Ano, proč to nepřiznat, páník se s kýmsi sešel. A ten člověk se posléze ukázal pozitivní, ne jako páník, kterej je furt negativní. No a tím pádem se nevyspím. Ráno si zpravidla neváže kravatu a tedy se půjde někam ven! A to tak, že skoro denně! To vůbec není špatný začátek listopadu. Jediný, co je trochu blbý, je to, že jsem teda už dost chronicky nevyspalej. Dneska jsem dokonce po 10 dnech dostal tabletku do másla, protože jsem se paničce zdál při valčíku nějak nepravidelnej. A že se špatně skládám. No kdo by se skládal dobře, kdyby měl 4 nohy jako já, žeju. Jim se to skládá, normálně sebou seknou a maj to, ale já si musím ušlapat trávník, pak teprve opatrně složit, napředzadní, pak přední, v tom mne někdo vyruší a můžu začít znovu... To není vůbec nic jednoduchýho, zvlášť po tak výživným týdnu teda.
VLastně když tak v dřímotě vzpomínám, tak jsme zas tak úplně moc novýho nenachodili. Oběhli jsme v neděli Javorák, v týdnu jsme dvakrát zkontrolovali Pilzberk jen odspodu, jestli nám tam někdo neničí podhoubí na příští rok a konstatujeme, že lidí je v lesích podstatně víc jak dříve a taky je tam víc vody. Tečou potoky, který možná neviděla ani teda Beta, a že ta viděla skoro všecko. Páník si pomlaskává, že takovýhle petisetletý sucho má rád.
Vodu jsme našli i na Quarré ve čtvrtek ráno, kdy jsme šli na zaručeně jasnou oblohu v Jizerkách (panička ty norský předpovědi děsně papá) a jediné, co se povedlo krom drobného vrcholového bloudění bylo, že páníkovi se pochroumal foťák a fotil jen tehdy, když se mu chtělo. Přes noc se nějak rozležel a dneska už mu to zase šlo.
No a týden jsme završili azurovým výletem nad Liberec dneska. Móc pěkný to bylo, ani se mi pak nechtělo pomáhat na zahradě, raději si se zavřenejma okama opakuju, kde všude jsem byl a co jsem tam viděl.
Psáno 7.11.2020

Fakt teda náročný dny, až mi začíná prokvétat čumák viditelně. Začlo to tím foťákem, který ještě v neděli na Ještědských terasách celkem fungoval a i výlet to byl epesný, protože jsme testovali novou neznačenku , a to já moc rád. A navíc nic nebylo vidět, takže jsme se na těch skalách mnoho nezdržovali, já totiž tydlencty vyhlídky moc nemiluju. Teda ty, co teď vybírá panička, tak ty jo, není stejně vidět víc jak mlíko.
Pak ovšem došlo k nejhoršímu, páníkovi dcerka odvezla foťák do správky a od té doby s ním není už vůbec žádná hovor. Vycházky jsou nudné a nezajímavé, fotky z nich šílené, rpotože on to s tím prckem neumí a když si nedá před objektiv prst, tak aspoň dýnko od klobouku. No prostě hrůza.
Do toho ve středu přijeli trpaslíci na studijní pobyt, lítám od jednoho kompjůtru k druhýmu, radím v rodech, pádech i násobilce, s vlastivědou mám trochu problémy, protože u nás ve Španělsku byl rok 1918 celkem nezajímavej až na tu skřipku, ale tady se prej děly věci. Posílání zpětných vazeb učitelkám je teda vyšší psí, to se musí nechat, ale mihl jsem se i v onlajnu, aby pančelka věděla, kdo přijde, když Kvilík nebude mít samý biče. A doufám, že si to ve sborovně řeknou i u Fáni, i když o tu starost nemám, ta převezme vedení školy možná už o Vánocích.
No a tak jsem celkem rád, že už si je odebrali, barák ztichnul a zbylo spousta jídla. Teď odpočinek. Pár fotopokusů zde.
Psáno 14.11.2020

Týden naprosto k ničemu, když tu ta dětská havěť není. Pravda, dostatečně se vyspím, vůbec nic se neděje, pohyb jen mezi jednotlivými pelíšky. Páníkova foťácká nedostatečnost přetrvává, vymlouvá se na techniku a vytváří stále horšejší obrázky. A tedy se mu nechce vycházet a je zo toho ten klidový režim. Do toho cvičí na ty ukoulele, je stím protivnej. Normálně je to tak, že oni si dávají kafe a já dostávám kostku čekulády. Nojo, ale doteď to bylo v tichu, maximálně semtambrnk kytara. Ale teď todlencto mrňavý hlučný furt. Musím zhltnout kostku a přesunout se vedle, tam mám teď hlavní pelínek. Když tu jsou děcka, je vytíženější, protože v tv sledujou jak výuku, tak i filmy, a to já moc převelice rád, jsem asi filmofil. Zvlášť teda s Fančou, protože ta mne ještě navíc vyhlazuje. Kvilík se sice už moc nebojí, ale trochu mu vadí moje vazká tlamka.
Zajímavý zážitek jsem měl vlastně jen jeden - u sousedů jsme sklízeli jablka. No jak to nejlíp říct - na hovězí to nemá, ale je to dobrý! Jen teď, když si v boudičce pohazuji jablíčkem, panička rewe.
Dneska jsme konečně trochu země obešli, ne mnoho, ale o to krásnější. Napadlo totiž letošní první bílé nadělení a koukali jsme na město z výšky. Moc parádní ráno jsme měli, miluju sníh pod tlapkama a i když už teda moc nelítám, tak si to stejně užívám. A klušu, teda jak já klušu, to panička obdivně vzdychá a pronáší takové ty sentence o vznosném pohybu, co teta Beta neměla a Xerda jen na výstavách. No, a od té doby co? Odpočívám. Mocrád.
Psáno 21.11.2020

Hlásím totální vyčerpání, protože od úterního večera tu vedu vzdělávání na dvou frontách, do toho samozřejmě vařím, uklízím (cokoli mají, upadne jim kdekoli a já to musím přenést na správné místo), vymýšlím program a zpravidla též garantuji jeho realizaci. A to vše proto, že jsem PES a ten, jak známo, dnes vše řídí. Naše rodina samozřejmě není výjimečná, naopak co do tuctovosti vůbec nevybočujeme.
Zpočátku to nevypadalo tak děsně. V neděli jsme obešli Javorák, a ano, bylo trochu zima a z hubertusu vlastně celý týden jsem tělo nevytáh (a to panička hrozí, že mám někde schovanej ještě tlustější hubertus), ale šlo se dobře, už to máme v malíku. Jasně, náhradní foťák a nudně věčné páníkovo stesky na nedostatek světla a tak. No tak mu pak došla baterka a bylo.
Ještě v úterý jsme oběhli sami kapličku, ale to už jsem tušil, že se něco chystá, vysunuli stůl, byli na nákupu v nezvyklej den. No a taky že jo, sotva se smrklo, byli tu ti dva trpaslíci, sebou stohy učiva (no a kdy jako já se na to mám připravit?) a nedokončenejch úkolů. A pustili si televíze, jakože kultura. Dobrá, pro jednou jsme to moc nekomentoval, nechal je relaxovat a začal chystat středu jako krutý den. Záznamy z výuky a obecně krutého dětského lágru jsou na jiném místě, zde pouze zmíním, že všechny úkoly, jak nám byly předloženy, jsme splnili ba přeplnili měrou vrchovatou.
Středeční sport jsme vyhradili hledání zelených větví, protože se blíží advent a panička se s Fančou moc těšily na vytváření kýčových instalací kolem celé boudy. Nedošli jsme ani na Pilzberk a už děcka pravila, že na tak daleký štreky nejsou připravený. A to netušila, co jsem jim nachystal na čtvrtek, po Vilíkovo onlajn relaci. Vyhnal jsem je všechny na objevitelskou trasu k rozhledně Štěpánka, což je prý nejkrásnější rozhledna Jizerských hor, co je v Krkonoších. A moc se mi to povidlo, protože napadl sníh a byla mlha a svítilo slunko a mrzlo a směkalo se to a prostě bylo to nádherný. Nejen proto, že tady ani nebyla teda Beta, ale naši mrňaví Pražáci byly unešený! No já trochu taky, ale tvářil jsem se, že normálka, přece.
Aby nebylo babiččiných výhledů málo, v pátek jsme šli zopakovat výstup na Červený kámen a Kamenná vrata na Ještědu. Uznávám, že tentokrát byly výhledy opravdu povedené a světlo nebylo zdaleka tak krásný, ale cesta necestou a kamenný výstup byly opět kvitovány co novátorské. Najednou jim ani nevadilo, že to bylo dál jak ke škole...
Dnes jsme je vyměnili za opravený foťák, tak mohu jít slastně dřímat, šichta mi skončila. A že toho fakt bylo...
Psáno 28.11.2020