Já věděl, že to s nima nebude snadný, jen trochu zafouká, ale že jsou to takový bačkory, to jsem netušil a hlavně jsem si to nezasloužil. Chcete mě?
Ještě výlet v sobotu byl takový bezmála sportovní, nebýt páníkova výstražného troubení i v místech, kde se zvěř nesmí plašit. Neděle už byla vrcholně trapná - obešli jsme kus Ruprechtic a to jako bylo všecko. Při pondělku jsme s paničkou cvičili ten klus (furt jí to nejde, chudeře) za barákem, já se trochu rozparádil a od té doby panička pojídá tablety a tváří se, že se brzy rozpadne. Páník do toho setrvale troubí, už to snad ani nevnímám, ten rachot. V tomhle prostředí se nerozvine žádnej talent, natož já, teda. A navíc je mi zima, tušim čtvrteční procházka (první po roce snad) už byla prakticky na sněhu! Já měl vždycky sníh rád, matně vzpomínám, ale teď mi to nějak nesedlo, snad i tím věčným rachocením těch dvou, co sebou furt vláčím.
Povedlo se mi je i v pátek dostat trochu ven, aby nezasmrádli, ale ten cvičák je prostě fakt nůda. Panička trdí, že strejda Xerín to tam měl moc rád, no nevím, to asi nebyl doga, myslím. Mám za to, že doga je věčně v pohybu, každý svalík na ní hraje, v očích má několik tisíc čertů a ve svalech o něco více wattů. A to všechno musí prostě aspoň jednou denně ven, raději víckrát. Ovšem na cvičáku? Na motouzu? Nechápu.
Dneska jsme obešli aspoň větší kus lesa, ale ti dva funivci nic nevydržej, to fakt není nic pro mladý, krásný, inteligentní a sportovně zaměřený pejsky. Chcete mě?-
Psáno 5.11.2016

Furt to evidentně není ono, procházky, jsou-li (sotva jednou denně), jsou krátké a nevýživné, takové ty bloumačky. Je ale pravda, že ani já nejsem nějak ouplně foremní, moje oblíbené rovinky už nejsou základní náplní vycházek, už mi od tlapek nelítají drny a když, tak jen chvilku. Dokonce jsem si uvědomil, že jsem asi letos prošvihnul koupel v hromadách listí, to byla moje oblíbená kratochvíle, ale letos jsem to nějak nezvládl, a přitom jsme ten listovní terén mnohokrát procházeli, co jsme zpět ze Skotska. Ovšem aktuální problém je spíš s mými lidmi - tváří se naprosto utahaně, k ničemu. Asi bych je měl už vyměnit, počítám, jen nevím, jak se to dělá, jestli v dogařským klubu se dá vyhlásit nějaká dražba nebo jak. Chcete mě?
Na druhou stranu musím uznat, že patrně tady dbají na můj rozvoj, teda asi. Já úplně přesně nevím, co to značí, ale furt s paničkou trénujeme klusání rovinek, musím na ni cenit zuby, sedat si, jít pomalu a zase klusat, a to tak že do zatáčky... Využívá na to takový zvláštní svodítko, spíš fakt tkaničku, nemám obojek a je to takové lehoučké (kolikrát si říkám, že bych jako třeba trochu cuknul, ale ta naše křehulka by se mohla klidně rozpadnout) a jde mi k pleti. Ovšem k čemu mi ta klusací zručnost (není to u psíků ztlapnost?) má jako být, netuším. Navíc se mi zdá, že panička trochu nervózní, jakoby byl nějaký termín, do kdy ty kroužky musíme skvěle vyklusat. Z čeho mám ovšem největší radost je, že babička s dědou se můžou uchlámat, když na tkaničce skáču paničce nad hlavu a ona furt krásně kluše...
Teda vůbec teď s těmi vodítky panička dost experimentuje a někdy je to srandovní. Mám totiž krom již zmíněné tkaničky ještě modré svodítko do série se slavnostním širokým obojkem, to je takové poměrně hutné a hmotné svodítko, jehož panička zneužívá k plesknutí po mé sedínce, když se jí něco na mě nelíbí (nechápu, že se vůbec něco takovýho může stát), já pak poměrně ihned zpravidla reaguji - většinou se jedná o zvolnění chodu. A pak mám ještě dlouhatánský plochý svodítko do lesů a vůbec do bezlidna. A to mám nejraději, protože panička se dycky zapomene, chce mne plesknout a ono to nejde! Ten tkalounek nemá prakticky žádnou hmotnost, zvlášť když se to poměří oběma koncovými body. A tím pádem to není vůbec výchovný svodítko, prostě je nejlepší.
Dneska místo klasického výletu dlouhého byl prostě jen takovej krátkej u nás pod Pilzberkem, kam chodíme vlastně furt. Jednak ti dva chorobáci by asi nikam nedošli, jednak panička moudře vykládala, že zítra nesmím mít rozjetý tlapky, a to já fakt po delším pochodu teda mívám. Ovšem proč mám na zítra takové omezení, nechápu, vždyť zítra je normální neděle a zase bychom měli někam vyrazit, no ne? To snad je normální?!
Jo, a tady je fotodokumentace, jak k nám tento týden přibloumal sv.Martin.
PSáno 12.11.2016

Strhující týden mám za sebou, takhle nějak bych si to představoval skoro nafurt. Ještě kdyby trochu míň pršelo, to by bylo už úplně nejbáječnější. Ale pěkně popořádku.
V neděli jsem nečekaně zazářil na tzv.bonitaci, to je takové představení nejkrásnějších psíků, lidé nám přidělují body a zalykají se blahem při pohledu na naše nádherná těla, jejcih pohyb a dokonalost naturelu. Já samozřejmě věděl, co ve mě je, ale i já byl trochu naměkko, když jsem viděl ty slzy dojetí v očích rozhodců.
Po bonitaci jsem si šli prohlídkout kus Českého ráje, u této kalvárie jsme totiž ještě nikdy nebyli. A navíc jsme museli oslavit to nádherné podzimní počasí, které se na chviličku vylouplo a teď se nám stýská.
Pak následoval samozřejmý odpočinek po výkonu a čekání na první volání nápadnic (zatím nic, teda), které již mohou zcela legálně o mne projevovat zájem. Jediná zatím je občasná sousedka Afinka, což je ričbečka pěkné stavby, ovšem panička mi nedovoluje s ní kámošit.
Státní svátek jsme oslavili mlžnou stezkou (trochu to možná evokuje aktuální vyhlídky, jak to aspoň páník vidí). Já mám takový nápad, když už jsem si mohl lebedit na výletě. Státní svátek by mohl klidně být pohyblivý, nejen Velikonoce, ale všechny. A řídilo by se to počasím. Vždyť dnes umí naprosto perfektně předvídat řekněme na 4 dny dopředu, to by v rychlé internetí době mělo stačit, prostě ten správný den s jenvětším slunečním svitem bude vyhlášen svátkem. Den předtím a den potom by měly rovněž být dny pracovního volna, abychom si to mohli náležitě užít, aby to nebyly žádné veliké šoky, jak je to dneska. Navíc si myslím, že by to šlo řešit i zcela regionálně, pomocí šokyálních sítí by si lidi uměli jistě sdělit, že bude svátek, předsvátčí a posvátčí a pak eventuálně víkend, místo od místa by se to lišilo a svět by byl petřejší. Nevěřím, že by to krom ekonomů někomu přišlo špatně.
Dneska tu mám napilno, už jsem ztratil přehled o tom, kdo co slaví, ale je to tu. A tak jsem je jen na chvilku vytáhl ven, ovšem fakt ten déšť je nepříjemný a dlouho jsme v lesíku nepobyli. No a od té doby slavíme, už toho mám plný brejle a moc se mi chce spinkat.
Psáno 19.11.2016

Evidentně jsem už dokonalý Slovan. Převzal jsem nejdůležitější atribut slovanství - líbám na potkání. Kupříkladu když jsme šli s páníkem lovit západ slunce, potklai jsme se s jakýmsi mladým člověkem, evidentně byl v tom lese smutný a dezorientovaný, úplně sám a smuten, místo foťáku se mu bimbal na krku mobil, no prostě nešťastník. Hupnul jsem na něj, teda jen jak já umím, ne na něj, ale tak jako před něj, abych měl tlapky v úrovni ramen (i zadní!) a čumák na čumák mu projevil přátelství. No jak ten byl na měkko, že si ho někdo všimnul. Tak se rozradostnil, že se skoro rozběhl. A když jsme ho pak našli na kraji lomu, odkud jsme chtěli ten západ fotit, tak se samým blahem málem vrhnul dolů, tak byl šťasten. Jo, tyhle zvyky mi jdou k duhu.
Jinak ten týden teda nic moc, inverze, nepěkně a lidi tzv.zaměstnaný, tedy bez možnosti chodit kloudně ven. Stejně je to zajímavý, že když nerostou houby, tak maj lidi moc práce. To teda takový kupříkladu eskymáci, ti se musej udřít k smrti.
Mám trochu problém s páníkem. Říká, že bych měl být trochu užitečný zvíře, on asi mou užitečnost vůbec nevnímá nebo co. Furt že jako bych měl mít nějakou vážnou známost, ale já se na nějaký veliký závazky necítím. A netuším, v čem by pak teda byla ta moje užitečnost. A tak páník prudí, že bych mu mohl třeba aspoň zavazovat střevíce. Myslím, že takhle nějak začíná domácí šikana. A nejvíc se projevuje v tom, že mne nenechaj pořádně vyspinkat a pod průhlednou záminkou, že musej do práce, chodíme do lesíka ještě za tmy. A pak jsou fotky neostré, temné, rozmazané, no prostě takhle mi tu vážnou známost teda neseženou. Čili evidentně se jedná o záměr, abych znervóznil, možná abych ztratil chuť k jídlu aby uspořili, chrti. Ale na mne si nepřijdou, já mám pro strach uděláno!

Psáno 26.11.2016