Tak nám tu pěkně nachumelilo, paní Milerová, chtělo by se napsat. Ono to začalo už když jsem ukazoval dětem Štěpánku (fotky jsou dokonce na gůglu a dostal jsem pochvalu, heč), to už se jevilo, že fakt přijde prosinec. Ale advent s tím parádně zacvičil, řekl bych, já totiž sníh pod tlapkama miluju, i když mi to teď nějak podivně smeká, což nebejvalo. A tak ymám moc rád tenhle chládek, to se mi moc dobře dýše a pobíhá, klacky tahaj a tak vůbec.
Moc jsem si tento týden užili i díky tomu, že páník má zase ten svůj slavnej foťák a furt nás nutí chodit ven, aby si mohl mačkat spoušť a my musíme furt figurovat, protože zas je jasný, že musí fotit jen samou krásu no a kde ji vzít, kdyby nás nechal doma, žeju. Takže abych to zkrátil, i když panička většinu fotek vymazala (to je taková dělba, páník to mačká, vyvolává, ořezává, odšumuje, efektuje, vylepšuje a pak přijde panička a smázne to), furt je tu slušná žeň obrázků o tom, jak je nad Libercem krásně. No, ale jinak nic zajímavýho, uklízíme, Barborka je ve váze, uklízíme, sypeme ptákům (kupříkladu krahujcům jsme nasypali už čtyry hrdličky), uklízíme. Jéžiš, to vám je nuda!
Psáno 5.12.2020

No za mnoho ten týden nestál, takhle bych si ten advent nepředstavoval. Kupříkladu nepříjemným překvapením pro mne bylo, když mne pustili po schodech nahoru do horních pelíšků, kde jsem tak rád pobýval a nyní jsem doufal, že už jsem odčinil své předchozí hříchy a už tam mohu. Ne, jen se tam uklízelo a že prý aby se mi nestýskalo, tak jsem jim mohl pomoci gruntovat. Nadále celý krásný veliký horní pelíšek okupuje páník se svými knihami. Taková škoda! Ale je pravda, že dolů jsem šel dost opatrně, teda, tak asi proto mám toho zaracha. No a pak ty výlety v kabátě, to taky teda není nic, po čem bych prah. Tak jako panička furt praví, že to je na záda to nejlepší, já si spíš myslím, že se bojí, aby mne nepicli, když teď v lesích furt tak střílej a většina prasátek nechodí v kabátě. Páník ale opáčil, že když je nouze střílí se do všeho. Tak nevím. Každopádně mi ty domácí úklidy pijou krev, furt ňáký cídění, cukroví se nesmí ochutnávat, babiččina čekuládka je na příděl, bídný dny. Takhle jistě advent správnej nevypadá.
Maličko si našplhali dneska, kdy jsme obcházeli Příšerovický rybníky, konečně maloučko změny v té věčně stejné rutině, ale k psíkům okolojdoucím mne stejně nepustili. A do háje rakytníků se mi opravdu nechtělo pouštět. Nejak jim odešla inspirace na veselé výlety s dalekými výhledy. Ale páník hrozí, že půjdeme kamsi vyhláížet jakousi konjunkci něčeho s něčím, tak snad to dopadne. Zatím každopádně v boudě furt řve vysávač a pleskaj hadry. Děs.
Psáno 12.12.2020

Skutečně si nemyslím, že Vánoce jsou svátky klidu, míru, radosti. Tak jako klid asi zavládne, ale bude takový trochu mrtvolný, protože přinejmenším já, ale asi i mí lidi, prostě úplně obyčejnsky padneme na tlamy a budeme na nich ležet co to dá. Celý týden se tu furt jenom uklízí. Jeden se tak snaží, aby tu zbytečně bílou zeď potřísnil dostatečně umělecky na mnoha místech i kam páník nedosáhne (moje nejlepší kousky byly za kytkama, ale dneska na to přišel), a oni to naprosto nekulturně smažou. Všechno! Mnohadenní, někde možná i celoroční práce. A je fuč. Nebo to drbání podlahy, no to je opruz. 2x přeběhnu na zahradu a zpět a to je řečí! Přitom já jen vynáším přebytečný mydliny, ba trávníku a v bahýnku okolo rododendronů jsou ty bubliny půvabný, no a jasně, zpátky přinesu razítko své tlapinky a umístím logicky tam, je je nejvíc vymydlíno, tam je to krásně kontrastní. Ale tadsy s těmi křováky a výtvarnými ignoranty není vůbec štěk, jsou přízemní, nudní a nikam mne neberou.
Dobře, v neděli jsme jen trochu prošli lesík, ale pak se čekalo až do středy, kdy jsme teda jeli do Železnýho Brodu pro cosi paniččinýho a milostivě mne vzali na pro mne objevitelskou (no, páník taky tvrdil, že tam nikdy nebyl, ale fotky tety Bety ho usvědčily ze sklerózy) cestu na zřícenej domek Zbirohy (měl jsem pocit, že Černý jezdec je stále přítomen, ale nic jsem raději nevykládal), celkem dobrý to bylo, byli jsme tam 4 zříceniny. No a pak zas nic, až dneska brzy ráno trochu delší výlet. Ale je pravda, že už 22 dní jsem bez tabletek a panička tvrdí, že je to jednak proto, že nikam nechodíme a taky proto, že mám kabát. No, raději bych teda někam chodil, kabát mi neva.
Mám novou hitovku - panička mi schovává piškoty pod golfový míčky do plata od vajec. Možná to páník jednou natočí, jak šikovnej hledač jsem, to by se totiž mělo zachovat pro příští pokulení, jak já jsme epesnej.
Psáno 19.12.2020

Vánoce bych fakt zakázal - dostal jsem jen pytlík piškotů, ochutnat jednoho šneka a řízek. Salát ani rybí polívku mi nedali! To fakt za tu přípravu nestálo.
V neděli jsme šli jen do děsnýho kopce a zase zpátky, že prej jako bude gorila. Ale že bude šutrová mi nikdo neřekl. A děsně foukalo, ale fakt. U nás v Liberci deka, šeredně, tady koukáme krz stromy do Lužice, mají tam slunko, ale funí jim to tu, až uši lítaly.
No a pak se zase furt vlastně jen něco gruntovalo, leštilo, pralo, žehlilo a venku pršelo a tak jsme vbyli jen na jedné lesní kratičké, která ani nestála za zaznamenání. Jen panička mumlala cosi o tom, že bych asi měl dostat tabletku, ale ani tu mi nedali.
Ma Štědrý den jsem se od rána chystal, že budu lapat Ježíška, protože skoro nikdy nic nedostávám a tak jsem si to s ním chtěl vyřídit, ale ouha, jeli jsme do Černous na prohlídku tamních rybníků. Neříkám, že to bylo špatný, i přes výhrůžky nepršelo a ani zima nebyla, jen ráno trochu tma, protože páník slíbil babičce, že budeme brzy doma, tak jsme šli na výlet, když i Ježíšek ještě spal. No, pak se myl Chrudoš a mě se nějak špatně stouplo a už jsem dostal tu tabletku. No a pak se tak dlouho čekalo na ty řízky, až mi nějak ten Ježíšek proběh. Zse jsem dostal nejmíň, i když můj kabát je podstatně lepší než páníkova flanelka teda. No a zatím furt ještě nečtu, takže ty svý knížky si můžou teda, řekl bych.
Budu relaxovat. Vánoce jsou svátky klidu a míru, takže pelíškový. Letos je asi oslavím důkladně. Mám na to jen jeden a půl dne, pak by se měli objevit všemožní příbuzní a to se nezastavím.
Psáno 24.12.2020

No, dobrá, našlo se několik minut na pobyt venku a než se všichni sjedou, i několik písmenek mohu napsat. Nakonec beru svátky trochu na milost - napadlo něco sněhu a ochladil jsme si konečně tlapky, přijedou prý trpaslíci a já se nemůžu dočkat. Ani se mi vlastně dneska nechtělo moc toulat, táhnul jsem je domů, ať pořádně navaříme, napečeme, prostě uděláme, co je třeba, ať máme ty pěkný svátky. Kupříkladu cukrovíčka ať je dostatek.
Psáno 26.12.2020