Opravdu napínavý červenec, mám co vyprávět a nevím, kde začít. Tak snad odkazem na poslední červnové album, aby bylo patrné, že i v červnu ačkoli se tu zuřivě balilo, gruntovalo a tak všecko, taky se chodilo. Páníkova orchidejová obsese ještě dostane další impuls, ale zatím hlídáme rostliny u nás v Jizerkách.
Prvního července se ani nečeká na svítání a před 3.ranní startujeme, jsem trochu vyplašenej, cožeto. Ale když jsme v Praze nabrali omladinu, uklidnil jsem se, bude to zábavná a bezpečná jízda, bylo mi jasné. Podrobnosti i cestě jsou na jiném místě - znalci vědí - zde shrnu jen několik svých postřehů a vyberu pár fotek, alba jsou samozřejmě u deníku.
Především musím konstatovat, že ve Francii mají vedro. Zvláště okolo Bayonne, to je masakr. Rovněž si dovolím poznámku, že kdo se vrhá do vln je sebevrah a společnosti nebezpečný, jakkoli jsem na tu nezvedenou omladinu poctivě z písku dosíral, nejsem si jist, jak bych zasahoval, kdyby se cokoli semlelo. Naštěstí se nic nesemlelo, rozhodně bych ale Francouzům doporučil instalovat všude vlnolamy. Patrně proto, že to řádně nestihli, jsou i pláže z webu "Dog friendly" pro psíky nepřístupné, jak typické - když neumím odstranit problém, odstraním toho, kdo na problém poukazuje. Jasně, že my psíci jsme rozumní a poukazujeme na všeobecnou nebezpečnost pohyblivé vody. A lidi to řeší tím, že nesmíme na pláže. Proto jsme v některých místech omladinu sledoval jen z dálky a i tak jsem se na to nemohl ani koukat.
Kulturní artefakty naopak hodnotím vysoko, i když do kostelů a klášterů mě nepouštěli taky, tam asi z jiných příčin, a to akceptuji. Naštěstí mí lidi se umí střídat u šňůrky, takže jsme úplně sám mnoho nikde nestál. A musím na tomto místě sdělit, že bych stejně asi sám nestál, protože Francouzi evidentně milují plášťová dogátka, chodili mě otlapkávat nejen mrňata, ale i dospělci. Jen té jejich hatmatilce nerozumím.
Naprosto parádní vzpomínky mám na Andorru, protože lanovkou teda nejezdila ani teta Beta ani strejda Najtík! A já byl díky ní až 2300m vysoko! Pravda, místní zřízenci asi ještě nyní vyprávějí, jak mě mí lidi do té kabinky, co se vůbec nezastaví, nastrkali, ale zvládl jsem to a jsem tomu rád. Pochlastal jsem z ledovcového jezera - no kdo z vás to má?
Ale jak je asi i z obrazového materiálu patrno, doma je doma - jsem tu šťastnej.
PSáno 16.7.2022

Dovolené bych zakázal, nebo aspoň návraty z nich. To jsme na cestách jen nějakých 12 dní a od té dobu tu furt řve pračka, uklízí se jakby se tu čekala stádní návštěva, páník blbne s hasáky a kohoutky (nekokrhaj, jen kapou) a venku hic, že jsme se ani nemuseli vracet. V takovém počasí se prostě ven chodit nedá, to dá rozum.
A tak střídáme "náš les", kde jsme se pokoušeli nalézt borůvky ty malé kuličky, ovšem panička je prohlásila za kyselé a bylo, s kopcem naproti, odkud se páník snažil zachytit západ slunce, ovšem ono potvora zapadalo naprosto ve špatným místě, ale i tak se vyblbnul a já krapet taky, cvičákem, kde jsme byli úplně sami a tedy žádná psocializace, což samozřejmě doma nedopadlo na úrodnou půdu a zase zpět na ruprechtickou stranu hor, hledajíce houby, našli. Ale sucho je fakt tak veliké, že i já klidně do toho potoka vlezu, teče mi to sotva přes drápky, ale pít se to dá. Nejraději mám kaliště s tou černou rašelinkou mokrou chladivou, to já hnedle řádně rozhrábnu, povrtám se v tom trošku až tu nudnou běl svých líček zamaskuju a pak pobíhám a panička ječí. Parádní zážitek, to musíte vidět. Při průletu ji lehce líbnu kdekoli na těle a pak zase hučí pračka.
Zásadní změna nastala dvojí spolu související. Značkuju. Teda říká to panička, já přesně nevím ještě, jestli to tak je, zas tak úplně sebevědomej nejsem. Ale na domácí půdě (v cizině zásadně ne!) prostě jdu, přidřepnu, ukápnu, jdu. Podle paničky dospívám a z toho vyplynul jeden jediný závěr - obdržím juniorský granule (jsou velký, hůř se vdechujou) a dostávat stravu budu jen 3x denně. Sbohem moje druhý snídaně, odpolední svačinky a noční gáblíku na vidličku jen tak. Ach jak mně je mně líto! Možná i posledních pár fotek je zde.
Psáno 23.7.2022

Pomalu se zabydlujeme, ale pořád nějak nemůžeme chytnout správný rytmus. A to už je dovolená dávinko za námi! Stejnak mám pocit, že furt není dopráno, lidi choděj do práce nějak dvně jako na přeskáčku a já se prostě pořádně nevyspím. A navíc jak mi změnili tu potravní frekvenci, tak jsem dezorientovaný.
Týden jsme zahájili víc než velmi dobře - pro mě objevná cesta na přehradu na Černá Nise (voda se tam hýbe a tedy se jedná patrně o moře), zpět se mí lidé vyvalují v borůvčí a cosi tam otrhávají a já se ale opravdu nudím v tom lese, borůvky mi nijak zvlášť nechutnaj a vlastně ani bez listí nejdou trhat a vůbec. Ale jinak výlet byl velmi povedený, to nemohu říct. Ale tím to taky v podstatě zhaslo, protože jsme se skoro nedostali ven. No dobře, občas jo, oběhli jsme jednou Žulák (to už je pro mě trasa chronicky známá) a jednou jsme prošli pod Pilzberkem a našli 2 nebo 3 houby. Ale kratičkou trasu, mí lidi se totiž tvářili, že mají rýmičku a to se samozřejmě skoro nemohou hýbat. Jo, a dostal jsem nové vodítko takové rafinované s takovou zadrhávací šňůrkou, aby se vodítko mohlo prodlužovat a zkracovat a blbé je, že se nesmí kousat. Čili to není dobré vodítko.
V pátek se objevili otročínští a užuž jsem se těšil, že bude dost velký výlet, ale začalo fakt dost pršet a byl jsem rád, že jsme opět zkontrolovali jen ty stráňky pod Pilzberkem a i tak jsme se vrátili dost mokří. A pak mě tu nechali všechno hlídat, protože ve Studánce Fanča slavila desátiny a já tu musel hlídat a všechno poklidit, no prostě beze mne by se to tu zastavil. A tak jsem z toho tak krutě utahanej, až už musím dřímat.
Psáno 30.7.2022