Fakt dost nabitej týden. V neděli průzkumná proti proudu Kamenice. V lese paráda, u vody trochu nepořádek, ale furt paráda, ovšem ten asfalt zpátky, to byla fakt průda. Nad tím by se měli zamyslet, když už ty cesty plánujou.
Zapomněl jsem, že lidi jednou ročně mají v pondělí svátek, pochopil jsem to, když si páník místo kravaty bral ruksak. Jeli jsme pro babičku, ovšem trochu oklikou. Napřed jsme dobyli hrad Kostomlaty (už jsme okolo jednou jeli za bráchou), pak jsme dobyli vrch Oblík, kde všechno kvetlo na mé uvítání. Kratičce jsme obhlédli jediný zaručeně pravý keltský sloupek na českém území a nechali se energeticky nabít v Panenském Týnci. No, já byl teda tak nabitej, že když jsem v Otročíně vběhl do toho dětskýho hřiště, tak jsem jim ukázal, jak se trhaj drny, panečku. Byl tam totiž strejda Aleš, můj převeliký kamarád, který jediný je schopný si se mnou hrát jako rovný s rovným. Ti čubrněli.
Pak už jsem fakt potřeboval trochu kllidu na resuscitaci a páník taky, protože má rýmičku a je na umření. A tak jsme se jen tak poflakovali. Obešli jsme příšerovické rybníky, ale to ne kvůli mě, ale kvůli tomu, že nutně museli nakoupit nějaké křáčí na zahradu. Jinak jsme kratičce capali okolo Ruprechtic, nic velkého.
Snad jen v pátek jsme si trochu dali do trika, kdy jsme šli proti Bílé Desné do děsného kopce, abychom dobyli novou (no, zas tak úplně nová není) rozhlednu, kde možná brácha Yuki ještě nebyl, ale spíš jo, jak ho nám. Panička slibovala výhledy a dopadlo to jako vždycky.
Od té doby makám na zahradě, prostě tomu velím a organizuju to tu, s babičkou.
Psáno 6.4.2024

Tentokrát bude víc alb než slov. Jednak jsme to trochu přehnali s chozením (nemám už skoro žádný drápky, jsem chronicky nevyspalý, ale nadšený), jednak to rpostě nějak nestíhám. Chodíme asi proto, že páník má tu rýmičku a chce ji tím zahnat, protože rýmičky prý nemají rády turistiku. Nic lepšího mě nenapadá, protože jinak bych musel svý lidi podesírat, že se mě chtějí zbavit. Už v neděli ta Zadní země byla dost masakr, protože dvacítku zas tak běžně nechodíme. Přiznám se, že už jsme se trochu těšil do auta, i když musím přiznat, že menáž šla s náma a nebyla špatná, já teda řízky dost rád. Pak jsme vyrazili na kontrolu kytek v Karlově, ještě nic moc, ale už pučeli buci. No a když viděli ty buky, tak že musíme na bukoviště nad Oldřichovem, to bylo teda dost dobrodružný, paničce zase přeskakovaly hlasivky, ale já si nemohl pomoci. Ovšem před tím si vzpomněli, že vlastně je zde riziko, že na Jizerce už rozkvetly narcisy před Hnojovým domem a tak jsme ještě bleskově pelášili tam, a nutno uznat, že ten odhad nebyl špatný. Kvetly. No a do toho samozřejmě musím kontrolovat naše ruprechtický lesy, by jim přišlo blbý, kdybych je nechal bez dozoru. Tentokrát přihazujeme trochu víc květeny, protože tu prostě je. A řvou nám tu ptáci. Něco se navíc chystá, dbají významně na to, abych přebíhal mostky a hatě. Něco šijou, já na to ale přijdu. Zatím ale musím odpočívat, mám jen pár chvilek, určitě mě zase budou budit za tmy.
Psáno 13.4.2024

Divný jaro, to vám teda povídám. A do toho jsem uštvanej! Vždyť už v neděli jsme opět pochodovali Zadní Zemí, tentokrát jsme objevovali Fukov, obec, která zanikla, když se svět dozvěděl, že se narodil páník. Místem protéká Spréva, to je ta řeka, na které postavili Berlín, jen teda trochu severněji. Mohl bych toho napsat ještě mnehem víc, protože si o tom dost povídali a když musím být na šňůrce, tak to já slyším a poměrně dobře si pamatuju. Ale sem to asi nepatří,snad jen, že kraj je to pěknej, mají tam všude pěkný kapličky a Getsemanský zahrady a tak všechno. Asi to byl kdysi hodně zabydlený i když možná chudý kraj. Už je jen chudý.
No a pak už jsme byli furt jen doma a koukali, jak se vrací zima, možná si ani nemyslela, že se vrací, protože je fakt, že se letos moc nezdržela. Ale rozkvetená zahrada ji teda nevítá, omrzlé tulipány působí depresivně. A to jsme napnutý, co tomu řeknou jabloně obsypané květy, ano, letos vykvetly prakticky shodně s višněma, švestkou a hrušní. Magnólie ani nestihla květy shodit a rozkvetlo úplně všecko. Mí lidi praví, že to nebejvalo, ale ano si moc nepamatujou teda.
Jinak teda jsme bloumali stále jen nad Libercem, dneska jsme kupříkladu zjistili, že nad lomem budují úplně nové cesty, regulují potoky, které přes ty staré cesty tekly, jezdí tam válec a vytváří bezmála autostrádu. Další místo, které obsadí cyklisti. Ovšem ten válec mě moc zajímal a trochu jsem ho chtěl slovit. Jenže to bych nesměl viset na paniččinejch tlapkách, žeju.
Jasně a zřetelně vidím, že se něco děje. Nejen, že tu budovali cosi jacísi inštalatéři, ale panička dělá hromádky textilu, zaváří maso do sklenic, a studuje mapy. TOhle nedopadne dobře.
Psáno 20.4.2024

Tady musím být velmi stručný, neb události dostaly dost šílený spád. Posuďte sami:

- v neděli jdeme na Rozsochu, fakt děsnej kopec, to jsme si nikdo nezasloužil

- pak tři dny s krátkými procházkami

A pak mě vzbudili v půl třetí ráno, hodili mě do auta jak pytel ovsa a pak už jsem se nestačil divit. Pokud tomuhle někdo říká dovolená, tak by se měl léčit.

Psáno 3.5.2024