Sbírám síly po skutečné náročné akci. Převážnou část fotodokumentace lze nalézt v celostátním deníku a nebo na dětských albech, tady to páník nechce (taky nevím proč, samozřejmě), ale i z těch zde zveřejněných věcí je patrné, že jsme se nezastavili a samozřejmě jsem nesl skoro vše na svých bedrech. naše objevování Lichtenštejnského panství bylo dobrodružné ale i pro ty naše trpaslíky, protože byli vysloveně udiveni, s kolika lidmi se znám - to byli všichni ti, co se se mnou fotili, drbali mne, koukali se mi zpříma do očí (nejlepší byla servírka U Tlustých v Lednici, ta si mobil s mými fotkami klade pod polštář ještě teď) a náš model Kvilík mi to vysloveně záviděl. Ale musím říct, že zvládli kola, orientaci s mapou, mrazivá rána, hustou mlhu, prostě jsou dost po mně.
Po zbytek týdne jsem lenošil, tedy ještě chvíli jsem z různých míst tahal klíšťata jak masařky (prej to jsou pijáci jihomoravští, nevím), ale když se kousli, tak chcípli, protože já jsem chemickej alí.
Až teda dneska mne vytáhli do lesa a slíbili bezhoubí procházku nedlouhou, což teda splnili. No a teď pěkně šupšup k radiátoru, to je to nejlepší místo, hned po misce teda.
Psáno 2.11.2019

No nedá se říct, že by se situace podstatně zlepšila. Je pravda, že nemám rád horko, jsem totiž typickej španěl. Ale že bych jako miloval čůrky v kožichu, to taky ne, zvlášť když ještě není přelínáno, nebo přepilníno? Teď nevím. No to je jedno, prostě mám furt letní vzorek kolem mne se to začíná dost zimnit. Páník běhá po zahradě s konvema, když zrovna neprší, protože se raduje, že konečně po celém tom roce nachytal nějakou vodu, a dává chlastat rostlinám i z mého maltovníku, což je druhej důvod, proč zůstávat doma a tohodle divnýho potlachu se neúčastnit. Jasně, jemu je teplo, když si s těma konvema běhá, ale co chudák já? A i chrudoše přezul na zimní, jen já jsem tu furt vyletněnej.
Musím ale uznat, že jsme trochu pochodili po lesíku aspoň, dokonce fakt pochodili, už není moc důvodů se ohýbat a cokoli sbírat (krom petflašek, skleněnejch flašek a plechovek od píva, co patrně lesíci sázej místo polámanejch stromů, ale furt se jim to ne a ne chytit) a ani páník furt nadšením nelehá a nedělá ty svý oblíbený žabí pohledy. Je tedy pokoj a můžu se konečně věnovat klacíkům a dalším aspektům lesních cest. Jenže, jak to jen říct, mně se moc nechce. Já jsem asi nějak línej či co. Tak jako ne, že bych nechtěl výletit, to zas já jo, ale už se mi moc nechce pelášit. Ani s klacíkem ne. Panička tudle dokonce tvrdila, že už ani nechodím moc po zadních a já tak dumám, že vlastně jo, nechodím. A ani nevím, jestli jsem kdy chodil, jo mí lidi, zpravidla, po zadních choděj. Ale co si tak vzpomínám, my psi máme podstatně pokročilejší mechaniku pohybu, tak proč bych se pokoušel o tu antievoluci? Jo, jedna věc fakt zajímavá - potkali jsme mloka! Považme, v listopadu, mloka. To teda fakt nepamatuju, a že mločí stezkou chodíme poměrně často.
Jinak tady u nás nic novýho. Děti jsem pustil z dohledu a od tý doby ani vidu ani slechu, počítám, že si lížou rány, jak jsem je vytrénoval v cyklismu. No a já si užívám zaslouženýho odpočinku u radiátoru, celkem mi to jde, řekl bych. Kupříkladu dneska jsem se z výletu přímo těšil a byl jsem moc rád, že vypadli kamsi na husu. Klidně mohli pobejt dýl, mně se velmi dobře relaxuje, jen když mi vypadne jazyk, musím se probudit, odlepit ho z dlažky a zasunout, to je jediný nepříjemný. Jinak, dobrý. Dobrou.
Psáno 9.11.2019

Dneska literárně zklamu. Děsně se mi chce spát, ale musím deníček vyrobit, neb zítra prý makáme na zahradě a to je ještě horší, než ten dnešní krutej pochod.
Vlastně si nemohu moc stěžovat, protože v týdnu nám konečně nasněžilo a mí lidi byli tak ohleduplný, že mne vzali ven, i když speciálně zimomřivýmu páníkovi se evidetně vůbec nechtělo. I přes podivuhodně proměnlivé počasí jsme v týdnu udělali několik pěkných cest, kupříkladu v neděli jsme o dlouhém čase dobyli Javorový vrch a našli něco hub, pak ten sníh a s ním spojený totálně promáchaný končetiny (mi to neva, ale jsou tu další, co houby vydržej) a dneska, považte, dneska jsme dokonce vzali na dloouhej výlet na Dračí káme tetku hOlinku a stejdu Panela. Oni sem přijeli slavit výzramné výročí a pak taky na porady a udělali mi velikou radost, že nehleděli na vichry a chlady a šli. Moc jsme si to užili a pak ještě byl babiččin dort a já už jsem úplně drogy. Běhám ze spaní a v mezidobí dopisuju, na co si vzpomenu. Jenže si na nic nemůžu vzpomenout, tak snad aspoň ty fotky, ty si vzpomenou.
Psáno z posledních sil 16.11.2019

Podzim ve skutečnosti fakt není nic moc pěknýho. Furt fouká. Ven se skoro nedá jít, i když musím uznat svými lidem, že se snaží. Nejvíc se snaží páník, který má zásadní zdravotní omezení - rýmičku. A přestože sotva leze, leze se mnou do kopců našeho lesíka, furt fotí houby (už je nesbíráme, protože panička podlehla tvrzení, že už jsou teď houby nezdravý) místo aby fotil mne, ale aspoň, že leze. To panička je z jinýho materiálu, skotačí si v kopcích a ani nefuní. Já jako obvykle s klesající teplotou (to mám taky asi po paničce) nabírám na obrátkách, daří se mi zase trýskat až lesní prsť odletuje, to já mám rád. A když to panička vylepší hadříkem či piškotem, tak nejsem k udržení, prostě lítám. A dělá mi to převelice dobře. Rovněž se mi opět daří bobrovat klacíky podél cest, páník navrhuje, že bych mohl začít profesionálně štěpkovat, ale já zůstávám u amatérského a spíše uměleckého štěpku. A když se rozutíkám, všichni prchají, i ti cyklisti. Jo, na to je chladný podzim fajn. A taky mám furt hlad. Nevím, co je na tom, že si vyřvu mističku 3x denně, lidi mívaj i svačiny, které mi upírají. Ale strejda š'Tourač když se doslechl, že jím trojfázově, se paničce vysmál. Asi by si přál, abych chrastil kostma a nebyl krásnej ztepilej urostlej osválenej lesklej intelektuál. Přepočítal se! Záznam z posledního týdne jasně ukazuje, jaká je skutečnost.
Teď se omlouvám, musím si jít něco uvárnout.
Psáno 23.11.2019

Je to s podivem, ale z tohoto týdne mám obrázky jen z neděle a dneška. Ne, že bychom se úplně celý týden váleli doma, i když teda nějak zvlášť akční týden to taky nebyl, ale ve středu, kdy jsme šlapali lesem, byla taková tma a já jsem tak strašně zlobil tím, že jsem hlavu od země nezdvihnul a když, tak jsem zároveň psal dopisy jelenům a to páník nefotí, tak se tak na mne naštval, že mi ani snímeček neudělal.
A tak tedy týden začal nedělí, kdy jsme zkusili něco prvochodných stezek okolo Vlašského hřbetu, myslím, že se nám to dost povedlo. Nejvíc teda se povedlo, že nás nezkásli na Smědavě na parkovišti, no a pak ještě že jsme byli úplně sami v lesíku. No a další obrázky jsou z dnešního průzkumu života praturů, zubrů a exmoorských kobyl, z nichž jsme viděli 2 divoká prasátka, 2 daňky a jednu danělu a 2 srny, spousty ptákůch z toho dva dravý. No pak teda asi i ty pratury, ale oni jsou u paneláků a vypadá to dost nedivoce. A navíc pratuři vypadaj jak krávy.
No, na závěr jsme se stavili u trpaslíků, kamžto jsme navezli adventurní kalendáře, moc velikou radost měli, na chvilku pustili i tablety. Ale jen na chvilku.
Psáno 30.11.2019