Konečně maličko akční týden - teda hlevně dnešní finále, to bylo naprosto epesný. Ale pěkně popořádku.
V neděli hned po ránu (jasně, že byla dost tma, paničku už všichni známe, že) jsme šli okouknout vodu na Černé Nise, tu máme s páníkem rádi, sice je to do kopce, ale ne moc. A šli jsme to trochu jinak než vždycky, takže za mě dobrý.
V týdnu se doma mnoho nedělo, páník se mi furt pletl do spaní, asi ho vyhodili z práce, počítám, tak jsme spolu vařili a tak všechno, aby na to nebyl sám. Ale i tak jsme stíhali občas do lesíka vyrazit a zkontrolovat naše běžné stráně, kopce a tak. Houby ovšem už jen fotíme, sběr je striktně zakázán. A stejně jako minule - ani jednou jsme neutek! Asi stárnu, jiné vysvětlení rpo to nemám.
Ovšem dnešek byl nbaprosto famózní. Ráno jsme vyrazili do Českého Ráje, což o to, to není až tak zajímavé, i když u Drábských světniček mě nutili teda do tak odporně nebezpečnýho žebříku, že jsem skoro dostal strach, ale pak jsem jim to teda natřel, no. Pod Klamornou bych jim možná trochu i utek, kdyby mě teda pustili, byla tam velmi svůdná stráňka, ty já oc rád. A pak přišlo to překvápko, místo domů jsme jeli do Mladé Boleslavi, kde jsem se potkal se skoro všemi sourozenci! Byla tam totiž tzv. bonitace, to lidi posuzujou psi, jak moc jsou dobře rostlí. Mě se to netýkalo, já postupuu asi kontumačně. Ale jinak tam byl Chuck, Yuky ba i Yesterday, kterou jsem viděl prvně od té doby, co mě od ní utrhli z rodné bedny. No to bylo slzí, to jistě kažný chápete. Bohužel jsme se nemohli zdržet do konce a oslavit s nimi jistě vynikající hodnocení, protože jsme museli pelášit domů, kde jsme museli zaházet potravinami mladé, je to jasný, jednou za čas musej dostat teplou stravu, žeju.
No a teď jsem teda pad. Už nemůžu,jsem grogy.
Psáno 4.11.2023

V neděli jsem fakt musel dospat tu šílenou sobotu, tak jsem se ani nezlobil, že žádný dlouhý výlet, jen čumenda nad Libercem. Stejnak mě nepustila skoro vůbec. Že prej jogíni tu budou běhat po cestách, no to bych teda chtěl vidět. Navíc já teď už skoro vůbec neprchám.
V týdnu prostě furt stejná otrava doma, vůbec si mě nevšímaj, navíc mi odvezli můj nejoblíbenější pelíšek, že prej mi ho museli dát spravit. Přitom teprve teď byl přesně podle mého gusta, tahal jsem z něj všemožné věci jak kouzelník z klobouku. A tak jsem se krapet nudil, což dávám najevo různě. Třeba páníkovi donesu botu na klávesnici, to on má velikou radost. Nebo s ním vařím a způsobím kluzké prkénko. To má taky tuze radost. A když krájí maso, způsobím i kluzkou dlažbu v kuchyni a on se i roztančí. Radostí, samozřejmě. Trochu jsme občas něco podělali na zahradě, ale to mám raději s paničkou, protože ta umí s míčem, zatímco já neumím s rýčem, tak to nechávám páníkovi.
Vlastně jsme fakt nevytáhli pořádně paty, když tak koukám na ty fotky. Nevím, jestli se je čím chlubit, už ani houby nesbíráme, trýskání mám zakázaný, tak já vlastně ani nevím, jestli se něco dělo. Dobrý teda bylo to, že jsem skoro nebyl doma sám, a navíc jsem zjistil, že když špatně zavřou dveře k babičce (a to oni dělávají), tak mohu k ní, koukám, jak dole vaří a hovím si na jejím kanapíčku. Ještě by mi kohla pustit nějakou detektivku, sednout si u mě a koukali bychom oba. Občas nám to vyjde večer, když si páník nevšimne a babička to nikdy nepráskně! To je moc příjemná kulturní vložka.
Psáno 11.11.2023

Další vlastně nudný týden za námi, narozeniny se blíží! Přitom podzim jak malovaný, ale mí lidi prostě než by zdvihli zádě, to raději furt "jsou v práci". BYch tu jejich práci chtěl vidět, teda. A já se teda flákám doma a za chvíli budu mít pupík jak páník.
Přitom to nezačalo zle - vyrazili jsme na poznávačku (pro mě, teda) do Lužek, vyhlídka Popova skála byla jedním z cílů. Škodolibá panička to navlíkla naschvál, prostě byly všude "babiččiny vyhlídky", jak to nazval Kvilík a věděl, proč. Ale cesta to nebyla vůbc ošklivá, kdyby bahno od harvestorů nebylo tak hluboký teda.
No, ale pak se nedělo vůbec nic. Tady je, prosím pěkně, soubor fotek z celého týdne. Hrůza, byli jsme jen jednou venku. Naštěstí pak přijeli otročínští a pátek jsme oslavili výpravou na ještědskou Černou horu. Ano, měl jsem tam trochu drobnej problém s jedním srncem a pak s paničkou, ale jinak to skoro šlo. A procházeli jsme mrakem! Přestože jsem na strejdu Panela dost útočil, tatranku mi nedal, tak nevím, jestli se na ně mám pro příště těšit.
Zlatým hřebem byl ale výled dnešní - na Smědavě nasněžilo a to panička nemohla nechat jen tak Oběhli jsme svůj krátký okruh na Předěl a okolo Quarré zpět (na Zelený kámen jsme jukli jen z dálky) a moc jsme si to užili. Teda měl jsem trochu výstup u prvního mostku, protože pod ním tekla voda a to je teda pěkně nebezpečný kus terénu, ale jinak jsme to zmákli. No, a teď se odpočívá,
Psáno 18.11.2023

Týden utek jak voda a přitom vlastně k ničemu. Fakt úplně k ničemu. Nic se nepřihodilo, nikde jsme nebyli, vlastně na mě dost kašlou. Furt zavřenej doma, granulek málo, jen samej vetamix, že nastříhaný kuřátka mi prý nesvědčí. Jo, páník ověřil, že kupříkladu svíčková mi svědčí, ale on je skrblík.
V neděli se objevil poprašek sněhu, tak jsme hned vyrazili, protože to je paniččina úchylka. A abych neprotestoval, navlékla mi kabát! Já teda jsem ochotnej psík, tak jsem nic neříkal, ale - kabát? Jsem snad nějakej penzista? Však taky po chvíli sníh slezl, zkontroloval jsem to hned v pondělí, ovšem to už se procházka výrazně zkrátila a v úterý se páník tvářil, že vůbec chodit neumí a byli jsme celý den doma! Pak jsem tak usilovně plakal, že jsem teda směl jít ven (a nahatej, to já nejraději) na sice krátkou, ale aspoň trochu cestu a pak zas nic. Přece nebudu počítat takový ty naotočku, jako když jsme byli v Opičáku třeba, to ani nemá cenu mokřit si tlápoty. No a pak nastalo to nejstrašnější, co si psík mého založení může představit. Přijeli mladí, to ještě šlo. Ale oni sebrali všechno to dokonalý masíčko, který jsme s páníkem celý pátek chystali a ješště v sobotu dopoledne dopečovávali (to se právě zjistilo, že hovězí svéčkovou umím vdechnout i nosem) a odvezli ho, že u buřtový babičky bude mejdan. A mě, chudáčka podživiženýho, na stráži v baráku nechali.
S nikým nemluvím, spím hřbetem dovnitř. Že já se s tím tak dřel, teda. Až příště přijedou, nemluvím s nima.
Psáno až v neděli poo, 26.11.2023