Sčítáme s páníkem volby, dneska se nemohu rozkecávat, bo neni čas.
Ono ani není moc o čem, protože prostě když celé dny ležíte v pelíšku, ven nezajdete jak je týden dlouhý, tak kde vzít nějaký zážitky? Nejsrandovnější jsou mý lidi, jak sbiraj ořechy u sousedky na zahradě, to je jediný, kdy se trochu hýbou. Jinak se furt flákáme.
V neděli jsme se trochu prošli kolem Blatenského potoka, dobře, uznávám, že se mi pak nějak nechtělo vstávat a nafasoval jsem pilulku. Levá zadní trochu neposlouchala, ale nic moc, výlet podle mne stál za to, já si ho teda dost užil. Ovšem pak jsme měl teda do středy zaracha, protože mám ta záda. A panička mne neustále zkoumá, páník si asi ještě ani nevšim.
V týdnu jsme se tedy furt jen povalovali, no krom jednoho krátkýho Karlova ve středu a nad lomem v pátek, to se zas spěchalo, že přijde opravář kotle, ale stejně - mám ta záda...
Dneska se vstávalo za tmy, neb páník (a jak jsme pak zjistili, tak ještě asi 50 dalších lidí) přišel na to, že z Klíče je Česko nejhezčí, ovšem jen po ránu. Já tam s ním až nahoru nefuněl, co bych tam v tý zimě taky dělal, my jsme s paničkou bloumali kolem rybníčků a v lese, bylo akorát, klacíky jsem si pobíral a tak jsem tedy odpoledne dostal další pilulku, no. Teď posčítáme ty výsledky a jak to tak vypadá, budeme zapíjet, to není špatný program na večer, i když oni stejně budou louskat ořechy... a já se konečně vyspím.
Psáno 9.10.2021

Protože týden zahajujeme zpravidla nedělí, mohu prozradit, že na jiném místě webu se dá najít záznam z letošního Otročínského pouštění draků, jen není moc poznat, že ale lautr vůbec nefoukalo. I díky tomu si děti slušně zaběhaly, ale nový obouruční drak byl bez milosti sbalen, neb pouze ryl v polích. Já se tam měl dobře a nebýt Huberta (trpasličí jezevčík, převelice nebezpečný), který si na mne dost dovoloval, nemohl bych si na nic stěžovat, ještě teď se cítím vyhlazen.
No a od té doby se vlastně furt jen léčím (i na cestu jsem dostal od paničky pilulku), mnoho jsme toho nenachodili. Jednou pod Pilzberkem takovou krátkou a jednou dokonce jen Opičák! I když, pravda, tam, aby mne zmátli, jsme šli opačně, takže jsem to měl jako novou objevitelskou, než mi to docvaklo, furt se mi zdálo, že to odkudsi znám...
Naprosto objevitelská byla dnes ráno, napřed jsme hledali rozhlednu nad Frýdlantem z níž lze velmi dobře dohlédnout i na nejbližší stromy, dál však nikoli. A je to tam takové, abych tak řekl místním nářečím, šmucik. Slunko teprve vstávalo a i když dle předpovědí mělo být vlastně jasno, moc to nevyšlo. Od rozhledny jsme objevovali jakési rybníky, u nichž ovšem byly cedule, že jsou skrznaskrz soukromé a kdo k nim vleze, tomu noha upadne. Divný, tihle frýdlantští, to u nás tenhle striktně americkej tón moc neznáme, ovšem když si to neuměj ohlídat, tak jsme jim tam zdupali trávu aspoň. No a kolkraviček jsme šli zpět. Dvouhodinová procházka, ale teď se mi nějak nechce vstávat, ten zadek potvora mne neposlouchá, tož jsem dostal pilulku do másla, to já nejraději, možná začnu maloučko simulovat. Teď se ale natáhnu, musím to všechno nějak strávit.
Psáno 16.10.2021

Fakt divný týden, už třeba tím, že nezačínal nedělí. Normálně je to tak, že v neděli se jde na pořádný výlet. Ale to teď ne, v neděli jsme se flákali doma, drápem nehnuli, protože jsme prý dělali velký výlet v sobotu... no já nevím, mívám dost často pocit, že to panička s tou péčí přehání, vždyť já i po třech běhám skoro rovnoměrně a elegantně a navíc se mi to daří skoro vždycky dobře rozchodit. Ano, vstávám poněkud toporně, ale ať se laskavě koukne na páníka a taky mu teda šoupne pilulku (mimochodem, není úplně špatná).
Takže pondělí - obešli jsme kus lesa pod Pilzberkem a bylo to pěkný. Houby už nerostou, listí je barevný, pěkný to tu máme. Trochu víc jsem zkoumal podrost a hned zas bylo řečí, cože mi to je, když se tak rozkošnicky rochňám v hustníku. Nic mi nebylo, jen jsem si trochu odřel packu, ale kdo neměl silniční lišej, ať hodí kamenem, že. Trochu mi radost zkalilo, že po návratu se Kocín válel v pračím krmítku a to já teda měl dycky zakázaný. Soudím, že tu dochází k určité nespravedlnosti.
Šokovali mne ve středu, objevili se doma když se ještě mělo přemýšlet a šupšup ven, že prý je pěkně. Bylo, to je pravda, nad lomem jsme potkali jen jednoho nešťastníka jakéhosi, jinak jsme byli v lese úplně sami a kochali se podzimním slunkem, které bylo dokonce teplé! Zelená se mění ve žlutou (pozor, nezaměňovat s mými výtvory ve sněhu), na pohled pěkný, ale když zafouká, není to nic moc.
Poslední výprava proběhla včera, panička si brumlala, že oc pěkně zlehýnka klušu (jako bych někdy klusal jinak) a obešli jsme Karlov, takovou tu placatou cestu, žádný kopce. Jen jsem si to maloučko komplikoval tím, že se mi nechtělo po cestě a odbíhal jsem do lesů a strání a oni na mne volali a pouštěli hrůzu. Stejnak tam krom nás nikdo nebyl, tak snad je jedno, kudy jdu. Ovšem je pravda, že se mi tak trochu znerovnoměrnil krok a dnes jsme teda celý den doma. Teda s páníkem, panička prý v práci. No a furt se mi nedaří tu levou zadní pořádně vzepřít, no já se teda ani moc nesnažím, to jen trenérka soptí. Zdřímnu a zítra uvidím, jak se mi bude chtít.
PSáno 23.10.2021

Opravdu přetěžký týden mám za sebou, ale soudím, že se mi povedl. A že to nebylo jednoduchý ví každý, kdo někdy někoho vychovával a vzdělával.
V neděli jsem po ránu trochu pajdal, tak jsme jeli na Rašovku juknout na Liberec ve zlaté hodince. Myslím, že se mi to dost povedlo, i když zde byli jedinci, kteří nechtěli vstávat. No a pak už jsem celý zbytek dne odpočíval. Je ale pravda, že jsem netušil, že mi naordinovali odpočinek zcela zištně. Provalilo se to v podvečer, kdy se tu objevila Fany a že tu s námi bude bydlet. To samozřejmě značí, že se musím postarat o úkoly, vysvětlovat jí, co vidí na youtube, doprovázet ji na výletech a vlastně je i vymýšlet... Fotky ze všech těch akcí jsou jinde, samozřejmě, mně se tady nic nedá, já žádnou fotku mít nemusím, žejo, o mne přece vůbec nejde. A přitom kdo velkoryse řekl, že na Malou Skálu nepojede, když teda chrudoš byl v servisu a do babiččina pidižvíka se mi ani hlava nevejde? Takže tedy z pondělka žádnou fotku nemám. V úterý si s páníkem princezna šla umejt hlavu do bazénu, na mne se zapomnělo pod průhlednou záminkou, že do bazénu nesmím. Přitom já jsem teda plavec, na rozdíl od jinejch. Tím pádem ani z úterka nemám ani snímek, na rozdíl od princezny. A spravedlnost je kde? Večer přijel kVilík, úplně sám autobusem, prostě už je to velkej kluk, měl jsem radost, že mi s mlaďaskou aspoň někdo pomůže. A taky že jo, hned ve středu jsme obcházeli žitavský rybník, ukazoval jsme jim vyhlídky a tak podobně, chránil je před cizími psy, no prostě jsem byl ve službě. Ve čtvrtek pak zase byli plavat, abych měl smutek. Ale večer jsem je vzal ven, na hvězdičky a rozsvícenej Liberec, ti čučeli! No a v pátek jsem je vytáhl na nejvyšší horu Lužických hor - samotný Luž! A že nám pěkně foukalo. No a pak už jen pinec s kVilíkem a takový ty věci, slovíčka a tak. Mám toho plné brýle, sice se má prý ukázat jakási polární záře, ale asi to nezvládnu. Jsem utahán, potřebuju mocmoc spát. Oni, předpokládám, taky, i když v té své Praze.
Psáno 30.10.2021