Další týden fuč a já vlastně ani nevím, jeslti se něco stalo. Nejspíš nic, vlastně se z pelíšku, teda jednoho z pelíšků, mnoho nezdvihnu, nemají čas na mě a na vycházky. Každý to vidí krom psociálky, ta mě evidentně nezachrání. Mohl bych zkusit nějakej útulek, ale nejsem si jist, že by se mnou víc chodili ven, dávali by mi víc hovězího (i když teď jsem měl vynikající krůtí, teda), určitě by se o mě ale víc starali, zabývali by se víc mými vnitřními problémy a možná by mi pomohli i s identitou. Takto žiju jen takový ten nezáživný kotcovitý život. Posuďte sami. V neděli jsme byli objevit novou stezku v Kateřinkách. A objevili, i když teda v mapy.cz je ji značí už pěkně dlouho, takže jsme přišli s křížkem dost. Ale našli jsme prvního letošního kováře, to se za úspěch považovat dá. Pak nic, prostě jen takové to bloumání v našem lese a kontrola stavebníků, kteří z lesní asfaltky budují přípojku k D1 patrně. Musím uznat, že jednou jsme šli trochu delší trasu, ale samozřejmě že ne, kvůli mně a mému rozvoji. To se jen chtěli kouknout, jestli raší vemeníky! Prostě nějaká kytka jim je milejší jak psík v rozpuku. No a když mluvím o kytkách, tak jsme taky byli na kontrole kytek v Karlově. Znovu zdůrazňuju - kontroíle kytek. Ne, aby se psík proběhl, vyskotačil, něco nového se naučil nebo tak něco. Kytky. A tak je to se vším. Kupříkladu dneska pečeme kváskový chleba a tím pádem žádnej pořádnej vejlet, jen pár kroků nad lomem. Že pršelo? A jsem snad z cukru? Fakt je mi mě líto. Pospím a uvidím, co s tím udělám.
Psáno 1.6.2024

Vlastně nevím, jestli má smysl o takových týdnech psát. Kupříkladu páník v neděli konečně rozchodil pididron, pravda, trochu se ho bojím, ale to není podstatný. Myslíte, že jsme šli někam dronovat? Nic. Moje alergie nebo jak se to jmenuje neustupuje, tož teda páník posekal celou zahradu. Na to konto jsme šli dneska hlubokými rozkvetlými loukami, my tu alergii vymlátíme její vlastní zbraní!
Jako nemůžu říct, že bychom se nehnuli z baráku, občas jsem se hnuli, jednou dokonce jen s paničkou, zatímco páník kdesi "pracoval", to jsme právě šli tu trasu kolem letiště, kterou jsme dneska zopákli a trochu protáhli, protože oni chtěli vidět hřbitov! No to fakt mi hlava nebere, kam všude chodíme. Dneska to bylo jedno "pietní místo" za kardinála Berana, kterýho vyslýchali Stb ve vile, která už není a po její zahradě zbyla jen jezírka a pak druhý pietní místo - hřbitov válečných zajatců z první války. Přitom vědí, že my na takovýhle místa ani nesmíme, natož abychom chápali, proč tam vlastně lézt. Fakt jim asi hrabe, budu si muset najít nějaké normálnější lidi, o který bych se staral. Dobrý bylo snad jen to, že jsem jim mohl rozhrabávat kupky nedosušeného sena, které pečlivě obracejí, aby králíci měli co žrát. Že já dostávám jen hovězí, zvěřinu, krůtí, králičí, promíchaný se zelím či - tentokrát slavnostně - košťálem od květáku, to jim je jedno, já bych taky rád nějakou pochoutku. Ale na mě se tu nemyslí, kdepak.
Psáno 8.6.2024

Omlouvám se za stručnost, ale prostě s Kvilíkem sleduju fotbal, tak chápejte, on u toho mám párek v rohlíku, nemohu ho opustit, by o to mohl třeba přijít, mohlo by mu to spadnout a kdo by to sebral, žeju.
Celý týden se nesl v činorodém ruchu, protože zítra tu bude převeliká sešlost, protože naše Lída má narozky kulatější než páník pupík. A tedy jsme posekli a usušili králíkům, pak ještě sekačkou srovnali terén, nůžkama ostříhlali rohy a takové ty nepěknosti, zametli dvůr, spravili omítku na kuchyňském balkónu (určo na ně spadne, podle mě to vůbec nedrží), řádně připravili plát na grilování (jasně, že bude pršet) a taky trochu jsme chystali překvápko pro Kvilíka, ale to teď nesmím vykecat. No a taky jsem trochu udělal ostudu, protože babička přinesla nadivaný kuřecí křidýlka a já jsem tak strašně silně plakal, že jsem si to rozházel i u Fanynky. Musím s tím sebeovládáním něoc dělat, ale když já furt poslouchám, jak mám tu algérii a že mi seberou moje nejmilejší granulky a pak zase že mi seberou králíka z vetamixu a prostě furt mi něco berou a pak se udržte, když na stole leží ty křidýlka.
Dneska jsme byli na Táboře, to byl průzkumnej výlet dokonce 2x. Jednak jsme nikdy na Táboře nebyli, jednak s náma šel dron a ten se mi vůbec nelíbil, protože vrří jak sršáň a všichni na něj čumí, místo aby hleděli na mě. Ale výlet to nebyl špatnej, zvlášť když mi Kvilík nechal trochu svého dvojitého burgeru, to mi přišlo jako dobrý nápad. No, ale teď fakt hrají Španělé, tak musím už končit.
Psáno 15.6.2024

Začnu od konce. Včera páník odpelášil s tou svou kytárou a nechal mě tu napospas paničce, takže jsem musel samozřejmě dřít, uklízet a tak vůbec. A on si klidně dneska přijel jakoby se nechumelilo a všude po sobě měl bráchovy chlupy! On si odjel za mým bráchou a nechal mě tady! Todlencto mu neprominu, nemluvím s ním, napíšeme deník a už mě neuvidí.
V týdnu se nedělo prostě vůbec nic. To, že jsme bloumali lesem, to snad je povinnost, to tu nemusím nijak zdůrazňovat. Když se někdo chce přistěhovat k psovi, musí počítat s tím, že denní procházky jsou povinné bez ohledu na počasí. No, ne úplně, protože když padá mokro, jsem ochoten nevycházet. Přidanou hodnotou vycházek tohoto týdne bylo rostoucí množství hub, ba i strukturně se začaly již pomnožovat. Já to teda nejím a navíc když to sbírají, děsně se s tím v lese zdržují a výprava ztrácí dynamiku. Ale co naplat, oni jsou takoví a těmi svými nožíky ošudlávají plodnice a vůbec nepochodují. Blbé je, žer u toho panička stíhá po očku sledovat, kde jsme a když se zkouším po anglicku ztratit mezi stromy, už křičí. No a k tomu křiku má v kapse játrový sušenky, kdo jsme já, abych odolal?
Psáno 22.6.2024

Tak nudný týden tu už dlouho nebyl. I když trochu kecám, protože v pátek to bylo jinak, to jsme s páníkem prvně byli na čistě chlapský výpravě, fakt prvně. A protože vím, jak on je neukázněný, tak já jsem to zcela otočil a byl jsem jak Šarik, na slovo ba na mrknutí jsem poslechl, nikam neutekl ani kousíček a když jsme náhodou na konci štreky potkali vlčáčici, nechal jsem se připnout a vykouzlil sebevědomého vrtichvosta bez známky neklidu, jdoucího vedle páníkovy nohy, jakoby to bylo úpe normální! Čubrněli všichni. Není teda úplně jasný, jestli to bylo proto, že bylo kolem 30 stupňů a když jsem cestou na páníka furtněcofotícího čekal, tak jsem si i lehnul, a nebo zda to bylo proto, že jsem tak mocně zkázněný psík postupně dospívající. Ale ono je to dost jedno, vrátili jsme se celí, zdraví a oflusaní. Měl bych jen zmínit, že to všechno jen díky tomu, že panička se nespokojila s vysokými teplotami vně a dala si i vysokou teplotu uvnitř. Tak jsme ji omluvili jak z výletů, tak i z domácích prací, i když samozřejmě štípání dříví, házení uhlí a dojení krav z ní nikdo nesejmul, to je jasný.
Týden jsme zahájili výpravou na Černou Nisu, páník si nesl toho svýho dróna. Nesl ho zbytečně, foukalo, a ten krám nemá vítr rád. Pak prý ještě nemá rád déšť, sníh, ba ani sprostý slova. Nevím, nač to mají. Ale jinak jsme se báječně proběhli, ovšem houby jsme našli.
Ostatní dny se nesly přizpůsobováním se vedru. Jinými slovy, ven jsme chodili, pokud vůbec, tak večer. Sice páník tvrdil, že to bejvaj nejlepší fotky, ale ten výsledek není úplně povzbudivý, a navíc já jsme krásnej ráno, večer i v poledne. Ale uznávám, že večer či ráno se lépe dýše a udržím pysky podstatně sušší. Někdy.
Psáno 29.6.2024