Tak se nám to náramně pěkně seběhlo. Sice na poslední chvilku, ale kompjůtr je opraven (snad) a já mohu vychrlit všechno, co mi tu leží na srdci i na jazyku. Teď jen si vzpomenout, sakra.
No zkusím to podle fotek - poslední srpnový týden jsme krom několika málo cest lesních kontrolních též oslavili babičku. To se tu sešla hOlinka s prťaty a byla celkem psina. Ještě na konci srpna jsme taky ve středu místo do práce vyrazili na Černou Nisu, protože prostě bylo hezky a to se do práce nemá chodit (já vím, že o tom zmínka byla i minule, ale ať je to pěkně kompletní). A navíc mám takový podezření, že panička testuje, co jako unesu, když teda mám ta záda. Jenže ona neví, že já unesu, co já chci, teda zrovna v ten okamžik, samozřejmě, za chvíli chci něco jinýho nebo taky nic a to se stulím a poležím trochu. Teď co mám s paničkou pelínek dole abych nemusel do schodů (postavili mi do cesty dvířka jak pro mimino a to mě tak štve, že bych moc chtěl na ty schody vylézt, jak jsme je celých šest let bojkotoval), tak se fakt mám převelice dobře. Jen když páník nahoře svítí a čte a nebo se ráno děsně pomalu vypravuje, tak dole pláču, aby viděl, jak moc trpím. Ale tak trochu to hraju, protože pelínek je to dobrej, lízt se na něj nemusí, tak ať on si tam nahoře klidně chrní sám, když je tak chytrej.
Září jsme oslavili průzkumným výletem (no jasně, ještě to bylo v srpnu, ale už skoro) Umrlčí stezkou. Celkem pěkná cesta, co musím uznat, ovšem ty výhledy nic moc, když je mlha...
No a pak už nám začalo září, podle páníka to na víc jak na 14 dní nevydrží a škola zase skončí, ale já jsem optimista a myslím, že už se s tím kovidem popereme bez učíTelky. Ono jinak bychom se v lesích s těmi rodiči na ošetřování prostě nevešli, takto kontrolujeme houby po ránu jen my, jako například dneska. Pravda, byli jsme tam ještě za tmy, ale taky jsme se do lesa vešli. Ovšem zpátky už jsme se skoro museli probíjet. Asi i proto jsem nějak utahanej, jenže dost bouří, a to nemůžu spát.
Psáno 5.9.2020

Musím uznat, že tento týden byl krapet akčnější, než tu je zvykem. Ale to důležitý se zas tak moc nemění - jsem psík věčně zastrčený v kotci, bez sociálních a momentálních podnětů, v podstatě především dřoucí na své lidi, aby nekrněli víc, než je bezpodmínečně nutné vzhledem k chronicky známé progresivní degeneraci těl a mozků lidí. Ano, já je držím nad vodou.
Tak třeba v neděli, to jsme se šli juknout na Milštejn, naposledy tu byla teta Beta, byl vyhlášen zákaz sběru hub, protože máme přehubíno. NO a co se nestalo? Na Milštejně byli trampové s velikým psem (panička se ho bála, já bysem ho samozřejmě povalil a nejspíš sněd), v jeho okolí pak tolik hub, že jsme zase místo pochodu čistili a ořezávali a tak všechno. Viz zde. Je evidentní, že takhle tu vlast mnoho nepoznáme, ba ani houboznalost neprohloubíme, protože tu rostly jen praváci (leváci mají smůlu).
A protože panička tajnost neudrží, vylíčila tu hřibovou kalamitu své mamince, tedy buřtové babičce. No a tak jsme ve středu jeli zase, vlekli babičku polem nepolem, lesem nelesem, cestou necestou a ona nám naplnila další ruksak. Teda sobě, čistila to ještě v pátek, snad.
To my jsme v pátek měli jinou zábavu. Za páníkem přijela mladá paní a pán a předváděli mu nějakou knížku o Skuhrově. No a mně dali spousty granulek, sušenou kachnu a já jsme je za odměnu poslintal tak mocně, že už se od sebe asi neodlepí. A v podvečer jsme vezli nějaký obrázky na výstavku k Jezevcom do Petrovic a cestou se stavili u Jítravy na louce, abych se proběhnul. Jenže bylo děsný ale fakt děsný vedro, to my Španělé nemáme rádi, a tak z probíhání mnoho nebylo. Prostě jak pravím, držej mne zkrátka.
No ale největší pecka nastala dneska. Ve 4 ráno nás panička vzbudila a vyrazili jsme na tajný výlet. Že totiž jsem ještě nikdy nebyl v Praze! To není úplně pravda, u trpaslíků na VInohradech jsem byl dokonce několikrát. Ale teď jsme šli na Malou Stranu, no já teda víckrát. A ověřil jsem, že Velká Strana je nejlepší na Kampě. Ale hlavně jsem se prošel Karlovým mostem, byli jsme tam skoro sami, jen ještě dva stativy krom našeho. Co mne překvapilo - měli zavříno! Vůbec nic nenalévali nikde. Ta Praha je fakt divná.
Psáno 12.9.2020

No, po vcelku vydařené sobotě nastala nudná neděle, že jako prej nemůžu tolik chodit, protože záda. Teda já ne že bych se neuměl poflakovat po boudě, zvlášť když mi nově povlíkli všechny pelíšky, ale fakt opruz, když venku krásně a my tak nejvejš sklepáváme blůmy. A navíc nejsou nic moc, popraskaný, samá vosa. Jabka kyselý, že se mi krabatí pysky. No a pak ještě čumíme do obrazovek. Takhle si teda kultůru nepředstavuju. Ještě, že to večer vylepšili cestou na Ještěd, že jako bude zapadat slunko a bude to parádní a ty výhledy...No a dopadlo to jako vždycky. Opar, nejasno a navíc teda tak zanedbanej kopec jsem léta neviděl. Škoda ho.
Týden byl celej takovej divnej - páník furt doma, panička jakbysmet a žádnej odpočinek. A přitom že bychom šli pořádně do lesa, to až v pátek ráno, když se páníkovi teda uráčilo vstát, jenže místo objevitelský cesty ze Šámalky jsme museli vzít zavděk pochodem kolem Josefodolské přehrady, protože na Novou louku se nesmí. No a tak místo těch max.8 kiláčků jsme si dali 14, a ač nerad, uznávám, že když jsme došli domů, rád jsem v máslíčku přijal tabletky. A ještě teď mi je trochu na ty záda šoufl. A to jsem šel pěkný kus cesty v kabátě, protože ráno byly 3 stupně čico a panička vyšilovala. Že páník šel jak na motýly neřešila, on totiž vůbec žádný záda nemá.
Dneska tu proběhli trpaslíci, tak jsme ani nikam nešli, od rána se vyvářelo jakby měl projít pluk. Ale dobře to dopadlo, babička přinesla tvarohovou bábovku a pak už jsem na nic jinýho nedokázal myslet. Ještě, že ji mám, jinak bych do úst nedostal...
Psáno 19.9.2020

Tak jako já vím, že každý den není posvícení, ale tenhle týden byl naprosto zbytečný. Těch fotek není málo, že bychom chodili za tmy, ale my jsme nechodili vlastně vůbec. Pokud si někdo myslí, že jako jak mám ta záda, tak že proto, tak to mi na ně klidně může vlézt. Jednak páník si furt někde trajdá místo aby vzal kudličku a šli jsme lovit plodnice. Je úplně jedno, jeslti tomu říká práce nebo jakkoli jinak, v mých očích se prostě fláká. A že mám nějaký oči, teda. Korunu, resp.koronu tomu nasadila panička, která místo spokojeného chození po kopcích si sice nahlásí dovolenou (aby se o nás mohla postarat, když my jsme takový neschopy), ale pak je v práci od tmy do tmy, protože trénujou na kovidí prázdniny. Venku náramné babí léto, modrý nebe, teplyčko. A my jsme furt doma. Jasně, ráno proběhnu s paničkou kousíček sídliště nebo cesty z obrácený strany, ale to je všecko. A do toho babička má rýmu, takže byla dost zavřená a ani na kopání do dveří nereagovala, takže jsme musel vyžadovat piškotí dávku kompletně doma. A přitom mám takový podezření, že babička má trochu lepší piškoty, ale říkat to nesmím, bych měl průšvih. Ale 2 nebo 3 mističky, co nakladla místním kočkám, jsem stihnul vyjet, to zas já jo.
Dneska to vypadalo, že by se jako někam mohlo, přijela hOlinka s Panelem, jenže od rána furt prší a oni to vzali za špatnej konec a místo pláštěnek a čvachtavejch botek si nalili další kafe. Jak já se nudím!
Psáno 26.9.2020