Začnu nestandardně včerejškem. Došlo k největší možné potupě mé psosoby, nikdy bych se nenadál, že se něčeho takového dožiju. Páník ráno bez kravaty a ruksaku montuje tatranky a foťák, už stojím připravenej u košíku s obojkem, podivuju se, že kabátek asi zůstává doma?! Kabátek? Celej já jsem zůstal doma a on koktal cosi o kolezích a kostele, kam stejnak nemůžu a vůbec že by se mne snad jako někdo bál??? To jako vážně? A odjel. Proplakal jsem celý dopoledne, aby i babička věděla, co se tady děje. Panička naštěstí přišla brzy a dala mi aspoň oběd, když už jsem byl takhle na šrot. Páník přijel odpoledne a něco ho pěkně vytrestalo, brblal něco o pitomcích a vlastně nemluvil, přitom ten kostelík, kam by mne urči pustili taky, nevypadal zle, podle fotek, teda.
Jinak se vlastně mnoho nestalo, a nebo jsme to pro samé naštvání zapomněl. V úterý jsme obíhali příšerovické rybníky, protože když mám ta záda, tak prostě chodíme po plackách, že. Aspoň teda panička to tak vybírá.
Kupříkladu dneska vybrala výpravu na Ještědský hřeben, že budou úžasný výhledy, dojdeme na Dánský kameny, budeme fotit ty dálky... navíc je to v podstatě po rovině... A to všecko jen proto, že páník ze včera přivezl ty fotky Jizerek z druhý strany a byly dechberoucí, žeju. Tak jsme teda šli na Dánský kameny a výhledy fakt epesný a na ten sešup z Černý hory budeme všichni dlouze vzpomínat.
Jinak nic, v neděli krátce Opičák jen jako taková rozcvička, když mám ta záda. Ve středu jsem byl u paní doktorky, pro nějaký cvočkování (žebycovid?) a ona mě poslouchala! Byl jsem děsně důležitej. A že prej nemusím dostávat tablety, co teda Beta, ale můžu si ponechat ty svoje, bo jsou dražší asi. Jinak nic, celý týden nic, furt jen sedíme doma a krmíme ptáky, který nedělají vůbec ale vůbec nic jinýho, než že žerou. To já aspoň občas žlutím sníh tady. Oni nic a dostávaj mnohem pestřejší stravu než já. Ale prostě tak to tady mám, ustrčenej v koutě, nikdo se o men nezajímá, nikdo si se mnou nehraje a ven mě vezmou jen fakt občas. A ani do kostela nesmím!
Psáno 11.12.2021

Nevím, zda ten předvánoční čas je bídnej jen tady, nebo všude, na Španělsko si nepamatuju, ba asi jsem tam před Vánoci nebyl. Ale Sudety jsou teda dost šílený. Venku divná zima, občas trochu sněhu, ale nic moc, voda padá taková divně slizká, fouká a i když mám kabátek, je mi kosa. Ale z druhé strany, protože je kosa i mým lidem a navíc oni jsou dost neotužilí, tak se na tu bídu dost koukáme jen z baráku. Pod průhlednou záminkou, že mám ta záda, se prostě ven nechodí, ani když by se zrovna třeba mohlo. To furt běhaj s různými lučebninami po cimérkách, s hadříky a klůcky různými takzvaně vylepšují habitat. Odstraňují mnou pečlivě aranžované flusíky na sklech knihoven, stírají podlahy jakoby snad chtěli otevřít operační sály a do toho instalují větvě opadavých borovic, aby zase mohli stírat. Já smutně čučím u dveří, ale samozřejmě si mne nevšimnou, jak je týden dlouhý. A navíc ještě páník si vymýšlí, že stejnak nemá cenu chodit ven, když je tma a nejde fotit. Každej trouba umí fotit za světla, chce se mi mu říct, ale on by to asi špatně snášel, že jsem ho prokouknul. Rozhodně ty dvě krátké procházky v týdnu nelze považovat za souboj s předvánočními tuky, dnešní kratičká procházka byla přece jen trochu lepší, i když, jak se ukazuje, už tu kdysi byla teta Beta (ale vypadalo to úplně jinak tehdá), takže prostě že by se třeba zamysleli a vypadnul by z nich nějaký objevitelský výlet, něco neotřelého, jiného , epesnějšího, to teda ne. A pak se má jeden těšit na stromeček, žeju.
Psáno 18.12.2021

Tak jo, i tady proběhl Ježíšek, ale musím teda říct, že dost zklamání. Kupříkladu panička dostala nový kalhoty, páník světřík a oříšky, já samozřejmě - nic. No teda pytlík piškotůch, ale stejnak mi je budou přidělovat podle svýho. A přitom kupříkladu těch vánoček napekla panička i celkem dost, by mi to do začátků asi stačilo, myslím.
Ven chodím jen v pyžamku (babička tvrdí, žemi nesluší, ale panička má jiný názor) nebo v kožichu, protože mám ta záda. A jestli teda je panička v něčem důsledná, tak v mém oblečení. A přitom kupříkladu kolem Osečné jsme šli ve sluníčku, ani se mi nezdálo, že byla nějaká veliká kosa, ale kabát, no. Jinak jsme se motali pořád jen kolem standardních tras, krom té Osečné, ta byla objevitelská, aspoň teda z části. A moc se povidla, myslím.
Nejsrandovnější byl výlet na Štědrý den, protože výhledy byly vysloveně paničkovské, ale už nikdo nebrblá, jsme prostě už zvyklí, že když výhledy, tak do mlíka.
Jinak není moc co dodat, je tu hromada balíčků, které chodím trochu očuchávat, ale asi se čeká, kdo jako přijede a něco si vybere, nevím, jak poznaj komu to Ježíšek zamýšlel. Ba ani nevím, jak to sem všechno narval, furt hlídám u dveří a nic jsem nezaznamenal! Asi to protlačil vodovodem, počítám. Musím si to ještě rozmyslet, za zády radiátor, pod sebou kanapíčko, jdu na to.
Psáno 25.12.2021

Musím být fakt stručný, protože dnes se slaví konec roku a hlavně zítra bychom museli vytvářet novou stránku a páník je líný. Ovšem u skromné tabule sedí teta hOlinka a učí se párovat hdinky s mobilem a na to nemáme nervy. Naštěstí babička sleduje Bonda, takže přebíhám od stroje k babičce a zpět. Venku šílí střelci rachejtlí, ale když se soustředím na domácí kulturu, tak mi to nevadí. Ovšem čůrat já teda ven nejdu, to ať si jdou sami.
Týden nebyl dobrý, protože panička měla dovolenou. Tím pádem jsem se nevyspal, protože musím na všechno dosírat. A do toho páníkovi vyrostlo ucho, pojídá tablety a je taky povětšinou doma, i když se tváří, že tlučením do klávesnice vytváří hodnoty. Panička se netváří.
Neděli - na Štěpána - jsme oslavili kratičkou procházkou kolem kapličky, protože páník měl to ucho nejen velký, ale i červený. A tak abychom neplašili zvěř, tak jsme fakt byli jen kratičce. Pak už jsme jen čekali, až najedou všemožní příbuzní, a že jich bylo. Blbé bylo jen to, že balíčky pod stromečkem, na které jsem se tak těšil, zmizely. Ale zase všemožná děcka jevila se spokojeně, tak se to vyvážilo.
Pro mne slušný den byl až 28., kdy jsme vyratili obejít takovou zimní běžnou trasu nad Malevilem, kopec se jmenuje Jezevčí, dříve Jílový a nebo Limberk. A tam, světe zboř se, jsme potkali vlka! Normálka na nás čuměl a páník neschopa ho pořádně nevyfotil, hlavně že to sebou tahá, žeju. Vlk se s námi ale moc nebavil a asi bycho si ani nerozuměli moc. Ale cesta to byla celkem pěkná, sice nedlouhá, ovšem po ní jsem měl nárok na tabletku.
Pak jsme jen tak bloumali Karlovem, celkem nuda, ale panička to tu má ráda, tak my teda taky, no. Páník si hrál s foťákem, mě moc ne, protože tma. TO je jeho standardní výmluva, i když fotí ptáky na zahradě.
Nejlepčejší to bylo dneska, vytáhli jsme pAnela s hOlinkou na Betlemky, ty koukali, panečku. Takový babiččiny výhledy se hned tak neviděj. Ale celkem se nám to povedlo, oběd jsme stihli, takže záhlavec od babičky nebyl. No a od té doby čekáme ten konec roku, ale nic moc, teda.
Psáno 31.12.2021