Osobně to považuju za velikánskou nespravedlnost. Celý svět si užívá globálního oteplování, politici se jezdí díky tomu koupat do proteplených kodaňských vod, a my tady v Liberci máme sibiř. Sudety přece nikdy nebyly studený, už jen to slovo vyvolává takovou teplou jižní představu. A já chudák mám tlapky ledový.

Po baráku nám všechno kvete, venku řádí ledová královna. Orchideje se rozmáchly a kvetou jak divé (nemůžu si vzpomenout, co to plodí, ale snad to bude k snědku), vajnachtnkaktus se opět rozjel, o nekonečně kvetoucím ibišku darmo mluvit. A venku závěje, no fujtajbl.

Byla jsem se juknout v Mladé Boleslavi, neb tam probíhala bonitace německých dog (bonitace značí něco jako udobření, řekla bych) a panička moc nutně potřebovala konzultovat moje nestandardní kolínka. Pravda, uznávám, že je mám poněkud vyboulený, ale třeba to tak má bejt, jen ostatní dogy holt chudery to tak nemaj, no. Každopádně jsem zkušeným okem Xerínovo taťky byla ohodnocena jako moc pěkná moravská puga s trochu nestandardními koleny; panička jest uklidněna. Já, zatímco se tam radila, jsem okukovala bonitovanou mládež, a skromě musím říct - nic moc. Škoda, že mi nenechali mít štěňátka, to by svět teprve viděl. Ale s některými mladými muži jsem ztratila zavrčení (jsou krapet dotěrní, teda ta dnešní mládež ...), možná bych s nimi někdy mohla i kamarádit. Dnes ale rozhodně ne, teda.

Psáno 7.3.2010

Nejspíš jsem to zakřikla. Místo aby se zima naštvala, sbalila si svých pět vloček a odtáhla kupříkladu na jih, tak ještě přidala. Bahýnkový trávník zmizel pod záplavou nového sněhu, už mne to nebaví. Sice na čistém sněhu v jasném slunci nejlépe vynikne mé dokonalé zbarvení, ale už mi to je nějak jedno. Moc bych se chtěla složit na prohřátý trávníček, nechat do sebe zapichovat sluníčko a dřímat. Nakonec i ty krutý mrazy z počátku týdne aspoň vyčistily oblohu a když už svítilo, tak to bylo velmi nadějné, na pelíšku už šlo trochu poležet venku. To prostě teď nejde, aby bylo aspoň trochu příjemný prostředí, musím dělat radost gazpromu. Chudák já.

A navíc se mi začínají líbit kluci. Dělám jim na výpravách značky, trochu jim prostě chystám orienťák, hádejte, co bude cena pro vítěze. No, jak znám paničku, nic nebude. Ale značky dělám, co kdyby, žejo.

Teď ale nejvíc myslím na sluníčko, teplíčko, výlety, kdy se nebořím do sněhu a nestudí mne čůrání. Dokonce už mne ani nebere, když mi panička hází sněhovou kouli, stejnak se pak vrhnu spíš na paničku než na tu kouli; nakonec, líp se trefím :-)

Psáno 14.03.2010

Tak snad už je to konečně tady. Ne teda, že bych úplně věřila předpovědím, studovaným hlavám a tak. Já mám svou hlavu a ta je, jak jinak, nejlepčí. Musím ale uznat, že některým paniččiným předpovědím jsem se smála a ukázaly se pravdivími. Kupříkladu že po sobé nyní musím uklízet a Rick děsně pláče, když mne vidí ba i když mne nevidí. stejnak si myslím, že je nespravedlivé, že o mne jeví zájem jen někdy. Já jsem krásná furt. Jinou věcí je, že konečně meteorologové uvolnili trochu lepší počasí, takže, světe zboř se, zima končí. No to je taková radost, že ji ani veškerým svým běháním nemohu dát najevo, tak aspoň dostatečně oblizuju příbuzné, co se sem sjeli.

Na cvičáku jsem se s paničkou odvážily až k řece, moc dobrodružná cesta to byla. Ledy se bořily, jarní potoky zurčí pod sněhem a ledem a tlapky se noří doledové vody, ale ona je jinak ledová, když nad vámi je slunko a okolo nějakých 10 stupňů, to vlastně nestudí ale hřeje. Na zahradě vyrazily první krokusy, co je nesmím ukusovat. tak si to vynahražuji klacíky a větvemi z cvičáku, jsou teď úplně nejlepší.

A s jarem přišel i výlet - tentokrát jsem se šli juknout na nefalšovaný keltský kamený kruh, který se počátkem devadesátých let (to je pravěk, to ještě nežila ani teta Aronka) objevil nedaleko hradu Lemberk, co je nedaleko Jablonného, kde to páník prý zná. Ale keltský kruh kamený neznal. No, nevím, já pro to nemám moc pochopení, proč lidi dávají svíčky na kameny a pak to ani neuklidí. Trochu se mi ty plastikový kalíšky jeví nekeltsky. Ale co já moravská puga vím o keltských zvycích. Krom dvou asikeltů s pilami jsme nikono nepotkali, ale panička se před nimi ukázkově nacápla. A protože to možná byli druidi, tak se tvářili, že jako nic a šli kácet. My jsme si užili kamenů a snad ještě víc lemberského podhradí, které je prostě krásné, citlivě obnovované a každej pes ba možná i člověk tam rád pokouká. Škoda jen, že se ta auta v tomto prostředí nemění na povozy. I když, přiznám to, byla jsem ráda, že yarda si nechal svou původní vizáž, naložil mne a já se nechala slastně unášet do mého pelíškového království. I když bych si uměla nějaký ten pelíšek i na Lemberku představit :-)

Psáno 21.3.2010

Týden jak malovaný! Teplíčko! Konečně se zdá, že mraky mají z druhý strany modro a slunko! A nepadá z nich sníh! Krásný týden, dokonce i páník mi to schválil s tím, že se yarda nestihnoul ani zamazat (to platilo jen do dneška, teda, no). Jaro vyhnalo ze země spousty kytek, ale tráva ještě není jak má být, měkká je spíš tím, že je bahnivo. Ale to přijde, už tomu začím věřit.

Jaro dokonce vyhnalo páníka s námi na procházku cvičákem, to je bezmála svátek. No, sice něco fotil, ale za mnoho to nestálo, spíš se snažil o kačenky (proč?) a to pěkný mu, jako skoro vždy, unikalo. elkově si myslím, že krapet chátrá. Už vyzradil, že se pojede na dofču do Skotska a tvrdil, že tam pojede s golfovými tyčkami. Nechápu, kde nechal hlavu - Skotsko a golf?! To ví přece každá malá puga, že to je typicky moravský sport, brněnská kratochvíle. Proto máme v brně Kaskády a nedaleko Austerlitz. Nevěřím, že se to dostalo už i do Skotsla, dyk to se musí kanálem!

Protože je víkend, prší. A navíc mi vzali hodinu chrupkání, to je zločin proti zvířeckosti. Že na to ještě nikdo nepřišel, určo by se to dalo vyhrát. Já bych teda svědčila ve svůj prospěch. Ale ani deštík nám nezabránil v kontrole malevilského hřiště (páník má absťák) a při té příležitosti v dobití místního hradu na Zámeckém vrchu. V přilehlém okolí je patrné, že se jedná stále ještě o strategický bod, poslední bitva o něj se nemohla strhnout zrovna dávno, protože paintbalové náboje se válely všude okolo, naštěstí padlí patrně byli řádně pochováni, nikde nic netrčelo. Zřícenina hradu je prakticky neznatelná, naštěstí se aspoň zřítil páník. Na hřišti ležel místy ještě sníh, má po kratochvíli a může aspoň makat, žeju.

Psáno 28.3.2010