic. Poslední naděje páníka, že budeme chovat bavorské dóže (kombinace bavorského barváře Ricka se mnou) patrně nevyšla, neměli mne tak usilovně hlídat, že. Myslím, že je to škoda, že bych byla vzorná máma.

Ovšem do poslední chvíle jsem je napínala. Nosila jsem cvičná štěňata ať již plyšová nebo dřevěná (to byste koukali, jak se vztekaj, když mi šlápnou na špalík, a jak já pak dělám scény, no to je psina). Taky jsem trošíčku zahýbala s terénem, musela jsem vyhledat nejvhodnější prostor pro štěňata, připravit jej. A samozřejmě nic nejde napoprvé, tak jsem těch pelíšků udělala víc. Páník rezignoval, i když bručel cosi o tom, že nás hosti, co k nám přijdou, pomluví, neb tu máme samé zákopy, ale v podstatě už byl klidný a nekřičel moc. To víc jsem přidělala radost paničce, která nechala vyčistit koberce (vyhnali mne na to ven, že u toho nesmím pomáhat, přitom kdo tady asi nejlíp rozumí kobercům, žejo, kdopak asi nejlíp ocení jejich hebkost a čistý chlup), a tak když jsem se vracela zpět z budování pelíšků, řičela radostí, že mne vidí. Tlamičku jsem pravda měla trochu hnědší, mezi drápky též zůstalo něco zeminy a drnů, ale ráda jsem je zase viděla. A oni na mne s hadrem! No diskriminace, fakt děsná. Když přijde páník ze sekání, drobí kolem sebe kusy trávníku, ze vlasů, vousů a z obočí visí mu sedmikrásky a vana po něm je lahůdka. Ale to nic, to je ticho, ještě mu tleskají, jak to pěkně posekl. Já vyhrábnu pelínek tak asi metr na dva, líska mi do něj strká kořínky a tak ji musím zbonsajovat, a za to všechno ještě dostanu hadrem, tlamičku mi odrbou a packy do kýble strkají. Možná je lepší, že nejsem máma, tady by se to asi nedalo zvládnout.

A tak jsem dnes už v klidu, jen si tak trochu pohrabu, ale mláďata nebudou. Zbytky energie si schovávám na pátek, hosti se mají nač těšit. Zatím si stelu na svém kanapíčku a odpočívám, rozjímám a zvažuji, jak to s nima provedu. Zda jen oslinit, nebo i mírně packou zhmoždit, silonky potrhat a závoje umatlat. Uvidím, povím příště.

Psáno 28.6.08