To není žádnej omyl. Jsem v Sudetech už dost dlouho, abych vypozoroval, kdy jsou který svátky. A listopad rozhodně není advent, a to tady, prosím pěkně, jsou už všude stromky, lampičky, věnce, chvojí, svíčky... To značí, že s prosincem už asi začnou do nás valit pomlázky, možná s krátkým zastavením 3 králů...Ještě štěstí, že já i moji lidé zachováváme klid, rozvahu a držíme staré tradice.
Zahájili jsme pochodem na Černou Nisu, řeklo by se, že tuctovka. Ale my jsme pak objevili zkratku! Máme tedy za sebou další prvochod, dělám si záznam ve vandrbůchu. Mám při zápisu ještě trochu vlhkej kožuch, krapet mi ujely nohy a šplouchlo to. Ale jinak dobrý, řekl bych.
V týdnu jsme taky párkrát vyběhli mezi stromy, myslím, že to tak má každej psík, dokonce si myslím, že mi ti mí lidi leniví (a šediví) a mohlo by se chodit trochu víc, protože tolik čtení, jako je v lese, doma na zahradě rpostě neseženu. Ale co naplat, už nic nevydržej, no.
Musím je ale pochválit. Když si koupili tu sušičku a blbnuli s vořechy a jabky, nechápal jsem, ale doufal jsem, že to snad k něčomu bude. Tuhle takle páník zase bral kudlu ostřici a jal se mi ničit kuřátko. Přiběhl jsem ho chránit, ale on mne uklidňoval, že to bude určo dobrý a ať si jdu nahřejvat záda (moc dobrá práce, dělám ji denně a nemohu se nabažit). Oni mi dělaj masitý piškoty! No to je opravdu delikatesa, nemohu si ani maloučko stěžovat. Snad jen, je jí, jako každé delikatesy, MÁLO! Tak snad to nezapomenou a na dlouhé výpravy budu moci kombinovat tatranky s masovejma piškotama. Teď ještě nějakej lepší nápoj kdyby vymysleli. Kafe mi nejede a voda je taková suchá.
Dneska napadlo! Mám převelikou radost, však jsem hned všechen sníh ze zahrady podupal a na výletě si to užil. Jen pak přes bystřinu jsem nemohl přejít, až se mi zase smáli (mám s nima fakt kříž, furt mi srážej sebevědomí). Sníh je báječnej, ale radiátor je ještě lepší!
Ještě bych měl kratičce poznamenat, že jsem dostal od oaničky krysáka z íkeji, mám ho moc rád, ale babička se ho bojí. A když ho chviličku nosím, tak se pak musí půldne sušit, to ještě nemají moc vymakaný, v tý ikeji. Tak takhle my si tu žijem.
Psáno 1.12.2018

Tak nemůžu říct, že bychom vůbec nechodili ven, ale prostě mám takovej pocit, že je za námi trochu ztracený týden. Rozhodně se nepřihodilo nic pozitivního, u čeho bych asistoval. Kupříkladu dneska ráno na socializační cestě Ruprechticemi jsem měl výstup s takovým nepěkným černým psem, co si na mne otevřel držku a panička pak ústa. Od té doby otráveně ležím a dumám, jak se jim všem pomstím. Včera mne tu nechali skoro celý den samotnýho, že jako Fanča má vystoupení. No a to jako já nemůžu jet na její vystoupení? Dyk kdo asi je nejvíc odpovědný za její vynikající pohybové kvality? No kdo asi?
Těch pár kroků, co jsme udělali v lese, ani nestojí za album, i když ho teda zveřejňuju, no. Sníh je fuč a s ním i dobrá nálada. Tady místo jakýchkoli příjemností se furt jen uklízí. Dobrá, uznávám, ke kávičce je čekuládka, ale málo. Vlastně všeho dobrýho je málo, asi abychom si toho podstatně víc vážili. Ale já už asi víc ani nemůžu, jak moc si toho vážím, že můžu běhat po zahradě, že mám pelíšek kam se juknu, že mám krysáka z ikeji, co se ještě nerozpad. Vlastně se mám dobře, jen nějak nevím, furt mi něco schází. Asi poležím a podumám o tom ještě.
Psáno 9.12.2018 po ránu

Tak je to konečně tady - přišel sníh, pořádněj bílej načechranej, lehkej jak pírko a hebkej jak páníkova tlapa. Nemůžu se ho nabažit. Ryju čenichem hluboko vlastně až v bývalém trávníku, co po letošním létě je hniništěm, nasávám slastně, jakéžeto čmuchy se pod snehem linou, otírám si nosík ba celou hlavu v každé drobné závěji, prostě si to užívám jak malej. No vlastně já jsem malej, vždyť páník mi říká Prcku, navíc mi ještě nebylo ani pět!
V boudičce všechno při starém - tady panuje přesvědčení, že Vánoce se jeden musí opravdu ale opravdu zasloužit. Máme s páníkem takovou domluvu, že Vánoce si zaslouží jen panička. Pobíhá s různými hadříky po domku, v různých místech různě vlhčí a zase stírá, použije chemii a hned zase kýchá, šustí balícími papíry a zapomene na plotnu... Já si nemohu stěžovat, nedostal jsem žádný konkrétní úkol a tak u každého jejich konkrétního úkolu trochu asistuju, aby to měli o ty flusy těžší, to například u leštění skla je převelice účinné. Kdybychom místo toho raději šli trochu ven...
No, dneska jsme teda byli na maloučko delší vycházce, prý abych se nebořil a nebolely mne kolena (bůhví, koho tady co bolí, řekl bych), vyjeli jsme dobýt Valdštejn a potlapat kolem trochu. Pěkné to bylo, nemohu říci. Jen jsm ese klidně mohli zdržet, na srnky či muflony vyčkat a tak vůbec. Tyhle ranní dostihy, abychom byli v lesíku ještě před zviřátky, nezmáhají jen mne, páník taky skoro celou cestu prospal. Ale pár fotků tu je.
JInak fakt celej tejden - nuda, nuda, šeď a zase šeď. Evidentně.
Psáno 15.12.2018

Páník se mi vysmívá, že už bych to všechno měl znát, on že v mém věku už věděl, že přijde Ježíšek. No, já teda eviduju, že lidi mi blbnou na kvadrát, v celým baráku samá chemie, nemám si kde hlavu složit, jen se maloučko oklepu, už páník huláká, že teď právě ty flusy umyl...Mám opravdu, ale opravdu těžkej život. Dneska, kupříkladu, mi dali do stravy králíka! No považte, králíka. Mně, kuřojedovi a kravomlsoutovi? Fuj, todle já nebudu, králík. Asi je to taková ta jejich finta jakože se mám postít a uvidím zlatý prasátko. Proč bych se postíval, když jsem v neděli na výletě k Jítravě viděl úplně pravý prasátko. A taky slony, ale ti spali.
Vlastně to byl jedinej pořádnej výlet a i ten byl kratičkej. Že prý jako moje kolena ve sněhu trpí (kecy, kampáň, účelovka, líný jsou). V týdnu totiž jsme proběhli lesem někde v úterý, to ještě byl sníh a bylo to krásný. Od té doby prší a je pravda, že se mi ani moc nechce vycházet, plovací vestu mám kdesi uklizenou a přece jen, živly tu začaly hrozit. Kupříkladu dneska jsem dělali kontrolní měření u našeho rybníčku a voda šla vrchem. Letos potoky ještě tolik neřvaly, co dneska. No, ale zase teda nemáme ten sníh, pravda. A do toho to věčný uklízení, to je fakt na bednu. A vánočky, moje nejoblíbenější granulky, mi uklidili kamsi do sklepení, vědí, že tam se bojím chodit, určo tam straší. Tak ležím v televizním budoáru, vše z povzdálí sleduju a čekáím, jestli se jim vrátí rozum. Kupříkladu zítra, podle mne, by to šlo. I Norové předpovídají pršovýpadek.
Psáno 22.12.2018

Tak jo, zase jsme slavili Vánoce, pod velikánským stromkem záplava dárků pro ty nejhodnější, což tady kupříkladu byli všichni, dokonce i ti, co tu moc nebyli.
Zahájili jsme štědroranním výletem do Mařenic, kde jsme potřebovali nutně objevit nově vysvěcenou kapličku poutní = dnes se zove kalvárie. Báječný výlet, vyzkusili jsme snad všechna počasí, zahájili jsme úplně za tmy (páník šíleně prskal) a došli za plného zasněžení. Malevil vůbec jako golfové hřiště nevypadal, koníci blbli ve výbězích a mi sotva stihli dojet k obědu - hrachové polívce. Pak jsme tak jako nic nedělali až do večera, kdy jsme s babičkou pojedli slavnostní mnohochodní večeři (krom polívky jsem dostal úplně všechno ochutnat a stálo to za to, zvláště cukroví mi přirostlo k srdci). No a od té doby každý den někdo dorazí, rozbalí část balíčků z podstromu (no, náš stromek bydlí v květníku venku, nemá víc jak 15 cm, není moc těžký ho zasypat dárky) a velmi se raduje a dělá óh, áh, jejda to sem byl hodný/á a děkujeme Ježíšku a snědí mi kus toho dobrýho cukroví a zase zmizí.
Pravda, v mezidobí buďto obíháme ruprechtický kostel nebo juknem do lesíka, ale, upřímně, furt je tma a není čas. A navíc nějak do kopce nemůžeme s páníkem dýchat, asiže to cukroví, počítám. Už aby to slavení skončilo.
Psáno 29.12.2018