No, sice jsem si hned na začítku zaveršoval, ale mnoho do zpěvu mi právě není. Nějak ten prosinec divně započíná.
Vlastně bych měl začít minulou nedělí, to byl ještě listopad. V našem domku spokojeně chrupala Čárka a teta hEvička a vůbec celá jejich rodina, když my jsme vyráželi na objevitelský výlet. On páník několikrát vzpomněl, že s tetou Betou hledali Kuličku v Tišině a nenašli, tak jsem byl dost hrdej na to, že mne vzali na tak těžkej úkol - najít Kuličku, kterou ani teta Beta neobjevila. A úkol to byl skutečně nadpsí, o tom svědčí krom jiného i to, že jsme sice Kuličku našli, ale celý výlet jsme nedotáhli, pro samou mlhu a futeř to ti mí srabíci odpískali sotva 200 metrů pod vrcholem Smrku. Ale je pravda, že místy cesta nebyla viditelná.Takže jsme se vrátili krapet předčasně a snad tím byl celý ten týden předznamenaný.
V podstatě na mne úplně zapomněli. Furt sedím doma skoro. Panička si bere dovolené a místo aby se mnou pěkně capkala po lesích, tak meje okna a dělá vůbec takové samé nepřístojnosti, že ani nevím, kam složit hlavu. Pelíšky mi přestýlá a přerovnává a prostě už vůbec nejsou útulný. Za trest jsem teda roztrhal několik ručníčků a pár plyšáků, to aby viděli, že vidím, jak málo si mne všímají. Nic jim nepomůže, že mne vzali na lapání západu slunka nad Libercem (vlastně se jim to ani moc nepovedlo), protože to bylo vlastně jen jednou. A pak taky mne panička vzala na krátký výlet, když páník kamsi musel a vyložil nás na České chalupě a my šli odvážně pěšky lesem hustým sněhem hlubokým. No, a to vlastně bylo všecko. Jinak furt jen uklízet, leštit, čistit, prát, žehlit, no prostě hrůza. Pelíšky vzhůru nohama, kdyby teda ňáký měly. Tomudle se říká advent? To je to usebrání se, zamyšlení, meditace? Je to celý nějak popletený.
Včera večer přilétli trpaslíci, pospali, něco málo nám nakreslili a už pelášili na adventní trhy do Bautzenu. A my měli jít na výlet, ovšem to by panička, mlsný jazyk, neměla někde něco slupnout a už v poledne do poslete hupnout... Jen si myslím, že je to snad i lepší, než když si musím sedat před orchydeje a modelit; ale fuj, co jsem to řek, samozřejmě lépe s paničkou modelit než ji nechat marodit ;-) A tak zase uklízet, žehlit, leštit...
Psáno 3.12.2016

Už vím, jaký průšvih je dospělost. Všech dospěláků je mi líto. Dospělost je obrovská práce, změna vlastně celého životního paradygmatu, žádné světlo na konci tunelu. Dostal jsem dospělský granulky. Co granulky - granule! Nedají se vdechnout, musím je kousat! Slzy mi prýští z očí, kdykoli mi nabídnou misku. Zkoušel jsem to odmítnout, ale vždycky nejpozději večer jsem to vzdal a všechno vymetl. Ale žádná radost, věřte mi. Asi je znakem dospělosti i ztráta radosti z plné misky. Je mi mě líto.
Navíc celý týden furt jen doma. Snad abych měl to utrpení koncentrované, vlastně mne nepouštějí ven. Páník se furt někde flinká a s paničkou bloumáme Ruprechticemi, na špagátě, simuluju nezájem o všechny ty provokatéry, co štěkaj zpoza plotů a užívají si mou nemohoucnost. Dospělský granule na ně!
Drobný výlet jsme spáchali do Herrnhutu, kde si páník koupil hvězdičku, pochodili jsme tím pěkným městečkem, ale samozřejmě - na motouzu. TAkže prostě nic moc.
Ono to začalo už v neděli, kdy jsme se courali jen maloučko, protože ti mí lidi jsou nějací rozsypaní, nic to nevydrží, řekl bych. A to mají normální granule, nic velkýho jako chudák já. Asiže nejsou dospělí.
Dneska to vypadalo, že konečně trochu vyrazíme. Páník si do torničky naskládal všechny objektivy a tvářil se, že bude dělat velikánský umění. Panička navařila kávu, zabalila mikulášskou čekuládu (tu vaří babička moc dobře, řekl bych, rozhodně je lepší, jak dospělský granulky) a vyrazili jsme na Měděnec. Ovšem fakt ty lidi nic nevydržej - trochu sněhu, uznávám, že se nám to trochu bořilo, no, ale to snad není důvod k tomu to otočit, když jsme v nejlepším. No dobrá, uznávám, že i mě krapet bolely tlapky, jenže já jsem na tom hůř, protože mám čtyry!A navíc mám ty dospělský granule.
Tak vyvoláme fotky a jdeme spát, i když jsm emohli fakt obejít větší kousek, asi jak jsem v týdnu ztratil formu, mám toho nějak dost. Nejspíš to je z těch nových granulek, dospělských.
Psáno 10.12.2016

Něco mi říká, že už jsem to jednou zažil, možná i víckrát. Furt se tu uklídí. Použitá chemie hrozí otrávit mého kamaráda agapornise. Furt se něco leští, přitom na mne tu všichni kašlou, až jsem v podstatě matnej. Místo výletů furt jen Ruprechtice. A s paničkou, takže motouzový. Nesnáším socializaci, vztahy, korektnost. Toužím o opravdu důkladném výletu, kde by mne tlapky bolely a dostal jsem konečně opravdickej hlad.
Když mluvím o stravě - je fakt furt děsná. Z toho kuřátka mi dávaj vždycky sotva třetinku, budiž vývárek je slušnej, ale masíčko prodlévá v krabičce na tři použití a přitom já bych to klidně zvládnul najednou, a klidně bez těch granulí. Dobře, tu rejží mi můžou nechávat, stejně ji zásadně vyčlením z misky a občas donesu páníkovi na klávesnici, aby viděl, jak trpím.
No, ten páník, to je taky teda nespolehlivec. Klidně si odjede a já celou noc musím hlídkovat, páčtože panička si klidně spí a není nikdo na vartě. Všechno je tu na mě položený, a přitom mi ani celý kuřátko do misky nepoloží. Nakonec, dneska (to předbíhám) to takovej myslivec řekl jasně - ten pán vypadá dobře, ale pejsem je nějak vychrtlej. No aby nebyl, jen půlka kuřete, to dávaj páníkovi na krvi úplně stejně ale on zdaleka tolik nepotřebuje! A ty granule, no, co do dat. Voni to taky nežerou, jen mě to dávaj, už to je podezřelý.
Nastěhoval se mi na zahradu kocour. No, nebo kočka. Každopádně drzec. Dvakrát jsem to zahnal na borovici (jak to dělá, že leze nahoru?), ale vrací se to. DOkonce to drže leze do ptačích budek!
Dneska jsme konečně aspoň trochu vyrazili. Panička moudře hledíc do norského serveru pravila, že bude ouplný jasno, tak bylo rozhodnuto, že objevíme několik cvikovských vyhlídek a spácháme sadu vyhlídkových fotografií. Páník si nahrnul do ruksáčku ouplně všechny subjektivy, statif, nastudoval si způsoby fotografování psíka v ostrém slunku a vyrazilli jsme. No, všechno hned na prní pokus nemusí vyjít, žeju. Příště už snad ty výhledy najdeme... Ale je fakt, že se mi chce moc odpočívat a celkem kašlu na ty jejich jary, iróny a aty, já jdu spinkat.
Psáno 17.12.2016

Podivný den dneska. Todle není normální sobota, kdy nestíhám vybrat mističku a užuž aby se výletilo. Stejnětak to není kravatový den, kdy páník důležitě váže ten nesmysl a mě je jasný, že mne odbudou pěti piškoty a zmizí na celé dopoledne nejmíň. Místo klasické snídaně je vánočka (já rád vánočku!) a evidentně se nikam nejede. Naopak zase tahaj ten nepřátelský vysávač, který z každé místnosti vysaje přítelské prostředí a já nevím, kam prchnout. A navíc v obýváku vypli topení a instalovali ten pokroucený smrček, co na něj chodím tajně čůrat, jak stojí normálně u babičky před pokojem venku. Já myslel, že je babičky a tak jsem ho raději podepisoval, kdyby ho náhodou chtěla třeba někomu dát, žeju, ale toto! Oni ho oblíkli kouličkami a řetězy, vypadá najednou úplně jinak, skoro abych se bál ho značkovat; navíc ho teda dali na stolík, takže bych musel nejmíň na špičky, možná i vejš. Ale tím to neskončilo, furt jen smýčí. Kapka naděje se objevila, když páník vystrčil hybríska před barák, ale hned bylo jasno, že místo, aby mi otevřel, tak ho blejská mezi sněhovými vločkami. A vysvětluje cosi o tom, že jinak by nepřišel ježíšek, že to se musí být všechno vycíděný a k obědu že bude hrachačka (no to doufám, že zapomene, teda). No a zas hybríska šoupnul do garáže. A panička mne hnala, když jsem jí třikrát přeběhl přes čerstvě vypulírovanou halu. Se asi trochu zbláznili, řekl bych.
Je pravda, že na výletě jsme byli už včera odpoledne, protože panička vyzkoumala na norských serverech, že teď je dlouhodobě nejlepší počasí na vyrážku, tak jsme vyrazili. Modlivý důl a jeho okolí je parádní, jen ty výhledy...
Ani v týdnu jsme to s výlety moc nepřeháněli, v podstatě jsem kontroloval jen svá běžná teritoria, i tak, jak praví páník, je stejně furt tma. Ale aspoň trochu mne nechali občas zařádit, to já fakt potřebuju.
Jo, a vrátili nám dědu z nemocnice, takže tady a v glóbusu je svět ještě v pořádku.
Teď nevím, co se jako bude dít. V obýváku oblíknutej strom, lidi takový kultivovaný, a venku leje. No fakt, asi si chvilku zdřímneme, počítám, a pak se uvidí.
Psáno 24.12.2016

Tak že prý Vánoce jsou svátky klidu. A jedovatí lidé si je přejí šťastný a veselý. No tomu teda vůbec není rozumět, protože jednak venku se střílí, jednak vevnitř je spousta dětí (no ještě že v tý palbě nejsou venku) a někdo se o ně musí starat. Dospělci mají šťastný a veselý, a nabozí psíci aby dohlíželi, že jako ta prťata nespadnou ze schodů, nesnědí kus lega nebo modelíny, budou cukroví zapíjet dostatečným množstvím tekutin, včas si řeknou, že už těch tekutin je dost...no prostě jsem se nezastavil. Ještě na Ježíško, to šlo, až na to, že pod stromem hromada balíků a nic pro Najtíka. Divně zařízený, teda, ale nemohu si stěžovat, miska se plní stále 3x denně přes výhrůžky, že se to jako omezí, a dospělský granulky byly vystřídány mou oblíbenou juniorní směskou. Takže až pocuť dobrý, jen pod tím stromkem teda nic. Ovšem faktem je, že jsme na tom s páníkem stejně, asi taky špatně kluše.
V mezisvátčí, když teda zrovna u nás nikdo nebyl, jsme občas i vyrazili ven. Bohužel nejčastěji po Ruprechticích, jednou nebo dvakrát do lesíka. Ruprechtice mám sice dost rád, ale panička tu má vždycky pedagogický chutě a já na to prostě nejsem. Když je nějaký psík za plotem nebo před ním, já bych se družil. No a ona mi v tom brání, je nedružná. Kdežto v lesíku, to zpravidla jdeme i s páníkem, a to si tak netroufá a pouští mne úplně bez motouzu. Teda většinou, ne furt. A kupříkladu ve čtvrtek jsme dokonce potkali běhavou slečnu, no to jsem byl úplně v sedmém nebi. Na to, že jsem měl za sebou už hoďku pobíhání, jsem si s ní ještě dal pár rovinek, a bylo to báječný. Jenže jí si pak její páník strčil pod rameno a šli a já se bál, aby i můj páník takhle ostře se mnou nezatočil. Naštěstí on je hodnej, ale říkal, že kdyby chtěl, tak...!
Nakonec ale všechno vlastně dobře dopadlo. Přijela hOlinka s Panelem a vzali jsme je konečně na pořádný výlet s výhledy do kraje, jak máme všichni rádi. Mrzlo až jsme praštěli, in Silvestr. A tak se loučíme se starým rokem bez velkého smutku, sportovně, však ono zase bude dobře.
Psáno 31.12.2016