Nelze než připustit, že zahájení měl tento týden excelentní. Vyrazili jsme hledat pramen Jizery a nemělo to chybu - ještě noční pochod podle Hájeného potoka (panička nemůže dospat, to je normálka) děsným kopcem až pod Smrk, pak k prameni, pak rašeliniště, kde jsem drhnul bradavkama, a až když jsme se vraceli zase kolem potoka, potkávali jsme rozespalé první turisty. Moc krásná cesta! Bohužel se nám nepovedlo vidět, co strejdovi Najtovi - rysa. Přede mnou asi prchnul, srabík.
Pak už ale nastala standardní nuda pracovního týdne, snad jen trochu opentlená nějakou tou krátkou výpravou do blízkých lesů. Maličko dobrodružství nastalo, když přijel velkej člověk a s hrozným hartusením (který prase vám to dělalo...) nám rozutíkal tepelný čerpadlo, takže se mohu naplácnout na radiátor a je to velmi příjemné.
Trochu nepěknější bylo mučeníčko, které si na mě připravili mí lidi - dělali játrové sušenky a nedali mi ani těstíčko ochutnat (vylizování misky od mixéru se nepočítá) ba ani odkrojky upečeného žádné nebyly. Plakal jsem. Když pak v té rozehřáté troubě ještě udělali ořechovej štrůdl a taky nezbyl odkrojek, svět mi ztemněl a šel jsem k babičce a sežral kocourovi Mirkovi všechno, co tam měl nachystaný. A ještě jsem vysomroval 4 piškoty. Ale stejně to bylo dost krutý vydírání. A tak jsem si vzal jelení kravičku od Fanči a s nikým nemluvil. Dorazili to obíráním kuřecího masa s tím, že ho vraceli do polívky, místo na mou mističku. Počítám, že se blíží konec světa, protože nic horšího už snad ani nemůže bejt. A to jsem slyšel, jak panička praví, že už mi nečouhají žebra a že mi bude muset ubrat porce! Kdyby se koukla na páníka, tomu žebra vůbec nejsou vidět, ani když se rpotahuje, to mě lezou teda úplně ven z kůže! A vůbec, já ti vlastně nemusím bejt, já můžu klidně jít spát k babičce.
Psáno 7.10.2023

Teď to fakt začlo parádně - vyrazili jsme na Černou horu. Jizerky byly přesně takové, jak mají mí lidi rádi a já skoro taky. Jen teda podivný bylo, že ač bylo mocně mokro, spousta lidí to taky chtělo vidět a tím pádem jsem byl na špagátě mnohem víc, než bychom si s páníkem přáli. Ale jinak jo - moc pěkný to bylo. Jen si teda myslím, že panička nemusela opouštět ten zvyk rozdávat řízky u cest delších jak 15 km. No, gouda je taky dobrá, ale něco tomu přece jen chybí.
V dalších dnech jsme bohužel na báječnou neděli úplně nenavázali - v lesíku jsme byli v podstatě vždycky za tmy, protože panička ráda brzy vstává (pomalu ji přecvičuju, ale moc nám to nejde) a tvrdí, že by si v práci všimli, že nepřišla. No, my o tom s páníkem nejsme přesvědčeni, ale zase máme k obědu větší porce. Jo, a taky houby jsme našli, a to tak, že dost.
Dneska jsme nevyráželi brzy proto, že panička nemohla dospat, ale proto, že mělo pršet. Ono ve výsledku se ten rozdíl dost smývá, ale co už. A navíc jsme ušli nad Vítkovem sotva 8 km a tedy zase nebyly řízky. Vlastně žádná svačinka, protože se spěchalo, že má být ten déšť. No, až domů jsme dojeli za sicha, ale kdo by si furt stěžoval.
Ochladilo se - a tak šly kytky domů. Musím se začít víc prosazovat, vypadá to, že se do domku nevejdu. Oni to nevědí, ale já klidně ty kytky okoušu, když mě naštvou, stejně, jako jsem okousal lísku, protože na ni furt sedají ptáci. Já tomu dám fazónu, budou se divit.
Psáno 14.10.2023

Nemohu říct, že bych se úplně nudil, ale tento týden byl tak trochu divnej. Možná i proto vlastně fotek mám tady tak málo, přestože podle mne rostu do krásy.
Zahájili jsme rodinným setkáním v Otročíně. Prý již nějakých 37 let se tu pouští na podzim draci na oslavu tetky Evky a mé nejmilejší Lídušky. No, několik oslavenců přibylo, jsem zvědav, jakou tradici udělají pro mne, klidně přiberu i toho králíka.
Ovšem v neděli si páník poněkud hnul zádama a od té doby furt jen heká a nesmím mu klást packy na hrudník. A omezili vycházky, protože on nějak moc neumí chodit najednou. No, trochu jsem si to zkomplikoval i sám. Jak známo, nejsem moc často puštěn z řetězu, ale v úterý mě panička na chvílu pustila, já zakroužil kolem nich v lesíku, neutekl jsem daleko, ale chytnul jsem nějakých 10 žihadel, protože ty hloupý včely si postavily hnízdo zrovna do mojí cesty! Nepomohlo ani lehání si do příkůpku, do houštinky, do mokřinky. Bolelo to jak čert a já teda vlastně ani moc nevěděl, co se to děje. Klepal jsme se ještě když mě přivezli domů, dokonce mi vynesli další pelíšek, abych mohl ležet u paničky, zatímco ona si klidně surfuje, já se chvěju. Ale večer už mě to přešlo a další výpravy už probíhaly celkem bezbolestně.
Nejpeknější byla dneska - šli jsme na Slovanku a pak ke kapličce a pak Stezkou svobody, no moc jsme si to užil, protože na lukách jsem byl vypuštěn a trochu jsem poběhal. Nejvíc teda, když jsme pak odpoledne u sousedky Péti sbírali ořechy a její dcerka Terka neopatrně vylezla ven, musel jsem jí ukázat, že mají špatně ukotvený drny...
Teď ale odpočívám, už to fakt potřebuju.
Psáno 21.10.2023

Furt se něco děje, ale tento týden se toho nějak asi dělo víc nebo mi to tak přijde. No posuďte sami - v neděli jsme oběhli Javorák, to je taková hoďapůlka když se nesbíraj houby. Výhodou je, že panička tu cestu zná a existují na ní místa, kde smím opustit svodítko. A já, představte si, já jsem nelítal. Nějak mi to prostě nešlo, nechtělo se, nevím. Já šel s nima! A pak jsem to v týdnu zopáknul, když jsme jen tak rychle obíhali nad lomem, to je podobný terén, jsou tam bezvodítková místa (nemnoho), a já - neutek. Asi se něco děje, horkem to nebude, počítám.
V úterý jsme jeli oběhnout Příšovické rybníky. Tam teda jsem nedostal šanci si trochu zapelášit, ale mně se stejnak nechtělo, asi. A vzorně jsem pak čekal v autě, když šli nakoupit nějaké rostliny do zahradnictví. Ani jsem se nehnul, nekvilel, byl jsem prostě úplně vzornej. A myslíte, že jsme za to něco dostal? Ne.
Vyvrcholením týdenního vzorného chování měl být dnešek - a byl. V několikanásobné průtrži mračem jsem ukazoval tetě Heddlu a Zdeňkovi, jak máme pěkné to Švýcarsko. Teda tolik bláta už jsem dlouho neviděl, a jak ty harvestory udělaj ty rozkošný stezníčky, to si pak jeden na pupík naháže úplně celý pole. A musím říct, že všichni lidi, co jsem dneska vedl, se zblátili nejmíň stejně. Ale cesta to byla jinak moc pěkná, snad jen té vody mohlo být méně.
A teď, prosím, mě nechte odpočívat. Páník louská ořechy a já u toho tluču špačky.
Psáno 28.10.2023