Já vím,že to zní blbě a zarytí lýžaři (kupříkladu náš Kvilík) mi to budou vyčítat, ale já už bysem chtěla, aby ta krutá dlouhá zima skončila. V neděli jsme byli na krátké procházce, krátké proto, že se mi tlapky ve sněhu rozjížděj a panička s tím má problém. Jinými slovy, když je sníh, nechodíme ven. Teda já; mí lidi jsou furt někde venku, klidně si sami čmuchaj a hrajou si na indiány a pak se utahaný vracej a říkaj, že byli v práci. Jo, to tak. Když nechoděj do lesa, tak přece nemůžoou ani do práce, to by jim to ani nešlo to pracování. Já o tom vím svoje, já když se nikam nejde, tak mám depréze a nehlídám. Nemakám zkrátka.
Opět se mi špatně chodí na dlažbě. Ondá tu byl děda se šlupkama z jitrnic, já stála na svým koberečku, on byl mezi dvěřma v předsíni a lákal. A já tak plakala. Teda jak já plakala. No tak mi to teda přinesl až na koberec, panička se mi smála, že mám bubliny u tlamy, ale kdo by neměl? Naschvál mne nastěhovali do boudy s dlažbou úplně všude, museli přece vědět, že mi to bude dělat problémy. Nakonec strejda Xerín taky nerad dlažbu. A do toho ještě ta jitrnice, no prostě pohádka. A ti sadysti (nevím přesně, co má opracovávač sadů společnýho s trapičem, ale vím, že se to tak jmenuje), místo aby všude nakladli peršany (já vím, teď tam je ta sankce, tak můžou i jinou národnost) a umožnili mi tak kloudnej pohyb, oni ne, oni tu dlažbu ještě vytřou, ať se blejská!
Byli jsme krátce pod Pilzbergem, nerostou. Páník poctivě prolézal hřibová místa a nikde nic, všude jen sníh. Teda jak já bych už ráda jaro!
Měla jsem trochu průšvih, protože jsem zase lovila vodítko a páník se vzteká. Pravda, když jsem mu ho lovila a on druhou rukou táhnul sáně s Kvilíkem, tak mu to asi bylo trochu nepohodlný, ale když já si nemůžu pomoct! Vodítko a paniččiny paty, to já miluju. To se můžu urvat, sotva lezu, tlapky se mi rozjížděj na vše strany, ale já lovím. No a on pak řve. I když lovím vodítko u paničky a on to může fotit, tak nevím, co mu na tom vadí. Takový hezký holky jako jsem já, to by každej normální fotograf voblíz a sekal by snímek za snímkem do kalendáře Dogue. Ale on ne, on prská, že jsem nevychovaná. Chm.
Psáno 1.2.2014

Zima naštěstí stále nikde, ale stejnak se mi přihodilo, že se mi špatně tlape. Nevím, možná v rámci poskakování u plotů (asi jsem navíc trochu víc vzala tlapkou vrata a přestala se otvírat, i když na ně páník huláká Sezame!), nebo jen tak to na mne přišlo, ale prostě ta chůze mi nejde. I když panička tvrdí, že chodím jen tak mimochodem. A tváří se, že to je špatně. Já tomu nerozumím, chápala bych to spíš jako že je můj pohyb velmi přirozený, ale je pravdou, že mi samotné připadá jaksi strnulý. Navíc každý ráno si s páníkem svorně notujeme, že se prostě nemůžeme hýbat a že ten, kdo vymyslel vstávání, neměl rozum.
V neděli jsme konečně po letech zase něco dobyli - tentokrát to byla zřícenina hradu Zbirohy, o kterém jsme nevěděli nikdo nic. A najednou se to vyvalilo, že nad Jizerou jeden takovej hrad bydlí. Je pravda, že když už jsme tam vylezli, tak tam najednou bylo zřícenin víc, ale jen jedna stabilní, ostatní jsme odvedli sebou zpět. Pak už se moc nikam nešlo, jednou mne vzali na cvičák kolem hřbitova a snad i pod dojmem té trasy jsem se tak nějak táhla, že mi panička vyhlásila zaracha. No, to si vyhlašovat klidně může, ale na zahradu mne pustit musí, pokud nechce ještě víc uklízet. No a já si to kolem plotů vynahradím.
Dneska ráno páník nevydržel můj soustředěný útok na jeho domácí gatě, on ví, že já vím, že když nemá kravatu, že se může jít ven. A tak jsme je vytáhla ke Sloním kamenům (někde se prý narodilo jakési mrňavé slůně, u nás jich máme zkamenělejch stádo) aspoň trochu poběhat. A tam jsem se moc pěkně rozpumprdlíkovala, až bláto lítalo! Tak se celkem netěším na zítřejší ráno, celej pes mne bude zase bolet, počítám. Ale stálo to za to.
Psáno 8.2.2014

Nevím, jak začít. Dobré i špatné v tomto týdnu bylo celkem rovnoměrně rozděleno, těžko říct, co převládá.
V neděli jsme byli na krátkém výletě na Martinské stěně, ani jsme tam nedošli. Jednak foukalo, jednak se mi motaly zadní nohy do uzlíku a paničku nebavilo to furt rozmotávat. Vlastně to mám s přestávkama furt. Ale já mám ten les a cestu k lesnímu dívadlu moc ráda, spousty čmuchů, žádný lidi (když se teda jde dost brzy ráno, a to zas tak úplně ráda nemám), vlhko a měkko pod tlapkama. Ne, že by mi to nesedlo teďka, ale prostě jsme to otočili trochu dřív. A zbytek neděle se odpočívalo.
Občas mi pustěj olympijádu, to když je třeba něco vyžehlit. Jinak to bojkotujou a já musím s nima. Přitom já tak ráda fandím! A když se oklepu po vybrané hokejové akci, můžou klidně utírat obrazovku, jak mne to rozesliní. Já to moc prožívám, tenhleten sport, Jágra zvlášť.
V týdnu se hlavně panička tvářila, jakože pracuje. Páník naprosto spolehlivě v poledne chodí dohlížet, jestli už jsme vyspinkaná a jestli bych si nezasloužila něco pod zub. Taky občas jukne na dědu s babičkou, proč jako mi nedali aspoň rohlíček tzv.pro ptáčky. Dokonce byl tak laskav, že mne vzal na cvičák! Prozkoumali jsme staré stezky a výjimečně jsem se nezauzlovala. Jen se přihodilo, že jeden kámoš prozradil, že se mi začínaj zase líbit kluci, s přicházejícím jarem...A páník kruťas ho hnal, jak ten ho hnal! Až mu foťák upad.
Přijeli trpaslíci i s mlaďaskou, prej na prázdniny. Nechápu, co to v tý Praze maj, čkolky prej jsou zavřený, tak aby Kvilík neplakal u zamčený branky, tak ho tu mám na hlídání. To mi přijde divný, že se tam tak chovaj k dětem. A Kvilík zvlášť je hodnej, nechápu, proč ho trápěj. To Fáňa, to je jiná, to je dračice. Kupříkladu dneska mne zkoušela, měla v ruce houstičku od babičky, kroužila mi s ní před čumáčkem a říkala mi malá. Přitou já na tu housku měla chuť velkou! Ustála jsem to s největším sebezapřením. Však já jí dám, jen jak vyroste. Ale díky jim jsme byli na hradě Děvíně, trochu jsem poběhala a zase ty nohy, sakra. Furt uzlujou. Naštěstí Fanynka v sobě objevila odpor k přírodě, tak jsem to pod hradem otočily obě :-)
No a teď teda hlídám, lítám kolem těch prťat a hraju furt nějaký hry a vařím a vodím je ven a zase dovnitř a tak furt. Snad to zvládnu.
Psáno 16.02.2014

Týden lze rozdělit úterkem na 2 části. Samozřejmě jsem tu měla celou dobu na starosti trpaslíky, jsou stále báječnější (když to dneska píšu, je mi nějak samotno, je tu ticho a nuda), ale je s nima furt starost. Pobíhají naprosto nekoordinovaně po celém domě, Fáňa miluje schody a Kvilík zase knihy, to aby se kvůli nim pes roztrhal. Ale je pravda, že jsou uznalí a nechávají poměrně slušné výblizy smetanových omáček (Kvilík si vždy diktuje červenou, růžovou, bílou, žlutou acojávímjakou, vždycky to musí být omáčka a mí lidi je poctivě matlají a vždycky to jsou kolínka). Dokonce jsem od Fáni dostala půlku kindervajíčka, pravda, dělala si na něj zuby její matka, ale Fáňa ho prostě dala mně. Neodmlouvala jsem. Celkově pozitivně hodnotím, že jedí pořádnějc, ne jako mý lidi, prostě pěkně 5x denně, tak to má být.
Tak teda proč ty dvě části? Ještě v neděli jsme byli u Kapličky, učili jsme se tam chodit po zábradlí, skákat z pumpy a tak vůbec, prostě standardní výcvik. Už odpoledne jsem měla krapet problém zase s dlažbou, ale ještě jsem to zvládala. V pondělí, když jsme se tu sešli na obědě, se mi přihodilo, že nějak se mi úplně ty zadní nohy ztratily. Teda ony se neztratily, já o nich věděla, ale nemohla jsem je pořádně používat, tak trochu jsem měla postoj vyběhanýho vlčáka. Já, taková výstavní doga! Doplazila jsem se k hybrískovi, ale místo na výlet mne vzali na veterínu, kde mi šlehli dvojí dávku čehosi pod kůži. Srandovní bylo, že tam už se mi vlastně chodilo skoro dobře... No, ještě jsem dostala zásobu bobulí, přece jen, mám už svůj věk a navíc vlastně o mne nikdo nepečuje, tak teď to dostali befélem. No a od té doby mám vlastně tak trochu zaracha. Ven mne pouští jen trochu, Kvilík s Fáňou to dokonce měli zakázaný! Chudáčci, museli na zahradě hrát golf beze mne. Ale s mytím auta jsme jim samozřejmě pomohla, to jinak ani nešlo.
Včera trpaslíci odjeli a pak už jsem jen spala, vlastně až dneska do rána. Ale to páník slezl z mého horního pelíšku v civilu a nešlo to jinak, museli mne vzít aspoň do Opičáku na průzkum, prostě jsem nedovolila nějakou diskuzi. A tam jsem jim ukázala, jak mi to pěkně běhá (když jsem tak dobře nadopovaná...). A venku se tak pěkně udělalo jaro, jak já bych hctěla na pořádnej výlet!
Psáno 22.02.2014