Březen začal už v únoru, protože takový teplá únor nepamatuje ani páník, a že ten už něco pamatuje! Kupříkladu z bohové písně Hospodine pomiluj ny umí furt první sloku, a jak je to dávno, co to u Domažlic zpívali...
My jsme začali týden nedělí v Ploužnici. Je tam velmi pěkná fenečka veselá, která prahla po tom vidět elegána. Trochu podezírám své lidi, že chtěli vědět, jetli se umím slušně chovat, protože, pravda, měl jsme teď několik nevrlých setkání s většinou černými psíky a trochu jsem se na ně sopil. A to mí lidi teda těžko snášej. Ovšem s fenečkou jsme byli kámoši od počátku do konce, měl jsem radost i z její paničky, která brzy zjistila, že se umím rozdělit o o jejich mlsky. No, pak jsem to toho zážitku vlastně týden žil, když o tom tak přemýšlím, protože jsme už zase chodili sami našimi lesy a navíc vlastně nemnoho. Výjimkou byla objevitelská cestado zaniklé obce Černá Novina, z které teda fakt mnoho nezbylo. Ale v nedaleké studánce, velmipěkně obnovené, podávali fakt dobrou vodu. Výlet zdál se mi být dlouhým, ale lidi se vzájemně přesvědčovali, že anineudělali moc kroků a ani nevyzářili moc kalorií, tak nevím, asi mi blbnou. Jak já se o ně k stáru postarám, to teda fakt nevím. Budu je vodit po lese a třeba se mi ztratěj.
Psáno 2.3.2024

Konečně pořádný týden, skoro ani nemohu vzpomenout na všechno, tak nabitý událostmi byl. Konečně mě začali trochu vodit ven, řekl bych. Jen je teda blbý, že paniččina vodítková obsese trvá a mnoho se neproběhnu. A když se mi to povede, hned je průšvih, jako když jsem maličko prchnul u podtroseckých rybníků, tuším, že to byl Nebák, cesta tam byla skutečně chvilkama velmi náročná, protože všude polomy, byl jsem vypuštěn, abych se neuškrtil a já si teda dal takové trochu jako kolečko a hned bylo zle, asi by bylo lépe, kdybych se uškrtil.
Ale popořádku - začali jsme v neděli na Ralsku. No to je fakt kopec, opravdu velký kopec. Nevím, co na něm páník má, ale otravoval s tím už drahně času, vlastně už vloni v létě, když tu byly děti. Tak se mu to teď splnilo, dokonce jsme trochu bloudili, protože panička objevila novou cestu. Bohužel cepíny a mačky jsme nechali doma, o to to bylo dobrodružnější.
Mnohem prozaičtější byl první bledulový pochod Drhlenami. Bledule žádné, ale panička rozháněla otok po zubotrhu a nesměli jsme moc do kopců, tohle teda fakt bylo placatý. Abych to neměl jednoduchý, tak jsme pro změnu zkoušeli všemožné různé mostky, lávky a přechody. Fakt nesnadný, nevím, co to na mě zkouší, vědí, že nemám rád rozhýbaný stavby. Až později vyšlo najevo, že na jihu bylo zemětřesení a tak mě na to asi chystali.
Další velký výlet byl opět bledulový - podtrosecké rybníky jsou známou bledulovou lokací a nezklamaly. Jen teda jsem tam měl s paničkou trochu výstup, no. Ale pelášilo mi to jak zamlada!
Jinak jsme bloumali tady po Ruprechticích a okolí. Nebylo to špatný, ale já prostě mám rád výpravy. Pořádný dobrodružství. Stráně s dalekým obzorem. Kytky máme i na zahradě, kvůlki tomu nemusíme nikam chodit, žeju. Dneska jsme s páníkem nazahradě dost dřeli a tak už musím odpočívat, on by taky měl, ale holt moc pomalu tohle všecko píše, já mámnadiktováno už dávno.
Psáno 9.3.2024

Nebylo to tak hrozný, i když klidně mohlo být. Je samozřejmé, že nebylo možné očekávat takový příval jarních výprav, jako byl minulý týden, furt mi vysvětlujou, že někdy taky musej pracovat. Celkem rád bych to viděl, jak to přesně vypadá, ale vždycky, když přijdou "z práce", tváří se, že se nemohou hýbat, a proto je podezírám, že někam chodí na výpravy beze mne. Hlídám si teda páníkův foťák, kdyby ho bral do práce, je mi jasno - kecá. Ale proč by si na výpravy do hor bral kravatu, to mi hlava nebere.
Týden měl v podstatě dva vrcholy, včerejšek a dnešek. Oba byly pro mě objevitelské, takové to crcání po zdejším okolí už ani nepočítám, všechno tu znám, všude jsem tu byl, už ani neodbíhám, když mě náhodou pustí ze šňůrky.
Jo, včera jsme objevovali Velkou Bukovou, tam nebyla ani teda Beta! A dost jsme si to užili, bylo teplo, byli jsme širokodaleko sami a já fakt neutekl. Na tom kopci roste prastarý jilm, a je tam krásně. A pak jsme seběhli do Střížova, to je taky pěkný místo, i když to už je dost objevený, tady už jsme byl i já. Ale pak ještě jsme se stavovali u Kocábovy věže a to byl taky trochu objev.
No a dneska jsme objevili Bručouna, skálu, která bručí, když na podzim fučí. Je kousek nad Harcovem a byl jsme tam ze všech našich dog první. Myslím, že si zaslooužím dvojitej odpočinek. Jednak teda fakt to byl dost prďák, no a pak taky - vůbec jsme jim neutekl!
Psáno 16.3.2024

Konečně trochu činorodej týden. No, mohlo by být určitě líp, trochu víc bychom mohli být venku a nedělat nic, ale oni jsou fakt s tou prací děsně protivní. Aspoň že v neděli jsme obešli Smědavu, to bylo moc velmi pěkný. Jen mě mrzí, že mě neberou nahoru, teta Beta i strejda Najt tam byli co chvíli. Ale užil jsem si to, škrabal jsem sníh a vůbec. No, pak samozřejmě ty šňůrkový couračky nad Ruprechticemi, ne, že by to bylo úplně ošklivý, to nemůžu říct, ale od mého posledního zavrčení (no, právě, jak jsme šli z kopce smědavskýho) na černého psa, z kterého se vyklubala velmi příjemná pudlice, ovšem já už měl doma průšvih za to, že jsem ji hned neodhalil, mě panička už skoro vůbec nepouští. Jako nemůžu jí to mít úplně za zlý, byl to ode mne společenskej lapsus, ale ona taky občas určitě udělá nějaký. A není na špagátě, žeju. V úterý jsme slavili páníka a tak jsme šli juknout na kopec Slavíček, kde by měly kvést jaterníci. A kvetli! To všechno, protože je páníkovo den, to je jasný každýmu, i když jsem nevěděl teda, že s ním slavěj i kytky. No, a v pátek jsme zaběhli juknout, jak jsou na tom jeřábi ve Valtinově, jestli už stavěj hnízda a tak vůbec. Tentokrát nás k sobě moc nepouštěli a vlastně jich bylo nějak míň, měl jsem ten pocit. Ale zase jsme viděli pravýho vorla, páník tak čučel, až ho nevyfotil. Tomu říkám pohotovej fotograf teda...
Jinak tady není vlastně nic novýho. Mám občas drobné konflikty s paničkou a její představou o tom, na kolikáté zavolání už opravdu musím reagovat, je pravda, že mám trochu potíž s aritmetikou malých čísel. Nebo ona? A taky mám problémy s piškotovou hledačkou, oblíbenou to hrou již prý i Najta. Jenže on všechno vyčmuchal, mně to moc nejde. Dokud piškot nevidím, nenajdu ho. Pamatuju si všechny schovávačky, takže samozřejmě napřed projedu tradiční místa, ale záludnice panička mi pokaždé schová aspoň jeden na úplně nový místo a to je pak potíž. Musím se ještě moc učit!
Psáno 23.3.2024

Jsem uštván, zničen, fyzicky zcela vyčerpán a navíc podveden. Ale popořádku - ten týden byl fakt velmi akční a skoro si říkám, jestli ty nudné standardy nejsou k něčemu i lepší. Už ta neděle byla fakt náročná, po roce jsme lezli na Dlouhou horu, jstli už nějak zarostla. Tak zarostlej byl jen páník. Kdo by to řekl, že obyčejnej les roste tak dlouho - vždyť už je to rok, co jsme tu byli a žádná změna prakticky. Jen toho česneku u studánky bylo víc.
Pak to chvilku vypadalo, že jako bude trochu klídek, protože páníka sklátila rýmička z nejtěžších, dokonce klesl tak hluboko, že v pondělí s náma nešel ven, skoro jsem se bál vrátit, v jakým stavu ho tam najdeme. Ale už v úterý odpoledne jsme zkontrolovali les a ve středu zas, takže se trochu probral. A ve čtvrtek to přišlo - objevili se hOlinka s pAnelem a to vždycky značí dobrodružství. Už jen je vítat, trhat jim z rukou zavazadla, nepustit je sednout je naprosto báječný. A příslib výletu! Taky že jo, Velký pátek jsme stylově oslavili Nadějí, to je moje oblíbená přehrada. Bohužel na Milštejně bylo spousta lidí a tak mě prostě skoro nikde nepustili. Ale když mě pustili, tak jsem jim to vynahradil, zvláště pAnela jsem si vychutnal :-). No a pak přišla sobota. Slibovali jasno, tak páník si vybrečel kopce, aby byly vyhlídky a on se mohl předvídět s kamerou. No, saharský písek mu udělal poněkud čáru přes rozpočet, viděl prd, ale nohy jsme si ušouplai na 15 kilometrech jen to zasvištělo. A pak se divěj, že potřebuju hodně jíst a hodně spát. No a teď k tomu podvodu. Zatímco mě vyhnali ven, abych si mohl loknout oblíbené leknínovky, panička mi tajně snědla mé nejoblíbenější zelí. Už nikdy nepůjdu pít.
Psáno 30.3.2024