Fakt už je děsně pozdě a stejnak není o čom psát. Celý týden se nedělo vůbec nic, vlastně jsme nevytáhli paty z baráku, když o tom tak přemýšlím. Teda právě přemýšlení mi už moc nejde, jsem nějak utahanej z toho nicnedělání. No posuďte sami.
V neděli jen kratičce k Chrastenskému vodopádu, protože to je po rovině a panička usoudila, že kopce nejsou nic pro mne. Jasně, že myslela spíš na sebe, ale já jsem taková univerzální výmluva. A tak jsme chvilku capkali v mokřinách bývalého vojenského prostoru, všude mokro, jen vodopád nic moc. A pak se odpočívalo, vlastně až do středy, kdy jsme poo vyjeli na Viničnou. Já ji teda nemám moc rád, je tam veliký riziko, že tam budou jezdit auta i cyklisti a choděj tam mloci, ale co naplat, lidi říděj Chrůďu, žeju, a kdo jsem já, abych odmlouval. Navíc musím uznat, že barevně to vyšlo a navíc jsme tam byli úplně sami. Takže celkem dobrý. Pak zase odpočinek, my totiž nic jinýho neděláme vlastně. Až dneska se trochu pochlapili a šli jsme trochu míň známou cestu v Lužkách, dobili jsme 3 kopce a jeden vodopád, no ten byl ze všeho nejsměšnější teda. Ale dobitej je, to se musí nechat. No a přiznejme si, že teď jsem trochu dobitej i já. Takže budu dřímat a dumat, co bude zítra.
Psáno 6.11.2021

Jsem zcela odrovnán, zničen, sotva držím víka a s obtížemi diktuji poslední řádky. MYslím ale, že jsem se zhostil povinností tohoto týdne naprosto čestně.
V nedili jsem ty své dva lenochy vytáhnul aspoň na obhlídku pod Pilzberkem, sice už moc nerostou, ale je tam furt pěkně, tak proč se povalovat doma? Ale to je darmo mluvit, že já mám záda, prej. Já pobíhám ,poskakuju, s klacíky si pohazuji a kdopak tu ječí o zádech, aha? No hádejte, ale já to nejsem.
V úterý jsme se vypravili hned po ránu do mlžných hor okouknout, jak se pěkně rozrůstá Bedřichov a jak na stráních sjezdovek sbírají borci houbičky. Móc pěkná vycházka, byť maloučko vlhčí. No ale od té doby vlastně furt sedíme doma, když nepočítám jeden malý Opičák, a to jen proto, že se muselo pro benzín. Jinak bych si asi těch pár krokůl musel vyžebrat.
Až dneska jsem vytáhnul širší rodinu aspoň obejít Kristýnu; byli tu slavit hOlinčino nározky, tak jsme to samozřejmě oslavili chůzí, jak se sluší a patří. A těm otročínskejm dětem jsem ukázal, jak vypadají vodní plochy, oni to tam určitě nemají. Ale poznají šípek a kachnu, jsou šikovný. A díky tomu, že se panička soustředila na ně, nevšimla si celý den mých zad! Ale teď už fakt padám na tlamu, co já všechno musel organizovat, hlídat, protože ještě i naši trpaslíci proběhli popřát a o ně se taky někdo musel starat, fakt na roztrhání tydlencty psi domácí. A nikdo nás nehájí, asi založím nějakou ligu. Ale teď si musím zdrřímnout na to.
Psáno 13.11.2021

Tentokrát mám asi krapet průšvih. A přitom to nezačalo vůbec špatně. V neděli jsme obešli rajón pod Pilzberkem a našli houby. Teda nesbírali, ale našli. A já jsem si trochu poblbnul s klacíkama. Panička usoudila, že jsem v podstatě jura a vzala si dovolenou, abych nemohl podřimovat, ale musel s ní lítat opkolo oken. No a v úterý jsme teda jeli na výlet do Jizerek všichni, protože Aladin nám říkal, že naposled bude krásně. Což o to, cesta se nám celkem vydařila, i když teda krásně podle mne vypadá jinak. Ale šli jsme průsekem, který jsem ještě neznal a podle všeho to tam neznala ani teta Beta. Čvachtalo nám pod tlapkama a celkově se to moc vyvedlo, řekl bych. Až na to, že se mi nedařilo vylézt z chrudoše a od té doby tak nějak nemám levou zadní, i když když se trochu rozpajdám, tak ji najdu. Takže místo, abychom oslavili 17.listopad někde v lese, tak jsme prošli naprosti sídliště a vlastně se mi ani dál moc nechtělo a otočil jsme to hned na křižovatce. Dostal jsem tabletku. Ve čtvrtek taky, a taky sídliště. V pátek i dneska - jen Ruprechtice. Dneska jsme teda navíc venčili i žehličku, protože nám někam utekl příslušný konteiner a tak páník pěkně capkal s žehličkou po ruprechticích a my s paničkou jsme se tvářili, že k němu nepatříme, protože venčit žehličku je fakt dost neběžná věc. No a já teda vlastně mám tak jako zaracha, panička furt komentuje styl mé chůze se zvláštním důrazem na odlehčování levé zadní, páník dodneška neví, která je levá, takže to neřeší. Spí se mi celkem dobře, někdy i nahlas, ale to značkování vpravo mi fakt jde blbě. Obávám se ale, že další týden válení už budu přežívat s obtížemi.
Psáno 20.11.2021

Za nic nestál tento týden. Pod průhlednou záminkou, že mám ty záda, vlastně teď se to krapet přesunulo na levou zadní (dobře, uznávám, krapet ji odlehčuju, no, občas se trochu tak jako komíhám zvlášť při čurání na pravou stranu, ale zpravidla to rozchodím), tak se vlastně nikam nechodí, jen kratičké cesty tak na hoďku a to skoro nestojí za řeč. Dokonce jsme klesli tak hluboko, že chodíme naproti do sídliště a říkáme tomu večerní vycházka! Zatím se tvářím, že jako pro ně mám pochopení, když teda jim už ty nohy nesloužej, tak teda zvolníme, ale fakt nuda! No a do toho panička začala experimentovat s tabletama, tak jako jo, jsou dobrý, ne že ne, navíc je dostávám zabalený v másle (teď páník koupil nějaké pokusné italské móc dobré), ale tomu experimentu jsem vůbec neporozuměl. Dostal jsem 3 dny po sobě tabletku, zároveň jsme se furt váleli doma. A panička jásala, jak panečku jsem prokouk, jak šupitám pro piškoty jen slyším ten zvuk jak hrabe ve škatuli... No abych nešupital, když to bývá signál, že se jde někam něco objevovat. No a my jdeme do sídliště...
Ale jo, byli jsme na krátký v Karlově, prošli jsme se pod Pilzberkem, ale všechno teda krátký. No a v kabátě. Teda ne, že by mi vadil, ona je fakt dost lezavá zima, ale souhlasím s páníkem, že ta moje krásná lesklá srst nevynikne v kabátě, no.
Dneska konečně aspoň maloučko vzrůšo - podle aladina má být jasno, jedeme na výhledy z Ještěda. No, výhledy úplně nevyšly, cesta to taky nebyla právě dlouhá, ale milá změna, stálo to za to.
No a teď odpo se stavili trpaslíci, tak jsme na ně trochu dohlíd a zaslouženě zdřímnu.
Psáno 27.11.201

Když se tak ohlížím, tak to nebyl úplně ztracený týden, i když určitě mohl být lepší, kdyby se taky trochu snažili. Ale s těmihle lidmi už mnoho štěstí neudělám.
V neděli jsme obkroužili Sloní kameny u Jítravy. Mám to tam sice rád, ale že by to bylo nějak dobrodružný, to se nedá říct. Občas v dáli nějaká ta srnka, kdo by se za tím honil a navíc stejnak hned panička připíná šňůrku, a bych jí ještě utrh ruku, to nemá cenu, bylo by moc křiku. A pak už nic, že prý se má odpočívat.
Ovšem v úterý už to nevydrželi a navíc napadl kus sněhu, ó, jaká to rozkoš. Obešli jsme jen kousek pod Pilzberkem, ale bylo to náramně příjemný, to je úplně jiný čtení než nasucho. Jen kdyby tam těžaři neprasili stezníky tou svou obrovitou technikou, hned bych se míň bál. A měl bych míň zabahněnej pupík.
V pátek bylo azůro, to nešlo sedět doma, ovšem panička rozhodla, že to bude krátkej proces, protože měla za lubem dlouhatánský sobotní výlet patrně. A tak jsme obešli kapličku, zase - mám to tam rád, je to tam pěkný. Ale to snad ani nestálo za to nastupování po rampičce, těch pár krokůch, co mi dovolili. Jen mne překvapilo, jak rychle ten úterní sníh zmizel a že ho bylo!
V pátek večer přijela hOlinka s pAnel, tak to pak bylo jasný, že se vstává do tmy a půjde se ven na něco pořádnýho. A takyže jo. Pravda, trochu nám sněžilo a do Šébru měl Chrudoš co se smekat, ale ukázali jsme jim lužické výhledy! Jen teda jsme museli některé věci trochu dokreslovat - třeba támhle v té husté mlze je Tolštejn, významný to vartemberský hrad, a vlevo od něj jak je ta věž, kterou vůbec nemáte šanci vidět, je Jedlová, zdejší frekventovaná sjezdovka... No moc se jim to líbilo, ne nadarmo kVilík kdysi zavedl termín babiččiny výhledy a vida - ona s tím nepřestane. Pravda, jak bylo nasněžíno, trochu se mi smekal zadek a panička hned dělala scény, že nenastoupím, nevystoupím, nedojdu .... no prostě že mám ta záda. Ale samozřejmě se mocně zmýlila, všechno jsem zvládnul na jednotku, spolkl tabletky a teď relax. Dobrej týden to byl, co bude dál?

Psáno 4.12.2021