Opravdovským dubnem začal letošní apríl, nebo vlastně opáčně? Prostě jsme na apríla vytáhly páníka na vzduch (v podstatě je stále těžší jej kamkoli vytáhnout, furt by jen seděl a čučel do obrazovky, jakoby tam viděl něco, co jiní nevidí) s tím, že projdeme kolem vodopádů na Černé Desné, když tak rád fotí tu vodu... No, krapet nám to nevyšlo a on se nám vysmíval, protože prostě ten metr sněhu nebyl pro nás schůdný (děsně jsem se bořila a bradavky si odřila). Takže to vytažení na
Souš bylo vlastně zbytečný, snad jen, že jsem si pošmákla na sněhu (lepší jak sibirka).
V týdnu to s ním bylo ještě horší, ulívá se kudy chodí, no vlastně ani moc nechodí. Po velikých scénách, kdy je oba tahám za ruce, poskakuju v předsíni když to vypadá, že by si možná navlíkali boty, jsem je dostala aspoň na krátkou cestu kolem Javodového vrchu. Ovšem místo hledání viklanu páník spěchal cosi spisovat.
Až dneska ráno to vypadalo velmi nadějně a vlastně to tak dopadlo. Místo vychrupování pěkně v 7 jdeme objevit další kousek
Kokořínska. Vůbec nikdo neprotestoval. Teda zpočátku. Jakmile jsme dojeli na místo určené k vystupování, začalo chumelit, a vypadalo to, že páník počká v autě. No, pak si dal říct a nevypadal, že by litoval. Ale těch řečí a jako von se vleče; furt na ně čekám.
Když teď sepisuju deníček, sněží. Stejnak si myslím, že radiátor vymyslela doga. Ne, že by venku bylo zle, ale to sálavý teplo na zádíčka, to je prostě nádhera.
Psáno 07.04.2012
P.S. Než jsem stihla dopsat datum, vylezlo slunko se svou nadměrnou aktivitou. Obávám se, že elektromagnetický vichr mi odfoukne klávesy. Inu, apríl.
P.S.S. Zblblá medijální masíží, zapomněla jsem všem popřát
VV.
Tak prý jsem stále ukecanější, pravila panička. Možná to je pravda, trávím tu stále více času, když mne neberou ven, žeju, tak co taky dělat.
Tentokrát to ale bylo trochu jinak, byli jsme na dokonce dvou výletech poměrně velikých a pro mne rozhodně náročných. nechápu, co to do těch mých lidí vjelo, tolik pohybu. Navíc speciálně na páníka je pohled k popukání, snad i proto je zpravidla nechávám daleko za sebou, pro samej smích bych pak sama nemohla, počítám. No, dneska se mi to trochu vymstilo, ale to je jiná káva.
Na Velikonoční pondělí jsme místo pomlázky (páník prý vynechal poprvé po 50-ti letech, tomu říkám výkon, to já nezmáknu) chodili okolo
Čapu. Bylo nádherně, jasno, oni furt něco řešili a já si to užívala, protože výjimečně jsem nebyla furt peskována (asi bych měla být fenkována, správně). Nikde ani noha, celou dobu jsme byli sami, prostě báječný výlet. Jen jsem pak krapet nemohla chodit.
Zkrácený týden pak utekl jak voda, nějak jsem se trochu rovnala po tom Čapu, kterej teda fakt byl krapet delší, a pak taky doma furt vzrůšo, zahrada už volná, s kostičkou se mohu povalovat v trávě (jen zahrabávání ani letos není povolený), snad jen že mne nikam nevzali, bylo blbý. Oni se furt tváří děsně upracovaně, vážně, přitom pak se shodnou, že vlastně nic není uděláno. Já těm lidem asi nikdy neporozumím.
Dneska jsme konečně vyrazili do Jizerek, i když teda trochu nepravejch. Prošli jsme
Černostudniční hřeben až k Čertově bráně. Tam jsem si krapet uřízla kšandu, protože jsem odmítla přejít to rozsypané kamení v Muchově, ba jsem se tam rozplakala, protože jim tak děsně dlouho trvalo, než mne přišli zachránit... A pak už jsem s nima teda moc nepekla. Takže Čertovu bránu jsem zas tak moc neocenila, už proto ne, že jsem se styděla, když kvůli mě jsme obcházeli Muchov oklikou. No, ale zase jim to počasí vyšlo, teda.
Závěrem jednu fyzikální zvláštnost. Mám pocit, že v jizerkách chodíme rychleji než kupříkladu Kokořínskem. Dnes jsme na to natrefili, proč to tak je - Jizerky jsou výš, je tam řidší vzduch a tedy šlapeme snáze! No, a nebo mají v Kokořínsku delší pásmo, to by taky mohlo bejt.
Psáno 14.4.2012
Aprílovací čas pokračuje ve všech aspektech. Po sněhu a dešti prosvítává slunko, to je čistě aprílová záležitost. Ale zcela neobvyklé je, že obědové venčení provádí páník, panička se tváří, že pracuje či co. Možná se mnou moc nemluví, asi i proto, že páník mi špitá cosi o dovolené a možná ji sebou nevezmeme :-) To by panečku bylo, furt by se spalo :-)
Vzhledem k uvedenému jsme nějak moc nestíhali něco kloudně vidět a zkoumat, zdá se, že kviklany zatím musí vyčkat na své objevení, my to nějak nestíháme. Dokonce páník vzal na milost i cvičák! To tu už dlouhatánsky nebylo. Ale přiznám se, že ani mne to tam vlastně moc nebaví, mnohem raději objevuju. I když občas je dobrý taky navštívit staré známé kraje. Ideální je, když se to kombinuje, jako jsme to provedli při přepadu hradu hradu
Starý Bernštejn (on je obývaný!), i když jsem kvůli tomu musela pobýt i v Praze. Tam mi ani kaluže nechutnaly, ale stálo to za to - ta zřícenina je parádní, smí se tam pobíhat navolno, lesík je tam příjemný a výhled mocmocfajn. Ale protože je tam sucho a hradní studnu jsme prostě neobjevili, tak jsme se stavili v mé oblíbené Břehyni, kterou jsem prostě vypila. Zkoušela jsem tam ulovit volavku, ale ona na mne kašlala a drze hřešila na to, že těch 50 metrů za ní nedoplavu. Ale až já to natrénuju...
Psáno 21.4.2012
Duben se mi začíná líbit. I když se páník furt tváří jakože letošní jaro je teda fakt dost nejarní, já mám jiný názor. Jednak on je se mnou víc doma, a to je báječný, protože on má takovej zvyk že když jde pryč, tak mi dává piškoty na pelíšek. A jak má teď asi těžký dny, tak dokonce když jde pro noviny, dostanu piškot :-)
Týden jsme začli parádním výletem - opáčkem. Ty vodopády na
Černé Desné jsou fakt parádní, jen ten sníh trochu pálil do tlapek. Navíc když jsme se vraceli přes osadu Novina, děsně se mi to bořilo, kdežto páník se vznášel elfsky nad sněhem. Inu, mám se ještě hodně co učit.
I druhá výprava byla vlastně opáčkem - konečně jsme objevili keltské opidum ve
Štrádonicích, moc se mi to líbilo. Ten lesík, plnej jmelí, měl parádní barvu. Jen zlatej srp jsem neobjevila, to je asi krapet škoda, šiknul by se.
Jinak tady na zahradě začíná pomalu všecko kvést, páník to fotí a říká, že aspoň z něčeho se dá radovat. Nechápu, správně by měl mít radost ze mě, například, ale on je fakt divnej.
Psáno 28.04.2012