Ten březen se nám nějak vymknul, teda. Bruslí se, mí lidi naprosto nezodpovědně bloudí po hladinách jezer a rybníků, výlety i procházky připomínají spíš trénink Sáblíkové. Ovšem díky tomu, že je prakticky jasno a slůnečno, jsou mí lidi vcelku uznalí a trochu turistujeme.
Především jsme splnili paniččin sen a obešli jsme hradčanské rybníky. Pravda, pořád to nebylo po té nejsprávnější značce, ale prostě jsme to prošli. No teda aspoň páník si to taky myslí :-D
Dalším výletem bylo dobytí Dračího kamene. Samozřejmě jsme vyšli skoro za tmy, to abychom nikoho nepotkali. Má to jednu výhodu - můžu jí navolno. Nevýhodou je, že s páníkem zrovna po ránu máme pod duchýnkou to nejlepší prostředí a jeho opouštění nepovažujeme za správné. Ale co bychom pro zdravé tělo neudělali, že. A páník pro ty svoje fotopokusy.Musím uznat, že některé, co jsme na nich já, se občas povedou. Ty ostatní, no, jak to říct, má se ještě moc co učit.
Jinak už to tu začíná zavánět určitou nervozitou, patrně se chystá nějaká ta dofča. To se pozná podle toho, že panička je zabořená v mapách, činí si výpisky a obkresky, vzdychá nad studiem historických dokumentů a přepočítává euromince. Tak si říkám, že bych měla urychlit své hárání, je totiž ideální, když je to na cestě. Prostě výrazně zpopularizuju naši zemi, rozhodně víc jak nějaký sochař kupříkladu. Všichni místní psi a zvlášť jejcih páníci na mne budou vzpomínat :-) To se těším, panečku!
Psáno 5.3.2011

Tak fakt ten sníh mizí. Na zahrádce mám ještě malou hromádku takového toho nehezkého špinavého (ale není učuranej, to si hlídám), jinak i na cvičáku jsme holí. Nevýhodou je, že se mi krapet zabahňujou tlapátka a jsou scény, když vstupuji na koberec. No, ony jsou i když vstupuju do yardy. A protože pod lískou je momentálně nejlepší hlína a báječně se v ní ryje, vlastně ani nemusíme nikam chodit a scény jsou vlastně furt. A to mám jen trochu zahnedlý čumánek a tlapinky, ovšem uznávám, že to pak mí lidi tak půlden vymetají ... Ovšem že už nám lezou po zahradě kytky, to jsem si zase musela všimnout první já - páník jak je furt urvanej ze svých orchidejí pořádně neví, co má u nosu - viz foto.
Tento týden jsem si užívala výletů trochu víc jak obvykle. Krom běžného cvičáku, který už standardně zvládáme s řemdichem (stejnak raději hryžu do vodítka, ale když páník je tak děsně ale děsně nerudnej, tak holt berem s paničkou řemdich jako šidítko) a dokonce i v noci, byli jsme v Harrachově na Mumlavském vodopádu a taky jsme dobyli jeden z mnoha Falkenburgů.
Ta Mumlava byla dost povedená - všude samý led, nejednalo se o výlet nýbrž výkluz. Ale samozřejmě, zvládla jsem to na jednotku, na rozdíl od mých lidí. Já teda mokrý gatě fakt neměla.
Falkenburg je takový dost dobře zbouraný hrad, teda lidi to říkaj, já bych byla velmi opatrná a nazvala bych to spíše podivně složenými šutry. Líbilo se mi, že jsme tam opět byli sami, no, takhle brzy po ránu ani kňour kel nevystrčí. Nelíbilo se mi, že to bylo moc do kopce a moc jsem se bořila, když jsem si trochu hrála na indiány a pobíhala mimo značené cesty. Ale naučný světlý chodník, který je tzv.vrstevnicový (to znamená, že buď stoupeme nebo klesáme, vždy však kolmo na vrstevnice) je opravdu komfortně upraven i pro čtvernožce.
Psáno 13.3.2011

Nutno meteorologům přiznat dobrý odhad - březen je opravdu nestabilní měsíc. nějak si to nemohu z minulých let uvědomit, jak to vlastně bylo, ale letos je to fakt teda zblázněné. Zatímco na zahradě kvetou krokusy a jiné býlí a živá bytost by čekala, že užuž vezmeme plavky a vyrazíme na cachtání, tak začne chumelit. No fakt, fotky to jasně ukážou. A to svým lidem ještě chystám speciální překvápko - počítám, že začnu hárat těsně před výletem do Francie, protože si myslím, že i kluci v Německu by měli mít nějaký ten untrholt. Zatím jen tak testově značkuju, kamkoli vyrazíme.
A že jsme tento týden taky trochu pochodili. Jednak cvičák, tam nás chytnul právě ten blizard s vichřicí, že jsme sotva došly domů. Pak jsme zkusili jarní pochod na Hamrštejn, to je ten hrad, co je spojenej tunelem k nám nad Ruprechtice do hradu Jezdec. Jenže ani já, a to je co říct, páčtože já nemám nos zkažený policejním výcvikem, jsem prostě tunel nenašla. Asi je vytunelovanej.
No, a oslavu páníkovo jména (je s podivem, že v kalendáři prostě Betu nejde najít, tak dumám, zda se mám urážet a nebo naopak slavit každý den svátek jména Beta) se u nás a hlavně u babičky mocmoc jedlopilo a tak jsme ještě dnes vyrazili na Pilzberg hledat kviklan, zatímco všichni spali. Ale řekněme si na rovinu, hledání kviklanůch je obdobně obtížná práce jako hlednání tunelůch. A tak jsme se vrátili s nepořízenou (teda nevím, kde byla, já ji nikde neviděla, ale páník to hlásil, že přijela s náma). Ovšem dobrou zprávou je, že je již rozkreslená mapa na čtverečky a jedva sleze sníh, začneme hledat systematicky. Prý budou i houby!
Jo, málem jsem zapomněla, včera tu byl děsně velikej měsíc. Páník se trýznil jeho focením, ovšem, přiznejme si, má ještě hodně co se učit.
Psáno 20.3.2011

Dnes budu stručná nejstručnější, prostě nestíhám. Nevím, kde mi hlava stojí, a to ji nikomu nenasazuji ...
Březen pomalu končí, jestliže jsme týden začínali sněhovou procházkou na našem Pilzbergu (po očku jsme s páníkem hledali kviklan, ale furt nic), tak v týdnu bylo fakt teploučko až jsme mohla na pelínku před obývákem polehávat a slůnit si bůčky, až holt zase víkend trochu zamrznul. Mám tu ale tak moc práce, že jsem to ani nestihla pořádně zaznamenat, k dovršení všch zmatků před dovolenou začali všichni mí lidi zase cvičit na ty nástroje a tak já měla na starosti Kvilíka. No, moc mne nenechají, teda, musím se o něj dělit s paničkou a to mne nijak nebaví, ale co naplat, někdo tady musí mít rozum a o to dítě pečovat (zvlášť když má tak pěkný neokoukaný hračky, ale já je moc nesmím).
Jo, taky nám vykvetlo další, tentokrát žlutý cymbidium, páník plesá. Ale jinak se vlastně vůbec nic nestalo a já, sorry, musím běžet koupat.
Psáno 27.3.2011 v letu