Týden mokrý a vlastně dost zbytečný. Bloumali jsme furt jen po našich lesích s výjimkou jednoho Karlovského okruhu, který navíc nebyl ten dlouhej. I když to na fotkách není úplně poznat, vlastně to bylo zcela vodítkové období, přitom já to vidím tak, že už nepajdám a i ty tlapky se tak trochu spravily, i když teda zrovna dneska jsem trochu dělal krvavé stopičky.
Zatěžkávací zkouškou ba přímo bobříkem samoty jsem prošel ve čtvrtek, neb ráno páník odjel někam, panička odešla tamtéž a byl jsem skoro celý den sám, navíc se páník nevrátil až do pátečního odpoledne! No musel jsem ho přivítat, takže budeme prý obnovovat trávník před vchodem, trochu mi to ujelo, no, ty drny taky nic nevydrží dneska. Ale to vlastně byla jediná pěkná chvilka, mokro všude, že se mi ani čůrat nechce, vždycky jen vyběhneme přes ulici do sídliště, přeznačím několik nesmyslných vzkazů a prostě je táhnu zpět domů, do sucha a tepla. Asi už stárnu.
Psáno 5.10.2024

Celý týden se motáme kolem baráku, protože panička se děsí, že bychom zase našli houby. V neděli jsme si vyběhli na Maliník a ejhle, tam se běžý jakýsi spartanský závod. Tak jsme se snažili vyhnout z trasy a hned jsme zakopli o praváky. A tak už se potulujeme jen v těsném okolí našich kopců se snahou už nic nenajít. Navíc já trochu pokulhávám tradičně na pravou zadní a tak mi panička předepsala úplně klidovej režim. To značí, že v podstatě mě nepustí z vodítka. A protože páník s foťákem pak skuhrají, že nedělám na šňůrce dostatečné skopičiny, tak ona občas trochu vyměkne a na chvilku mě pustí. Když jsem ve svým, tak já vlastně ani nikam neutíkám, protože to tu znám jak svou misku. To jen tak občas popoběhnu, páník spustí rychlou kanonádu a něco z toho vybere, čím rozšklebenější, tím pro něj lepší. Musím se na to začít trochu soustředit, aby měl nějakou radost.
Až teprve dneska jsme trochu změnili terén, i když prý už teta Beta a určitě i Najtík tady taky chodili. Byli jsme ve Višňové a obcházeli takovej kout, No a tam se mi to stalo. Panička mi ještě vesele ukazovala, že v poli je srnka a já teda za ní tak jako trochu chtěl jít, ale věděl jsem že nesmím. No a pak panička udělala tu osudovou chybu - vytáhla mobil a začala studovat mapy.cz. Stačilo jen trochu se odpíchnout a pak už mě nemohli najít, rpotože jsem se zaběhl napřed do lesíka, pak jsme přeskočil potok a zarazil jsem se o ohradník, který mě ale opravdu nepěkně nakopnul. Za tím ohradníkem byly přátelský kravky, ale ohradník byl nemilosrdnej. A tak jsme stál a čekal, až si mě najdou, přenesou mě přes potok budou mě litovat. No, panička mě našla, ale ani maličko mě nelitovala a za ty slova, co mi věnovala, se jednou ještě určitě omluví někde na psociálce, počítám. Teď ale budu chvíli hodnej, co kdyby nechtěla vydat do kuřátko, co bylo ráno v hrnci...
PSáno 12.10.2024

Dny nanic. I když už skodo nepajdám, možná i proto, že zase dostávám ten gag, co mi chutná i samotnej (ano, jsou tu slyšet hlasy, že se zatím neobjevila materie, která by mi nechutnala), ale já tuším, že je to proto, že jsem na špagátě skoro furt. A když náhodou mě panička pustí, tak napřed má dlouhej projev o strašných trestech pro útěkáře a pak významně zaboří ruku do kapsy, kde má schovaný piškoty a játrový sušenky. No a já jako mám někde pobíhat v takovýhle situaci, to prostě nejde! Však taky fotograf je napruženej, nosí si i dlouhý sklo na epesný záběry a pak ho zase přeleští a uloží, protože to je úplně zbytečný tahat. Ondá mě panička pustila, ale to jsme padali z takový skály děsným sešupem, že z toho pajdaj i oni. A to byla skoro jediná příležitost, kdy si moh páník zacvakat. A nevyužil ji, protože se úpěnlivě držel všemožných náletových dřevin, aby se sesunul ze stráně po nohách. A od tý doby významně kašle. Skoro bych řekl, že na všechno.
Ve středu jsme po ránu proběhli naučnou stezku v Osečné, podle mě jsme tam všude už byli, ale panička si trvala na svým, pak z ní vypadlo, že asi 100 metrů jsme šli po nové stezce, no, to samozřejmě stálo za to! A když tam byla louka, kde by to šlo a mohl bych třeba vystartovat, tak přijeli nějací zeměměřiči s byli důležití, tak nic, furt vodidlo. A dneska, mohlo to být i úplně epesný, protože prvochod! Žádnej můj předchůdce tu nebyl, ani mí lidi tu nebyli! Ale byli tu dřevorubci a vyžínači a bylo po volnosti. Navíc panička tvrdí, že v chráněný krajině se nesmí psík pohybovat svobodně. Nevím, proč to teda chráněj. Ale musím uznat, že tam bylo pěkně, i na špagátě. A teď - spinkání!
PSáno 19.10.2024

Tentokrát to bylo jiný - přestože jsme chodili především nad Ruprechticema, stalo se víckrát, že jsem byl puštěn. A k páníkově veliké radosti jsem si to zpravidla užil aspoň krapet. Ani jednou jsem jim neutekl do zmizela, vždy si mohli myslet, že mě mají pod kontrolou (cha, cha, cha), ale proběhl jsem ser opravdu důkladně. A ano, doma pak, když jsem měl vstát z některého z pelíšků, tak ta pravá zadní není úplně naštelovaná k plynulému chodu, ale evidentně mi ten slavnej gag dělá dobře, protože to rozchodím cobydup. A tak ať už lítám na louce nebo v lese, nepajdám! A to je fajn, protože vodítkový pochod lze proložit volností. Dokonce jsme překvapil i tím, že jsme chvílema šel s nima i bez vodítka, to páník skoro nemohl vydýchat a tvrdil že je to jen kvůli játrovým sušenkám v paniččině kapse, ale my s paničkou víme, že to tak jednoduchý není (občas mě zkouší oblafnout ulomeným piškotem!), prostě ne vždy se mi chce pelášit. Jo, ale když natáhnu do nosíku spárkatou, vysokou nebo černou, tak to pak je ostrý, to jen s obtížemi mě držej oba! Inu, gag funguje, asi by ho taky měli jíst...
Dneska jsme obcházeli Panenskou Hůrku, trochu to tam už znám, ale šli jsme od toho krásnýho dubu až k Buku republiky, to vám je dlouhej kopec! Musel jsem cestou mockrát chutnat potoky kolem cest, jendou jsme jim maličko zdrhnul na louce ještě, panička špatně svárala špagátek a už to bylo... Pak bylo trochu zvěře a museli mě držet oba a brzdit, já jsem totiž děsně silnej, ale oni jsou moc těžký. Ale jinak to byl dobrej výlet, povedlo se to tak, že od té doby vlastně spím celý den, ať si dělají, co chtějí. Jen teda u jídla asistuju, přece jen, měli by se krotit a je třeba jim to neustále připomínat.

Psáno 26.10.2024