Nezačínám to jaro úplně nejlíp, teda. Místo, abych řádila jak kosatka dravá v lesích kolem Liberce, hlídám. Přivezli mi marody ukašlané unudlené, tak mám starost. Skáču od jednoho k druhýmu, snažím se o maximální péči, ale už všechno nestíhám a musím uznat, že mí lidi jsou výjimečně občas něco platní. Kupříkladu vařej slušně, děcka to sice nejedí, ale já mám dobré dodatečné dávky výblizu. Takže jsme furt doma, léčíme se. Ke své hrůze zjišťuju, že mi to vlastně zas tak úplně moc nevadí, protože stejnak na přesuny mi musej vlhčit tlapky, venku mi krapet vrklá sedínka a vlastně tam ani není moc pěkně, řekla bych. Ondá dokonce pršelo ba bouřka byla!
Než přijely děti, byli jsme párkrát objevovat neznámou krajinu tady okolo Stráže nad Nisou. Ale mnoho jsm eto nepřeháněli, jak pravím, nohy mi už avšak neslouží jak sloužívaly a koukám, že ti mí lidi jsou taky nějaký upachtěný. Asi ta jarní únava? Počítám, že nám tu řádí avitaminóza, je nejvyšší čas s tím něco dělat. Možná taky hraje roli, že se mi už zas ti klici přestávaj líbit, s výjimkou Césara, to je můj věčný favorit. Ale zatím to pořádně na pelíšku rozmyslím, ať něco zbytečně neuspěcháme. Decka poo chrupkaj, ideální situace pro mé hluboké přemýšlení.
Psáno 05.04.2014

Ne, dneska se mi fakt nechci nic povídat. Budu velmi stručná, neb je mi šoufl.

Poslední hezký chvilky jsem měl a s děckama, co tu marodily. Celkem jsem jim křivdila, že se o ně musím fort starat a tak, vlastně to byla dost brnkačka. Navíc jsem sithla v neděli jednu krátkou objevitelskou výpravu ještě, ale už se mi moc nechtělo chodit.
Ještě v pondělí jsem relaxovala, přece jen jsem si mákla, ale měla jsem takovou divnou tuchu. V úterý už mi bylo dost nedobře, ale furt nebylo jasný, z čeho. Ve středu jsme zkusili jít aspoň malounko ven, fakt jsem si to moc přála, ale nešlo to, potvora, Chvilku jsem chodili nad Lidovými sady, ale bylo mi moc těžko a vlastně jsem ani nechtěla nikam chodit. V pátek mne i přes mé odmlouvání místo na procházku šoupli k veterinářům a hned mám v sobě dvojiný antický bijotyka, dneska ráno druhou dávku. Prý jsem zanícená. Je pravda, že ze mne něco teče a furt to uklízím a nestíhám. A je pravda, že mne bolí bříško. Moc. V pondělí tam jdu zas, ale ty píchance mi vlastně nevadí, jen kdyby to pomohlo. Furt mě to bolí, venku ani moc nechci být, jen napití (pořádné, zhluboka pěkně) leknínovky a zase domů. Nemůžu se pořádně natáhnout, ležím na bříšku, na bok to nejde ani na jeden. Co já si to zase pořídila?
Psáno 12.04.2014

V neděli jsme šli projít Opičák, nechtěla jsem dovolit neděli bez výletu. Ale zas tak úplně moc mi to nešlo, prostě mi bylo divně po těle, bolel mne břich a vůbec. Ale bylo tam tak krásně! Kvetly stromy, měkká čerstvá tráva pod tlapkama, jak já to nejraději.

Rozhodla jsem se, odcházím na dalekou objevitelskou výpravu a už se nevrátím.

Sbohem.

Psáno 14.4.2014