Dosavadní jaro je poněkud vlhké a místy velmi chladné. Dokonce tak, že se nedá moc poznat od zimy. Mně to zas tak moc nevadí, ale někteří z mých lidí s tím mají problém, protože jsou zmrzlí.
Týden jsme zaháíjili výstupem na Vápenný, to je fakt dost kopec. Normálka jsme se tam brodili mrakem, skoro jak na Etně teda.
V týdnu se zas tak moc nedělo, občas jsme sice vyšli ven, ale nedá se říct, že nějak mnoho, nanejvýš denně a možná ani to ne. Mám trochu kázeňský problémy a to se projevuje i na výpravách. Ty jsou nyní spíše testováním, kdy už se konečně vrátím z průzkumu. Ještě nikdy jsem nepřekonal 3 minuty, ale stejně je to špatně a asi jo, no. Všude ty posedy a posedlí myslivci, uštvaná zvěř ležící v řádcích kolem mých stop... no, nemá se to, já vím, ale mám prostě přemíru sil a radost ze svobodného pohybu. A zatím mě to neopouští. Páník tvrdí, že bychom měli přidat kilometry, ale já myslím, že se dost plete, teda přesněji, že na mě nemá. No, uviídme, jak se to bude vyvíjet dál, zatím se mi moc nechce jít do sebe, ale dneska panička koupila další dlouhý vodítko, tak mám asi utrum, obávám se.
Týden jsme zakončili výpravou do Valtinova na ptáky kolem rybníků, zvláště pak na jeřáby. Tak sežral je ten luňák, všechny. A nebo ty nilský husy, protože nic jinýho tam nebylo, žádný ptáci. Jen pár srnců (to jsem si zase naběh) a spousty bláta. Tak snad jindy.
Psáno 1.4.2023

Fotek je málo. Páník krom toho, že se učí s novým foťákem se učí i s jedním starším prý děsně výborným objektivem, kterej má tu výbornou vlastnost, že se ostří ručně. Tudíž mnoho fotek nezbývá, vlastně skoro žádná. Ale ono se vlastně ani nic moc celý týden nedělo, skoro jsme se nehnuli ze dvorka, jak je patrné na přehledovém albu.
Ale nedá se říct, že by týden byl úplně bez zážitků, to zase ne. Kupříkladu ve středu jsme koukali na Liberec z druhý strany a dokonce jsme provedli prvochod Rašovkou, tam nešla ani teta Beta ba ani Najtík! A potkali jsme tam příjemnou fenečku, kterou jsem měl zakázanou. Tak to mám teda skoro furt.
Přijeli Otročínští, přijeli si pro babičku, že jí u nich bude líp jak u nás. No, nevím, loučila se tak nějak posmutněle, ona ví, že se mi bude po tom mlíku, co servíruje kočkám, stejskat. A jí se bude stejskat, protože s ní nikdo nepůjde k brance pro noviny, na kompost se šlupkama od brambor a tak. A kdopak se k ní přitiskne až se bude muset opřít, aha? Ale jinak návštěva to byla dobrá, v pátek jsme díky nim šli na Kalvárii a Valdštejn se juknout, samozřejmě když lidi ještě spali, to abychom měli svůj klid. Ale na Hlavatici jsem měl shromážděnej celej fanklub, fronta na podrbání se tam stála! A těch feneček co tam bylo, trochu mi jich bylo líto, protože byly hnedle opuštěný a jejich lidi mě oplácávali. No, i když to byli jediný lidi, co jsme potkali, tak mě prakticky ze šňůrky panička nepustila, protože tam jsou všude kameny, stáda srní a vůbec děsně nebezpečno. A tím pádem tak trochu nuda taky, no, ale občas jsme mohl trochu pocintat strejdu Panela, on tak krásně řve...
No, a jinak prostě slavíme Velikonoce. Páník zahrabal brambory a já jsme je zase vyhrabal, on je zahrabal a já...
Psáno 8.4.2023

Velikonoce na špagátku teda nejsou nic moc a nejhorší je, že to paničku zatím nepřešlo a musím přiznat, že ani mě. Takže když panička povolí, že jako aby páník si mohl fotit ty jeho rozšklebenky, protože když utíkám, neumím se tvářit vážně, tak já si nemohu pomoci a mizím ve stráni. A pak je teda to přivolání, později hulákání, pak ještě neslušná slova a když dojdu, tak kruté připnutí a nejmíň 5 kroků na tuhém motouzu. Pak to trochu povolí a dostanu pamlsek. Kupříkladu teď páník dělal játrový sušenky a to se mohu zbláznit, to snad je lepší jak sušená kližka. Ale abych neodbočoval. Zkoušeli to se mnou v různých terénech. Kupříkladu v neděli na Dlouhé hoře, kde jsme kontrolovali, proč to ze silnice vypadá tak holý. No, protože to holý je, každý si může všimnout, jak jsme tu s broukem zatočili.
Hnedle v pondělí jsme místo koledy jeli pro babičku do Otročína a tak při té příležitosti jsme ztekli Sedlo, což teda bylo podstatně horší jak Dlouhá hora - skoro jak na K7, řekl bych. Moc pěkný to tam ale bylo, prales takovej, šutráky podivný, jen teda páníkovi ku vzteku výhledy zamlžený. Ale dobře mu tak, má fotit v infraspektru a nemusí oblačnost řešit. Ovšem panička nepovolila ani chvilku, ani v Otročíně.
No, a pak se nic nedělo, protože prý práce. Krom práce jsme ještě se chodili koukat na veterínu, jak to tam mají pěkně zařízený a kolik tam vlastně mají doktorek. Trochu mě zlobí anální žlázky a panička že to tak nenechá, no, tak napoprvé jsme tam vlezl ještě vesele, i když jsem si trochu ucvrk, napodruhý ož mě tam vlekli teda. A podle všeho to nebylo naposledy, budu muset vymyslet nějakou fintu, jak se jim vysměknout příště. Kdyby mě aspoň někam ven pak vzali, ale pro těch pár vycházek to ani nestojí za to.
Dneska jsme dělali tak trochu objevitelskou, teda Najtík i Betka už tu byli, ale já měl prvochod - vodopády na Černé Desné. No, ono to moc neteklo teda, na to, že všude je povodňovej stav, tak nic moc tady. No a nejhorší bylo, že panička to celou dobu vydržela, nepostila ani chvilku. Zvážím, zda nejít do sebe, že bych třeba na ty stráně nevybíhal, ale jen tak krokem .... Musím to nějak zlomit.
Psáno 15.4.2023

Prostě tuctový týden, vlastně jsme skoro pořád doma, ona teda taky byla dost zima furt. Někdy jsme zkracovali i ranní či předspánkové procházky sídlištěm, to když lidi cvakali zubama a bylo mi jich líto. Když už jsme vyrazili do lesa - toho našeho - tak panička občas povolila a pustila motouz. Musela si ale být jista, že široko daleko není zvěř, cyklisti ba ani lidi. Blbé je, že si tím moc často jista nebyla, ale párkrát se to i stalo. A teda taky jí občas šňůrka utekla z ruky a toho se dá mocně využít k úprku. Ale aby nedošlo k mýlce, i když zmizím z očí, tak mizím nedaleko, vracím se do 3 minut. Ale uznávám, že někdy krapet zhmožděn, protože větve obecně ignoruji, když letím (myslím, že Ikaros to měl taky tak), nekdy ignoruji i skály a to pak produkuje podstatně víc paniččiných decibelů.
Tento týden jsem taky s páníkem dost zahradničil, takže si myslím, že mu ta cibule asi nevzejde. Brambory možná, rozhodně ale nebudou v řádcích. Čerstvě zoraný záhon se hrabe úplně nejlíp, to snad je ještě lepší jako kompost, i když loňský šlupky z brambor jsou úplně báječný.
Ve středu jsme objevovali Hynštu - to prý byl hrad. Oni tu prý už byli, ale vypadalo to, že sem jdou prvně, zvlášť byli překvapeni, jak dobře si umím poradit se skalami. Asi mám horolezeckej výcvik, myslím.
Dnes jsme konečně dali pořádnej výlet, nějakých 12 kiláčkůch po Jizerkách, moc krásné, jen teda lidí a cyklistů jak maku, takže věčná šňůrka, navíc mi nasadili řetízkovej obojek, protože jsme se jim trochu vyvlíkal z hadříkového. No, však já na něco přijdu, ocel mě nezlomí. Ale teď musím spinkat, ono to možná bylo i delší.
Psáno 22.4.2023

Tento týden nezačal úplně obyčejně. Lížu si packy. Obě. Přední. Pravda, trochu jsem si v lesíku potrhal kožuch, ale zase ne tak úplně moc. Teda to tvrdí páník, kdyby on si takhle potrhal kožíšek, to by mlel jinak... Panička rozvíjí různé psychoteorie. Možná jsem především utahanej. Vydrželo mi to do úterý, pak to přešlo.
Vzal jsem na milost schody, ovšem pouze v 6 ráno, když letím vzbudit páníka skokem v hruď. Pak slezu dolů a po zbytek dne tam odmítám vylézat, zvlášť když Fančinýho Méďu uklidili do komory.
Jinak se vlastně celý týden nedělo nic. Protože jsem děsně utahanej (z fotej je to úplně patrný), chodíme jen tady okolo v našich lesích, žádný pořádný výlet celý týden neproběhl, jen kratičké max hodinové procházky. Spravedlivě musím přiznat, že často navolno, ale taky je pravda, že už jsem pořádně neprchnul ani nepamatuju. Teda včera trochu, ale fakt jen maloučko a problém byl spíš v tom, že jsem hledal co nejschůdnější cestu k lidem, když už se mi ztratili. A jak jsem je rád viděl! Ale panička trochu vyměkla a opravdu aspoň někdy aspoň trochu mě pustí. A já zas tuším, že nesmím utéct hned, když už, tak trochu později, no a někdy to zapoměnu udělat a ona mě po čase přivodítkuje a navíc dodá piškot.
Jo, jedno mučeníčko teda za sebou mám, to musím prásknout. Koupili hovězí. Přinesli ho domů, položili na prkýnko a ...
naprájeli na plátky a usušili! Celou dobu, celých těch 10 hodin sušení, jsem to poctivě hlídal a proplakal, ale skoro nic mi nedali. Že jako to budou mlsky na cesty. No, dopadne to jako vždycky - oni budou mlsat.
Psáno 29.4.2023